Ovládána mužem - 35. kapitola

„Zvedni to, no tak, zvedni to," prosila telefon, který stále vytáčel Sandřino číslo.

„Hoří?" ozvalo se na druhé straně. „Mám jet-lag, neskutečně mě bolí hlava," postěžovala si Sandra.

„Jo, hoří. Ve zkratce, nemám moc času – pohádala jsem se s Andrewem, líbal mě a teď nechal přestěhovat všechny mé věci do jeho ložnice a teď mi poraď, co dělat," chrlila do telefonu a rychle pustila naplno kohoutek. Nechtěla, aby je někdo slyšel.

„Fíha... Dosti hodně rušný den, co?" zasmála se Sandra, ale pak zvážněla. „Co bys dělala ty, Lauren Gleenworth? Co ti napovídá srdce?"

„Nechodila bych tam," řekla jen a volnou rukou šplouchala vodu, která se hromadila v umyvadlu.

„Chyba, má milá. Ty tam půjdeš... Hm, co máš teď na sobě?" chtěla vědět.

Sandřina rada i její otázka Lauren zaskočily, ale stejně odpověděla. „Jen ručník, všechno mi odnesli," postěžovala si.

„Tak to je skvělé. Ty tam půjdeš jen v tom ručníku, ale chraň tě Bůh, jestli se budeš nějak schovávat a hanbit. Ty tam půjdeš jako sebevědomá žena. Vejdeš bez klepání, nebudeš se po něm dívat a začneš hledat něco na spaní – koupila sis nějakou tu košilku, co jsem ti radila?"

„Jo," zabručela a stáhla si turban z hlavy.

„Tak půjdeš do toho pokoje a začneš ji hledat. Až ji najdeš, v koupelně se převlékneš a půjdeš si lehnout," radila dále.

„To mi chceš říct, že si s ním mám lehnout do jedné postele?"

„Klid, můj šestý smysl mi říká, že se ti nic nestane a ještě si to užiješ. Trap ho, bude mít divoké představy, občas se ho mimoděk dotkni, ale ne nic víc."

„Ale já tohle neumím," pochybovala o sobě.

„Lauren, mysli na Willa. Zvládla jsi to doposud bravurně, jen se teď nevzdávej, ano?"

„Děkuji ti, Sasi, udělám vše, jak mi radíš," rezignovala Lauren. „Vem si z lékárničky prášky proti bolesti, na ten jet-lag fungují skvěle. Snaž se být v bezpečí, ano?"

Lauren se o ní moc bála, věděla, na jak tenkém ledě se pohybuje. Vlastně obě dvě.

„Dobře," zabručela Sandra a neubránila se zívnutí.

„Mám tě ráda," zašeptala Lauren, protože i přes tekoucí vodu slyšela klepání na dveře.

„Já tebe taky, zlatíčko, hlavně odvahu, ano?" odvětila Sandra a po krátkém rozloučení zavěsily.

Lauren vzala svůj mobil a peněženku a vydala se jen v ručníku ke dveřím. Když je rozrazila, setkala se tváří v tvář s paní Johnsonovou.

„Už jdu." Lauren věděla, proč klepe na dveře. Její drahý choť je nedočkavý.

„Dobře," usmála se na ni a uvolnila ji cestu.

„Už můžete jít," propustila ji Lauren, ale paní Johnsonová zakroutila hlavou.

„Nemohu, musím vám naservírovat večeři."

Lauren na večeři úplně zapomněla a musela uznat, že mě skutečný hlad. Vydala se do nyní jejich pokoje a jak ji radila Sandra, bez klepání vešla.

K jejímu překvapení byl pokoj prázdný.

Chvíli stála ve dveřích a pozorovala ten nádherný, skutečně mužský pokoj. Nikdy předtím tam nebyla vpuštěna. Místnosti dominovala široká jednoduchá postel a oproti jejímu pokoji, kousek od lůžka bylo pootevřené obrovské francouzské okno, které vedlo na balkón. V pokoji nechyběly obrovské skříně a rustikální křesla.

