Ovládána mužem - 39. kapitola

O MĚSÍC POZDĚJI

Michael vešel do pracovny v domnění, že tam najde svého tchána, ale zůstal šokovaně stát mezi dveřmi, když první, co viděl, byla hlaveň zbraně.

„Vítej, Armando,“ zazněl hlas Lutta, který seděl za stolem jeho tchána a hrál si s nožem na otevírání dopisů. Po jeho pravé straně stál muž, ve kterém poznal Adama Cashe, poradce Andrewa, který se tak záhadně vypařil. S nimi tam bylo dalších osm mužů, proti nim neměl šanci.

„Co chcete?“ řekl jen a muž, který na něj mířil zbraní, jej popošoupnul do místnosti. Zuřivě setřásl jeho ruku a podíval se zpět na Lutta.

„Konciensky jel na vlastní pěst a to, co jste provedli s Hundsbergerem se mi vůbec nelíbí... Tak jsem si přišel vyřešit účty. Mimochodem, kde je Lauren Hundsberger? Moc dobře vím, že v tom také byla zapletena,“ mluvil k němu uvolněným hlasem jako by se bavili o včerejším basketbalovém zápase.

„Nevím, kde je paní Hundsberger a chci vědět, kde je můj tchán.“

„Tady,“ řekl jeden z mužů a Michael se podíval za dveře, kde leželo mrtvé tělo jeho tchána. Cítil, že se nepohybuje zrovna na jisté půdě.

„Co chcete?“ zopakoval otázku a zapíchl svůj pohled do Lutta.

„Vědět, kde je Lauren Hundsberger.“

„Ale to já nevím,“ lhal. Lutto se na něj podíval s pozdviženým obočím a pokynul Adamovi, který přešel ke dveřím, které vedly k trezoru a za malý okamžik vyvedl svázanou jeho těhotnou ženu.

„Okamžitě ji pusťte,“ rozkázal a cítil obrovský strach a i bolest, že do této špíny zatáhl svoji ženu a nenarozené dítě.

„Až odpovíš na naše otázky,“ usmál se lstivě Lutto. Michael cítil, jak se mu potí ruce. Díval se své ženě do očí a nevěděl, co dělat. Prozradit svou sestru nebo zachránit svou ženu?

„Já ale opravdu nic nevím, zmizela z povrchu zemského,“ lhal dál, ale Lutto jen kroutil hlavou. Místo něj promluvil Adam.

„Pane, mám evidenci o pohybu Lauren Hundsberger,“ řekl a ďábelsky se usmál na Michaela.

„Skvělé, tudíž toto můžeme ukončit...,“ postavil se Lutto a ukázal na Michaela. „Zabijte ho,“ poručil a v tom okamžiku vykřikla Olena a vytrhla se ze sevření jednoho z jeho mužů.

„Ne!“ vykřikl z plných plic a polil jej studený pot, když proti němu vyběhla Olena a postavila se mezi něj a střelu. Chytil ji do náručí a klekl si k ní, ignorujíc ostatní. „Ne! Ne!“ opakoval plačtivě.

„Toto je jen varování, sekej latinu, Armando, buď hodný chlapec a tobě se nic nestane,“ usmál se na něj zákeřně Lutto a nechali ho tam samotného.

Olena se na něj podívala a nic neříkala. Střelili ji do hrudi a Michael naprosto koncentrován nevěděl, co dělat. Do místnosti vběhli Koncienskeho muži.

„Promiňte, pane, zavřeli nás.“ Když se rozhlédli po místnosti, uvědomili si, co se stalo.

„Tak tam nestůjte, zavolejte okamžitě pomoc!“ zařval zuřivě Michael a dlaní se pokoušel tlačit na ránu, aby zastavil krvácení.

Olena u přes všechnu bolest silně zmáčkla jeho ruku.

„Michaele,“ sykla a hned se její obličej zkroutil bolestí, ale nadechla se a podívala se na něj. „Zachraň naše dítě, zachraň ho, on musí žít!“ naléhala na něj a její oči se začaly pomalu zakalovat.

„Zachráním i tebe, lásko, nesmíš mě opustit, nesmíš mě tu nechat samotného,“ prosil ji plačtivě Michael něžně si ji položil do klína a hladil ji po jejích zlatých vlasech. „Jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo. Zamiloval jsem se do tebe na první pohled a to jsem si myslel, že jsem předtím miloval, ale ty... Tys otřásla celým mým životem. Jsi mým sluncem a měsícem, mým majákem, mojí skrýší. Miluji tě, ty mě prostě nesmíš opustit,“ šeptal k ní a při posledních slovech mu už tekla první slza po tváři.

