Ovládána mužem - 32. kapitola

Když se Sandra trochu uklidnila a vypila šálek černé silné kávy, který měla tak ráda, jala se vykládat svůj příběh.

Ricardo se měl nejprve k odchodu, aby nechal ty dvě o samotě, ale Sandra jej zadržela s tím, že jí nevadí, že to uslyší i on.

„Já vím, že jsem nikdy o své rodině moc nemluvila, ale vše má svůj důvod... Můj otec byl skvělý kuchař, dokonce získal i Mishelinskou hvězdu. Jezdili jsme s ním po celém světě – chvíli pracoval ve Francii, v Japonsku, v Mexiku, tady v USA. Mamka vždy byla tou dokonalou dámou, vždy chtěla mít dokonalou holčičku," řekla Sandra s úsměvem a pohladila Lauren po dlani. „Ty bys byla pro ni perfektní dcerou, zbožňovala by tě... Jednou tě za ní vezmu."

„Co se stalo s tvým tátou?" zeptala se tiše Lauren a chytla ji za ruku.

„Bylo toho na něj moc, opravdu moc. Pracoval od rána do večera a začal si nalévat jednu sklenku vína za druhou. V té době byl zrovna zaměstnán v Anglii a když přišla opět komise, sebrala mu Mishelinskou hvězdu, protože ve stresu zkazil kachní prsa. Ještě ten den skočil pod vlak."

„Pane bože," zakryla si ústa a stiskla ji ruku.

„Máma z toho byla hotová, nikdy nebyla nucena pracovat a peníze začínaly mizet. Máma si rychle našla jiného živitele, jmenoval se Pierce a byl to Ir. S ním přišly všechny problémy a vlastně i Adam," nadechla se Sandra a nemohla se ubránit tupému pocitu bolesti. Její rány byly stále živé, i po tolika letech.

„Kolik ti tehdy bylo?" zeptala se tiše.

„Necelých patnáct. Byla jsem naivní patnáctka, se kterou cloumaly hormony, snila jsem o lásce a o všech těch krásných věcech a pak přišla tátova smrt. Matka opravdu dlouho nečekala, ani ne dva měsíce po jeho smrti navázala vztah s Piercem. Nikdy jsem ho neměla ráda, byl mi odporný. Matka jej ale milovala... No, milovala, spíš z něj ždímala peníze jejím unikátním způsobem, ale tenhle chlap ji z toho vyléčil," hořce se ušklíbla a zaklonila hlavu.

„Matka si myslela, že to je podnikatel s whisky. Časem se ale objevil celkový rozměr jeho podnikání. Byl to drogový dealer a pasák. Moji matku začal mlátit, nutil ji žít ve sklepě. Mě odstřihl od okolí, nesměla jsem chodit do školy, falšoval záznamy o mém zdravotním stavu. Nenechal na mě ale sáhnout, ani mě nebil, jen jsem mu dělala služku a verbálně mě napadal."

Sandra sáhla po svém šálku kávy a napila se. Lauren se natáhla a nalila ji další kávu.

„Jsou to hrozné vzpomínky...," povzdechla si a pokračovala. „Když mi bylo osmnáct, všimla jsem si, že k Piercovi chodí takový mladý, krásný kluk, byl neskutečně sexy a ten jeho pohled. Zamilovala jsem se. On si mě všiml také a několikrát jsme se sešli. To byl Adam Cash. Ale přišel na to Pierce a zorganizoval něco, na co jsem rozhodně nebyla připravena. Rozhodl se mě vydražit."

Lauren celou dobu na ni hleděla se slzami v očích.

„Svlíkl mě před hordou chlapů, kteří na mě a mé panenství přihazovali. Objevil se tam Adam a i on začal přihazovat. Překvapivě mě vyhrál. Nechápala jsem, kde vzal peníze, ale cítila jsem se najednou v bezpečí, protože oproti těm všem ostatním zájemcům, on byl krásný, mladý... Už jsme se trochu znali. Jak jsem se mýlila," povzdechla si a z koutka oka ji ukápla slza, která si razila cestu po její tváři.

„Adam byl také dealer a pasák, akorát dělal pro jiný gang. Oproti Piercovi byl mazanější, rychle se učil. Oproti tomu, že byl v branži krátce, už se zmohl na pěkný domek a nějaký ten komfort. Když mě dotáhl k sobě do domu, žila jsem v romantickým představách, že spolu budeme žít něco jako manželský pár. Všechny tyhle myšlenky vyhnal, když mě poprvé znásilnil. Nejprve jsem to chtěla, ale pak...," podívala se přímo do očí Lauren.

„Vím moc dobře, jaké to je. Když tam ležíš a on tě zneužívá. Vím, jaké to je, když tě bije až do krve, vím, jaké to je, když tě nabízí jako děvku. Byla jsem nucena spát s tucty mužů, s tucty! Prodával mě jako největší děvku, ale na druhou stranu jsem se naučila jednu věc, kterou ty doposud ne. Sex není trestem, sex je nástroj pomsty. Jak mi ten hlupáček začal věřit, když jsem s ním spolupracovala. Vysypal mi spoustu informací, které jsem prodala dalším lidem."

