Ovládána mužem - 38. kapitola 18+

„Dokážeš mi někdy odpustit?" chtěl vědět.

„Já už ti dávno odpustila, ale nikdy nezapomenu," zašeptala Lauren a objala se rukama. Byla ji zima a už toho měla za celý den dost. Olena tu oslavu připravila skvěle, pozvala své přátele, kteří věděli, o co jde a Lauren si to s nimi i užila, i když vše bylo hrané.

„Je ti zima?" chtěl vědět a sedl si vedle ní na postel.

„Andrew, proč se staráš? Vždyť vím moc dobře, jaké ke mně chováš city," odsekla a podívala se mu do očí. To neměla.

Tak intenzivně si ji prohlížel jakoby si chtěl zapamatovat každý kousek jejího obličeje. Zvednul ruku a přejel ji po tváři.

„Tolik jsem ti ublížil... Nech mě to odčinit," zašeptal až nebezpečně blízko u jejího obličeje a Lauren se ani nesnažila bránit, když přitiskl své rty k jejím. Polibek byl spíše jen letmým dotekem rtů, ale když viděl, že se nevzpírá, Objal ji kolem pasu a jako by nic nevážila si ji posadil obkročmo na klín. Nezapomněl ji vykasat šaty, aby pohodlněji seděla a pak si ji přitiskl k sobě.

„Jsi jen má, pamatuj si to!" zamručel u jejího ucha a poté své rty přitiskl k jejímu hedvábnému krku. Lauren se pevně chytla jeho ramen a i když bojovala s vtíravým pocitem, že by to neměla dělat, jeho dotekům podlehla a svévolně vzdychla.

„Líbí, má milá?" šeptnul a jemně ji kousnul do krku. Lauren lehce cukla, ale jeho pevné sevření ji drželo na místě. Cítila, jak jeho nenechavé ruce ji pomalu rozepínají zip šatů a on ji svými rty putuje k dekoltu.

„Neboj se mě dotknout, jsem jen tvůj," ujišťoval ji tiše a na chvíli se od ní odtáhl. Rychlým škubnutím si sundal kravatu a rozepnul vrchní knoflíky.

„Andrew," šeptla, když ji z ramen stahoval šaty.

„To se mi líbí, Lauren...," kvitoval s nadšením fakt, že pod šaty neměla podprsenku. Její šaty skončily srolované kolem jejího pasu. Okamžitě její ňadra přikryl svými dlaněmi.

„Andrew, já...," vzdychla, ale on ji umlčel vášnivým polibkem. Nikdy ji v životě takto nepolíbil. Bože, doslova plenil její rty a ona se přistihla, že se rychle učí a jeho polibky mu oplácí stejně dobyvačně.

Zvláštní oheň ji začal ovládat a ona přestala racionálně uvažovat. Všechny její pochyby šly stranou, ovládala ji vášeň. Sama mu zabořila prsty do vlasů a v jednu chvíli surově zatáhla.

Andrew sykl bolestí a podíval se jí do očí. Obou v nich plála čirá vášeň.

„Ty mrško," usmál se na ni a své rty přitiskl k jejímu ňadru, které přímo volalo po jeho péči.

„O můj bože," vzdychla a sama mu rozepínala knoflíčky u košile. Moc jí to nešlo, její tělo ovládaly neznámé pocity, přišla si jakoby jí někdo napojil na elektřinu. Andrew přejel přes její záda až k jejímu zadku, který několikrát pohladil a poté jemně poplácal.

Přesunul se k druhému ňadru a Lauren se doslova napjala pod jeho doteky. Její prsa byla velmi citlivá.

Bez očekávání ji rychle otočil a ona se ocitla na posteli a on nad ní. Postavil se a jak mlsný kocour si ji chvíli prohlížel.

„Už nikdy tyhle krásné melounky nikomu neukazuj, rozumíš?" řekl tiše a odhodil svoji košili.

„Ano," polkla Lauren a podepřela se lokty. Pozorovala, jak si rozepíná kalhoty a i přes jeho boxerky mohla vidět, že je skutečně vzrušený. Nevěděla, co ji to popadlo, ale svými prsty nahmatala svoje bradavky a několikrát je promnula. Zkousla svůj spodní ret a se zvláštní potěchou sledovala, jak Andrew stahuje své boxerky a přibližuje se k ní. Pokoušela se nedívat na jeho chloubu, ale nedokázala to... A v tu chvíli ji zazněla v hlavě Sasina slova.