Opatrně našlapovala po dřevěných parketách jakoby očekávala, že na ni odněkud vyskočí šelma.

Ocitla se uprostřed té veliké místnosti a rozhlížela se kolem. Zaposlouchala se do ticha, jestli náhodou neuslyší nějaké zvuky, i malinké náznaky, že je někde v její blízkosti, ale nic neslyšela.

Oddechla si a už klidněji přešla ke skříním. Sebrala odvahu a otevřela první skříň, ve které se skrývaly obleky. V další košile, v šuplících jeho ponožky, kravaty, boxerky a spousta dalších věcí, které ani nevěděla, že muž potřebuje.

„Kde to je?" zamručela a dál hledala.

„Ehm," odkašlal si někdo na druhé straně pokoje a když se rychle otočila, stál tam Andrew jen s ručníkem kolem pasu. „Hledáš toto?" zeptal se ji hlubokým hlasem a na prstu mu visela její noční košilka.

Lauren se napřímila a přešla k němu. Uvnitř se třásla strachem, ale věděla, že musí být odvážná.

„To si nad tím onanoval nebo co? Proč jsi ji schovával?" odsekla, když mu ji vytrhla z ruky a svou otázkou jej naprosto vykolejila.

„Já nepotřebuji onanovat," zamručel jen a ustoupil, aby mohla přejít do koupelny.

Lauren kolem něj prošla a zabouchla za sebou dveře. Pro jistotu i zamknula.

Dlouho se nemohla kochat tou koupelnou, rychle se převlékla a když se podívala do zrcadla, celá zrudla.

„Proboha, co jsem si to koupila?" zhrozila si, když viděla, že ta látka je průhledná. Ono to tak nejprve nevypadalo, ale když si to oblékla, cítila se nahá. Sáhla po fénu, který ležel na polici a vyfoukala si vlasy.

V jednu chvíli se přistihla, že vdechuje jeho vůni. Bylo cítit, že tu před chvílí byl. Vypnula fén, neodolala a sáhla po flakonce parfému, která stála kousek od umyvadla.

„Ach Bože," zarazila se a rychle vrátila parfém zpět na své místo. Otevřela skříňku kousek od umyvadla a hledala nějaký župan a skutečně našla.

Velký, černý. Doslova se v něm ztrácela, ale i tak se zahalila. Momentálně hodila za hlavu Sandřiny rady, cítila stud, ale když se na sebe chvíli dívala do zrcadla, došlo ji, že o dělá špatně a hlavě se jí zrodil plán.

S úsměvem vyšla z koupelny a setkala se s pohledem Andrewa, který seděl na posteli a vzhlédl k ní od telefonu.

„Jsi nějak veselá," poznamenal.

„Mám hlad," přiznala bezmyšlenkovitě.

„Ty se usmíváš, když jsi hladová? Toho jsem si nikdy nevšiml," odvětil a přitom kroutil nevěřícně hlavou.

„Ty ses totiž nikdy o mě moc nezajímal," ušklíbla se na něj a přešla k pootevřenému oknu.

„Touché," vydechl a vstal. Pomalu přešel k ní a musel se v duchu držet, aby ji neobjal.

Lauren ze zhluboka nadechla a dívala se kamsi ven. Málem by i zapomněla kde a s kým je, ale najednou ji kdosi chytl za ruku.

„Andrew, nesahej na mě," chtěla vykroutit ruku z jeho sevření, ale on ji držel a nečekaně ji beze slova vyvedl na balkón.

„Je mi zima," postěžovala si, ale on ji vedl ven až k sedačce, ze které byl krásný výhled na zahradu. A nejen to, na stolku u ní byl položený tác s jídlem osvícený svíčkami.

„Co to má znamenat, Andrew?" chtěla vědět. Vůbec se jí nelíbilo, co zamýšlí.

„Myslel jsem si, že bychom si rádi konečně pohovořili... Manželé jsme už více než rok, ale ještě jsme neměli možnost se více poznat," vyjevil své úmysly a chtěl ji usadil na sedačku, ale Lauren nechtěla.