Ricardo, který celou dobu seděl ve svém křesle aniž by něco řekl, nyní vstal a začal přecházet u okna.

„Tak došlo k puči, který osvobodil mě a i moji matku. Pierce zastřelili a to se mělo stát i Adamovi. Stačila jsem ho okrást i o dost slušný balík, vše jsem ale dala své matce na léčení a poté jsem ji zařídila nový život ve Skotsku, malém městečku kousek od Loch Ness, kde dnes žije. Změnila si jméno, minulost, vše. Občas si voláme."

Lauren chvíli mlčela, ale poté se odhodlala a zeptala se ji na otázku, která jí dlouho ležela na mysli.

„Proč ses i pak živila jako prostitutka?"

„Striptérka, miláčku, striptérka. Spala jsem jen s chlapy, kteří byly mojí krevní skupinou," mrkla na ni, ale opět zvážněla. „Po puči jsem se ocitla nechráněná, neměla jsem žádné vzdělání, nic. Většina peněz padla na léčbu mé matky a její úkryt. Pomohl mi až Luu, pro kterého jsem posledních pár let tančila. Večer jsem tančila, přes den jsem se učila. Až tohle všechno skončí, budu moci dokončit medicínu," usmála se na Lauren, která ji padla kolem krku.

„Už se nikdy nesvlíkej," prosila ji Lauren a silně ji objímala.

„No, koupat se oblečená není moc pohodlné," zavtipkovala Sandra, ale také ji objímala.

„Co se přesně stalo s Adamem?" ozval se znenadání Ricardo.

„Měl být mrtvý, ale vzhledem k tomu, že mě na letišti našel, žije a chce se mi pomstít," zatřásla se. „Bože, já ho obrala o všechno, co měl. Ukradla jsem jeho podílové listy, peníze i kreditky. Luu mi je pomohl rozměnit za disponibilní hotovost. Ale on žije a teď mě fakt zabije."

„Nedáme tě, neboj...," slibovala ji Lauren a v hlavě se jí formoval plán.

„Leť za Noahem, už budu muset čelit Andrewovi sama," rozhodla se Lauren.

Všichni na ni zůstali nevěřícně hledět jakoby řekla něco naprosto nesmyslného, ale než ji stačili něco říct, promluvila.

„Stejně se s ním musím jednou sejít tak buď teď nebo později," povzdechla si a pokoušela se skrýt nervozitu a zaostřila pohledem na Sandru. „Tys ho naštvala už dost, teď je řada na mě, nemyslíš?" kurážně se na ni usmála.

„Ale ještě je brzy," argumentovala Sandra a kroutila nesouhlasně hlavou.

„Ani náhodou, ty se teď sebereš a poletíš za Noahem, abys byla v bezpečí. Teď je řada na mě," postavila se Lauren a sáhla po své kabelce.

„Jdu si koupit nějaké oblečení, protože se musím podobat tomu, jak si Lauren Hundsberger upgradovala ty a pak se vydám za Andrewem," povzdechla si Lauren, ale zadržel ji Ricardo.

„Jsi si jistá?" chtěl jen vědět.

„Smrtelně. Hlavně se mi tu starejte o Williho, budu se ho pokoušet navštěvovat jak jen to jde, to mě jediné štve, že za ním nebudu moci chodit denně, ale naděje na klidnou budoucnost mi dává sílu to přežit," poplácala Ricarda po paži a podívala se na Sandru.

Beze slova ji objala.

„Jsi má sestra, kterou jsem nikdy neměla. Nikomu tě nedám, zbožňuji tě. Děkuji moc za všechnu pomoc, ale teď je to má bitva."

Sandra se zhluboka nadechla a pevně ji objímala.

„Drž se, kdyby něco, volej," řekla jen a rychle si utřela slzu, která ji tekla po tváři.

Lauren se napřímila a podívala se po pokoji.

„Kde máš kufr?" chtěla vědět.

„Ten jsem tam nechala. Stalo se to, když jsem vycházela z toalet, napadl mě, začal mě líbat a já ho kopla do koulí a běžela, jak jen to šlo a kufr jsem tam nechala," povzdechla si.

„Nemáš v něm nic důležitého, že ne?"

„Mám! Ty úžasné boty od Jimmyho Choa!" vykřikla téměř hystericky.

„Klid, koupím ti nové," uklidnila ji Lauren a podívala se na Ricarda, který ji tiše sledoval.

„Hodně štěstí," popřál ji.

„Děkuji," usmála se na něj a otevřela dveře.

***

Adam sledoval, jak ta mrcha odjíždí v taxíků a jímal ho vztek.

„Sakra!" ulevil si nahlas a i přesto, že ho strašně bolelo v rozkroku, zamířil ke svému autu. Jen co usedl, zvonil mu telefon.

„Bože," vydechl a vytáhl ho z pouzdra. Volal Hundsberger.

