Ovládána mužem - 25. kapitola

Soukromé letadlo Andrewa Hundsbergera přistálo v Marseille ve tři hodiny v noci. Nečekal na svého šoféra, jen si sedl do auta, které sehnal v nedaleké půjčovně, a sám řídil do vily, ve které měla být ubytována Lauren.

Hněv s ním přímo cloumal a utrhoval se na všechny kolem. Během těch pár hodin odřeklo šest sponzorů spolupráci, jen kvůli slovům té zatracené mrchy. Stále dokola a dokola se mu opakovala v hlavě její slova. Nemohl si nevšimnout, že se značně změnila, nejen po vzhledové stránce, hlavně po povahové. Když se natáhla na té pohovce a vrhala sexy pohledy do kamery, myslel by si, že je to i někdo jiný, ale ta podoba byla neochvějná.

Nejhorší na tom všem bylo, že z něj udělala nejen sukničkáře, ale i paroháče. Ano, poslal Noaha, aby zaujal Lauren, ale takhle daleko to dojít nemělo.

„A došlo vůbec?" napadlo jej a pak nesouhlasně zakroutil hlavou. Lauren by ho nikdy nepodvedla, tím si byl jistý.

Řídil šílenou rychlostí skrz úzké uličky Marseille, bylo mu jedno, že může vybourat, měl vztek. Vztek na sebe, vztek na život, vztek na Lauren.

V tu chvíli se mu vybavila slova jeho macechy, Eleanor. „Jsi tolik podobný té špíně, se kterou si tě udělal můj muž! Nikdy z tebe nic pořádného nebude!" Stále se mu před očima objevovala její tvář, když nad ním stála.

Odmítal myslet na svoje dětství, nechtěl na to vzpomínat. Tolikrát slyšel, že se neměl ani narodit.

Silněji zmáčkl volant auta a ještě víc přidal, když v dáli zahlédl letmě osvětlené vily na pobřeží. V jednom z nich měla spát.

Když zastavil u brány vedoucí k velké vile, chvíli tam jen seděl a hleděl někam ven.

Co s ní má vůbec udělat? Zabít ji nemůže, je už hodně mediálně známá, hlavně potom rozhovoru. Zavřít ji někam? Možná...

Po chvíli se vzpamatoval a podíval se na hodiny na palubní desce. Skoro čtyři hodiny ráno.

Vylezl z auta a ani se neobtěžoval zamykat. Bránou se dostal velice snadno, prostě jen použil náhradní klíč, který si vzal před odletem sem. Přešel po tiché zahradě jako stín a zadním vchodem vklouzl do domu. Kráčel temnými chodbami a mířil k hlavní ložnice.

V tomto domě byl jen jednou, když ho jeho táta vzal na dovolenou. Eleanor se to vůbec nelíbilo a také mu celý pobyt znepříjemňovala, jak jen mohla. Pamatoval si to tu jen letmě, ale trpké vzpomínky se mu až moc živě objevovaly před očima.

Nevěděl, co hodlá udělat, prostě jen vzal za kliku a když dveře povolily, vešel do místnosti. Měla by tu bydlet sama, proto když slyšel čísi dech, zavřel za sebou dveře.

Zvláštní pocit jej naplnil a když se pomalu přiblížil k místu, kde tušil, že by měla být postel, vztek ho už dávno opustil. Teď si chtěl k ní lehnout a spát. Skopnul si boty a natáhl ruku, aby nahmatal její spící tělo. Nemyslel na to, jak bude reagovat, až zjistí, že vedle ní spí on, ale nutně potřeboval cítit něčí blízkost. Ne něčí... Její.

Ať řekla a udělala cokoliv, něco k ní cítil.

Nahmatal lýtko, ale když po něm přejel, byl si jistý, že rozhodně není Lauren.

Ten vztek, který ho před chvílí opustil, se vrátil a v trojnásobné síle. Přešel zpátky ke dveřím a rozsvítil.

Naskytl se mu pohled na dva milence propletené v intimním objetí. Lauren a Noah. Oba nazí. V jeho domě. Krev se v něm začala vařit.

„Co je?" začal se probírat Noah a zabořil svůj obličej hlouběji do polštáře. Na ráno bylo až moc brzy.

Sandra se vůbec nechtěla probudit, proto se ještě více přitiskla k teplému tělu vedle ní.

„Řekni mi jeden důvod, proč bych vás oba neměl zabít!" ozval se v pokoji tichý cizí hlas a Sandra šokem vykřikla a vylétla do sedu.

Už měla na jazyku otázku: „Kdo jsi?", ale pak ho poznala. To je on.

Než se stačila vzpamatovat, Andrew chytl rozespalého Noaha a vrazil mu obrovskou ránu pěstí. Noah se válel po zemi vedle postele. Pokoušel se bránit, ale Andrewa poháněl mocný vztek. Jedna rána následovala druhou.

„Nech ho!" vykřikla Sandra a vylétla z postele, aby se pokusila Andrewovi zabránit do něj dát bít. Absolutně ignorovala fakt, že je nahá.

Chtěla se sklonit k Noahovi, ale Andrew ji silně chytl za paži a mocně s ní zacloumal.

„Co si myslíš, ty couro?! Že mě zesměšníš před veřejností a pak se ještě ke všemu budeš tahat s tímhle debilem?!" teď už řval a odstrčil ji tak, že padla na postel.

