Ovládána mužem - 27. kapitola

SOUČASNOST

„Ještě okamžik, paní Gleenworth, výsledky vašich testů tu hned budou. Zatím se prosím usaďte a čekejte," vyzvala ji mile sestřička. I přes její lámanou angličtinu ji rozuměla a kývnutím hlavy ji poděkovala. Pro jistotu se zde nechala zapsat svým dívčím jménem, aby se tato informace nedostala k tisku. Podle svých výpočtů by měla být v nějakém 25. týdnu a vzhledem k tomu, že se necítila zrovna dobře, rozhodla se zajít k lékaři.

Pokoušela se nekoukat na ženu, která seděla na klíně svého partnera, který jí jemně hladil po vypouklém bříšku. Nebyla tak daleko jako Lauren, ale už bylo těhotenství vidět. Ona tam seděla sama, nikoho sebou neměla. Ano, rozhodla se sama neříkat Andrewovi o dítěti, ale kdyby to řekla, jakou by měla ona i její dítě budoucnost?

Po celou dobu svého těhotenství byla v permanentním stresu a to se podepsalo na jejím zdraví. Nechtěla, aby dítku něco bylo, pokoušela se vyhýbat stresu, ale vše se změnilo, když Andrew přiletěl do Francie.

Celé její tělo pacifikoval strach, obrovský strach, že ho někde potká a on zjistí, že mu toto celou dobu tají. Zabil by jí, věděla to.

Začal ji vibrovat telefon. Když se podívala na displej, zjistila, že je to Sandra, proto rychle přešla do rohu místnosti, aby nikoho nerušila.

„Ano, Sasi?" ozvala se tiše.

„Ahoj zlato, tak jsem doma. Noah má zlomený nos, jak jsem očekávala, a naštípnutou čelist, takže můžu rovnou tvému manžílkovi poděkovat, nebude moct hrát několik měsíců...," chrlila Sandra a dokázala si představit, jaký zrovna musí mít obličej. Lauren bylo moc líto Noaha, nezasloužil si to.

„Já ti říkala, aby sis s ním nehrála," řekla tiše Lauren a ohlédla se po dvojici, která ji zjevně ani nezaregistrovala.

„Já vím... Nebude ti vadit, když tu zůstane, na pár dní?" ptala se tiše.

„Vůbec ne," odvětila mile Lauren a musela se usmát nad tím, jak se rychle Sandra zamilovala.

„Už máš výsledky od lékaře?" zajímala se.

„Nemám, mají za chvíli přijít." Z Laurena hlasu byla jasně patrná nervozita.

„Neboj, všechno bude v pořádku... Všechno zvládneme," ujišťovala ji Sandra, ale Lauren ji nemohla odpovědět, protože se objevila sestřička a zamávala na ni.

„Budu muset končit, Sasi, výsledky jsou tu. Mysli na nás!"

„Jasně, že budu!"

Hovor rychle ukončila a spěchala do ordinace.

„Posaďte se, paní Gleenworth," vyzval ji doktor Gauex, postarší muž, který ji před chvíli vyšetřoval. Nyní stál u okna a prohlížel si její výsledky.

„Že je všechno v pořádku, pane doktore?" ujišťovala se Lauren a jemně si pohladila bříško, ve kterém se zrovna otáčelo její miminko. Doslova milovala, když cítila jeho pohyby. Věděla, že je to chlapec, lékař jí to prozradil během ultrazvuku.

Lékař si sundal brýle a otřel si zpocené čelo kapesníkem. Posadil se naproti ní a rozložil si její výsledky.

„Lauren, musím s vámi mluvit narovinu."

Neubránila se zajíknutí. Jeho tón, pohled, vše nasvědčovalo tomu, že je něco v nepořádku. Už cítila, jak ji do očí vstupují slzy, ale řekla si, že musí být silná.

„Jsem si na 99% jist, že nebudete schopna své dítě donosit až do 9. měsíce, ale nepanikařte, vše se dá zachránit," konejšil ji, když viděl, jak je celá roztřesená.

„Co to pro mě znamená?" odhodlala se zeptat a ani si neuvědomila, že křečovitě svírá opěrku křesla.

„Vy jste Američanka, že?"

„Ano."