„Ano, pane Hundsbergeře?" odvětil milým hlasem, který na něj používal.

„Kde je? Jakto že tu ještě nejste?" štěkl na něj. Adam protočil očima, Andrew Hundsberger byl prostě blbec, kterého měl za úkol zničit... Měli na tom zájem lidé, kteří byli mocnější než je on či samotný Hundsberger.

„Pane, nemohu ji najít," vymlouval se.

„Okamžitě ji sem dovez, okamžitě! Chci ji tu mít do hodiny!" S těmito slovy zavěsil.

„To je debil," pronesl nahlas a rozhlídl se po parkovišti, na kterém stál.

„Byla to skutečně ta děvka? Ale ta podoba..." přemýšlel, ale nemohl na to přijít. Prohmátl si kořen nosu, aby uvolnil napětí.

Lutto jej upozorňoval, že se té Lauren Hundsberger nesmí nic stát, ale když viděl její fotky, podoba ho bouchla do očí. Byla to ona. Musela to být ona. Hledal ji tolik let.

„No, pokud to byla ona a poznala mě, tak to poznám, když se potkáme. A když ne, tak se prostě nic nestane a nepozná mě," pomyslel si a pak se usmál.

Nastartoval auto a vydal se zpátky do domu, kde bydlel jeho šéf. Nějak se mu vymluví.

***

Lauren se neskutečně zvýšil tep, když její taxi zastavilo před tím domem, kde zažila tolik bolesti. Zaplatila taxikáři, vzala si své věci a vystoupila.

Nikdy v životě nenosila takto vysoké podpatky, ale když je dnes viděla v obchodě, věděla, že je musí mít. Nakonec si zvolila červené volnější šaty s delšími rukávy, ale pekelným výstřihem, málem si myslela, že ty prsa cestou ztratí. Stačila ještě zajít ke kadeřnici a na make-up, aby vypadala co nejlépe.

Nyní kráčela k bráně, která ji byla tak známá.

„Madam, co si přejete? Toto je soukromý pozemek," přišel k ní jeden z bodyguardů, kteří hlídali dům.

Lauren si rychle představila, jak by zhruba jednala nová Lauren a rychle zavrhla nápad, že by utekla.

„Řekněte Andrewovi, že tu má návštěvu," prohlásila autoritativně.

„Pan Hundsberger vás nemůže přijmout, čeká totiž návštěvu, je zaneprázdněn. Mohu maximálně zavolat paní tohoto domu," řekl jen.

„Ale nepovídejte. Paní domu? A jak se jmenuje ta žena?" překvapeně odvětila a propichovala muže pohledem. Nebylo to nic osobního, jen se v ní cosi zlomilo a kontroloval ji vztek.

„Paní Patrice, mohu vám ji zavolat," nabídl ji velkodušně, ale Lauren jen mávla rukou, aby jej zadržela.

„Hned, slyšíte mě? Hned zavoláte Andrewovi s tím, že tu je Lauren," nakázala mu a dala si ruce v bok.

Při jejím jméně se zarazil, asi mu právě došlo, s kým má tu čest. Prohlédl si ji od hlavy k patě a musel uznat...

„Přestaňte mě okukovat a volejte! Anebo víte co? Tady mi to vezměte, já to tu znám," strčila mu tašky do rukou a prošlo kolem šokovaného bodyguarda.

Jak se tak rozhlížela, všimla si, že před domem přibyla nová fontána, ale taková... Podívala se za sebe, jestli za ní ten muž kráčí a on skutečně poslušně šel.

„Kdo tady nechal vystavět tu fontánu?" chtěla vědět.

„Paní Patrice," odpověděl.

„No to jsem si mohla myslet," povzdechla si, ale uklidnilo ji jediné, že ji na tom nemusí záležet. Její dům to není, jen si užije krapet své pomsty.

Ze vstupních dveří zrovna vycházeli dva muži, kteří nesli různé předměty. Dveře mezitím držela malá starší žena, už z dálky ji poznala. Paní Johnsonová, hospodyně.

Podívala se na ní a pak ji oči zalily slzy.

„Paní Lauren!" vykřikla a vyběhla k ní.

„Paní Johnsonová," usmála se na ni a objala ji.

„Drahoušku, nechoďte sem, jděte honem pryč!" odstrčila ji od sebe a i pohledem ji varovala před tornádem, které se blížilo.

„Já se ho nebojím," usmála se na ni a pohladila ji po tváři.

„Ale měla bys," ozvalo se ode dveří.

„Patrice," usmála se na ni nuceně a přistoupila k ní.

Chci víc!

Ovládána mužem - 31. kapitola

„Do kterého?" zeptala se Lauren spíše zvědavě, než-li rozzlobeně.

„Do jednoho pánského časopisu," zašeptala.

„Cože?" Rozumněla moc dobře, ale chtěla donutit Sandru, aby se na malý okamžik cítila blbě.

Překvapilo ji, že místo toho, aby se na ni zlobila, cítila se pobavená.

„Víš, přišlo mi to jako dobrá recese, ale jestli jsem tě nějak rozčílila..."

