Ovládána mužem - 40. kapitola

„Přinášíme vám tragickou zprávu! Lauren Hundsberger, žena bývalého kandidáta na prezidenta, která pronesla onu skandální řeč na sjezdu republikánů, zemřela! Podle našich zdrojů byly její ostatky nalezeny v ohořelém vraku ve skladišti v Queens. V autě nebyla sama, spolu s ní zahynul Noah Smith, miláček Hollywoodu a mnoha žen. Důvod exploze vozidla je doposud neznámý."

Ozvalo se z televize a Lauren upustila mísu se salátem, která se při styku s dlažbou roztříštila na malé kousky. Cítila, jak se jí klepou ruce a ona hleděla do prázdného místa. Willův křik se ozval z postýlky, ale nebyla schopna za nim jít.

Jako malátná přešla k televizi a posadila se před ní. I když už dávno běžela jiná zpráva, nemohla se z toho vzpamatovat.

„Pane bože, Sandro," zaúpěla a zabořila obličej do svých dlaní. Bylo toho na ni nějak moc, ale nebyl ani schopná uronit slzu. Nějak jí to nedocházelo.

Vstala a přešla k postýlce. Vzala do náruče plačícího Willa a chvíli jej kolébala. Před pár dny ji dovolili jej vzít z nemocnice. Měla za sebou snad nejhorší měsíc ve svém životě a jenom to, že si mohla Willa vzít konečně k sobě, ji drželo nad vodou.

Pohladila ho po tvářičce a zadívala se do těch nádherných jasně zelených očí, jaké v životě nikdy neviděla. Nikdy se nedíval přímo na ni, ale říkala si, že je to normální, je to přeci malé miminko. Ricardo odletěl na nějaký kongres do Chicaga a ona se jej nemohla zeptat, jen ji nechal vzkaz, že můžeš využít byt jeho sestry, ve kterém se nyní nacházela.

Poté, co byl Andrew zatčen, byla vhozena do studené vody. Novináři ji začali zběsile sledovat, ocitla se na titulkách různých plátků a tvořili se skutečně bizarní pomluvy o její osobě. Stále jí někdo volal o rozhovor nebo se ji pokoušeli vystopovat, proto mobil vypnula a z bytu vycházela jen minimálně. Měla výhodu, že pod jejím bytem se nacházel obchod s čaji, kde prodávala paní, která se o ní vůbec nezajímala.

Měla možnost jít bydlet k Margaret a Christopherovi, ale nevěřila jim natolik, aby přivezla sebou i svého drobečka. A nechtěla je ani zatěžovat, zvláště když oni sami měli dvě malé děti. Ke všemu ještě zjistila, že s Margaret není vše v pořádku, trpěla anémií a chodila se léčit.

Ještě ke všemu se blížil proces s Andrewem a teď se stalo tohle.

„Pane bože, já jsem vlastně mrtvá! Nemůžu si jít ani pro chleba, někdo by mě mohl poznat!" došlo ji šokovaně a podívala se na nyní tichého Willa.

„Co teď budeme dělat, drobku?" zeptala se ho, i když věděla, že jí neodpoví.

Přímo naskočila, když se rozezvonil zvonek. Položila Willa do postýlky a opatrně po špičkách přešla ke dveřím a kukátkem se podívala. Když poznala, kdo tam stojí, otevřela dveře a šokovaně zůstala hledět na svého bratra, který ji do náručí vložil malinkatý uzlíček.

Ústa se jí vytvarovala do „o", když se podívala na to malinkaté stvoření v jejím náručí. Michael beze slova vešel do bytu a zamknul za sebou. Položil ji tašku na židli a hodil nějaké papíry na stůl. Když se na ni konečně podíval, věděla, že se stalo něco strašného.

Měla před sebou doslova ducha svého bratra.

„Co to má proboha znamenat?" shlédla na dokumenty, které hodil na stůl a rozevřela tašku, ve které bylo složeno oblečení, které kupovala onehdy s Olenou pro její dítě. Opatrně položila miminko do postýlky vedle Willa a sáhla po dokumentech.

Nemohla uvěřit svým vlastním očím.

„Sandra je mrtvá, Lauren, ale zemřela tvým jménem, tudíž ty se nyní staneš neznámou Sandrou Sanders," řekl doslova mrtvým hlasem bez známek emocí a ze saka vytáhl letenky, které pak hodil také na stůl.

„Já vím, viděla jsem to v televizi... Co se vůbec stalo?" chtěla vědět.