„Kde chcete rodit?" zeptal se na přímo.

„Myslela jsem si, že bych to stihla v USA," odvětila tiše Lauren.

„Navrhuji, abyste co nejdříve odletěla domů, už dnes to může být trochu rizikové, ale musíme to podstoupit. Máte nějakého lékaře doma?"

„Ano, doktor Lee, dám vám na něj kontakt," začala racionálně uvažovat. Sáhla po své kabelce a podala mu vizitku doktora Lee, kterou si hned vzal.

„Výborně, spojím se s ním a všechno se zařídí. Teď hlavně zůstaňte v klidu, zkuste všechno zařídit. Nevím, jaké byly vaše plány, ale doufám, že mi důvěřujete, když říkám, že musíte co nejdříve do USA," promlouval k ní mile lékař a vstal, aby k ní přešel. „Chloe, mohla byste donést paní Lauren sklenici vody?" promluvil směrem k sestřičce a přitáhl si druhé křeslo k roztřesené Lauren.

„Chcete někomu zavolat? Vidím, že jste v šoku, ale vše bude v pořádku," vzal ji za ruku a jemně ji hladil. Mohl cítit její zrychlený pulz.

„Ano, prosím," zašeptala Lauren a roztřeseně vytáhla svůj telefon, ale vypadl ji z ruky. Sestřička jí ho podala a postavila před ní sklenici s vodou.

„Nebojte se, Lauren, není čeho. Vaše dítě bude v pořádku!" chlácholila ji a jemně ji hladila po vlasech.

„Omlouvám se za tuto otázku, Lauren, ale musím se zeptat. Kde máte přítele nebo manžela?" otázal se lékař a dál ji držel za ruku.

Lauren jen nesouhlasně zakroutila hlavou.

„Chápu," dovtípil se. „Ještě jednu otázku – vím, jak to funguje v USA, proto se ptám – máte finance na zdravotní péči, že?" zajímal se.

„Ano, mám. Našetřila jsem si na jakoukoliv výjimečnou situaci," odvětila Lauren a zhluboka se nadechla, aby zahnala slzy.

„To bude v pořádku, opravdu. Nebojte se. Musíte být nyní silná, pro své dítě."

„Já vím," vydechla a přijala nabízený kapesník a usušila si jím oči. Podala jej zpátky lékaři, který jej složil a vložil do kapsy.

„Teď zavoláte někomu blízkému, aby si vás tu vyzvedl a já zavolám doktoru Lee, abychom všechno dopředu připravili, ano?" tázal se jí lékař a ona se na něj s malým úsměvem na tváři podívala.

„No vidíte, že to půjde. Neztrácejte naději," vyzýval ji.

Lauren kývla hlavou a když lékař vstal a odešel za sestrou, sáhla po mobilu a volala Sandře.

„Co se stalo, zlato?" ozvalo se na druhé straně.

„Jako by to tušila," napadlo Lauren.

„Mohla bys pro mě prosím dojet do nemocnice De La Timone?"

„Stalo se ti něco?"

„Všechno ti pak řeknu, jen pro mě prosím přijeď," prosila ji Lauren, která se pokoušela zůstat silná.

„Dobře, hned jsem tam."

Linka ohluchla a ona se podívala na doktora Geauxe.

„Nemusím být nervózní, že ne? Vždyť se každý den rodí nedonošené děti, že ano? Moje miminko bude zdravé a silné," nevěděla, jestli to říká lékaři nebo sama sobě.

„Přesně tak, Lauren, nepropadejte panice," usmál se na ni. „Chcete počkat na svůj odvoz v čekárně nebo vás má Chloe doprovodit před nemocnici?"

„Já tam dokážu dojít sama," odporovala mu.

„Chloe vás doprovodí," rozhodl. „Zůstanu s vámi v kontaktu a vy mi musíte co nejdříve dát vědět datum vašeho odletu."

„Ano, pane doktore," souhlasila a podala mu ruku. Možná je to naposledy, co jej vidí.

„Všechno to bude v pořádku! Pak mi pošlete fotku vašeho drobečka, ano? Tady máte na mě vizitku. Hlavně nepropadejte panice ani strachu, není proč."

