Ovládána mužem - 33. kapitola

„Lauren, nějak ses změnila," prohlížela si ji od hlavy k patě a nemohla skrývat závist.

„No ale ty vůbec ne! Možná ti přibyla nějaká nová vráska, ale to ten botox spraví, viď?" vysmívala se jí a otočila se na bodyguarda, který mlčky vše sledoval. Natáhla ruce a vzala si od něj tašky.

„Děkuji moc, můžete jít," usmála se na něj a naprosto ignorujíc Patrice, prošla dveřmi do domu.

„Uvědomuješ si, cos všechno udělala za poslední měsíce? Jenom zuří!" stěžovala si Patrice a ztuhla šokem, když se Lauren rozesmála.

„A co čekal? Že mu budu zobat z ruky?" hodila tašky na křeslo a položila se na sofa přesně tím stylem jak to dělala Sandra. Musela se v duchu poplácat, protože doposud jí to šlo skvěle... Jen teď bude muset čelit jemu.

Patrice na ni jen nevěřícně hleděla.

Lauren se rozhlédla po místnosti, která se tolik změnila. Béžové tapety byly vyměněné za rudé, něžné záclony odstraněny a v garnýžích visely pouze temně rudé závěsy. I to sofa, na kterém ležela, bylo jiné.

„Patrice, co tohle má být?" otázala se jí a posadila se.

„Co jako myslíš?" štěkla po ní a postavila se před ní.

Lauren beze slova vstala, obešla ji a přešla do pokoje naproti. Když rozrazila dveře, z modrého pokoje, kde trávila tolik času zvláště kvůli rohovému oknu se sedátkem, kde mohla číst, udělala ta ženská pokoj hrůzy.

„Co tohle má být? Mučírna?" zhrozila se Lauren a teatrálně rozhodila rukama. „Panebože, a cos udělala s mojí ložnicí?" zhrozila se, když vešla do místnosti, která nyní přetékala obušky a dalšími šílenostmi. Přešla ke skříním, které naprosto hyzdily místnost, ale to i další věci, co tam Patrice natahala.

„Nesahej na to!" vykřikla Patrice. „Kdo si myslíš, že vůbec jsi?" vyštěkla na ni naštvaně, ale neodvážila se k ní přiblížit. Nevěděla proč, ale bála se nové Lauren, nevěděla, co od ní čekat. Ta stará by jen plakala a bála by se, ale tato...

„Ty mi vůbec nebudeš nic říkat!" zasyčela na ni Lauren a rozrazila dvířka. „No co to...?" ohromeně zírala na všechny možné erotické pomůcky.

Patrice nevěděla, co od ní očekávat. Normálně by na ni křičela, ale tato Lauren by se zřejmě nedala. Proto tam jen stála a pozorovala ji, co hodlá udělat.

Lauren odstoupila od skříně a znechuceně se podívala na Patrice. „Vždycky jsem věděla, že vy dva jste zvrácení, ale že by až takto."

„Každý z nás má jiné chutě, my máme rádi tvrdost, sexuální touhu, bolest a ty..." vpálila ji do obličeje fakt, že si o ní myslí, že je frigidní.

„A také chutě znásilňovat, co?" odvětila znechuceně Lauren a přešla kolem ní míříc ven z toho pokoje.

Vzala si své tašky a měla namířeno do pokoje, který považovala za svůj, ale dveře ji kdosi zatarasil. Toho muže ještě předtím neviděla, byl vysoký, ale velice štíhlý a zvláštním pohledem ji pozoroval.

„Kdo jste?"

Adam nevěděl, jak si stojí. Je to Sandra nebo není? Sandra by jej poznala, ale tato žena jej jasně nepoznala. Když si ji prohlížel, připadalo mu jiná, než ta, kterou našel na letišti.

Přiblížil se k ní.

„Kdo jste?" vyštěkla Lauren a ustoupila o dva kroky dále.

„Omlouvám se, má paní, jmenuji se Adam Cash a jsem poradcem vašeho muže během voleb prezidenta," představil se konečně a natáhl k ní ruku.

Lauren došlo, o koho se přesně jedná a jak našel Sandru, vlastně ji na tom letišti a rozhodla se to použít proti němu.

„Lauren Hundsbergerová, těší mě," přijala jeho ruku a on ji místo zapumpování zdvihl ke svým ústům a políbil ji.

