Ovládána mužem - epilog

„Jaspere, donesl jsi to, o co jsem tě žádal?" zeptal se a začal si sundávat oranžovou košili.

„Ano, pane, nyní se jmenuje Sandra Sanders a je vdaná za Jonathana Sanderse," četl a nervózně se podíval na Andrewa.

„Kdo je ten Jonathan Sanders?" chtěl vědět a nemohl skrýt osten v jeho hlase. Věděl, že je vše uměle vytvořené, nevěděl kým, ale to zjistí. Jen ho neskutečně vytáčela představa, že si ji může nárokovat někdo jiný. Oranžovou košili hodil na stůl a stáhl si i kalhoty.

„Jeden chlap, dělal pěšáka u Koncienskeho."

„Co s ním je teď?" vyptával se.

„Po nějaké přestřelce zmizel, vůbec nikde není k dohledání, ale jako mrtvý není vedený," obeznámil ho Jasper a podal svému bossovi věci, které mu přinesl. Andrew se před ním nestyděl a normálně se před ním převlékl do všedního oblečení. Vězení bylo jen šarádou pro Lauren, nikdy nebyl zatčen, vše bylo zinscenované, aby se mohl lépe vykroutit z voleb a její plán jí neskutečně pomohl.

„Jaspere, nachystej mi potřebné dokumenty, moje fotky na dokument víš kde najdeš," udal rozkaz a natahoval si kalhoty. Jasper se ale nehýbal, tak se tedy narovnal a podíval se na něj. „Ještě něco?"

„Pane, Sandra Sanders má dvě děti," zašeptal a podal mu složku.

„To není možné," zašeptal a uzurpil papíry a honem nimi listoval. Tam to skutečně stálo. „William a Cedrick Sanders, dvojčata... Panebože," zajíkl se a podíval se na Jaspera, který sledoval svého bosse, kterého nikdy předtím neviděl v takovém rozpoložení.

„Nemůžou být moji," řekl nahlas, ale nevěděl, jestli ujišťuje Jaspera nebo sebe. Rychle přelistoval na další listy a tam to našel. Datum narození.

„Ježíši, já mám dva syny," chytl se za hlavu a posadil se na židli. Pak vzteky vyskočil a odhodil listy tak, že se rozletěly po místnosti. „Ale to není možné, to prostě není možné... Spala jen se mnou, ale já jsem... Proč mi to do prdele neřekla?" mumlal si pro sebe.

Chvíli chodil po místnosti a rozdýchal vztek, ale zároveň měl obrovskou radost, kterou nedokázal odůvodnit. Měl ale nyní o motivaci víc. Vlastně o dvě. Zastavil se a podíval se na Jaspera.

„Zařiď vše potřebné a hlavně nezapomeň ji nechat sledovat. Ale nenápadně, ať se nějak neztratí...," zarazil se a pak se zasmál. „Tak to dělala celé ty měsíce! Ona byla těhotná!"

Pak mu ale došlo, co jí udělal, když byla těhotná a úplně jej polil studený pot. V životě necítil takovou vinu jako nyní, ale hodlá jí vše vynahradit... A hlavně svým dětem.

***

O TŘI MĚSÍCE POZDĚJI

Lauren byla neskutečně nervózní, když ji taxi zastavilo před typickým anglickým domem a ona před ním zůstala stát se dvěma dětmi v cestovních vaničkách. Koupila si v Miami takový chytrý kočárek, který byl multifunkční a mohla v něm vozit dvě děti zároveň. Byl vhodný i do letadla, kterým se dostala do Edinburghu.

Před pár lety by ani nesnila, že by toužila po klidu a míru. Vždy chtěla zažít dobrodružství, ale to, co se odehrálo poslední dva roky... O tom nesnila. Snívala o princi na bílém koni, který jí bude hluboce milovat, přímo nosit na rukou, který jí požádá o ruku na večeři při svíčkách a vezme si ji během velkolepého ceremoniálu. A ona pro něj bude dokonalou ženou a dá mu tucet dětí.

