Ovládána mužem - 28. kapitola

„Musíš být teď silná," zašeptal ji do vlasů a dál ji držel v náručí.

„Já chci, ale občas to nejde, víš?" Hlas Lauren byl tak slabý, že ho téměř neslyšel.

„Pojď si sednout," odtáhl se od ní a vedl ji k sedačce. „Nejsem vůbec nadšen, že musím být v jeho domě, ale já to nějak přežiju. Pomsta chutná nejlépe za studena, to je staré japonské přísloví a je skutečně pravdivé, nemyslíš?"

Lauren žasla nad jeho klidem, skutečně si ho takto nepamatovala. Nikdy si nebyli natolik blízcí, aby si svěřovali všechna tajemství, ale nyní cítila zvláštní spojení mezi nimi.

„Jaké je manželství s Olenou?" zeptala se jej s úsměvem a opět mu prohrábla blond kštici.

Michael se zasněně usmál a pak jen vydechl: „Lepší, než jsem očekával."

Jeho štěstí ji naplnilo zvláštním klidem, doslova roztála, když viděla jeho výraz. Sálala z něj radost.

„To jsem moc ráda, Micky," oslovila ho tou dětskou přezdívkou, která ho kdysi tak štvala. Tentokrát se ale zasmál a přehodil levou paži přes její rameni a přivinul si ji k sobě.

„Armi, teď už Armi, zlato," připomenul ji a políbil ji na čelo.

„Jsi naprosto vyměněný," konstatovala jen a stále si jej prohlížela.

„Pod tím tvým pohledem začínám být nervózní," zažertoval, ale pak zvážněl. „Oba dva jsme se zamotali do něčeho, s čím jsme neměli nic mít společného," povzdechl si. „Kdyby žil táta, zabil by mě vlastníma rukama," zasmál se smutně.

Lauren se opřela o jeho hruď a došlo ji, že takovou chvilku ještě nikdy neměli. Nikdy spolu nemluvili otevřeně, nikdy k sobě nebyli takhle blízko.

„Micky, tolik se bojím," přiznala se a zaměřila se na knoflík na jeho košili, se kterým si hrála.

„Nemáš čeho. I když se můj synovec narodí o něco dřív," začal, ale přerušila ho Lauren, který vystřelila hlavou vzhůru a udiveně se na něj dívala.

„Ty to víš?"

„Lauren, mám své kontakty," mrkl na ní a opřel se více o sedačku. „Až tohle všechno skončí, přestěhujeme se s Olenou, Tebou a mým malinkatým synovcem na nějaký soukromý ostrov a budeme tam v klidu žít," zasnil se Michael a natáhl ruku, aby se dotkl jejího vystouplého bříška.

Lauren jeho dotek překvapil, ale jeho slova ji vehnala slzy do očí. Tohle od něj nečekala.

Naklonil se k jejímu bříšku a přitiskl na něj své rty. Pak položil ucho a zaposlouchal se do tluku srdíčka toho malého drobečka.

„Už máš vymyšlené nějaké jméno?" vyzvídal a i když se narovnal, dlaní stále přejížděl po bříšku. Zarazil se, když pocítil pod svou dlaní pohyb.

„Přemýšlela jsem o Williamovi. Vím, je to strašné klišé..."

„Není, pokud by to byl náš William, rozhodně to není klišé," skočil ji do řeči a usmál se na ni. „Mám pro tebe překvapení," usmál se tajuplně.

„Ven s ním!" vyzvala ho.

„Vypadá to, že Olena je těhotná," oznámil ji pyšně a jeho úsměv se ještě více rozšířil, když ho silně objala.

„No to je úžasné!" vypískla, ale hned se ztišila, když ji přikryl ústa dlaní.

„Pšt! Slíbil jsem jí, že to ještě necháme chvíli pod pokličkou. Je teprve ve třetím měsíci, ale vše vypadá skvěle, teda říkal to doktor," svěřil se ji a doslova se dmul pýchou.

„Michaeli, jsem tak šťastná! Budeš skvělým tátou!" ujišťovala ho, ale pak posmutněla. „Chci, aby všechno bylo za námi. Chci mít z krku Andrewa Hundsbergera a všechno tohle."