Olena se na něj unaveně usmála a přivřela oči.

„Ne, miláčku, podívej se na mě,“ prosil ji, ale ona otevřela na malý okamžik oči a on naposledy viděl záblesk v jejích očích. „Miluji tě,“ vydechla a její oči navždy vyhasly.

„Ne, ne, ne, ty žiješ, ty žiješ, probuď se!“ jemně s ní třásl a doslova hystericky koukal po okolních mužích, kteří celou dobu sledovali tu smutnou scénu.

„Kde je ten doktor, do prdele?!“ zařval Michael a několik mužů od něj ustoupilo.

„Už tu bude, pane,“ řekl ten nejodvážnější z nich a skutečně se objevil ve dveřích. Okamžitě běžel ke mrtvému tělu Koncienského.

„Ten je mrtvý, ale Olena a mé dítě potřebují pomoc!“ zařval Michael a měl skutečně blízko k tomu, že by šel a jednu mu ve vzteku vrazil, ale v klíně držel tělo Oleny a nechtěl se jí vzdát.

Lékař se podíval na Olenu, zvedl ji víčka a když viděl, že tam také nic nezmůže, prohmatal její vystouplé bříško a pak se otočil na muže, kteří tomu přihlíželi.

„Vemte svého bose pryč,“ zavelel a tím, že Michaela naprosto obešel jej ještě víc vytočil.

„Ne, já svou ženu a dítě neopustím!“ vykřikl a nikdo z mužů se k němu neodvážil.

„Musím provést urgentní císařský řez,“ rychle chrlil lékař, jak si chystal potřebné věci. „Vaše žena je mrtvá, tam už nepomůžu, ale to dítě mohu zachránit.“

„Já tu zůstanu,“ zamumlal Michael svírajíc tělo své mrtvé ženy.

Toho smutného dne se narodil Cedrick Rivaz Davidson, který byl neskutečným bojovníkem, i když ani okamžik nezaplakal jakoby cítil vážnost této situace. Jeho matce se již nedalo pomoci, ale on i přesto, že byl nedonošený, hrdě bojoval o život a nejevil žádné známky případných zdravotních problémů.

Byl tak maličký, když jej lékař položil zabaleného v kusu látky do otcových paží. Michael na něj chvíli hleděl a pak jej položil zpátky do paží lékaře.

„Zařiďte inkubátor a vše, co potřebuje. Peníze nehrají žádnou roli,“ řekl tiše a lékař před sebou viděl naprosto zlomeného muže.

„Armando, nesmíte přestat bojovat, vidíte, jak silného máte chlapce? Je nedonošený a nejeví sebemenší stopy, že by s ním mělo být něco v nepořádku. Provedu ještě nějaké testy, ale vyroste z něj zdravý chlapík!“ promlouval k němu tiše, ale Michael se jen díval na mrtvé tělo své milované ženy.

„Narodil se do hrozného světa...,“ zašeptal a podíval se na svého syna. „Ne, nenechám ho trpět, nenechám. Narodil se do války a byl by jednoduchým terčem. Potřebuji vaši pomoc, doktore,“ řekl jen a vstal s úmyslem jít zařídit všechny potřebné dokumenty a zařídit pohřeb pro svou ženu a tchána.

***

Sandra netušila, kde se ocitla.

Zrovna kráčela do bytu, ve kterém bydlela s Noahem, když ji někdo před vchodem do domu chytil a omámil. Probudila se sedíc na židli v tmavé místnosti. Její hrdlo bylo suché a když se snažila promluvit, nemohla. Zkusila cuknout se svýma rukama, ale byly pevně svázány.

„Vítám vás, paní Hundsberger,“ ozvalo se a naproti ní se objevil menší zavalitější muž. Lutto. Už o něm mnohokrát slyšela, ale ještě se s ním neviděla.

„Panebože, oni si mě spletli s Lauren!“

Rozsvítil světlo a posadil se na židli naproti ní.

„Asi se ptáte, proč tu jste, že ano?“ promlouval k ní mile, ale Sandra věděla, že mu nemůže nic věřit. Proto jen kývnutím hlavy souhlasila a modlila se, aby si někdo všimnul, že ji unesli.