„Ty jsi neskutečná," smála se a tím Sandru naprosto šokovala.

„Ty se... nezlobíš?" ptala se udiveně.

Lauren se rozesmála na celé kolo. „A víš že ani ne?"

Na druhé straně bylo chvíli ticho.

„Nejsi nemocná?"

„Myslím, že ne. Hele, a vypadám na nich alespoň hezky?" zavtipkovala Lauren.

„Samozřejmě, kdy jsi nevypadala hezky?" odvětí uvolněněji.

„Ale prosím tě... Jak se jmenuje ten časopis? Abych se pokochala," chtěla vědět.

„Playboy."

„Počkej, jako to myslíš ten časopis s nahotinkama?" zalapala po dechu.

„No..." přisvědčila Sandra.

„Ach jo, ty jsi ďábel. Už chápu, proč je tak naštvaný... Vždyť ten musí mít teď hlavu jako pátrací balón," smála se od srdce Lauren při představě Andrewova obličeje, když viděl ty fotky. I když to nebyla ona, ale nikdo to nemohl vědět.

Lauren se zahleděla na své miminko, které jí dalo tolik chuti do života.

„Musím tohle všechno ukončit. Chci pro Williho připravit tu nejkrásnější budoucnost," vyznala se jí.

Sandra věděla, že Lauren ještě nikdo neřekl o pravděpodobné slepotě jejího miminka, ale ona nebyla schopna ji toto říct.

„Ano, musíme to dotáhnout do konce. Hele, vypadá to, že mi za chvíli letí letadlo. Nevím, jak tě budu moct v budoucnu kontaktovat. Mohu využívat Ricarda jako spojku mezi námi?"

„Já myslím, že ano. Letí s tebou Noah?" zajímala se.

„Ne, letí na natáčení do Brazílie, má měsíc zpoždění," odpověděla ji.

„Aha, dej mi pak nějak vědět, žes dorazila. Má tě někdo vyzvednout?"

„Nevím, snad nikdo... Jo, pošli mi ještě jednou zprávou adresu toho strašidelného hradu, kde žije ten náš Drákula," povzdechla si a tím, že označila Andrewa za „našeho Drákulu" žijícího ve strašidelném hradu, ji rozesmála.

„Takhle mu říkej a zbyde z tebe jen hromádka kostí. Sežere tě i s botama," zažertovala.

„No to si pošmákne!" povzdechla si Sandra. „Už fakt musím končit, brouku. Za pár hodin budu ve stejném městě jako ty! Až tohle všechno skončí, ožereme se do němoty!"

„Já ne, ty můžeš," smála se Lauren. „Přežij let."

„Ještě počkej, jak se má drobek?" zeptala se narychlo.

„Prý má velkou šanci."

„Nemohu se dočkat, až se poznáme v tváří v tvář!"

„Budeš ho milovat, je tak krásný!" povzdechla si.

„To věřím! No nic, běžím! Posílám pusinku drobkovi a tobě taky. Pá!"

„Pá, buď opatrná!"

Poté, co se rozloučily, linka ohluchla.

Lauren se rozhlídla po pokoji a zahleděla se na své spící dítě. Zaplavila ji taková vlna lásky. Přiblížila se k jejímu drobečkovi. Věděla, že by se ho neměla moc dotýkat, lékař jí to nepřímo zakázal, ale ona se odvážila, vydezinfikovala si ruce a jednu opatrně vložila do inkubátoru.

Jeho kůžička byla tak jemná a když se jeho tělíčko pod jejím dotekem pomalu pohnulo, zadržela dech. Položila mu dlaň na jeho malinkatý hrudník, kde statečně tlouklo jeho srdce.

„Miluji tě, zlatíčko moje," zašeptala.

***

Sandra vystoupila z letadla a strávila dobrou půlhodinu různými kontrolami. Všude byly fronty a ona je doslova nesnášela. Až neuvěřitelně rychle si zvykla na ten luxus prvních tříd, vybraných hotelů a nejlepších služeb. Teď měla chvíli čekat a byla kvůli tomu morousná.

Taky ji chyběl Noah. Měla toho troubu ráda.

Zaregistrovala blesk. Podívala e tím směrem a zamračila se na muže, který si ji vyfotil a hned jak si uvědomil, že si toho všimla, vzal do zaječích.

Zakroutila hlavou. „To zase budou titulky v novinách," pomyslela si a mimoděk protočila očima.

Po dalších několika minutách se dostala k poslední kontrole.

„Zdravím vás, madame," uvítal ji policista, ale nepodíval se na ni. Podstrčila mu pas, který si vyměnila s Lauren a klepala prsty o pult.

Policista si vzal její doklady a hned vystřelil hlavou nahoru.

„Paní Hundsbergerová! Vítám vás v New Yorku!" postavil se, ale jen na malý moment navázal oční kontakt, poté svůj zrak přesunul o něco níže. Sandra byla zvyklá na tyto pohledy, ale uvědomovala si, že se musí chovat trochu jako Lauren.

