Ovládána mužem - 32. kapitola

Když se Sandra trochu uklidnila a vypila šálek černé silné kávy, který měla tak ráda, jala se vykládat svůj příběh.

Ricardo se měl nejprve k odchodu, aby nechal ty dvě o samotě, ale Sandra jej zadržela s tím, že jí nevadí, že to uslyší i on.

„Já vím, že jsem nikdy o své rodině moc nemluvila, ale vše má svůj důvod... Můj otec byl skvělý kuchař, dokonce získal i Mishelinskou hvězdu. Jezdili jsme s ním po celém světě – chvíli pracoval ve Francii, v Japonsku, v Mexiku, tady v USA. Mamka vždy byla tou dokonalou dámou, vždy chtěla mít dokonalou holčičku," řekla Sandra s úsměvem a pohladila Lauren po dlani. „Ty bys byla pro ni perfektní dcerou, zbožňovala by tě... Jednou tě za ní vezmu."

„Co se stalo s tvým tátou?" zeptala se tiše Lauren a chytla ji za ruku.

„Bylo toho na něj moc, opravdu moc. Pracoval od rána do večera a začal si nalévat jednu sklenku vína za druhou. V té době byl zrovna zaměstnán v Anglii a když přišla opět komise, sebrala mu Mishelinskou hvězdu, protože ve stresu zkazil kachní prsa. Ještě ten den skočil pod vlak."

„Pane bože," zakryla si ústa a stiskla ji ruku.

„Máma z toho byla hotová, nikdy nebyla nucena pracovat a peníze začínaly mizet. Máma si rychle našla jiného živitele, jmenoval se Pierce a byl to Ir. S ním přišly všechny problémy a vlastně i Adam," nadechla se Sandra a nemohla se ubránit tupému pocitu bolesti. Její rány byly stále živé, i po tolika letech.

„Kolik ti tehdy bylo?" zeptala se tiše.

„Necelých patnáct. Byla jsem naivní patnáctka, se kterou cloumaly hormony, snila jsem o lásce a o všech těch krásných věcech a pak přišla tátova smrt. Matka opravdu dlouho nečekala, ani ne dva měsíce po jeho smrti navázala vztah s Piercem. Nikdy jsem ho neměla ráda, byl mi odporný. Matka jej ale milovala... No, milovala, spíš z něj ždímala peníze jejím unikátním způsobem, ale tenhle chlap ji z toho vyléčil," hořce se ušklíbla a zaklonila hlavu.

„Matka si myslela, že to je podnikatel s whisky. Časem se ale objevil celkový rozměr jeho podnikání. Byl to drogový dealer a pasák. Moji matku začal mlátit, nutil ji žít ve sklepě. Mě odstřihl od okolí, nesměla jsem chodit do školy, falšoval záznamy o mém zdravotním stavu. Nenechal na mě ale sáhnout, ani mě nebil, jen jsem mu dělala služku a verbálně mě napadal."

Sandra sáhla po svém šálku kávy a napila se. Lauren se natáhla a nalila ji další kávu.

„Jsou to hrozné vzpomínky...," povzdechla si a pokračovala. „Když mi bylo osmnáct, všimla jsem si, že k Piercovi chodí takový mladý, krásný kluk, byl neskutečně sexy a ten jeho pohled. Zamilovala jsem se. On si mě všiml také a několikrát jsme se sešli. To byl Adam Cash. Ale přišel na to Pierce a zorganizoval něco, na co jsem rozhodně nebyla připravena. Rozhodl se mě vydražit."

Lauren celou dobu na ni hleděla se slzami v očích.

„Svlíkl mě před hordou chlapů, kteří na mě a mé panenství přihazovali. Objevil se tam Adam a i on začal přihazovat. Překvapivě mě vyhrál. Nechápala jsem, kde vzal peníze, ale cítila jsem se najednou v bezpečí, protože oproti těm všem ostatním zájemcům, on byl krásný, mladý... Už jsme se trochu znali. Jak jsem se mýlila," povzdechla si a z koutka oka ji ukápla slza, která si razila cestu po její tváři.

„Adam byl také dealer a pasák, akorát dělal pro jiný gang. Oproti Piercovi byl mazanější, rychle se učil. Oproti tomu, že byl v branži krátce, už se zmohl na pěkný domek a nějaký ten komfort. Když mě dotáhl k sobě do domu, žila jsem v romantickým představách, že spolu budeme žít něco jako manželský pár. Všechny tyhle myšlenky vyhnal, když mě poprvé znásilnil. Nejprve jsem to chtěla, ale pak...," podívala se přímo do očí Lauren.

