Ovládána mužem - 37. kapitola

O TÝDEN POZDĚJI

Uběhl týden od toho nešťastného setkání a Andrew s Lauren k sobě nemohli najít cestu. On byl věčně zavřený v pracovně a s různými poradci vymýšlel nejnovější strategii pro volby. Ona se učila svůj proslov pro sjezd republikánů, který ji byl doručen přes jednoho jeho poradce. Byl to neskutečný žvást, vesměs vychvalovala svého rádoby dokonalého muže do nebes.

Andrew netušil, že se řeč pro jeho podporu stane jeho Damoklovým mečem. Zaslala ji Michaelovi, který ji poslal upravenou verzi, která se manžílkovi jistojistě nebude líbit.

Mimo to se pokoušela vrátit do původního stavu modrý salónek, alespoň ten, protože ho měla nejraději a nemohla se dívat na ty všemožné karabáče a závěsy, co tam byly umístěny. Věděla, že v tomto domě už moc dlouho nepobude, ale musela na oko hrát že ano.

S Andrewem se vídala během večeří a v ložnici, jinak se naprosto míjeli. Avšak ta chvilková intimita byla pryč.

Trochu ji chyběly ty něžnůstky, které si během těch prvních dvou dní vyměnily, ale po návratu od Koncienskeho, už to nebyl ten uvolněný Andrew. Nebyl k ní zlý, spíš lhostejný. Občas ji i přišlo, že ani neví, že vedle něj žije, jí, spí...

V hlavě si stále opakovala, že to je dobře, že to pro ní bude lepší, hlavně kvůli tomu, co se chystá, že nebude cítit vinu, ale stále ji to trochu chybělo.

„Jsi už sbalená?" otázal se chladně, když vešel do ložnice. Zrovna seděla na posteli v tureckém sedu a četla řeč. Podívala se na něj a nemohla si nevšimnout tmavých kruhů pod očima a vrásek, které se objevovaly kolem jeho očí.

„Co si mě tak prohlížíš?" vydechl unaveně a otevřel skříň a začal z ní vyndávat věci, které si chtěl vzít s sebou.

„Ale nic... Vypadáš jako panda," vylétlo z ní a když viděla jeho šokovaný výraz, rozesmála se.

„Bože, ty jsi milá...," pronesl ironicky a vyndal si tašku, do které naskládal své věci.

„To já vždycky," vyplázla na něj jazyk a opět se začetla do papírů. Spíš se pokoušela, protože nedokázala přestat po něm střílet pohledem.

„Jak jsi na tom?" otázal se znenadání.

„Jde to."

„Uvědomuješ si, že to pro mě má neskutečný význam, že ano?" přešel k ní a sedl si na kraj postele a vzal si jeden z listů. Byla na takovou situaci připravena, proto měla rozloženou originální řeč, ne tu upravenou.

„Já vím," povzdechla si Lauren a podívala se na něj. Neodolala a pohladila ho po tváři. Nevěděla, proč to udělala, musela.

Andrew ji hleděl do očí, ale nakonec vstal z postele a nechal ji tam sedět s nataženou rukou.

„Sbal se a za půl hodiny buď dole," zavelel a bez dalších slov vzal svoji tašku a odešel.

***

„Jak je Willovi?" šeptala do telefonu. Zavřela se opět do koupelny, kde ji nikdo nerušil, ale nemohla se zbavit pocitu, že ji stejně někdo slyší. Začínala být paranoidní.

„Roste jako z vody, ale Ricardo říkal, že ještě musí zůstat pod dozorem, pošlu ti fotku," slíbila ji Sandra a během chvíle Lauren pípnul mobil. Neodolala a rychle se podívala.

„Ó," rozplývala se a přiložila si mobil k uchu. „Je tak rozkošný!"

„Já vím! Vždyť je po tobě!"

Lauren se jen zasmála a podívala se na hodinky.

„Budu muset končit, odjíždíme na ten ranč."

„Lauren, nedej se... Říkám ti naposledy – sex je fajn," agitovala Sandra a Lauren jen protočila očima.

„Říkáš mi to dost často," neodpustila si nepoznamenat.

„Zlato, ale ty mě vůbec neposloucháš. Pokud půjde vše jak má, už ho nikdy neuvidíš, tak co by sis s ním naposledy neužila?"

„Sasi, nemá to cenu..."

„Jen nad tím uvažuj! Dej tomu volný průběh..."

„Jo, jo a jo... Končím," zasmála se Lauren a skutečně jí to bez čekání típla.

Lauren sebrala svoji toaletní tašku a vyšla z koupelny, když v tom ji pípnula SMS.

„NEZAPOMEŇ NA KONDOM!" četla a jen nevěřícně kroutila hlavou.

***

Cesta na ranč byla dlouhá a tichá. Lauren zabíjela čas čtením Harryho Pottera. Viděla jen pár filmů, ale líbilo se jí to natolik, že sáhla po prvním dílu. Začetla se tak do děje, že si ani neuvědomila, že Andrew usnul opřený o ní.