Andrew si samozřejmě všimnul, že je úplně nahá, ale tentokrát se zaměřil hlavně na Noaha, který se začal zvedat z podlahy, držíc si krvácející nos.

„Hele, nech ji být..." začal Noah, ale než se vzpamatoval, schytal další. Tahle rána byla nejsilnější ze všech a Noah cítil, že mu cosi křuplo.

„Pane Bože, pane Bože," hysterčila Sandra a odstrčila Andrewa. Poklekla ke krvácejícímu Noahovi okamžitě mu začala kontrolovat rány. Sáhla po pohozeném tričku a pokoušela se mu utírat krev z tváře. Vypadal hrozně.

Tohle se vůbec nemělo stát.

„Máš zlomenou čelist," konstatovala tiše Sandra, zhluboka se nadechla, aby předešla hysterii, a se vztekem v očích se podívala na toho barbara, co to způsobil. V životě takhle nereagovala, už je to spousta let, co se o někoho starala, ale Noah byl prostě jiný a teď se svíjel bolestí.

„To máš za to, ty hajzle, žes překročil hranice. Skončils, naprosto si skončil, rozumíš?!" zařval Andrew a ještě jednou k němu zamířil, ale tentokrát si před něj stoupla Sandra.

„Co si myslíš, že jsi? Ještě si ho dotkni a já tě udám za znásilnění a domácí násilí!" zařvala hystericky a postavila se mu.

„S tebou si to taky ještě vyřídím! Ty děvko!" soptil dál Andrew, ale vůbec nečekal, že se Lauren napřáhne a silně jej udeří.

„Tys mě udeřila," vydechl úplně v šoku. Jenom jedna žena ho takhle udeřila.

Než se ale nadál, schytal druhou facku.

Sandra se podívala na Noaha, který čím dál více krvácel. Musela hodně rychle jednat. Sáhla po županu, který byl přehozen přes křeslo, oblékla si jej a hned volala pohotovost. Vůbec se jí nelíbila Noahova zlomenina.

„Můžu za to já, kdybych takhle neriskovala, nestalo by se to, Lauren mi to říkala," pomyslela si. Pak ji došlo, že nejspíš vším tím křikem vzbudili Lauren. Hlavně ať sem nepřijde...

„Miláčku, bude dobře, ano? Záchranka už jede," promlouvala ke krvácejícímu Noahovi. Sáhla po jeho boxerkách a pokoušela se je na něj natáhnout.

Pokoušel se jí něco říct, ale ona se pokoušela vzpomenout si na svá studijní léta. Běžela do koupelny, kde namočila ručník a vrátila se, aby Noahovi setřela schnoucí krev z obličeje.

Rozhlédla se kolem sebe a nikde neviděla Andrewa. Panika ji naprosto ovládla a nechala tam Noaha ležet a bežela do pokoje Lauren. Dveře byly zamčeny a když proběhla celý dům, po Andrewovi ani památky.

„Je pryč," ozvala se za ní Lauren, která stála naproti ní na druhé straně chodby. „Viděla jsem ho odjíždět."

„Lauren," začala Sandra, ale ta jí skočila do řeči.

„Říkala jsem ti to, říkala jsem ti, že bude zuřit," mumlala a nervózně si prohrábla vlasy. Přese všechno ale vypadala klidně.

„Jede sem záchranka, myslím, že zlomil Noahovi čelist."

„Ježiši!" zajíkla se Lauren a dlaní si přikryla ústa.

Sandra bez dalších slov šla zpět do jejich pokoje a Lauren ji následovala.

***

I přes drahnu let našel tu pláž celkem snadno. Sedl si do mokrého písku a napil se z lahve whisky, kterou sehnal v jednom baru po cestě.

Na horizontu začaly vykukovat první paprsky slunce a jemu se vybavil přesně tento výjev, akorát před skoro pětadvaceti roky, i když v té době neměl čas se kochat tímto úkazem.

Tehdy mu bylo necelých dvacet let a přijel si se svým otcem a macechou užít Francouzskou riviéru. Jeho bratr Jonathan, otec Christophera, zrovna dokončoval univerzitu a odmítl s nimi jet.

Zní to jako idylka, že? Opak se stal pravdou...

Koho by mohlo napadnout, že v té době již celkem známý Edmund Hundsberger se svojí ženou Eleanor tragicky zahynou na své jachtě. Když dopoledne nalezli dva rybáři ohořelé trosky lodi, stal se z toho obrovský poprask.

Všichni litovali mladého osamělého Andrewa, který se na kamery tvářil zdrceně, ale uvnitř věděl, že on sám je zabil, dotáhl na jejich jachtu, kterou pak dostal dál od pevniny a polil jejich loď benzínem. Pak stačilo škrtnout zápalkou a rychle vyskočit do vody.

Díky tomu, že závodně plaval, dostal se zpátky na pláž dost rychle na to, aby se vrátil zpátky do domu a dělal, jakoby se nic nestalo.

Když za ním přišla policie, hrál si na naprosto zdrceného a svou už v té době perfektní francouzštinou je upevňoval v jejich přesvědčení, že se jedná o tragickou nehodu.

Andrew se trpce zasmál, když si vzpomněl na výraz jeho otce, když ho nachytal v posteli s jeho ženou Eleanor.