„Brzy tomu tak bude," pohladil ji po tváři. „Teď mě ale budeš muset poslouchat. Sandra je skvělá, vypadá přesně tak jako ty, nebýt jí, vše by bylo složitější. Vlastně nám hraje do karet, že budeš muset porodit předem. To mi připomíná, že máš zajištěný let za dva dny, mělo by to být připravené, z letiště tě převezou rovnou do nemocnice," chrlil na ni, ale než mohla cokoliv říct, pokračoval.

„Mluvil jsem se Sandrou, měla geniální nápad s tím focením. Zařídil jsem, že se její fotky dostanou na titulní stránky Vogue a Elle... Všichni ji budou nahánět tu, ve Francii, a ty budeš mít čas se dostat nepozorovaně do nemocnice."

Lauren jen tiše seděla a poslouchala jeho pokyny. Věděla, že on je jediným, na koho se nyní může spolehnout.

„Informoval jsem se, co se bude dít po tvém vyvolaném porodu. Will bude uložen do inkubátoru a bude téměř pod celodenním dohledem lékařů. Ty ale nesmíš propadat panice, bude naprosto v pořádku. Zařídil jsem ti trenéra, jmenuje se Jamie, tady máš jeho telefon," podal ji kartičku a ona jen vyvalila oči nad přílivem všech těch informací.

„Je mi to moc líto, zlato, ale budeš muset na sobě pracovat, abys vypadala jako Sandra. Očekávám, že bude minimálně dva, tři měsíce trvat, aby ses dostala do formy a my to budeme v jakémkoliv případě jistit tím, že po focení nebude Sandra moc vidět na veřejnosti, aby se mohlo říci, žes přibrala."

Lauren se na něj zle zamračila a už chtěla něco říct, ale on dál pokračoval.

„Nerozčiluj se, nemůžeme se dovolit dělat chyby," zhluboka se nadechl. „Pak tě bude čekat ta nejhorší část – budeš se muset vrátit zpátky k Andrewovi. Neboj se ale, nasadili jsme k němu své lidi, takže jak na tebe stáhne ruku, někdo zakročí, ano?"

I přes jeho ujištění pocítila strach. Bála se mu čelit, neskutečně moc.

„Další instrukce ti pošlu po svých lidech, jen mě musíš naprosto poslouchat, nesmí se to zvrtnout, rozumíš? Tady už si nehrajeme s panenkami, tady si hrajeme fakt s mocnými lidmi," nabádal ji k opatrnosti.

„Já vím."

„Promiň, že tě ještě tímhle stresuji, opravdu mě to moc mrzí."

„Kdo se bude starat o mé dítě, když budu s Andrewem?" zajímala se Lauren, ale ode dveří se ozvala Sandra.

„Jsem tu přeci stále já, ne?" pomalu přešla k nim a posadila se vedle Lauren.

Michael nevěřícně zakroutil hlavou. „Ta podoba je neuvěřitelná," neubránil se poznamenat, ale pak se všechny myšlenky vykouřily z jeho hlavy.

„Miláčku?" oslovila ho Olena a v jejím hlasu se ozval lehký ruský přízvuk, který ale tolik zbožňoval.

Neubránil se a stáhl si ji k sobě na klín a políbil ji.

„Ehm, nerušíme?" ozvaly se Sandra a Lauren a obě dvě se začaly smát, když zamilovaný pár celý zčervenal.

„Já jsem tu úplně sám!" ozval se mužský hlas a Sandra okamžitě poslušně vstala a běžela za ním. Ve dveřích se ještě ale otočila a podívala se na Lauren.

„Mluvila jsem s Cressidou a na focení nemůže přijet tak narychlo, ale posílá sem nějakého kamaráda, mám s nim schůzku za... hodinu? Asi jo, hodinu. Neboj, udělám i pár prudérních pro tebe," mrkla na ní a zasmála se, když se na obličeji Lauren objevil kyselý obličej.

„Lauren," oslovila ji Olena a pohladila ji po rameni.

„Všechno bude v pořádku, miminko vyroste a bude jako každé normální," usmála se na ni Olena.

„Já vím, děkuji za podporu," usmála se na ni a položila si dlaň na bříško. „A slyšela jsem, že budu teta."

„Armando! Neumíš udržet tajemství!" rozohnila se Olena, ale pak se stejně usmála a opřela se o něj. „Jsem tak šťastná," povzdechla si objala ho kolem krku a cosi mu zašeptala.