„Kondom, nezapomeň na kondom," trvala, ale Andrew jen zakroutil hlavou.

„Není potřeba, jsem neplodný a zdravý," vydechl přerývavě a jemně dolehl mezi její nohy. Přitiskl své rty k jejím a svými silnými prsty vyhledal její nejskrytější místo.

Lauren se nejprve lekla a trochu cukla, ale jeho dotyky byly příjemné a za chvíli cítila, jak svoji mužskou chloubu pomalu vsunuje do jejího ženství.

Zarazil se a podíval se jí hluboko do očí.

„Jsi si jistá? Opravdu to chceš?" chtěl vědět a přerývavě dýchal. Moc ji chtěl, celé jeho tělo jej bolelo, ale kdyby nyní řekla ne, nechal by všeho. Alespoň to ji dlužil.

Lauren rychle zakývala hlavou a objala jej kolem krku a vysunula pánev směrem k němu.

Andrew se prohnul proti ní a jejich těla se spojila v jedno. V následujících několika minutách se pohybovali v magickém tanci dvou těl, pevně v sobě zaklíněni. Lauren nikdy nesnila o tom, že by zažívala takové pocity. Celé tělo ji vibrovala a vůbec se neznala.

Celá se vlnila a vycházela vstříc jeho pohybům. Už tyto pocity ji stačily k blaženosti, ale cosi úžasného se hromadilo v jejím podbřišku a každý Andrewův pohyb pocit ještě znásoboval.

V jednu chvíli byl jejich polibek přerušen a Andrew zmocnil své pohyby. Lauren si ani neuvědomila, že čím dál hlasitěji vzdychá. Pak to přišlo – její tělo se začalo otřásat v něčem, co ještě nikdy nepoznala. Andrew tišil její výkřiky svými rty a i sám dosáhl vyvrcholení.

„Lauren, to bylo...," vyhrkl popadajích dech. Ležel vedle ní a když se od něj chtěla odtáhnout, přitáhl si ji k sobě blíž.

„Nikam mi neutíkej... V těchto pažích zůstaneš už navěky," prohlásil upřímně a oba dva se zarazili.

*** BEZPEČNÁ ZÓNA ***

„Rozumíš plánu?" šeptnul k ní Armando, když si nabírali snídani ze švédského stolu.

Lauren se na něj nedokázala podívat a proto jen rychle kývla. Celé její tělo se ještě nyní třáslo po té noci, kterou prožila. Bylo to to nejlepší, co kdy zažila a najednou se jí moc nechtělo do nadcházejícího plánu.

„Co ti je?" chtěl vědět a doslova ji skenoval pohledem.

„Nic, jen jsem se špatně vyspala." Tak úplně nelhala, Andrew ji nenechal vyspat. Pochopila, proč Patrice byla stále u něj... Kvůli tomuto potěšení.

„Hmm... Neudělal ti nic, že ne?" chtěl vědět a pohladil ji po tváři.

„Co saháš na mou ženu?" zahřměl ode dveří Andrew a doslova od sebe uskočili. Začal se přibližovat k Armandovi, ale Lauren rychle před něj skočila a položila mu dlaně na hruď.

„Nic se nestalo, Andrew, nic se nestalo," opakovala, ale Andrew vražedně propichoval Armanda, který se proti němu postavil. Okamžitě přispěchala Olena a také jej tiše uklidňovala.

„Vždyť jsem to viděl! Normálně tě osahával!" zařval a máchnul po něm rukou.

„Andrew," oslovila jej. „Podívej se na mě," zašeptala a on se na ni skutečně podíval. „Polib mě," vyzvala jej, protože věděla, že to je jediná metoda, jak jej přimět upustil od bitky.

„Jak si přeješ," usmál se na ni a odhrnul ji z obličeje pramen vlasů. Vroucně přitiskl své rty na její a Lauren naprosto zapomněla na přítomnost těch dvou.

„Ehm," odkašlala si jemně Olena a přerušili polibek. Když se Lauren otočila na ty dva, Olena se usmívala a v jejích očích bylo vidět, že ví... Ona ale byla ráda, což se nedalo říci o Armandovi, který kdyby mohl vraždit pohledem, leželi by tam oba dva naporcovaní na centimetrové plátky.

Andrew objal svoji ženu a přitiskl ji na svou hruď. Nevěděl proč, ale stále se musel usmívat.