Sny a realita se diametrálně lišily a ona až nyní zjistila, jak krutý je tento svět. Existují vůbec šťastné konce? Nebo jsou určené jen pro pohádky a dívčí sny? Tyto otázky tížily její mysl... Ale ona oproti jiným měla pro co žít.

Svého bratra od jejich posledního setkání už neviděla, ale jeho syn rostl jako z vody a už nyní byl trochu větší než její Will, ale vlastně oba dva jsou její a ona bude Cedricka zvlášť milovat, protože to ona zapříčinila smrt jeho matky.

Další životní ránou pro ni bylo zjištění, že William se narodil slepý, ale ujistilo ji hned několik odborníků, že až trochu vyroste, bude schopen podstoupit operaci, která by mu mohla alespoň částečně navrátit zrak. Bude neskutečně náročné jej vychovat, ale od Ricarda získala kontakty na odborníky v Anglii.

Taxikář ji vyndal všechna její zavazadla a ona mu zaplatila. Ocitla se v malém městečku Whitebridge na Skotské vysočině, kousek od Loch Ness. Nemohla jinak, než tiše obdivovat krásu okolí. Byl to doslova ráj na zemi... Hlavně to ticho a klid. Ideální místo, kde může vychovat děti.

Překvapilo ji, když se ozvalo radostné volání jejího nového jména.

„Sandro!" volala na ní menší žena a běžela za ní s široce rozevřenýma rukama. Okamžitě poznala Sandřinu mámu a do očí jí vhrkly slzy. Věděla, že si takové uvítání nezaslouží, vesměs zabila její dceru, ale i přesto se neubránila a také ji šla naproti.

„Mami," zašeptala, když se ocitla v jejím objetí.

„Oh, zlatíčko, tak dlouho jsem tě neslyšela mě takhle oslovit," usmívala se na ni a políbila ji na obě tváře. „Tolik jsem se na tebe těšila! A i na tyto drobečky," vyběhla k miminkům, která spokojeně spinkala po dlouhé cestě. „Nikdy ti neodpustím, žes mi nedala o nich vědět dřív! Matka má být se svou dcerou, když se stává matkou," hubovala ji, ale už tlačila kočárek směrem k domu.

„Neboj se, vše je připraveno a čeká na tebe obrovské překvapení!" švitořila a ohlédla se, jestli ji následuje.

Lauren šokovaně sáhla po svých zavazadlech a vnesla je do domku, který svým způsobem byl malý, ale tak útulný. První, co cítila, byla omamná vůně vanilky a skořice a ona se zmohla jen na blažený výraz v tváři.

„Nepotřebují přebalit prdelky moje?" žvatlala na dvě nemluvňata Evelyn. Lauren se na ně jen usmála a jen se v duchu podivila, jak ji asi bude dlouho trvat si zvyknout na to, že své spřízněné duši ukradla život a celou identitu.

„Drahoušku, jsem tak za tebe šťastná, tak moc! Nechceš se jít podívat nahoru? Čeká tě tam obrovské překvapení, já to tady s bobíky zvládnu," usmívala se na ni a Lauren se jen v duchu podivila, co tam musí být za překvapení.

„Mámě" volala pár dní před příletem a dlouho ten telefonát odkládala. Bála se čelit Sandřině matce... Ale ukázalo se, že je to úžasná bytost, ale nemusela nic dělat. Teď se jí bude cítit zavázána.

Vyběhla nahoru a hned se zarazila nad dveřmi, na jenž bylo napsáno „William" a „Cedrick". Neodolala a vzala za kliku.

Doslova oněměla. Ten pokoj byl nádherný, vybavený prozatím věcmi pro miminka, ale už nyní hýřil modrými barvami a nechyběla ani pořádná výstavka plyšáků. Z okna byl nádherný výhled na vřesoviště a všimla si, že na zahradě už stojí prolézačky pro děti.

Nevěděla, co říct. Muselo to Evelyn dát spoustu práce a ona... Začala plakat.

Cítila, že toho není hodna, že si to vůbec nezaslouží. Párkrát zavzlykala, ale pak se pokusila uklidnit a nakonec se jí to povedlo. Osušila si oči rukávem, protože neměla při ruce kapesníky a vyšla z pokoje s úmyslem jít dolů a poděkuje Evelyn.