„Vím moc dobře, jaké to je. Když tam ležíš a on tě zneužívá. Vím, jaké to je, když tě bije až do krve, vím, jaké to je, když tě nabízí jako děvku. Byla jsem nucena spát s tucty mužů, s tucty! Prodával mě jako největší děvku, ale na druhou stranu jsem se naučila jednu věc, kterou ty doposud ne. Sex není trestem, sex je nástroj pomsty. Jak mi ten hlupáček začal věřit, když jsem s ním spolupracovala. Vysypal mi spoustu informací, které jsem prodala dalším lidem."

Ricardo, který celou dobu seděl ve svém křesle aniž by něco řekl, nyní vstal a začal přecházet u okna.

„Tak došlo k puči, který osvobodil mě a i moji matku. Pierce zastřelili a to se mělo stát i Adamovi. Stačila jsem ho okrást i o dost slušný balík, vše jsem ale dala své matce na léčení a poté jsem ji zařídila nový život ve Skotsku, malém městečku kousek od Loch Ness, kde dnes žije. Změnila si jméno, minulost, vše. Občas si voláme."

Lauren chvíli mlčela, ale poté se odhodlala a zeptala se ji na otázku, která jí dlouho ležela na mysli.

„Proč ses i pak živila jako prostitutka?"

„Striptérka, miláčku, striptérka. Spala jsem jen s chlapy, kteří byly mojí krevní skupinou," mrkla na ni, ale opět zvážněla. „Po puči jsem se ocitla nechráněná, neměla jsem žádné vzdělání, nic. Většina peněz padla na léčbu mé matky a její úkryt. Pomohl mi až Luu, pro kterého jsem posledních pár let tančila. Večer jsem tančila, přes den jsem se učila. Až tohle všechno skončí, budu moci dokončit medicínu," usmála se na Lauren, která ji padla kolem krku.

„Už se nikdy nesvlíkej," prosila ji Lauren a silně ji objímala.

„No, koupat se oblečená není moc pohodlné," zavtipkovala Sandra, ale také ji objímala.

„Co se přesně stalo s Adamem?" ozval se znenadání Ricardo.

„Měl být mrtvý, ale vzhledem k tomu, že mě na letišti našel, žije a chce se mi pomstít," zatřásla se. „Bože, já ho obrala o všechno, co měl. Ukradla jsem jeho podílové listy, peníze i kreditky. Luu mi je pomohl rozměnit za disponibilní hotovost. Ale on žije a teď mě fakt zabije."

„Nedáme tě, neboj...," slibovala ji Lauren a v hlavě se jí formoval plán.

„Leť za Noahem, už budu muset čelit Andrewovi sama," rozhodla se Lauren.

Všichni na ni zůstali nevěřícně hledět jakoby řekla něco naprosto nesmyslného, ale než ji stačili něco říct, promluvila.

„Stejně se s ním musím jednou sejít tak buď teď nebo později," povzdechla si a pokoušela se skrýt nervozitu a zaostřila pohledem na Sandru. „Tys ho naštvala už dost, teď je řada na mě, nemyslíš?" kurážně se na ni usmála.

„Ale ještě je brzy," argumentovala Sandra a kroutila nesouhlasně hlavou.

„Ani náhodou, ty se teď sebereš a poletíš za Noahem, abys byla v bezpečí. Teď je řada na mě," postavila se Lauren a sáhla po své kabelce.

„Jdu si koupit nějaké oblečení, protože se musím podobat tomu, jak si Lauren Hundsberger upgradovala ty a pak se vydám za Andrewem," povzdechla si Lauren, ale zadržel ji Ricardo.

„Jsi si jistá?" chtěl jen vědět.

„Smrtelně. Hlavně se mi tu starejte o Williho, budu se ho pokoušet navštěvovat jak jen to jde, to mě jediné štve, že za ním nebudu moci chodit denně, ale naděje na klidnou budoucnost mi dává sílu to přežit," poplácala Ricarda po paži a podívala se na Sandru.

Beze slova ji objala.

„Jsi má sestra, kterou jsem nikdy neměla. Nikomu tě nedám, zbožňuji tě. Děkuji moc za všechnu pomoc, ale teď je to má bitva."

Sandra se zhluboka nadechla a pevně ji objímala.

„Drž se, kdyby něco, volej," řekla jen a rychle si utřela slzu, která ji tekla po tváři.

Lauren se napřímila a podívala se po pokoji.

„Kde máš kufr?" chtěla vědět.

„Ten jsem tam nechala. Stalo se to, když jsem vycházela z toalet, napadl mě, začal mě líbat a já ho kopla do koulí a běžela, jak jen to šlo a kufr jsem tam nechala," povzdechla si.

„Nemáš v něm nic důležitého, že ne?"

„Mám! Ty úžasné boty od Jimmyho Choa!" vykřikla téměř hystericky.

„Klid, koupím ti nové," uklidnila ji Lauren a podívala se na Ricarda, který ji tiše sledoval.

„Hodně štěstí," popřál ji.

„Děkuji," usmála se na něj a otevřela dveře.

***

Adam sledoval, jak ta mrcha odjíždí v taxíků a jímal ho vztek.