„Oleno, skvěle jste to zorganizovala, moc děkujeme za vaši pohostinnost, ale budeme nuceni odjet na sjezd," usmál se na ni a Armanda propíchl pohledem.

„Opravdu? Vy už musíte odjíždět?" otázala se smutně Olena. Byla moc ráda s Lauren, ale věděla, že teď bude následovat ta nejdrsnější část.

„Bohužel, ale uvidíte nás navečer v televizi," usmál se na ni a přerušil objetí s Lauren, aby ji políbil ruku a Armanda naprosto ignoroval.

„Oleno," zašeptala Lauren a objala ji pevně.

„Dáš to," zašeptala ji u ucha. Lauren se od ní odtáhla a jemně ji pohladila po vystouplém bříšku.

Andrew pozoroval rozloučení Lauren a Oleny a nemohl si nevšimnout, jak se jeho žena dotýká těhotenského bříška. Snad poprvé v životě ho trochu mrzelo, že nemůže mít děti.

Pak se ale zarazil. Jak jako mrzelo? Vždyť on nikdy nechtěl mít žádné malé usoplence, on chtěl žít sám na sebe...

„Ale dědic by se hodil, co?" pomyslel si a honem zahnal všechny myšlenky. Pozoroval, jak se Lauren rozloučila s Armandem a poté ji vzal za ruku a vyvedl z místnosti.

***

„Paní Lauren, mohu si vás půjčit?" přišla za ní stylistka a vytrhla ji z myšlenek. Lauren zrovna popíjela svůj šálek zeleného čaje a četla řeč, když za ní přišla stylistka.

„Samozřejmě," usmála se na ni a přešla s ní do vedlejší místnosti, kde se usadila před zrcadlo.

„Tak jak to chcete?"

„Hlavně přirozeně, prosím vás. Moje šaty jsou zlaté, tudíž něco, aby to ladilo, nechám to na vás," usmála se na její odraz do zrcadla a zavřela na chvíli oči. Pak ji došlo, že tu je nějak ticho.

„Kde jsou ostatní?"

„Váš muž nařídil, že vy musíte mít šatny umístěné v klidné části," uvedla ji v obraz a pročesávala ji vlasy.

„Kde je vůbec můj muž?"

„V salónku se sponzory. Co mám udělat s vlasy, paní?"

„Navlnit a nechat volně," nařídila. Sandra ji poradila, že tak bude vypadat nejlépe.

„Dobře," usmála se na ni pokorně.

„Jak se jmenuješ?"

„Hannah, má paní," odpověděla a začala připravovat make-up.

„Tykej mi, prosím tě, nejsme moc věkově od sebe," vybídla ji Lauren a nechala se připravit.

Někde mezi očními stíny a řasenkou, ozvalo se zaklepání dveří.

„Ťuky, ťuk," ozval se ženský hlas a když se Lauren podívala do zrcadla, spatřila tam Margaret.

„Margie! Co tu děláš?" vyskočila z křesla a šla ji obejmout.

„V zájmu klidu zbraní musíme se s Andrewem ukázat a něco říct," protočila pohledem, ale Lauren věděla moc dobře, že se jí to nelíbí.

„Co na tebe má?" zašeptala, ignorujíc poslouchající Hannah.

Margaret se ohlédla po stylistce, která čekala na dokončení svého díla, a mrkla na Lauren.

„Víš co, Margaret? Kdy máte mít ten proslov?"

„Za dvacet minut," odpověděla ji.

Lauren se otočila na Hannah. „Už jsme skoro hotovy, že?" usmála se na ni a stylistka souhlasně zakývala hlavou. „Hannah, zajdi si na kávu a za patnáct minut se sejdeme tady, ano?"

Hannah by ráda slyšela, o čem si budou povídat, ale zakývala hlavou a zavřela za sebou dveře.

„Tak co na tebe má?" chtěla vědět a posadila se do křesla, ve kterém už předtím seděla a Margaret pokynula ke křeslu naproti.

„Vyštrachal nějaké mé fotky," vykrucovala se z odpovědi.

„Aha... Asi to nejsou jen tak obyčejné fotky, co?" mrkla na ni Lauren.

„Mohly by ohrozit Chrisovy obchody," povzdechla si.

„Kde máš vůbec manžílka?" zasmála se Lauren a prohlížela si Margaret. Nějak razantně pohubla a i ve tváři nevypadala moc zdravě.