Zvedla hlavu a podívala se z okna. I přes kouřová skla mohla vidět, že jsou obklopeni venkovem – pasoucí se krávy, schnoucí balíky slámy a hlavně spousta farem.

Podívala se na spícího Andrewa a trochu sebou ošila.

Otevřelo se okénko dělící prostor mezi nimi a řidičem.

„Madam, omlouvám se, že vás ruším, ale přijíždíme na místo," oznámil ji řidič.

„Dobře, děkuji," usmála se na něj a vložila papírový kapesník mezi stránky, aby věděla, kde skončila.

„Andrew," oslovila jej, ale on se ani nehnul. Několikrát jeho jméno opakovala, ale on nereagoval. Podívala se periferním pohledem a když viděla, že se mu hruď zvedá, mrtvý být nemůže.

Zvolila drastičtější metodu. Několikrát rychle zahýbala ramenem, o které se opíral.

„Co je?" zamručel rozespale.

„Nahoď ksicht pro veřejnost, za chvíli tam budeme," ušklíbla se Lauren a sledovala, jak se pomalu zvedá a mne si obličej.

„Jsem celý rozlámaný," postěžoval si a zívl.

„To máš z toho, že se válíš po lidech."

„Tady je někdo zase kyselý," neodpustil si poznámku.

Lauren si povzdechla. „Co tam vůbec budeme dělat? Je nějaký program?" chtěla vědět.

„Já program mám, ty si dělej, co chceš," protáhnul si ruce a znovu zívnul.

„No jo, já vím, ty tvoje volby. Kdo má vůbec ještě přijet?"

„Netuším, uvidíš za chvíli," odsekl a Lauren jen nevěřícně zakroutila hlavou nad jeho změnami nálad.

„Jak ženská v přechodu," zamumlala si pro sebe.

„Co si to mumláš?" otočil se na ni a už viděla, jak v jeho očích doutná hněv.

„Nic..."

***

„Lauren, tak ráda tě vidím!" objala ji Olena a otáčí se na Andrewa. „Pane Hundsbergeře, vítám vás na našem rodinném ranči!"

„Drahá Oleno, kolikrát jsem vám říkal, abyste mě oslovovala křestním jménem?" usmívá se na ni šarmantně a líbá ji ruku. Lauren trochu bodne osten žárlivosti, ale rychle všechny myšlenky zažene.

„Mmm," zamyslí se Olena. „Ani jednou?"

Lauren se neudrží a uchechtne se. Andrew ji okamžitě propíchne pohledem a Lauren se otočí na Armanda, který stojí opřený o vstupní dveře. Když se na sebe podívají, oba dva se usmějí a jdou si naproti.

Andrew si toho samozřejmě všimnul, a koutkem oka je pozoruje. „Tak odteď mi prosím, Oleno, říkejte Andrew," usmál se na ni a přešel ke své ženě.

„Má žena je unavená po cestě, kde si můžeme odpočinout?" objal ji kolem pasu a podíval se přímo na Armanda, který se narovnal.

„Samozřejmě...," začne Armando, ale Lauren mu skočí do řeži.

„Já ale nejsem vůbec unavená," vykrucuje se z jeho objetí a otáčí se na Olenu. „Co je v plánu?!"

„Pozvala jsem pár přátel a uděláme si barbeque u bazénu," usmála se na ni a nadšeně zatleskala. Armando ji přehodil ruku přes rameno a políbil ji do vlasů.

„Tak to zní skvěle! Kde si mohu dát věci a převléci se?" zajímala se Lauren a naprosto ignorovala Andrewa.

„Připravila jsem pro vás pokoje nahoře," pokyne ji směrem do domu.

„Jak jako pokoje? My spíme spolu," chtěl vědět Andrewa a v tom okamžiku na sobě Lauren cítila dva páry očí.

„Já myslela...," začne Olena, ale pak se podívá na Armanda. „Vše se dá hned zařídit."

„Dobře," usměje se na ni lišácky Andrew a bere Lauren kolem pasu a kráčí s ní dovnitř. Armandovi a Oleně nezbývá nic jiného, než je následovat.

***

Andrew vešel na terasu a rozhlédl se po lidech, kteří se bavili v menších hloučcích. Vzadu u stromu bylo usazeno kvarteto, které hrálo hostům, a chuťové smysly okouzlovala vůně grilovaného masa. Měl hlad, přímo hladověl, ale přijel sem kvůli jiným věcem, než vyžrat nepřítele. Ještě neviděl Koncienskeho, se kterým nutně potřeboval mluvit a ani na terase se neobjevil.

Rozhlédl se po lidech a s překvapením zjistil, že z nich nikoho neznal. Jednalo se o spoustu mladých žen a mužů, kteří nejspíš byli přátelé Oleny a Armanda.

