Ovládána mužem - 36. kapitola

Auto s Lauren a Andrewem zastavilo před luxusní viktoriánskou vilou s vysokým sloupovím.

Andrew vystoupil dřív než Lauren, otevřel ji kavalírsky dveře a podal ji ruku, aby ji pomohl ven.

Choval se divně. Lauren byla zvyklá na jeho uštěpačné pohledy, bolestivá slova a chování řeznického psa, ale tohle... Nevěděla, jak se zachovat, protože ji vlastně jeho chování lichotilo. Uměl být překvapivě pozorný a něžný, ale Lauren se nemohla zbavit myšlenky, že to je pouhá kamufláž a on hraje jednu ze svých dalších her.

Šokoval ji už svým chováním dnešní ráno. Vzbudila se obmotána silnými pažemi, které ji doslova držely v kleštích, ale podařilo se jí vykroutit a tiše se zamknula v koupelně. Nutně potřebovala soukromí.

Když vyšla z koupelny, postel byla prázdná. Neodolala a zachumlala se zpátky do teplých peřin a ještě si zdřímla.

Vzbudily ji jemné polibky, které ji Andrew rozséval po paži.

„Dobré ráno,“ zašeptal ji u ucha a naklonil se, aby ji políbil na ústa, ale ona se od něj odtáhla a málem spadla z postele, ale on ji chytl kolem pasu a přidržel si ji na místě.

„Kam mi utíkáš?“ zašeptal s úsměvem a Lauren v tom okamžiku nevěděla, co se to s ní stalo, ale byla to ona, kdo se natáhl pro polibek.

Mohlo za to nejspíš její rozespání, jeho nádherný úsměv a ta vůně, která jej obklopovala. Cítila se jako ve snu, jejich chvilka netrvala moc dlouho, protože kdosi zaklepal na dveře. Úsměv na tváři ji ale zůstal.

Andrew se na ni zazubil. „Nikam mi neuteč,“ řekl tiše a nezapomněl ji ještě jednou krátce políbit. Pak doslova vyskočil z postele, sáhl po županu, který byl položený na křesle a šel otevřít dveře.

„Děkuji, paní Johnsonová!“ poděkoval ji a převzal od ní tác plný jídla.

Otočil se směrem ke své ženě a upřímně se na ni usmál. Pociťoval zvláštní klid, se kterým se již probudil.

„Nechal jsem pro nás přinést snídani. Upřímně doufám, že máš ráda lívance,“ usmál se na ni a položil tác na stolek. „Kde chceš jíst? Uvnitř nebo na balkóně?“ zeptal se ji a sundal si župan.

Lauren vyvalila oři, když se před ni postavil v celé své kráse. Nejspíš lehce zrudla, ale neuhnula pohledem a snad poprvé si jej mohla prohlédnout z takové blízkosti.

„Nevypadám zle, že?“ zasmál se, když viděl, jak ho pozoruje.

Lauren si odkašlala a posadila se na posteli. „Andrew, já ti nerozumím... Noahovi jsi...“

Skočil ji do řeči: „Jeho jméno přede mnou raději nevyslovuj.“ Jeho dobrá nálada začínala vyprchávat. Odebral si na talíř pár lívanců a usadil se vedle ní na postel.

„Ehm, Andrew, nemohl by ses zahalit?“ mávla směrem k jeho odhalenému mužství.

„Mně to ale nevadí, tobě snad ano?“ usmál se na ni laškovně a vidličkou ukrojil kousek lívance a strčil jí ho do pootevřených úst.

Lauren slastně přivřela oči a vychutnávala si tu manu nebeskou.

„Chutná?“ culil se na ni a sám si zavdal. „Paní Johnsonová je mistr co se týče lívanců,“ řekl až spolkl sousto.

„To ano,“ neodolala a také se na něj usmála. Poposedla si k němu blíž a otevřela ústa ve znamení, že chce další.

Zasmál se a strčil ji do úst další soustu.

Lauren nikdy v životě nesnila o tom, že by s ním zažila tak poklidnou chvilku jakou byla snídaně. A skvělý den pokračoval zprávou, že jdou na oběd k Oleně a Armandovi.

Věděla moc dobře, že by ji Michael nenechal moc dlouho samotnou a Sandra mu beztak hned volala. Nedala na sobě znát, že o nich již předtím slyšela, on se jí také nesvěřuje.

„Nádherný dům, že?“ promluvil vedle ní Andrew a Lauren byla vytržena

„To vskutku ano,“ vydechla a přijala jeho rámě. Ještě se jejich noha nedotkla schodů, už se dveře rozrazily a z nich vyběhla mladá blondýnka.

„Lauren!“ vykřikla a běžela ji naproti. Lauren se pustila šokovaného Andrewa a rozevřela svoji náruč, aby objala svoji švagrovou.

„Oly, drahoušku,“ zašvitořila a nemohla se přestat usmívat.

Když se od sebe odtáhly, opět se střetla s tázavým pohledem Andrewa.