„V salónku, musí vypadat jako vzorný příbuzný."

„A kde máš děti?"

„S chůvou doma... Lauren, já to vím," řekla tiše a podívala se jí do očí.

„Co víš?" hrála nechápavou a sáhla po sklence vody a napila se.

„Vím o Willovi i Sandře, potkala jsem ji v nemocnici," řekla jen a než stačila Lauren něco říct, pokračovala. „Ale neboj se, neřekla jsem to ani Chrisovi, nikomu. Vím, že je to hodně citlivá informace."

„Děkuji," vydechla a natáhla se k ní, aby sevřela její dlaň v děkovném gestu.

„Co se tady odehraje?" Margaret cítila, že se něco stane. Hemžilo se tu příliš mnoho policistů a viděla i Chrise, jak domlouvá cosi s lidmi, které nikdy neviděla.

„Nemusíš se bát, Margaret," uklidňovala ji.

„Lauren, hraješ extrémně nebezpečnou hru," upozornila ji a silně zmáčkla její dlaň. „Jestli jakýmkoliv způsobem ublížíš Andrewovi, rozpoutáš řetězovou reakci. Andrew Hundsberger je jen špička ledovce, mohla jsem vidět pár z jeho kontaktů a vůbec by se ti to nelíbilo. Příliš mnoho mocných lidí chce, aby se stal prezidentem a tím jim otevřel zadní vrátka ke zakázaným obchodům...," mluvila k ní rychle Margaret a zarazila se, když se dveře rozrazily a v nich stál Andrew.

„Má drahá," řekl a zarazil se, když viděl Margaret. Okamžitě se na ni povýšenecky podíval. „Margaret, drahoušku, co ty tu?" otázal se jí přeslazeně.

„Jen jsem chtěla vidět Lauren, tak dlouho jsme se neviděly!" Vlastně nelhala, chtěla ji vidět. Nechtěla ale zůstávat v jeho blízkosti, proto se zvedla k odchodu, ale nezapomněla ji obejmout.

„Můžeš bydlet u nás... Jsme přeci jen rodina a nikdo tě tam nebude hledat," pošeptala jí Margaret a poplácala ji po rameni. Pak se podívala na Andrewa a beze slova vyšla z místnosti.

„Co ti chtěla?" zeptal se ji trochu hruběji než chtěl, ale Lauren se už nezalekla.

Najednou ji docházely dopady toho, co se chystá udělat. Bude volná, ale jakým způsobem? A chce se jí vůbec bez něj žít? Ale jak mu pak říct o Williamovi? Všechny otázky se jí hromadily v hlavě a neznala na ně odpověď.

Jediné, co věděla, byl fakt, že se jí po něm bude stýskat. Zvlášť po těchto pár šťastných okamžicích, kdy si byli tak blízcí. Viděla v něm muže, o kterém vždy snila, ale také znala jeho ďábelskou část.

Vstala a beze slova k němu přešla a přitiskla své rty na jeho.

„Za co?" usmíval se na ni, když se jejich ústa rozdělila.

„Jen tak, pro štěstí," usmála se na něj a on zvedl její pravou ruku a vtiskl ji polibek na dlaň.

„Chci tě učinit šťastnou," usmál se na ni a pak z kapsy svých kalhot vytáhl menší krabičku. „Nikdy jsem ti nedal nic od srdce a tato brož je jen nicotným darem, ale přijmi to prosím," vložil ji krabičku do dlaně.

„Andrew," zašeptala. Byla dojatá. „Proč mi to vůbec neulehčuješ?" ukápla ji první slza.

„Neplač! Neplač, prosím," pohladil ji po tváři a sáhl po krabičce, ze které vyndal onu brož. „Připni si ji prosím na své šaty," usmál se a políbil ji jemně na ústa. „Za chvíli to začne, budu muset jít."

Lauren sledovala, jak muž, který ji způsobil tolik strádání, ale i potěšení, odcházel vstříc jeho konci. Kdyby nebylo Willa, nebyla by schopna udělat ani desetinu toho, k čemu se chystala.

„Hannah," vykřikla na chodbě volajíc na svoji asistentku, která hned vyběhla z jedné místnosti.

„Ano?"

„Pojď, musíš mě připravit, honem!"

„Bože, dej ať nedělám největší chybu ve svém životě," prosila ve své mysli.

