Ovládána mužem - 21. kapitola

„Já.. já se prostě nechci k němu vrátit."

„A co tedy chceš? Rozvod?" utrhl se na Lauren Michael. Věděl, že by se na ni neměl utrhovat, hlavně v jejím fyzickém a psychickém stavu, ale nemohl si pomoci. Přeci teď na ni nemůže vše ztroskotat.

„Já nevím!" vykřikla a zakryla si obličej dlaněmi. „Nedokážu si představit, že bych mu opět čelila, hlavně potom..." propukla v pláč.

Ozvalo se zaklepání a mezi dveřmi se objevila hlava doktora Lee, který i s Noahem nechali sourozence samotné. Nyní ale slyšel nářek Lauren a musel zasáhnout.

„Pane Gleensworthe, musím upozornit, že Lauren nesmí být moc rozrušená!" řekl jen a opět za sebou zavřel dveře. Ricardo Lee znal Michaela už hodně dlouho, vždyť to byl nejlepší kamarád jeho syna Juana. I když se Juanovi stalo, to co se stalo, nezměnilo to nic na tom, že měl Michaela rád. Ale tento muž se v ničem nepodobal tomu férovému chlapci, který se zastával slabších.

Vše se změnilo, když potkal tu ženu, Patrice. Všechno převrátila vzhůru nohama. Hlavně ho naučila věci, které nikdy nedělal. Začal experimentovat v alkoholu, drogách a hlavně v sexu. Zamotal se do obchodů, o kterých předtím ani nevěděl, že existují.

Ona ho naváděla, přímo ho zavedla do pekel. A pak z ničeho nic zmizela a jeho tu nechala zlomeného, pokaženého, zahořklého, který z hrdosti, jež mu jako jediná z jeho chválihodných vlastností zůstala, nikoho nežádal o pomoc. Zamotal se do obchodů s drogami, bílým masem a drogami... A teď ho ještě obvinili z vraždy, ale to by Michael nikdy neudělal.

Když Ricardovi přivezli Lauren, moc dobře věděl, že je zle. Okamžitě ji poznal a po zjištění, že byla brutálně znásilněna vlastním mužem, se kterým ještě ke všemu čeká dítě, měl co dělat, aby se nerozbrečel. Co se proboha stalo s úžasnou rodinou Gleenworthových?!

Setkal se s pohledem Noaha.

„Co vy to vůbec děláte, Noahu? Co máte s Lauren?" zeptal se upřímně.

„Jsme přátelé...," pokoušel se vykličkovat. Noah nechtěl přiznat, že ho nejprve zainteresoval Andrew, prostě nechtěl.

Ricardovi se něco nezdálo, ale nechal to být.

„Doktore Lee!" ozvalo se přes chodbu. Běžela za ním sestra Mary, která mu asistovala s Lauren.

„Co se děje, Mary?" oslovil ji, když k němu doběhla celá udýchaná. Nervózně střelila pohledem po Noahovi a naklonila se k Ricardovi, aby ji slyšel.

„Volal mi Henry!" vyhrkla.

„Jaký Henry?"

„Můj syn, co dělá šoféra u Hundsbergera, mi volal, že Andrew předčasně přiletěl ze Švýcarska a vydává se sem!" vyhrkla a křečovitě se chytla jeho paže.

„Do háje," vyhrkl a vyrazil varovat Michaela.

***

„Co se s námi stalo?" zašeptala Lauren, když si utírala slzy Michaelovým kapesníkem.

„Nějak jsem to všechno posral," řekl tiše Michael a jemně ji pohladil po tváři.

„Co teď budeme dělat?" zeptala se ho na stejnou otázku, kterou ji položil před chvílí.

„Mám plán, sestřičko, ale budeš mi muset pomoci."

„Jaký?"

„Změnila se spousta věcí, musíš mi dát čas, abych opět sebral vše, co zničil Hundsberger, ale potřebuji, abys mi pomohla."

„Já nechci už zpátky k Andrewovi," řekla tiše Lauren a promnula si oči, které ji ještě pálily po pláči.

„Budeš muset na nějaký čas," řekl jen Michael.

„Já nechci, aby věděl o tomto dítěti!" vyhrkla a položila si dlaň na břicho. „I když je to napůl jeho dítě, nikdy mu ho nedám, je jen mé!"

Michael zaraženě pozoroval, jak se z jemné Lauren stala za pár měsíců šelma, která se nebojí bojovat.

„Pokusím se to nějak vyřešit, ano?" chlácholil jí. „Bavil jsem se s Noahem a má nějaký nápad."

V tom vrazil do dveří doktor Lee.

„Hundsberger jede sem!"

„Cože?" vyhrkl Michael. „Vždyť má být ve Švýcarsku!"