„Vy dvě se znáte?“

„Oh ano, měla jsem tu možnost cestovat s Olenou a jejím mužem chvíli po Evropě,“ usmála se na něj, ale když viděla výraz jeho očí, úsměv ji povadl.

„Opravdu?“ nuceně se usmál a napřáhl ruku k Oleně. „Drahá paní Davidson, těší mě. Jmenuji se Andrew Hundsberger,“ představil se a překvapilo ho, že se Olena zahihňala.

„Řekl jsem něco nevhodného?“ podivil se.

„Ale vůbec ne! Jen by mě zajímalo, kdo vás nezná, pane Hundsbergeře,“ zasmála se Olena a mávla k domu. „Pojďte dál, můj manžel a otec na vás čekají uvnitř.“

Andrew vůbec nepostřehl, že si Olena a Lauren vyměnily pohledy.

Byl nervózní, ale nedal to na sobě znát. Věděl, že mu Konciensky drží nůž pod krkem, ale postavil se mu čelem.

„Konciensky!“ pozdravil jej a naoko přátelsky si s ním potřásl rukou. Ze stínu vykročil i mladý muž, který mu přišel zvláštním způsobem povědomý. Na jeho tváři nebyla znatelná kapka emoce.

„Hundsbergeře, mohu ti představit svého zetě?“ pokynul a Armando k němu napřáhl ruku.

„Armando Rivaz Davidson, těší mě,“ podal mu ruku, kterou Andrew bez váhání přijal a párkrát s ní zapumpoval.

„Andrew Hundsberger.“

„Přesuneme se nyní do mé pracovny a probereme pár věcí, ano? Dámy si toho mají určitě hodně co říct,“ usmál se Konciensky na štěbetající Lauren a Olenu, které ani nevnímaly, že k nim mluví.

Andrew ho následoval, ale když se otočil, aby se podíval po Lauren, spatřil ji v náručí Armanda.

„Co to má sakra být?“

„Pojďme sem,“ navrhl Michael, když viděl, že jeho tchán odvádí Andrewa do pracovny.

Natlačil svou ženu i sestru do vedlejšího pokoje, pokynul hlavou bodyguardům, kteří se postavili přede dveře, ale pro jistotu i zamknul.

„Lauren, jaký byl plán?“ chtěl vědět. Ještě teď s ním cloumal vztek. Když viděl, jak se Olena nadechuje, zastavil ji. „Ano, zlato, já vím, slíbil jsem ti, že nebudu křičet, ale já nekřičím!“

„Já tě ale znám,“ povzdechla si Olena, ale přešla si sednout do křesla. Těhotenství ji neskutečně zmáhalo.

„Nikdo nemusí křičet. Znám plán, ale přišla jsem na to, že nikomu nepomůže, když setkání budu oddalovat,“ řekla rozhodným hlasem a podívala se na Michaela, který k ní přešel a jen ji objal.

„Nedotkl se tě, že ne?“ chtěl vědět a Lauren se rozhodla lhát.

„Ne, chová se ke mně velmi dobře.“

„To je dobře, ale budu to všechno sledovat, ano?“ pohladil ji po tváři. „Brzy vše skončí. Příští víkend přijedete na ranč a během toho víkendu naši agenti shromáždí všechny potřebné dokumenty z Andrewova domu. Vy pak pojedete přímo na sjezd republikánů, kde už se o to postaráme my...“

Lauren se od něj vytáhla a podívala se na něj.

„Není to nějak uspěchané?“

„Musíme jednat rychle. Podle našich zdrojů, začíná něco tušit. Musíš být neskutečně opatrná, ano?“ políbil ji na čelo. „Jsi silná, zvládneš to.“

Lauren si odkašlala a ustoupila od něj. „A potom kongresu to vše skončí?“ chtěla vědět.

„Budeš muset pár týdnů hrát zdrcenou manželku, ale ano, pak to vše skončí a moji právníci pak zařídí vše ohledně rozvodu,“ ubezpečil ji a pohladil ji po tváři.

„Dobře,“ nadechla se a tentokrát již s úsměvem se podívala nejprve na Michaela a pak na Olenu. „A co vy? Jak se máte?“

„Těhotně,“ vyhrkli oba zároveň a Lauren se rozesmála.

„Jak to mám chápat?“

„Nejlépe to pochopíš, když ti popíšu, co se stalo dneska v noci,“ zasmál se Michael a sedl si k Oleně, kterou objal. „To máš tak, když tvoje rozkošná žena do tebe začne dloubat v polovině noci s tím, že má hroznou chuť na burákové máslo, které není v domě, protože je na to alergický její otec. Tak já se v noci štrachám do supermarketu, abych jí ho koupil a když jí ho dovezeš, tak má spíš chuť na zmrzlinu, kterou díky Bohu doma máme, ale ráno se budíme oba dva rozlámaní.“ Celou dobu toho vyprávění se dívá zamilovaně na Olenu a ona na něj.