Seběhla dolů a našla ji, jak přebaluje její děti.

„Mami, to vůbec nemusíš dělat."

„Drahoušku, ale já chci. Je to tak dlouho, co tys byla taková jako ty. Nech svoji starou matku si to trochu užít. Co říkáš na pokoj? Je nádherný, že?" usmála se na ni a Lauren se najednou cítila šťastná.

„Moc děkuji... Vůbec jsi to nemusela dělat, kolik tě to muselo stát práce a peněz," povzdechla si Lauren a zarazilo ji, když se Evelyn zasmála.

„Já jsem dělala jen psychickou podporu tvému skvělému manželovi... Vůbec, proč ses mi nepochlubila dřív Jonathanem?" usmívala se na ni a pak jen dodala. „Neboj, je tu za chvíli..."

„Počkej," zajíkla se Lauren, „jak jako manžela?" Měla pocit, že právě dostala ránu do břicha.

„Támhle je," usmála se za ní a vzala do náručí svá vnoučata.

Lauren doufala, že omdlí, moc si přála, aby se to stalo, protože tam, mezi dveřmi, stál Andrew z masa a kostí a v ruce držel puget bílých lilií.

„Lásko," oslovil šokovanou Lauren a silně ji objal. Před zraky Evelyn ji políbil na tváře a do náručí ji vložil kytici. „Tak rád tě vidím," zašveholil a jakoby nic přešel k jejím dětem. Doslova zmrzla v úleku, co se nyní stane, protože mu tak dlouho jejich existenci tajila a vlastně mu o nich nikdy nechtěla říct, ale on se choval jakoby vše věděl a vzal si je do náručí.

Oba dva tiše políbil na čelo a s úsměvem se na ni otočil.

„Jsem tak rád, že jste dorazili v pořádku."

Evelyn se nervózně podívala z nadšeného zetě na svou zaraženou dceru a odkašlala si. „No, já vás nechám chvíli o samotě," řekla jen a převzala si Willa a Cedricka do náručí a rychle vyšla do jejich nového pokoje.

„Jak...?" vydechla nevěřícně.

„Nikdy se mě nezbavíš, Lauren, nikdy," jemně přitiskl své rty na její. „Chci ti vše vynahradit. Začneme znovu, ano? Já, ty, Cedrick, Will a Evelyn, budeme jedna velká rodina, budeme žít poklidný život, o kterém jsi snila...," doslova jí básnil, ale Lauren na něj stále šokovaně hleděla.

„Proč nejsi ve vězení?" chtěla vědět. „Tys utekl?"

„Mám své metody, má drahá," zasmál se a jeden pramen vlasů ji zastrčil za ucho.

„Tak proč nejdeš a nežiješ svůj život?" naléhala.

„Protože můj život je spojený s tvým," řekl tak, že by mu to i Lauren uvěřila, ale ona zakroutila hlavou a už se nadechovala, že by mu něco řekla, ale on ji prstem překryl rty.

„Miluji tě," řekl, jak nejupřímněji uměl a objal ji. „Ale nemysli si, že se nevyhneš vysvětlení, má milá," usmál se na ni a vášnivě ji přitiskl své rty na její. „Dej nám druhou šanci."

Ano, Lauren Hundsberger skutečně zemřela v náručí svého milence. Na tomto prokletém světě zůstala jen Sandra Sanders, která se nyní musí postarat o své dvě děti.

Ať je Cedrick jejím synovcem nebo synem, je to jedno, je to její krev a bude jej milovat stejně jako jejího Williama, který bude muset být kvůli své slepotě více opatrován, ale ona to zvládne.

Netušila, jak se mu podařilo ji nalézt, ale to nehodlá řešit. Nyní je zde a myslí si, že má dvě děti. Co by ho nenechala při této myšlence?

Alespoň bude mít možnost mu znepříjemnit život do jeho poslední hodiny... Minuty... Sekundy.

Ta, která byla ovládána mužem, nyní drží jeho koule v pevném sevření a rozhodně je nehodlá pustit.

„Tohle je teprve začátek," pomyslela si Lauren a jeho polibky opětovala.

KONEC