***

„Slibuji americkému národu, že budu tím nejlepším prezidentem, jakého kdy tento úžasný národ měl!" zahřměl do mikrofonu a dav skutečně nadšeně reagoval. Pak se podíval směrem k zákulisí. „Přátelé, rád bych sem nyní pozval svoji nádhernou ženu, budoucí první dámu USA, Lauren Hundsberger!"

Lauren se naposledy podívala do zrcadla a vydala se na pódium. Ozval se aplaus obrovského davu a skutečně ji překvapilo, že leknutím neklopýtla ani neudělala nějaký jiný faux-pas.

Andrew se na ni usmál s takovou upřímnou vřelostí, že měla chuť se na všechno vykašlat. Najednou se cítila vinně, ale pak si vzpomněla na svého rozkošného chlapečka a přiblížila se k němu.

Beze slova jej objala kolem krku a vášnivě jej políbila. Bylo jí jedno, že ji sledují tisíce lidí, byl to jejich poslední polibek, už jej nikdy neuvidí. Nechtěla si připustit, že se jí bude stýskat. Poslední dobou se k ní nechoval až tak zle. Vlastně se k ní choval skvěle.

Andrew nadšeně spolupracoval a byla to ona, kdo přerušil polibek. Dav doslova jásal, myslel si, jaká harmonie a láska mezi nimi panuje, ale ona je rychle uvede v obraz.

„Kde máš brož?" zašeptal ji do ucha, ale ona jeho otázku ignorovala. Ta růže by znamenala, že jej miluje, ale ona se tomu bránila zuby nehty.

„Dals mi tu nejlepší a zároveň nejtvrdší životní lekci, děkuji," řekla mu do očí a ještě jednou jej rychle políbila a pak přešla k řečnickému pultíku. Ještě jednou se podívala na něj a bodlo ji u srdce, když viděla, jak se na ni zářivě usmívá.

Věděla, co jej čeká v zákulisí.

Zhluboka se nadechla, upravila si mikrofon a podívala se do publika.

„Děkuji vám," usmála se plaše, ale pak rozbalila list a začala číst. „Vážení, neznám nikoho silnějšího, statečnějšího a přímějšího, než je můj Andrew. Už od svého raného dětství vyrůstal v businessu, je v něm doslova kovaný. Jeho otec...," četla, ale pak se zarazila a podívala se na nechápající publikum. Před jejich zraky zmačkala ten kus papíru a naklonila se směrem k nim.

„Nechci vám lhát, Američané, budeme volit našeho nového prezidenta a já vám prostě nedokážu lhát. Měla jsem vám tu přednést proslov o dokonalosti Andrewa Hundsbergera, mého rádoby manžela, který se skutečně jen tváří jako skvělý kandidát na našeho prezidenta. Opak je ale pravdou."

V publiku to čím dál více šumělo a všimla si, že lidé vytahují svoje telefony, aby si ji natočili.

„Kdo je vlastně Andrew Hundsberger?" zeptala se publika a na chvíli se odmlčela. „Ani sama já, jeho manželka, to nevím. Vím ale jistě, že není ten pravý pro USA. Já se s ním mohu rozvést, naše země by nemohla. Právě během tohoto proslovu v zákulisí zasahuje policie. Můj manžel je totiž obžalovaný ve věci daňových úniků, obchodu s drogami a bílým masem a také má být zapletený do několika vražd a zmizení – Ameriko, opravdu ho chcete za svého prezidenta?"

Dav čím dál hlasitěji hučel.

„Beru to jako ne," rozhlížela se po publiku. „Parkere, mohu vás poprosit, abyste zapnul video," řekla do mikrofonu. Věděla, že ji slyší a čeká na její pokyn. Na plátně za ní se objevily záběry z Andrewova zatčení. Právě jej dva policisté vedli v poutech.

„Pusťte mě! Já vám říkám - pusťte mě! Chci svého právníka, okamžitě svého právníka," řval Andrew a spílal se držení policistů. Pak se podíval do kamery a Lauren věděla moc dobře, že ten vražedný pohled byl adresovaný jen a jen jí.

Lauren si všimla, že se k ní blíží ochranka. Naposledy se podívala na šílející dav. Toto nikdo nečekal.

„Američané, doufám, že si vyberete správně," řekla a s těmito slovy odešla od pultu se vztyčenou hlavou vstříc lepší budoucnosti. Spíš se modlila, aby byla lepší.