Lauren se jen taktak udržela, aby se kysele neušklíbla, ale naoko se dál přívětivě usmívala.

„Když jste tedy poradcem mého muže, budete vědět, kde ho mám nyní hledat."

„Je ve své pracovně a už na vás čeká. Máte zpoždění," jemně ji vytknul a čekal na její reakci.

Lauren odtáhla ruku a podívala se na něj s tvrdým pohledem v očích.

„Představte si to, že jsem byla na letišti napadena! Potřebovala jsem si odskočit na toaletu a když jsem z ní vycházela, přišpendlil mě ke zdi nějaký muž! Nechala jsem tam i své zavazadlo, jak jsem rychle utíkala pryč a protože jsem si roztrhla šaty, musela jsem si jít nakoupit něco nového."

Adam ji poslouchal s neutrálním výrazem v obličeji. Nesměl na sobě nechat nic znát, protože tato žena ho rozhodně neznala a nyní si nemůže dovolit, aby mu někdo pokazil plány.

„To mě moc mrzí, má paní, nestalo se vám nic?" chtěl vědět.

„Ach ne, jen ten šok," vydechla. „Nyní mě omluvte, půjdu za svým manželem," usmála se na něj a odešla z místnosti. Na chodbě potkala Patrice, která se na ni ale ani nepodívala, jen tam stála, jako by na někoho čekala.

***

„Adame," ozvalo se ode dveří a když se otočil, stála tam Patrice a hned jak se na ni otočil, zavřela za sebou dveře a zamknula.

„Co to děláte, Patrice?" oslovil ji formálně, ale moc dobře věděl, o co se jedná. Často za ním chodila, ale vždy ji odmítal. Stala by se pro něj přítěží a musel by se jí zbavit. A hlavně byla tak stará. On měl rád mladé ženy, krásné, pevné... Patrice byla zvláštní - možná ji zničily plastiky, možná její hříchy. Ale kdyby hříchy ničily tělo, on by byl ruina.

„Víš, Adame, Andrew mi říkal, že mě budeš poslouchat na slovo...," přibližovala se k němu a svádivě přitom kroužila boky.

„A co si tedy přejete?" otázal se jí tiše a přešel k ní.

„Andrew mě teď zanedbává a vzhledem k tomu, že jste jeho poradce, ráda bych slyšela, co s tím mám dělat?" promlouvala k němu tiše a dotkla se jeho paže a přejela mu po ní.

„Copak, Patrice? Měříte si mě, abyste mě pak snědla?" pokoušel se jí vykroutit, ale ona mu obtočila ruce kolem krku a přitiskla své rty na jeho, ale ne s úmyslem jej políbit. Stiskla jeho spodní ret zuby a Adam zasykl bolestí a odtáhl se od ní.

„Co to sakra děláš?" rozohnil se na ní a dlaní si utřel trochu té krve, co mu vytekla z koutku úst. Jeho spodní ret byl celý bolavý, ale on byl zvyklý na takové polibky, jen to nečekal od Patrice. Většinou takové polibky dával, ne dostával.

V tom okamžiku mu došlo, co mu celou dobu nesedělo. On Sandře právě takové dával dost často, když spolu „žili". Znal ji moc dobře a tohle prostě nemohla být Sandra.

„Snad z toho nejsi rozhozený," vydechla mu u ucha Patrice a sáhla mu po saku, které mu jednoduše stáhla z ramen.

„Co když sem někdo vejde?" naléhal.

„Neboj, zamknula jsem...," odbyla ho a moc nemarnila čas a sáhla mu po pásku.

„Musí být dvě... Ale jakto?" došlo mu těsně předtím, než se plně oddal dotekům Patrice.

***
Lauren byla nervózní, přímo se třásla jako osika. Nevěděla, jestli si doposud vedla dobře. Cítila, jak tancuje na velmi tenkém ledě.

Čím dál víc ji docházelo, jak tato hra je neskutečně nebezpečná. Adam Cash je poradcem Andrewa...

Vešla do druhého patra a se zatajeným dechem pozorovala, jak se z horního salónu stalo něco jako IT základna. Všude byly natažené dráty, krásný nábytek byl nahrazen obyčejnými stoly, na kterých byly položené notebooky, různé papíry a spousta dalších šíleností. Lauren jen pozorovala tu spoušť.