„Ehm, pane, oči mám o trochu výše. Dávejte si pozor, aby se o tomto nedozvěděl váš nadřízený."

Policista zrudnul a podíval se zpátky na její doklady, které ji hned podal.

„Vše v pořádku, madam, pozdravujte ode mě vašeho muže, hodlám jej volit," napřímil se hrdě a tentokrát ji hleděl do očí.

„Volte raději někoho schopnějšího," mrkla na něj, vzala pas a už chtěla odejít, když si policista ještě jednou odkašlal.

„Madam, mohla byste se mi podepsat?" zeptal se ji a podstrčil k ní nejnovější Playboy. Podívala se na něj, zhluboka se nadechla a i když věděla, že by toto dělat neměla, sáhla po nabízené černé fixe a přes svá odhalená ňadra se mu podepsala.

„Děkuji, madam," řekl nadšeně a naklonil se k ní. „Jste kočka."

Sandra se jen zasmála a poslala mu vzdušný polibek a odešla.

Čím dál více přilákávala pozornost. Nedělalo jí to problém, ale tentokrát na sebe nemohla moc upozorňovat. Teď hrála roli Lauren Hundsberger.

Vyšla z letištní haly a jala se hledat nějaký odvoz. V mobilu měla uloženou adresu, stačila si vybrat ještě nějaké dolary z přidělené kreditky a teď jen nabírala odvahu čelit tomu psychopatovi.

„Kdyby bylo tak lehké to vše ukončit," povzdechla si.

Kvůli několika hodinovému letu si musela ještě odskočit, protože nebyla schopná jít na toaletu v letadle. Žila v dětinské představě, že ji toaleta vcucne a ona vypadne z letadla. Touto povídačkou ji jako malou doslova krmil její otčím, který měl legraci z jejího strachu. I přesto, že nyní už by neměla takovým povídačkám věřit, nemohla se své fobie zbavit.

Veřejné záchody nebyly ideální, ale vykonala potřebu, opláchla se, trochu upravila a vyšla ven. V tom ji ale přišpendlily ke zdi dvě ruce.

„Sandro," vydechl muž u jejího ucha a jí naskočila po celém těle husina. Věděla, kdo to je, ale nechápala, jak ji dokázal po tolika letech najít.

„Ty jedna sprostá mrcho, tolik let ses mi skrývala, ale teď jsem tě našel. Nenapadlo by mě, že by sis změnila jméno a provdala se za toho blbce Hundsbergera, ale Bože, jsem tak rád, že tě mám zase ve své moci, promlouval k ní a v nestřeženém okamžiku ji začal násilně líbat.

Sandra se bránila, spílala, ale on ji v tom okamžiku doslova kousl do rtu, až cítila v ústech chuť železa.

Její nejhorší noční můry a vzpomínky vyplavaly na povrch, ale tentokrát se rozhodla zapřít a vší silou vystřelila kolenem vstříc jeho rozkroku.

„Ááá," vykřikl bolestí a sesunul se na ni, ale ona jej odstrčila, svůj kufr nechala kufrem a i přes vysoké podpatky se pokoušela běžet co nejdál od něj. V jednu chvíli málem zakopla, ale ustála to a chytla první taxík, který stál před letištěm.

„Jeďte, jeďte!" křičela, protože tušila, že její pronásledovatel nebude daleko.

„Ale kam?" startoval starší taxikář a nervózně se díval po své zákaznici. Snad se s ní nedostane do nějakého problémy. Jen jediným pohledem do zpětného zrcátka si byl jist, že se jedná o lepší skvadru, ale soudě podle krve rozmázlé na její tváři, byla v pěkném maléru.

„To je jedno, hlavně šlápněte na plyn," křičela na něj a ohlížela se za sebou.

Taxikář se tedy rozjel směrem k centru.

„Tak kam to teda bude, paninko?"

„Lenox Hill Hospital," zavelela, když si vyhledala nemocnici, jejíchž adresu ji Lauren zaslala.

„S radostí, madam."

***

„Lauren, procházím tu tvé výsledky a vypadá to dobře. Jíš podle jídelníčku?" vyptával se ji Ricardo, který si prohlížel její výsledky. Zrovna seděli v jeho kanceláři a Lauren si užívala svůj šálek zeleného čaje.

„Pokouším se," povzdechla si a usrkla si teplé tekutiny.

„Tak se pokoušej dál, děláš skvělé pokroky. Kdy má Sandra přiletět? Neměl by ji někdo vyzvednout?" zajímal se a posadil se za svůj stůl naproti ní.

„Už by tu měla být, ale neměla zájem o vyzvednutí, už jsem se jí ptala."

„Doufám, že to zvládne... Jak plánujete, že se vyměníte?"

„Michael...," začala Lauren, ale Ricardo ji skočil do řeči.

„Armando, nezapomínej," opravil ji.