„Sakra!" ulevil si nahlas a i přesto, že ho strašně bolelo v rozkroku, zamířil ke svému autu. Jen co usedl, zvonil mu telefon.

„Bože," vydechl a vytáhl ho z pouzdra. Volal Hundsberger.

„Ano, pane Hundsbergeře?" odvětil milým hlasem, který na něj používal.

„Kde je? Jakto že tu ještě nejste?" štěkl na něj. Adam protočil očima, Andrew Hundsberger byl prostě blbec, kterého měl za úkol zničit... Měli na tom zájem lidé, kteří byli mocnější než je on či samotný Hundsberger.

„Pane, nemohu ji najít," vymlouval se.

„Okamžitě ji sem dovez, okamžitě! Chci ji tu mít do hodiny!" S těmito slovy zavěsil.

„To je debil," pronesl nahlas a rozhlídl se po parkovišti, na kterém stál.

„Byla to skutečně ta děvka? Ale ta podoba..." přemýšlel, ale nemohl na to přijít. Prohmátl si kořen nosu, aby uvolnil napětí.

Lutto jej upozorňoval, že se té Lauren Hundsberger nesmí nic stát, ale když viděl její fotky, podoba ho bouchla do očí. Byla to ona. Musela to být ona. Hledal ji tolik let.

„No, pokud to byla ona a poznala mě, tak to poznám, když se potkáme. A když ne, tak se prostě nic nestane a nepozná mě," pomyslel si a pak se usmál.

Nastartoval auto a vydal se zpátky do domu, kde bydlel jeho šéf. Nějak se mu vymluví.

***

Lauren se neskutečně zvýšil tep, když její taxi zastavilo před tím domem, kde zažila tolik bolesti. Zaplatila taxikáři, vzala si své věci a vystoupila.

Nikdy v životě nenosila takto vysoké podpatky, ale když je dnes viděla v obchodě, věděla, že je musí mít. Nakonec si zvolila červené volnější šaty s delšími rukávy, ale pekelným výstřihem, málem si myslela, že ty prsa cestou ztratí. Stačila ještě zajít ke kadeřnici a na make-up, aby vypadala co nejlépe.

Nyní kráčela k bráně, která ji byla tak známá.

„Madam, co si přejete? Toto je soukromý pozemek," přišel k ní jeden z bodyguardů, kteří hlídali dům.

Lauren si rychle představila, jak by zhruba jednala nová Lauren a rychle zavrhla nápad, že by utekla.

„Řekněte Andrewovi, že tu má návštěvu," prohlásila autoritativně.

„Pan Hundsberger vás nemůže přijmout, čeká totiž návštěvu, je zaneprázdněn. Mohu maximálně zavolat paní tohoto domu," řekl jen.

„Ale nepovídejte. Paní domu? A jak se jmenuje ta žena?" překvapeně odvětila a propichovala muže pohledem. Nebylo to nic osobního, jen se v ní cosi zlomilo a kontroloval ji vztek.

„Paní Patrice, mohu vám ji zavolat," nabídl ji velkodušně, ale Lauren jen mávla rukou, aby jej zadržela.

„Hned, slyšíte mě? Hned zavoláte Andrewovi s tím, že tu je Lauren," nakázala mu a dala si ruce v bok.

Při jejím jméně se zarazil, asi mu právě došlo, s kým má tu čest. Prohlédl si ji od hlavy k patě a musel uznat...

„Přestaňte mě okukovat a volejte! Anebo víte co? Tady mi to vezměte, já to tu znám," strčila mu tašky do rukou a prošlo kolem šokovaného bodyguarda.

Jak se tak rozhlížela, všimla si, že před domem přibyla nová fontána, ale taková... Podívala se za sebe, jestli za ní ten muž kráčí a on skutečně poslušně šel.

„Kdo tady nechal vystavět tu fontánu?" chtěla vědět.

„Paní Patrice," odpověděl.

„No to jsem si mohla myslet," povzdechla si, ale uklidnilo ji jediné, že ji na tom nemusí záležet. Její dům to není, jen si užije krapet své pomsty.

Ze vstupních dveří zrovna vycházeli dva muži, kteří nesli různé předměty. Dveře mezitím držela malá starší žena, už z dálky ji poznala. Paní Johnsonová, hospodyně.

Podívala se na ní a pak ji oči zalily slzy.

„Paní Lauren!" vykřikla a vyběhla k ní.

„Paní Johnsonová," usmála se na ni a objala ji.

„Drahoušku, nechoďte sem, jděte honem pryč!" odstrčila ji od sebe a i pohledem ji varovala před tornádem, které se blížilo.

„Já se ho nebojím," usmála se na ni a pohladila ji po tváři.

„Ale měla bys," ozvalo se ode dveří.

„Patrice," usmála se na ni nuceně a přistoupila k ní.