„Děkuji za vše," odvětila a kartičku si schovala v kabelce. Chloe už stála u dveří a čekala, až se rozloučí.

Lauren si vzala svoji kabelku a šátek a naposledy se na lékaře usmála.

„Všechno to zvládneme, zlato, ano?"

Sandra ji vyzvedla u nemocnice a nyní jely do vily.

„Nevíš, jestli Andrew už odletěl?" změnila téma Lauren, která nechtěla myslet na to, co všechno může být s jejím miminkem.

„Zjišťovala jsem to a má prý odlétat," podívala se na hodiny na palubní desce auta, „za dvě hodiny."

Lauren si zřetelně oddechla.

„Už je pryč... Přemýšlela jsem ale o tom, jak odlákat pozornost, aby náhodou tě někdo nepoznal a tak, a přišla jsem na geniální nápad. Volala jsem Cressidě, té ženské, co tě různě fotila, a domluvila jsem se s ní na vyfocení nějakých fotek."

Lauren na ni jen zůstala koukat.

„Jaké fotky máš na mysli?" zeptala se jen, protože v tom cítila nějakou čertovinu.

„Pár sexy fotek," upřesnila Sandra.

„Ty ses zbláznila!" vydechla šokovaně Lauren. „To bych v životě nenafotila!"

„Pšt, ty průďo! Ty bys toho nikdy neudělala!" rozesmála se na ni. „Občas si tak nevinná, že bych si i z tebe ublinkla," neodpustila si poznámku Sandra a očkem mrkla na ten doutnající vulkánek vedle ní.

„Já rozhodně nejsem žádná průďa! A nejsem nevinná!" odporovala.

„To teda jsi! Už jsi ho nějakému chlapovi kouřila?" pošťouchla ji.

„Jak jako kouřila? Cigarety jsem nikdy nekouřila!" odvětila rozhněvaně.

Sandra se začala nahlas smát. Smála se tak, že ji z koutka oka utekla jedna slza. Prstem ji utřela a opět se zaměřila na cestu.

„Fakt jsi nevinná. Já myslela, jestli si už chlapovi kouřila HO!" artikulovala a hodila po ní očkem tak, že Lauren konečně došlo, co myslí.

„Ne, nikdy!" zatvářila se tak kysele, že tím vyvolala další salvu smíchu.

„Tak jsi nevinná až to bolí." Sandra zbožňovala, když ji mohla takto popichovat.

„Nikdy jsem neprahla potom být kdovíjak zkušená," odpověděla tiše Lauren a začala soustředěně pozorovat přírodu.

„Až to zkusíš, uvidíš, že je to sranda."

Lauren se pokoušela tuto poznámku ignorovat, ale stále dokola se jí vybavovala.

„Tak jsme tu," ozvala se Sandra a pomalu projížděla vraty vedoucí k vile. „Čeká na tebe překvapení."

Lauren se na ni udiveně podívala.

„Jaké překvapení?" vyzvídala, ale Sandra se na ni jen usmála a pokynula k domu.

Lauren nevěděla, co si o tom má myslet, proto opatrně prošla hlavními dveřmi. V dálce uslyšela smích a něčí hlasy, ale honem nevěděla, kdo to je, až když na ni nevyskočila Olena a neobjala ji.

„Lauren!" vypískla nadšeně a objala ji. Její objetí bylo tak silné, ale zároveň příjemné.

„Oleno!" odvětila podobným tónem Lauren a také ji objímala. Zaregistrovala periferním pohledem, že na konci chodby stojí Michael, tedy Armando, a usmívá se na ně.

Bože, tak dlouho neviděla ho se smát. Olena byla éterická blondýnka, s modrýma očima, která byla neskutečně rozkošná.

„Miláčku, šla bys se Sandrou se podívat na Noaha? Potřebuji mluvit se svojí sestrou," ozval se Armando a usmál se, když Olena beze slova šla se Sandrou pryč.

„Tolik ses změnil," usmála se na něj Lauren a pomalu k němu přešla. Neodolala a prohrábla mu jeho nyní blond kadeře. Nikdy by ji nenapadlo, že by mu blond vlasy slušely, jejich rodina byla celá černovlasá, ale jemu to skutečně slušelo.

„Tebe také čekají změny," odvětil tajemně a objal ji.