„Nezatěžuj se tím, jediné, na co teď budeš muset myslet je tvoje a jejich bezpečí," řekl a kývl směrem k postýlce.

Lauren si prohlížela své nové dokumenty a nevěděla, co říct. Sáhla po složce, kterou také donesl. „Co to je?" chtěla vědět.

„Dokumenty tvých dvojčat," řekl lehce jako by se bavili, co bude zítra k obědu.

„Cože? Jak dvojčat? Kde je vůbec Olena?" zaraženě hleděla na Michaela a když neodpovídal, vše jí došlo. „Ne," vydechla bolestivě a položila si ruku na hruď. „Bože, za to můžu já..."

„Ne," vyštěkl ostře Michael a frustrovaně si prohrábl vlasy. „Za všechno mohu já, nedokázal jsem jí ochránit..."

„Ale to dítě...," vydechla a cítila neskutečnou lítost k tomu malinkatému drobečkovi. Nikdy nebude mít možnost poznat svojí matku a vše jen díky ní. Přešla k němu a pořádně si jej prohlédla.

„Narodilo se předčasně, že?" zeptala se a pohladila dítko po sametové tváři. „Nemělo by být v inkubátoru?"

„Narodil, ale lékař tvrdil, že jej k tobě mohu převést. Hlavně musí být v teple... Prý je abnormálně vyspělý," řekl s pýchou v hlase a jak cítil, že se mu nahrnuly slzy do očí, odkašlal si a otočil se od sestry.

„Tak chlapec," usmála se Lauren a podívala se na záda svého bratra. „Jak si Olena přála..."

Lauren to nevydržela a přešla ke svému bratrovi, kterého i přes jeho protesty objala. „Plač, vztekej se, křič, dělej co chceš, ale dostaň to ze sebe," šeptala mu do hrudi, ale on tam jen stál, ani ji neoplatil objetí.

„Bude s tebe skvělý táta," usmála se povzbudivě. „On tě potřebuje! Jak se vůbec jmenuje? Ach, nech mě hádat! Cedrick?" usmála se na něj a když kývnul hlavou, její úsměv se roztáhl ještě víc.

„Nebudu dobrý táta, nechci sledovat, jak se stává jednoduchým terčem. Už není bezpečno, proto vás musím dostat co nejdál pryč," řekl tiše a zakryl si oči dlaní, aby neviděla důkazy jeho slabosti.

„Snad se ho nehodláš vzdát?" udivila se a šokovaně na něj hleděla.

Michael se na ní podíval a Lauren teprve nyní došlo, jak moc zlomený je. Nikdy ho takto neviděla, nikdy. Natáhl se k ní a uchopil ji za paže. „Musíš ho ochránit, musíš ho vychovat, všechno jsem zařídil," chrlil.

„Tady nebude vůbec bezpečno, Lauren, musíte se dostat hodně daleko. Tady jsou všechny dokumenty ohledně tvého porodu. Nechal jsem vytvořit kompletně všechno. Tady máš podepsané lékařské zprávy, tady jsou dokumenty dětí. Hraje nám do karet, že Will je tak malý a narodil se tak předčasně, posunulo se jejich datum narození," ukazoval ji papíry a ona jen vytřeštěně koukala.

„Koho jsi uvedl jako otce?" chtěla vědět.

„Na to jsem také myslel a uvedl jsem za otce jednoho ze svých mužů, který zmizel po jedné přestřelce, ale neboj se, o tomhle se nikdy nedozví. Jonathan Sanders," přečetl jméno a podíval se na ni. Lauren na něj koukala s jedním obočím zvednutým.

„Sanders? Máme stejné přijmení?"

„Schoda náhod," odsekl a sáhl po dalších papírech. „Tady je váš oddací list a pozor, tohle tě bude zajímat," řekl a sáhl po letenkách a dalších papírech.

„Co jsou to za letenky? Já ještě s dětmi nemohu do letadla," připomínala mu.

„To jsou jízdenky do Miami, tam tě nikdo nenajde, a pak tady jsou letenky do Edinburghu."

„Cože? Kam?" překvapeně na něj koukala.

„Zapomnělas snad? Tvoje matka tam žije," mrkl na ni, aby si uvědomila, že by se už měla začít vžívat do situace.

„Ale já ji nikdy neviděla!"

„Prostě se chovej tak jak se chováš, uvidíš, že si sednete," odbyl její starosti bez mrknutí oka. „Něco si prostě vymyslíš. Uvědom si, že tam bude nejbezpečněji."

„Co tam budu dělat?"