„To, co jste udělala na sjezdu má velmi špatný dopad na mé obchody,“ uvedl ji v obraz a dotkl se jejího kolene. „Váš muž je obžalovaný z celkem šestnácti zločinů. Víte, co to znamená?“

„Nevím,“ zašeptala a hlas se jí zlomil.

„Váš muž mi dluží obrovské peníze a jak mi je bude moci splatit, když bude ve vězení?“ ptal se jí mile, ale Sandra znala tuto hru.

„Co po mně chcete?“ Opět našla hlas. Věděla moc dobře, co bude chtít.

„Vy jste jeho žena a tím pádem mi můžete splatit jeho dluhy trochu jiným způsobem,“ jel ji po stehně nahoru, ale Sandra k sobě přitiskla stehna a zuřivě se na něj podívala. Nechtěla, aby se jí dotýkala! S tímhle už dávno skončila.

„Paní Hundsberger, vůbec to neusnadňujete,“ povzdechl. Než stačil vyvinout jinou snahu, otevřely se dveře a Sandra okamžitě poznala siluetu Noaha, kterému u hlavy držel zbraň Adam.

„Pane, našel jsem ho čmuchat vzadu u aut,“ řekl a vítězoslavně se podíval na Sandru, která se dívala do očí svého milovaného a nevěděla, co dělat. Věděla, že nesmí ukázat, že k někomu cítí náklonost, ale v tomto případě porušila všechna svoje pravidla.

„Nechte ho jít, nic neřekne a já udělám cokoliv chcete,“ kapitulovala a sklopila hlavu.

„Ne, ať tě to ani nenapadne!“ vykřikl Noah a udělal krok k ní, ale Adam odjistil pistol a Noah okamžitě přestal vyvíjet jakoukoliv aktivitu.

Lutto přešel k Noahovi. „Ty jsi ten herec, co nasadil Andrewovi parohy, co?“ smál se. Vše šlo podle plánu a nikomu z nich to nedocházelo.

„Víte co? Já jsem v hloubi duše romantik a když vidím, jak se milujete, že ano?“ podíval se nejprve na Sandru a pak na Noaha a když oba souhlasně zakývali, pokračoval. „Nechám vás jít.“

„Cože?“ oba dva vyhrkli zároveň.

„Nechám vás jít,“ řekl a přešel za Sandru a rozvázal ji ruce. „Adame, pusť ho, ať si jdou,“ povzdechl si.

Noah okamžitě objal Sandru a políbil ji do vlasů. Bez jediného rozloučení se vydali ze skladu.

„Buďte spolu šťastni!“ volal za nimi Lutto a začal se nahlas smát. Podíval se na Adama, který za nimi hleděl, ale bez jediné známky emocí v tváři.

„Splnil jsi úkol?“ chtěl vědět Lutto.

„Ano, vše je na svém místě,“ odpověděl mu.

„Jdi volat novináře,“ řekl jen a odešel ze skladu pryč. Nemá na práci jen manželku Hundsbergera, musí přetáhnout obchody Koncienskeho, je to ideálně časované, protože ten Armando je cizinec, přišel odnikud, nevyzná se v tom.

„Stane se ze mě opravdový boháč,“ pomyslel si a šťastný výraz se mu usídlil ve tváři na hodně dlouho.

***

„Něco je špatně, bylo to strašně jednoduchý... Něco mi tu nehraje,“ mumlala si Sandra a podívala se na Noaha, který se pokoušel nastartovat auto bez klíčů, pomocí drátů.

„Neuvažuj nad tím, musíme honem pláchnout,“ řekl jen a pak se na ni podíval, na chvíli přestal a natáhl se a velmi vášnivě ji políbil. Pak se opřel o její čelo a jemně jí hladil krk.

„Hrozně moc tě miluju,“ řekl a ještě jednou ji políbil.

„Nemáme čas,“ vykroutila se z jeho sevření a otočila se zpátky ke skladu. Nikde nebylo živáčka. „Noahu, chci, abys věděl, že tě taky miluju.“

Usmál se na ni a jeho úsměv se ještě více rozzářil, když se motor auta rozpochodoval. Najednou ji došlo, proč vše bylo tak jednoduché a v panice se podívala na Noaha, kterému rychle padla kolem krku.

Minutu nato auto explodovalo.

Neměli sebemenší šanci přežít.