„Já vím," protočila očima a Ricardo si nemohl nevšimnout, že tento zvyk pochytila od své dvojnice. „Armando ho má za pár týdnů pozvat k sobě na nějakou sešlost na ranč kdesi ve středu USA. Já nevím, má to být dům jeho tchána. Poté se vrátíme, já mám vystoupit na sjezdu republikánů a pokud půjde všechno podle plánu, večer toho dne už bude sedět ve vězení," usmála se na něj vítězoslavně.

„Tys ho skutečně někdy milovala?" zeptal se nenadále.

Lauren chvíli zaváhala, ale s povzdechnutím souhlasně zakývala. „Prostě jsem byla jen hloupá. Bohužel bylo mým osudem naletět někomu takovému jako je Andrew Hundsberger."

„Nebojíš se, že až s ním strávíš nějaký ten čas, opět mu propadneš?"

Lauren se z plna hrdla zasmála. „Ne, tentokrát se bude hrát podle mých pravidel."

Ricardo se na ni tázavě podíval.

„Ty si snad myslíš, že jsem za ten půl rok, co znám Sandru, nic nepochytila?" mrkla na něj.

„Neříkej mi, že ses tak změnila," žasnul Ricardo. Neměl ještě možnost se s ní takto bavit, ale pamatoval si tu zlomenou dívenku, kterou mu dovezli. Ta se diametrálně lišila od této silné ženy, která seděla vzpřímeně naproti němu.

„Nezměnila jsem se, jen jsem nalezla životní sílu. Mám zase pro koho žít," usmála se na něj a oči se jí rozzářily vzpomínkou na jejího syna.

Ricardo věděl, že by jí měl říct ohledně toho, že její syn nebude úplně zdravý, ale ještě neměl to srdce. Dítě bude ještě minimálně měsíc v inkubátoru a jeho slepotu nebude moci laickým pohledem rozpoznat.

„To moc ráda slyším," usmál se na ni a vzhlédl, když se ozvalo zaklepání. „Dále!" vyzval.

Ve dveřích se objevila mladá sestra.

„Doktore Lee, hledá vás tu nějaká žena, která se mi představila jako Lauren Hundsberger, ale...," nervózně střelila pohledem k sedící Lauren, která vyvalila oči na Ricarda.

„Okamžitě ji přiveďte," stoupnul si.

„To bude Sandra, snad se jí něco nestalo," strachovala se Lauren a také vstala.

„Lauren," vydechla Sandra, když vešla do místnosti a vystřelila rukama směrem k ní, aby ji objala.

„Sandro, co se ti stalo?" zajíkla se Lauren, když si všimla zaschlé krve na jejím obličeji.

Sandra se k ní ještě víc přitiskla, nevšímajíc si Ricarda. „Našel mě, zase mě našel, proč mě nenechá na pokoji?" šeptala k ní plačtivě a na konci propukla v pláč.

Lauren tam jen stála a držela ji ve svém náručí.

„Kdo tě ale našel?" chtěla vědět. „Pomohu ti, nikdo ti neublíží," slibovala ji.

„Před ním mi nepomůžeš, před ním ne," vzlykala.

„Nikdo není nepřemožitelný, jen mi řekni, o kom to mluvíš," vyzývala ji Lauren a hladila ji po vlasech a zádech.

„Adam Cash, jmenuje se Adam Cash."

Chci víc!

Ovládána mužem - 30. kapitola

MĚSÍC POTÉ

„Dobrý večer, New Yorku!" zahřměl Cordan Ramsey, větší a stále usmívající černoch, který už deset let moderovat pořad Dobrý večer, New Yorku!. „Doufám, že jste měli krásný den a plně se začínáte připravovat na Halloween! Já vím, je teprve začátek září, ale přípravy jsou nezbytnou součástí, že?" smál se do publika, které velmi aktivně odpovídalo.

Cordan nechal dav se vyjádřit a poté pokračoval.

„Dnes tu pro vás mám speciálního hosta. Skutečně velmi speciálního. Je jím Andrew Hundsberger, kandidát na prezidenta za republikány," odmlčel se, když se ozvalo pár zabučení. „No tak, každý z nás není republikán, já vím, ale zkusme srdečně přivítat Andrewa!" vyzval publikum, které skutečně začalo tleskat.

Dveře se otevřely a z nich ladně vyšel široce se usmívající Andrew. Zamával publiku, potřásl si rukou s Cordanem a ještě než se usadil do křesla, zamával ještě jednou do kamery.

„Zdravím, Andrew, jak se dnes máte?" začal Cordan lehce a sedl si vedle něj a uvolnil si knoflík na saku. Napodobil Andrewa, který si uvolněně přehodil nohu přes druhou, čímž zaujal jasně mužskou pozici.

„Jde to, ale právě zažívám trochu stresovější období, ale na to mě upozorňovali moji kolegové v senátu, když jsem oznámil, že hodlám kandidovat," odvětil Andrew a usmál se na publikum. Také si rozevřel sako, aby se mu sedělo pohodlněji.

„Jsem si jist, že vám vaše nádherná manželka pomáhá odbourávat stres," nadhodil moderátor a z publika se ozvalo několik souhlasných zamručení, hlavně z řad mužů.