„Pane Bože!" vykřikla jedna ze slečen a ukázala směrem, kde stál.

„Ach, fanynka," pomyslel si a nasadil nejzáživější úsměv ze všech, ale ten rychle zmizel, když ho žena beze slova minula. Rychle se otočil a byl svědkem, jak skáče kolem krku jeho ženě.

„Lauren! Lauren!" volali další a najednou byla obklopena zástupem lidí a on tam jen stál a pozoroval ten mumraj kolem ní.

Zbytek dne Andrew proseděl na sedačce a popíjel. Sám. Nikdo se o něj nestaral, nikdo mu nic nenabídl, jen od jednoho číšníka si vzal tác s nápoji. On byl natolik uražený, že raději dál hladověl.

Přímo ho brala žluč, když pozoroval, jak jeho žena se směje, tancuje a lidé, převážně muži, ji obletují jako můry lampu. Přišel si jako páté kolo u vozu.

Stále se ptal po Koncienskym, ale Olena jej vždy odbyla. Málem by si myslel, že to dělala naschvál. Nakonec z ní vylezlo, že její otec vůbec nepřijel, takže on tu byl naprosto zbytečně.

Začalo se pomalu smrákat, ale zábava byla v plném proudu. Jeho žena právě tancovala s Armandem a Andrew doslova sublimoval vztekem. Vstal, odhodlaný něco udělat. Přešel k Oleně, která si právě nabírala jednohubky z tácu.

„Andrew, potřebujete něco?" usmála se na něj, ale v očích se jí objevilo cosi, co ho přimělo se na ni zakabonit.

„Vy necháte svého muže takhle osahávat cizí ženu?" chtěl vědět a řekl to trochu ostřejším tónem než původně zamýšlel.

Olena se podívala na pár, který spolu tančil a právě se něčemu smál. Neudržela se a vyprskla smíchy. A smála se, i když se na ni kabonil.

„Přijde vám něco k smíchu?" chtěl vědět a podíval se i na neznámou ženu, co stále vedle Oleny. Ony se ho ale nebály.

„Vy," smála se dál.

Andrew naštvaně odpochodoval od nich a vzal si od číšníka další sklenku whisky. Píseň skončila a slova se ujal Armando, který se postavil po bok své ženy.

„Přátelé, prosím, věnujte mi pozornost!" řekl nahlas a všichni se na něj okamžitě podívali. „Děkuji! Neváhejte pokračovat v zábavě, víte, kde máte své pokoje, my vás s ženou nyní opustíme, užívejte, jak je libo!" usmál se na něj a s Olenou zamávali a zmizeli v domě.

Během cesty ke dveřím se ale podíval na Lauren a mrknul na ni. Andrew se cítil jako býk, kterému toreádor mává před obličejem červeným kusem látky.

Okamžitě se k ní vydal a chytl ji téměř surově za ruku.

„Není ti trochu blbý, že podvádíš svoji kamarádku s jejím manželem?" sykne po ní jedovatě, oči zapíchlé v zádech Armanda. Lauren vybuchne smíchy.

„Copak, Andrew, ochutnal jsi vlastní medicínu?" pošťuchuje jej.

„Jak to myslíš?!"

„Víš co, Andrew? To bys nepochopil. Jsem už z tebe unavená," povzdechne si Lauren a její dobrá nálada je tatam. „A najdi si nějaký gauč, kde bys spal."

Andrew nevěřícně sleduje její odchod. Nedá mu to a následuje ji.

„Tohle neskončí pro tebe tak jednoduše!" pomyslí si zlostně.

Lauren se cítila skutečně unaveně a ani ta krátká konverzace ji nepřidala. S hlubokým povzdechnutím se zavírá v pokoji, který ji přidělil její bratr, a s úlevou padá na postel. Hlavu si překryje polštářem a chvíli jen relaxuje.

„Jak jsi to myslela?" strhnul ji polštář z obličeje.

„Co tu děláš?! Vypadni?!" posadí se rozhněvaně a natahuje ruku pro polštář.

„Odpověz mi!"

„Přemýšlel jsi někdy, jak jsem se asi cítila, když jsi mě zesměšňoval před svými přáteli? Když jsi ze mě dělal naivku? Když si mě navlékal do těch pitomých růžových šatiček? Jeden by si myslel, že jsi nějaký pedofil... Nemusíš ale žárlit, já přeci neprovádím veřejné orgie a neznásilňuji tě na stole!"

Se vším pohrdáním se na něj podívala a hořce se na něj ušklíbla. „Aspoň teď víš, jak jsem se cítila," řekla. Chtěla ho donutit cítit se mizerně, přesně tak, jak se cítila ona. Jako špína na botě.

Andrew na ni hleděl beze slova a bez jediné emoce viditelné na jeho tváři.

„Hodně jsem to posral, co?" vydechl.

„To je slabé slovo. Zničils mě."