Vedle ní se rozrazily dveře a ona musela čelit osobě, které se tak nejvíce bála a zároveň proti němu bojovala.

Andrew chtěl zavolat Adama, protože byl nedočkavý. Chtěl vědět, kdy už dorazí. Samozřejmě, že se na ni netěšil, ale chtěl ji už mít na uzdě. U sebe.

Teď na sebe hleděli a on nevěděl, kam s očima.

„Lauren," odkašlal si, „sluší ti to."

Lauren se rozesmála a když viděla, že on to nejspíš myslí vážně, taktéž zvážněla. „Bože, ty to snad myslíš vážně. Neměl bys pít takhle po ránu."

Andrew na ni zůstal hledět. „Prosím?"

„No, neměl bys pít tvrdý alkohol před pátou hodinou odpoledne." V životě mu neřekla něco tak odvážného. On se na ni díval jako nějaký bůh pomsty, ale ona se nedala. Pro Willa se nedá.

„Ty jsi neskutečná... Pojď dovnitř," řekl tiše a nechápavě kroutil hlavou.

Normálně by čekala na jeho pokyny, ale tentokrát kolem něj prostě prošla a sedla si do křesla u okna, kde ji nikdy nedovolil sedět. Když měl volnou chvíli, sedával v tom křesle a četl si.

„Kdes byla? Co ti tak dlouho trvalo?! Adam tě měl vyzvednout na letišti a tys tam prý nebyla!" I když mluvil tiše, zadržovaný vztek byl dobře slyšitelný.

„Také tě ráda vidím, Andrew. Ano, let nebyl špatný, ale představ si to, co se mi stalo na letišti! Nějaký muž mě napadl!" štěbetala sarkasticky.

„Cože? Myslíš to vážně nebo si děláš legraci?" přiblížil se k ní.

Lauren si natáhla na nohy na taburet a zhluboka se nadechla. „Nedělám si legraci. Nějaký muž mě napadl před veřejnými toaletami. Musela jsem tam nechat i své věci, utíkala jsem, jak jsem mohla. Na cestě sem jsem i uvědomila, že nemám nic na sebe a šla jsem trochu nakupovat..."

„No to máš z toho, že děláš takovou ostudu," vykřikl Andrew a vzal časopis, který ji hodil na klín. Na titulce byla ona, vlastně ne ona, ale Sandra, pózující pro Playboy.

Lauren se na to chvíli koukala a i když se červenala, podívala se mu do očí: „Ale sluší mi to, ne?"

Andrew nevěděl, co má říct. Koukal na ni beze slova. Povzdechl si a přetáhl si křesílko naproti ní.

„Proč mi to děláš?" chtěl vědět.

„A co myslíš, drahý muži?" hrála si na netykavku.

„Tohle všechno. Proč se mi stále stavíš na odpor?" prohrábl si vlasy a Lauren si najednou uvědomila, že se na něm projevilo stárnutí.

„A proč ty mě celou dobu pokořuješ?" odpověděla mu otázkou.

Chvíli na sebe jen beze slova hleděli.

„Já jen chci, abys dělala to, co máš. Alespoň pro veřejnost byla dokonalou manželkou, nefotila se pro hanbaté časopisy a ani veřejně neroztrubovala něco o našem soukromí," žádal ji.

„Ale já nikdy nic nevytrubovala, to tys mě od prvopočátku naprosto ignoroval a dělal sis veřejně ze mě legraci. Akorát jsi zapomněl na bumerangový efekt," připomenula mu.

„Já vím, uznávám, ale teď skutečně potřebuji, abys spolupracovala... Víc než nikdy," prosil ji a Lauren došlo, jakou neskutečnou moc ve svých rukách.

„Pod jednou podmínkou," řekla jen a sledovala jeho obličej čekajíc nějaký výbuch hněvu, ale překvapilo ji, když se natáhl pro její ruce, které objal svými.

„Jakoupak?" chtěl věděl.

„Patrice zmizí. Z tohoto domu, z tvého života, z této země."

Andrew se jí podíval do očí a krátce se zasmál.

„Uvědomuješ si ale, že budeš muset zaujmout její místo, tím pádem budeš zastávat její povinnosti vůči mě?" prohlížel si ji lstivým pohledem.