„Vrací se dřív, mám informace, že míří sem. Honem, Michaeli, pojď, vyvedu tě pryč," řekl Ricardo, ale přerušila ho Lauren, která se křečovitě držela jeho ruky.

„Nechci se s ním bavit! Nechci ho vidět!"

„Lauren, teď mě poslouchej!" řekl Michael a držel ji za bradu, aby se mu dívala do očí. „Jak přijde, tvař se, že jsem tu vůbec nebyl. Pokus se zjistit, co po tobě chce, ale neunáhluj se!"

„Nenechávej mě tu!"

„Nebudu daleko, ano, zlato?" řekl jen a dal ji pusu na čelo. To udělal naposled potom, co nemohla usnout tu noc, co zemřeli jejich rodiče.

„Michaeli, musíme jít," ozval se Ricardo, který tiše přihlížel loučení.

Beze slova pak zmizeli pryč a Lauren se začala připravovat na příchod Andrewa. Bude to už muset rozseknout. Nechce už takhle žít.

***

„Michaeli!" ozvalo se za ním a když se otočil, mířil k němu Noah.

„Co chceš?" odsekl a otočil se dál následoval Ricarda ven z nemocnice.

„Mám nápad, jak pomoci Lauren."

„Ven s tím." Andrew se zastavil a otočil se čelem Noahovi.

„Znám ženu, která vypadá úplně stejně jako Lauren..."

„A co s tím?"

„Mohl bych ji zkusit zaplatit, jestli by nedělala její dvojici do té doby, než by porodila."

„To není špatný nápad," přiznal Michael, ale pak se podíval na hodinky a poklepal Noahovi na rameno. „Pak se o tom ještě pobavíme, mám jednání."

Noah tam zůstal stát a sledoval mizícího Michaela.

„Asi budu muset zaletět do Londýna a najít Sandru, musím pomoci Lauren..." proběhlo mu hlavou.

Michael mezitím mířil za mužem, kterému dlužil svůj život... Za mužem, který ho dostal z vězení.

***

Andrew byl překvapivě nervózní. Jeho život, business, prezidentská kandidatura stála na ženě, kterou pomalu znásilnil...

Vybavil se mu okamžik, kdy ji viděl bezvládně ležet na tom kulečníkovém stole a po nohách ji stékaly potůčky krve. V tu chvíli věděl, že v životě víc nepřestřelil. Vykopnul všechny, co byly na tom zpropadeném večírku a volal záchranku. Tučně ji pak uplatil, aby mlčeli, co se jí stalo a jel s ní až do nemocnice, kde sledoval, jak ji odváží na operační sál.

Nemohl vydýchat sám sebe.

Myslel si, že když zmizí ze země, pocit viny vyšumí, ale i samotná Patrice se mu hnusila.

A teď to ultimátum.

Henry mu zastavil u bočního vchodu do nemocnice a sám, bez kohokoli dalšího vešel dovnitř.

Zastavil jednu ze sester, která jej jasně poznala soudě podle jejích vyvalených očí.

„Kde najdu Lauren Hundsberger?" šel rovnou k jádru věci.

„Pokoj 406, převezli ji z intenzivní péče," vyhrkla a honem mazala pryč.

Nechápal, co to mělo znamenat, ale rychle to vypustil z hlavy a hledal zmíněný pokoj.

Když ho našel, zhluboka se nadechl, zvláštní pocit se mu usídlil v hrudi.

Neklepal, prostě vešel.

Ta místnost ho překvapila. Jednalo se o obyčejný pokoj, bez dekorace, jen u okna bylo umístěno lůžko, menší televize a sedačka umístěna u postele.

Ještě víc ho zarazila samotná Lauren. Vypadala tak strašně křehce. Hleděla na něj očima, ve kterých nebyl žádný pocit, výraz její tváře byl naprosto nečitelný.

Zůstal stát u dveří a ani jeden z nich nevěděl, jak dlouho na sebe hleděli.

„Lauren," šeptl.

„Co chceš?" ozvala se unaveným hlasem.

Kdyby křičela, spílala, zuřila, bylo by to vše lepší než ta laxnost, kterou jím doslova opovrhovala.

„Potřebuji s tebou mluvit," začal.

„Chceš rozvod?" ozvala se Lauren a tím ho úplně vykolejila.

„Jaký rozvod?!" vykřikl a zuřivě si prohrábl vlasy.

„Kvůli tomu jsi přišel, ne? Aby sis mohl vzít Patrice... Nechápu, proč jsi to neudělal už před tím."

Andrew hleděl nevěřícně na Lauren. Co se to s ní stalo?!

„Ne!" ohradil se zuřivě. „Já chci tebe!"