Andrew se neubránil ušklíbnutí, Lauren nikdy neshledával nádhernou, byla pro něj pouze výhodná, ale poslední dobou to s ní bylo těžší a těžší.

„Moje žena je trochu na jiné vlně, než jsem já," odvětil kulantně a tím rozesmál Cordana.

„To jsem mohl vidět. Jaká byla vůbec vaše reakce na její kontroverzní rozhovor?" vyzvídal.

Andrewovi nebylo toto téma vůbec příjemné, ale nadechl se a odpověděl.

„Víte, moje žena je trochu horkokrevnější a bohužel si jisté věci vysvětlila jinak než měla. Měl jsem s ní poté dlouhý rozhovor a vše jsme si vysvětlili," lhal.

Cordan vycítil, že možný budoucí prezident lže, ale protože slíbil Adamovi, že se bude ptát jen v určitých mezích, rozhodl se upustit od tohoto tématu.

„To je jedině dobře. Přeci jen vás čeká za měsíc sjezd republikánů a vaše žena by tam měla mít menší proslov, že?" nadhodil.

„Ano, myslím, že už se pilně připravuje," opět zalhal a usmál se do kamery.

„To rádi slyšíme. Co je vlastně vašim nejsilnějším pilířem? Kvůli čemu by vás měli lidé volit?" ptal se podle plánu Cordan.

„Řekl bych, že to je převážně reorganizace zdravotnictví. Mým cílem je umožnit přístup ke kvalitní péči každému Američanovi bez výjimky," řekl jistě a díval se přitom do publika. Ozvalo se několik souhlasných zavýsknutí, ale také pár odfrknutí.

„To zní velice zajímavě. Nyní z jiného soudku – před pár týdny jste se rozloučil se svým dlouholetým poradcem, Henry Cashem, a nahradil jste ho jeho bratrem, Adamem Cashem. Můžeme vědět, co vás vedlo k tomuto kroku?" vyzvídal.

„S Henry Cashem jsme se rozešli v dobrém, prostě jsme se názorově i lidsky rozcházeli. Jeho místa se ujal jeho bratr, který je značně schopný, to musím uznat. Prozatím jsem s jeho prací velice spokojen."

„Schválila vaše žena pana Cashe?" zeptal se s úsměvem, ale úsměv mu zmrzl, když mu Andrew odsekl.

„Já jsem stále tím, kdo nosí doma kalhoty. Já rozhoduji, ona se o toto nemá co starat."

V studiu bylo ticho.

„Ehm," odkašlal si nervózně Cordan a podíval se na papírek se svými otázkami. Zhluboka se nadechl a sebral všechnu odvahu. „To je značně zajímavé, když ve svém programu tvrdíte, že budete veřejně podporovat ženy a přitom vaše žena nemůže vyjádřit názor."

Dav zajásal nad trefnou poznámkou a Andrew celý zrudnul, ale nuceně zasmál se.

„Doma máme trochu jiná pravidla," odpověděl diplomaticky a podíval se na hodinky, aby věděl, kdy už tahle šaškárna skončí.

„To vidíme, že?" usmál se na publikum a sáhl po přenosném mikrofonu. „Nyní je čas na dotazy publika. Kdo má dotaz?"

Ozvalo se hned několik lidí, ale s mikrofonem přešel k starší dámě ve druhé řadě.

„Zdravím vás, madam, jaké je vaše jméno?" otázal se jí mile Cordan.

„Ruth Fillis, pane Cordane, a pocházím Jižní Karolíny. Jsem velkým podporovatelem republikánů a tím pádem i pana Hundsbergera," pokynula na Andrewa a on se na ni usmál.

„Děkuji vám," řekl ji a nemohl skrýt, jak ho slova té dámy potěšila.

„A na co byste se chtěla zeptat?" vyzval ji Cordan.

Dáma si vzala mikrofon. „Pane Hundsbergere, vaše žena vypadá neskutečně mile, chystáte se mít děti?" usmála se na něj.

Andrew se ovládl, aby se nezaškaredil, ale přemohl se a usmál se ni.

„Drahá Ruth, to je v rukou Božích."

Ruthin úsměv se ještě více roztáhl. „Tak ať vám Bůh žehná," popřála mu a on se v duchu ušklíbl.

„Bože, za lhaní bych měl dostat metál," pomyslel si Andrew a zaměřil se na obličej dalšího člověka, co měl na něj dotaz.

„Billy Gertnard, Pensylvánie, nekloním se k žádné straně," uvedl statný muž, který zastavil Cordana, když procházel uličkou. „Mám na vás dotaz, Hundsbergeře," ukázal na Andrewa.

„Prosím," poposedl si Andrew.

„Proč lžete? Proč nám všem lžete?" zahřměl ten muž to mikrofonu a obrátil se na publikum. „Vy mu to snad žerete? Vy to fakt žerete tomuhle panákovi?"

„Já nelžu," řekl jen Andrew, ale jakoby ho nikdo neposlouchal. Ve studiu se spustila vřava, která se nedala zastavit.