„To je další věc... Půjdeš studovat."

„Cože?"

„Že se mi to zdá?" pomyslela si.

„Medicínu, to jsi přeci chtěla jako malá, ne?" otočil se na ni.

„Ano, ale je na to vhodný čas? Nyní mám dvě děti a musím je živit," připomenula mu a podívala se na postýlku, kde byla uložena.

„Založil jsem ti účet, kam byly převedeny všechny peníze od našich rodičů a přidal jsem i něco já."

„Co když se ti něco stane?" Musela nyní přemýšlet racionálně.

„Všechno připadne tobě," řekl jen a pak přešel k postýlce. „Jsou si tolik podobní, že nikdo nebude tušit, že nejsou přímí sourozenci," řekl jen a pohladil Cedricka po hlavičce a opatrně po něm sáhl.

„Proč mi přijde, že se loučíš?" odvážila se zeptat a přešla k němu. Nedokázala si představit, jakou obrovskou bolest musel právě prožívat, ale vše se to událo tak rychle, že nevěděla, jak by měla správně reagovat.

„Loučím, je to naposledy, co se vidíme," řekl tiše a přitiskl rty na čelíčko Cedricka. „Tvoje matka by za tebe dýchala." Otočil se na Lauren a na chvíli malého choval. „Hundsbergerovi ti budou muset vystrojit pohřeb, aby nikdo neměl pochybnosti o tom, že jsi mrtvá. Ty si teď sbalíš kufry a zítra navečer pro tebe zajede šofér. Nechám ti tu i chůvu, kdybys potřebovala pomoci. Šofér tě vezme na vlak, vystoupíš až v Miami, kde máš zařízený byt, vše co potřebuješ. Až budete připraveni na odlet, stačí zavolat na notářství, oni uzpůsobí datum. Mimochodem," sáhl rychle do kapsy kalhot a předal ji malou vizitku.

„To je kontakt na notáře, který je prověřený a vše pro nás spravuje. Kdybys mě kvůli čemukoliv potřebovala kontaktovat, piš a volej tam," usmál se na ni a položil Cedricka do postýlky.

„Dej mi prosím občas vědět, jak se má," zašeptal a podíval se na ní. Pak ji rychle objal a než by si to rozmyslel, vypochodoval z místnosti.

„Mám tě ráda," zavolala za ním, ale on se již neotočil a navždy se za ním zavřely dveře.

***

Lauren si nikdy nedokázala představit, kolik práce stojí za čistým a nakrmeným dítětem. Už samotný Will ji dával zabrat, ale když k němu ještě přibyl Cedrick, nestíhala, proto uvítala chůvu. 

Zprávy a noviny byly plné její smrti, respektive smrti Sandry. Někteří to shazovali na Andrewa, že zabil milenecký pár, jiní si zase mysleli, že v tom má prsty nějaká zhrzelá milenka Noaha. Byl to doslova monstr proces. Novináři se pokoušeli dostat nějaké prohlášení z Margaret a Chrise, ale ti se nevyjadřovali.

Navečer, když propustila chůvu, děti byly nakrmené a přebalené, unaveně se posadila před televizi s hrnkem teplého mléka. Měla problémy se spánkem. Už od toho sjezdu ji pronásledovaly noční můry, které jen nabíraly na intenzitě a ona se mnohdy budila ze snu s křikem. Pokaždé se pak ozval pláč Willa a jí začala noční služba.

V tu chvíli na ni všechno dopadlo. Smrt manžela Kim, Oleny, Noaha a ještě ke všemu Sandry, která jí tak přirostla k srdcí... Neměla zemřít Sandra, měla zemřít ona a celý život si to bude vyčítat.

Kdyby během toho sjezdu řekla to, co měla, Noah, Sandra i Olena by byli naživu a Cedrick by žil s plnohodnotnou rodinou. Za všechno může ona.

První vzlyk se prodral jejím hrdlem a ona propukla v pláč. Pláč bolesti a zoufalství. Je vůbec schopna vychovat dítě? A teď ještě ke všemu dvě! A jak bude schopna čelit matce Sandry, když ví, že to ona ji zabila? Proboha, co když se dostane Andrew ven z vězení? Pláč nabíral na intenzitě.

Až za chvíli se trochu uklidnila a všimla si, že kousek papíru leží u dveří.

Zvědavost jí nedala a došla si pro něj, ale text ji donutil zadržet dech.

„Přijď zítra ráno do věznice Sing Sing za vězněm 1358. Pokud nepřijdeš, do Miami se již nedostaneš."