Ovládána mužem - Prolog

SEN LAUREN:

Dívka seděla v tiché místnosti. Ani záře měsíce neosvětlovala pokoj, ve kterém byla ubytována již třetí noc. Nevěděla, kde je. Andrew za ní přišel a řekl jí, že by ho měla následovat. Absolutně mu věřila. Neměla důvod proč mu nevěřit. Proto nasedla do jeho auta a posléze s ním odletěla na naprosto neznámé místo. Byl však tak krásný... Jak by mu mohla odolat? V životě nepoznala někoho jako je on. Ale také byl temný... Temný jako je tato noc. Chtěla mu dát vše, co měla. Chtěla ho udělat šťastným... Tolik ho milovala.

Teď tu na něj čekala, měl by za ní přijít.

„Snad na mě nezapomněl!" zašeptala hystericky a její prsty se začaly pod tlakem emocí třást.

Do toho se ozval její žaludek, měla skutečný hlad, již pár dní nejedla.

Cítila se jako ve velmi špatném snu. Ale zároveň naprosto úžasném. Před pár dny k ní Andrew přišel a políbil ji... Na rty. Tak jak ji ještě nikdo nikdy nepolíbil. Cítila se jako v sedmém nebi.

„Kde jsi?" ozval se Andrewův rázný hlas a Lauren se okamžitě postavila do pozoru.

„Tady, můj milý!" Z jejího hlasu bylo jasně patrné nadšení z jeho příchodu.

Když Andrew vešel do místnosti, okamžitě rozsvítil světlo. Neměl rád tmu.

„Co tu děláš takto potmě?!" štěkl na ni a Lauren se okamžitě přikrčila.

„Čekala jsem na tebe, můj pane!" zašeptala poslušně.

Andrew se zastavil kousek před ní a aniž by se jí dotknul, začal si rozepínat bílou košili. Lauren na něj nechápavě hleděla. Nevěděla, co se bude dít, takto se ještě nikdo nechoval.

„Svlékni se! Přišel tvůj čas!" rozkázal a stáhl si z ramen košili. Nyní se před vystrašenou dívkou tyčil v celé své impozantní výšce a moc dobře věděl, co s ní chce dělat. Taky čekal velmi dlouho.