Cordan rychle přešel k Andrewovi a pokoušel se ignorovat fakt, že se začínají lidé prát v publiku. Za chvíli snad bude muset zasáhnout ochranka. Zamával na volného kameramana, aby je zabral.

„Budeme muset končit," odkašlal si a podíval se na Andrewa, který pozoroval to, co se dělo v publiku. „Děkuji, Andrew, že jste přišel do studia a upřímně vám držím pale ve volbách."

Andrew jen pokýval, naposledy se podíval do kamery a když zhasnula světla kamer, vstal a beze slova zmizel. Akorát se ve dveřích míjel s ochrankou, která se snažila uklidnit dav.

Nečekal na rozhovor s Cordanem, měl toho dost. Byl poslední ve všech průzkumech, kurzy v sázkařských fimách na něj byly nejhorší a ke všemu se začínali ozývat lidé, které by nejraději držel co nejdál od sebe. Pokud tohle nevyhraje, ztratí vše. Anebo bude muset přejít k plánu B.

„Andrew," oslovil ho Adam a když ho viděl, cítil, že právě našel hromosvod na svůj hněv.

„Co to mělo být?" zařval na něj a zuřivě se k němu blížil. „Řekls mi snad, že se nebudou ptát na Lauren a ptali se převážně na ni! Řekls, že se do studia nedostane nikdo, kdo mě nepodporuje a bylo tam x lidí, kteří mě doslova nesnáší! Ještě mi jeden řekl, že jsem panák a označil mě za lháře!" řval na něj jako smyslů zbavený. Ani nevnímal lidi, kteří je z dáli sledovali.

Adam se celou dobu ovládal, naučil se to už dávno, protože pracoval pro pár prchlivějších jedinců.

„Uklidni se, vystříhají se různé scény a vyjde z toho povedený díl," uklidňoval ho a mávl na ochranku, aby zabezpečila bezpečný přesun do auta.

Andrew se vydal k východu, ani nečekal na Adama a další. Všechna ta tíha na něj tak zvláštně padla.

Když otevřel dveře, oslepily ho blesky fotoaparátů a ozval se křik.

„Andrew!" ozvalo se a horda lidí se na něj valila. Jeho ochranka jej obklopila, dokonce se Adam postavil na jeho pravou stranu a odstrkával nejotravnější fotografy.

Nerozuměl, co to na něj křičí, vlastně vůbec nic nechápal.

Když se konečně dostal do vozidla, trochu si oddechl, ale když i fotografové doráželi na auto, měl už toho dost.

„Co to je do prdele?" zařval na Adama. „Co se sakra stalo?"

Adam hleděl do svého IPadu a když už se Andrew nadechoval, aby ho za to seřval, že jeho otázku ignoruje, otočil k němu obrazovku.

„Já jí zabiju!" zasyčel tiše, když viděl její odhalenou fotografii na titulní straně zářijového Playboye.

***

„Ricardo, jak ještě dlouho tam bude?" tázala se ho Lauren už potřetí v jeden den.

„Ještě pár týdnů, má milá, je neskutečně droboučký, potřebuje růst."

„Ale já bych si ho tak moc ráda pochovala."

Lauren věděla, že není schopna nikdy vrátit dluh, který měla vůči Ricardovi, který zachránil život nejen jí, ale i jejímu Williamovi.

Po porodu se probudila až následující den a nemohla se dočkat, až uvidí svého drobečka. Byla tak umanutá, že ji sestra vezla na kolečkovém křesle za ním.

Když ho poprvé uviděla, hodně dlouho plakala. Po dlouhé době cítila štěstí. Byl tak malinkatý, neskutečně drobný. Pomalu jeho plínka byla větší než on. Měl na hlavě čepičku a všude kolem sebe různé hadičky.

Nemohla se ho dotknout, pochovat ho, natož nakojit.

Jen co se ji začaly hojit švy, byla nucena začít se pomalu dostávat do formy, měla svůj jídelníček a většinu času trávila někde mezi nemocnicí a posilovnou, kde se setkávala s Jamiem. Byl to překvapivě cool chlápek, co se věčně smál a když ji přepadla lenora, byl schopen ji správně motivovat.

A cítila skvělé posuny.

„Jsi spokojená s bytem?" zeptal se ji mimochodem Ricardo.

„Jsem, moc za něj děkuji. Nevím, jak ti to oplatím," usmála se na něj. To, že ji zachránil, zbořilo i poslední bariéru a stali se z nich přátelé.

„Nemáš zač, byl to byt mojí ženy a teď byl prázdný, takže tam můžeš být."

Než ale stačila odpovědět, rozezvonil se jí mobil. Volala Sandra.

„Letím do USA," ozvalo v telefonu, „a než se dozvíš, co jsem udělala, zhluboka dýchej. Volal mi Andrew, byl pekelně naštvaný a chce mě na koberečku, nebo mě prý zabije," zadýchaně vychrlila do telefonu.

Lauren naskákala husina. „Cos udělala?"

„Jen jsem se nechala vyfotit do jednoho časopisu..."

Chci víc!