„No to víš, těhotenské chutě,“ usmívá se na něj a pak jakoby zapomínali na okolní svět, začnou se líbat.

„Ehm,“ odkašle si Lauren a oni k jejímu překvapení přestanou.

„Nemám vás tu nechat samotné?“ nabídne Lauren s úsměvem.

„Promiň, občas takto zapomínáme na okolí,“ omluvila se Olena a její úsměv se ještě více roztáhl, když ji Michael položí dlaň na vystouplé bříško.

„Už víte, co to bude?“ vyzvídá Lauren a ignoruje píchavý pocit žárlivosti.

„Nechceme to vědět, bude to pro nás překvapení,“ odpověděl Michael a usmál se na svou ženu.

„A jména máte vybraná?“

„Ještě ne, dohadujeme se kvůli chlapeckému jménu. Já bych chtěla hrozně moc Cedricka a on chce Zacha...“

„Miláčku, bude to nádherná holčička, které budeš dělat culíky a já ji budu vozit na koníčkovi,“ zasmál se Michael a políbí ji na bříško. „Tady se ukrývá moje malá Elizabeth.“

„Nene, bude to chlapec, cítím to,“ zaboří mu prsty do vlasů a něžně jej víská.

V tom se rozrazí dveře a do místnosti vchází Konciensky v závěsu s Andrewem, na kterém je vidět, že dobrá nálada nadobro vyprchala. Michael se postaví a i Olena.

„Dáme si nejprve aperitiv, co vy na to?“ Konciensky je jediný v této místnosti, kdo vypadá uvolněně a přistupuje k baru. „Posaďte se prosím,“ vyzve je a začne chystat pití.

„Nemám někoho zavolat, otče?“ stará se Olena.

„Ale vůbec ne, to ještě zvládnu sám,“ usměje se na ni. „Pro Olenku jeden oranžový džus, že?“ podává ji ho. „My si dáme whisky, že?“ podívá se na Andrewa a Michaela, kteří souhlasně pokývnou hlavou. „Ale je mi záhadou, co si dá rozkošná paní Hundsbergerová?“

„Také džus, prosím,“ usměje se na něj a Konciensky v tom okamžiku se podívá nadšeně na Andrewa.

„Ale copak vy tajnůstkáři! Také čekáte potomka?“ vyzvídá a podává Lauren sklenku a sám se usazuje do křesla.

„Ne!“ téměř vykřikne Andrew a všichni se na něj podívají.

„Vy snad nechcete děti?“ otáže se Olena a letmě střelí pohledem po Lauren, která se dívá na svůj džus. Všichni v té místnosti ví o Willovi, tedy až na jednu osobu.

„Ne, že bych nechtěl, ale já nemohu mít děti,“ řekne Andrew upřímně a podívá se na Armanda, který se znenadání rozkašle.

„Promiňte, není to nic osobního, jen nejsem moc zvyklý pít,“ lže Michael, aby zamaskoval šok, který vyvolal svou otázkou.

„Oh, to mě mrzí...,“ řekne Olena a podívá se na Lauren s jasnou otázkou v očích.

„Není proč,“ odsekne Andrew a znenadání vystřelí do stoje. „Budeme muset jít, na oběd přijdeme jindy. Uvidíme se příští víkend,“ mávne na nyní nic nechápající Lauren a sám se vydá ke dveřím.

„Ale vždyť oběd ještě nezačal!“ vyhrkla Olena, která také nic nechápala.

Konciensky ale mávne na Olenu a podívá se pevně Andrewovi do očí.

„Nezapomeň na naši dohodu.“

„Ty jsi neplodný?“ vyhrkla Lauren, když za sebou zavřela dveře auta, které se pomalu rozjíždělo.

Lauren vůbec nepochopila, co se stalo. Musela doslova utíkat za svým manželem, byl by schopen ji ujet. Neviděla by v tom žádný problém, ale mohlo by to vyvolat nějaké pochybnosti o její loajalitě.

„Ano, ale už jsme o tom jednou mluvili,“ odsekl, jeho dobrá nálada byla tatam.

„Jak jsi na to přišel?“ naléhala s otázkou Lauren, protože sama moc dobře věděla, že neplodný nemůže být.

„Víš co, Lauren?“ otočil se na ni, celý naštvaný. „Nech to plavat, starej se o nějaké ženské ptákoviny a ne o toto,“ štěkl na ni, opět se otočil k okénku.

Lauren věděla, že hazarduje, když bude pokračovat ve vyptávání, ale nemohla se zastavit.

„Andrew,“ položila mu ruku na rameno. „Jak jsi na to přišel?“

„Budeš mlčet, když ti odpovím?“ obrátil se na ni.

Lauren jen zakývala hlavou.

„Za svůj život jsem spal s několika ženami, ne vždy jsem používal kondom a nemám žádného levobočka... Nebo snad o nějakém mém dítěti víš?“ podíval se na ni se zdviženým obočím, ale Lauren mlčela.