„Nechám vás tu o samotě. Půjdu si odpočinout... Je toho na mě občas moc," vstala a došlo ji, že ti dva jsou do sebe tolik zakoukaní, že ani nezaznamenali její odchod.

***

„Nevyhrožuj mi, Andrew," zasyčel na něj Christopher a už se měl k odchodu, ale Andrew jej zadržel.

„Chrisi, ty si vůbec neuvědomuješ, o co se tady jedná! Musíš mě podpořit, musíš se ukázat s Margaret na mojí straně," přesvědčoval ho Andrew, jehož pozice byla silně ohrožena.

Čím dál více se ukazovalo, že si nemůže být s ničím ji. Podle dnešních výsledků by skončil jako poslední ve volbách a to prostě nemohl dopustit. Jestli se mu nepovede stát se prezidentem, bude muset přejít k plánu B.

„Hele, já už ti to několikrát říkal – nehodlám se zapojovat do tvých špinavých her! Já se od toho kompletně distancuji. Mám rodinu, malé děti, nepotřebuji riskovat jejich život! Ty si dělej co chceš, ale nezapojuj do toho mě!" Tentokrát se již Chris neovládl a doslova na něj řval.

„Takhle teda na mě mluvit nebudeš, rozumíš?" řval na něj stejným tónem jeho strýc, ale setkal se jen s výsměchem.

„A co mi uděláš? Pošleš na mě ty svoje mafiány? Budeš mě vydírat?" odvětil sarkasticky, ale úsměv mu zmrzl na rtech.

„Nikdy jsi nezažil, co dokážu. Byl jsi jeden velký omyl tvého otce, kdyby tvoji matku tehdy omylem nepřivedl do jiného stavu, byl by dnes klid. Teď budeš skákat tak, jak já pískám. Pokud ne," dramaticky se odmlčel a když viděl kamenný výraz Chrise, pokračoval, „odneseš to nejen ty, ale hlavně tvoje děti a ta domina, se kterou žiješ."

Christopher se na něj dlouze díval, nic neříkal. Otočil se směrem ke dveřím, jakoby chtěl odejít, ale pak se k němu otočil čelem.

„Můj otec o tobě vždy říkal, že jsi jen obrovský chudák, ale čím déle tě znám, mám pocit, že jsi největší hajzl, jaký existuje. Nemysli si, že tě budu poslouchat – nebudu. A pamatuj si, že pokud ublížíš někomu z mých blízkých, veřejně rozmáznu smrt mých rodičů," řekl jen a přistoupil k němu blíže. Andrew byl o pár centimetrů vyšší, ale i tak se propichovali pohledem. „Nebo si snad myslíš, že skočím na povídačku o rozbité helikoptéře?"

Christopher se na něj naposledy podíval a s hlasitým bouchnutím dveří odešel.

„Sakra!" ulevil si Andrew. Zhluboka se nadechl a honem přemýšlel, co by měl udělat. Přešel k telefonu, na kterém vytočil číslo jeho poradce, Henryho.

„Cashi, přijďte sem," zavelel a nečekal na jeho odpověď. Usadil se do křesla a čekal na jeho příchod.

Ozvalo se tiché zaklepání.

„Dále, Cashi," vyzval ho nahlas.

„Pane, co potřebujete?" zeptal se nervózně a sundal si brýle, aby si mohl osušit obličej.

„Jsi můj poradce, Cashi, chci rady, co teď dělat." Andrew se k němu naklonil a propichoval ho svým pohledem.

„Já... Pane," koktal a přímo naskočil, když Andrew bouchl do stolu a zvednul se.

„Nejsem zvědav na tvé koktání! Chci rady, chci to, za co tě platím!"

„Měl byste se podívat na svou konkurenci," řekl tiše Henry a když viděl, že Andrew neodpovídá, došlo mu, že má pokračovat.

„Whitcock je business man, stejně jako vy, ale nikdy nebyl spojen s kontroverzními tématy. Má manželku a dvě děti. Tvoří doslova dokonalý obrázek typické americké rodiny. Seemoor je silná žena, která bojuje s rakovinou před zraky celé Ameriky. Všichni ji doslova obdivují. A pak tu je mladý Kingsinger, který válcuje davy svým šarmantním úsměvem. A co můžete nabídnout vy, pane Hundsbergere?" pohlédl mu zpříma do očí a čekal na jeho odpověď.