„Andrew, proč? Proč tak najednou? Přeskočilo ti? Vždyť si to byl ty, kdo mě vůbec nechtěl poznat a nyní jsem to zase já, kdo nechce poznat tebe. Chci mít za sebou tuto šarádu, abychom mohli jít od sebe," vyhrkla Lauren a lekla se hněvu, který se objevil na jeho tváři.

„Lauren, nemůžeš alespoň jednou spolupracovat? Vůbec mi to neusnadňuješ!" rozohnil se.

„Tys mi to taky nikdy neusnadnil!"

Odstoupil od ní a přešel někam za ní. Když se otočila, viděla ho, jak si nalévá nějakou tekutinu do sklenky.

„Víš co, Lauren? Sedni si, najez se... Co si dáš k pití? Šampaňské? Víno? Co ráda piješ?" Bez čekání na její odpověď ji nalil šampaňské.

„A vidíš? To je pro tebe typické. Nečekáš na moji odpověď, je ti vlastně jedno! Jak můžeš vědět, že piji šampaňské?" rozohnila se na něj Lauren.

„Jednou jsem tě viděl ho popíjet," mrknul na ni a tím jako by přilil benzín do ohně.

„Ale já nepiji alkohol!" ulétlo ji.

„Proč bys nepila alkohol? Nejsi snad...," otočil se na ni, vražedným pohledem ji doslova prošpikoval a během chvíle byl u ní. „Ty jsi těhotná!" konstatoval.

Nečekal na její odpověď a začal na ni křičet. „No to si ze mě děláš prdel?! Ty jsi s tím debilem těhotná... No to snad ne!" zařval a mrsknul se sklenkou whisky o zeď, která se okamžitě roztříštila.

„Já nejsem...," začala Lauren, ale on ji prostě neposlouchal.

„Ty jsi s ním těhotná, budeš s ním mít dítě! Pane Bože, co jsem komu udělal?! Proč jsi nebrala antikoncepci?" zařval na ni a pak se znenadání k ní přiblížil. „To mohlo být naše dítě, kdybys mě alespoň trochu poslouchala!" vyčetl ji, ale tentokrát to nevydržela ani ona.

„Ohoho! Tak ty mi tu teď budeš vyčítat nespolupráci! A kdys mě něžně políbil? Kdys mě laskal? Kdys mě miloval?! Ty jsi jen obyčejný bezpáteřní sobec!" zařvala na něj Lauren a k jeho údivu po něm mrskla ústřicí, kterou sebrala z podnosu. Netrefila, ale i tak cítila, jak se ji vlévá do žil adrenalin.

A to nebylo vše.

„Ty jeden ignorante! Co si myslíš, že děláš? Teď jsi mě donutil sem přijít, musím s tebou žít a ty mě budeš něco vyčítat? Zrovna ty?" sahala po další ústřici, ale on ji zastavil.

„Nikdy jsi mi nedala jinou volbu! Ta tvoje hloupá nevinnost mě vždycky tak srala!" chytl ji téměř surově za ruku, že pustila ústřici zpět na tác.

„Pust mě!" vzpírala se, ale on byl silný a až moc blízko u ní.

„Odpověz mi po pravdě – jsi těhotná?"

Cítila, jak ji objímá kolem pasu a ona při pohledu do jeho očí ztratila dech.

„Tak mi odpověz!" řekne naléhavě a vpíjí se do sebe pohledem.

„Ne," vydechne Lauren a on ji v tom okamžiku pouští.

„Kolikrát jsi s ním spala?" chce po ní vědět.

„A co ti je do toho?" neodpustí si odseknutí.

„Všechno, jsem tvůj manžel," připomíná ji.

„Najednou jsi můj manžel! A kolikrát jsi ty spal s Patrice?"

„To je jiná věc, neměň téma."

„Andrew, je to naprosto stejné. Ty mi odpovíš, kolikrát jsi spal s Patrice a já ti řeknu, kolikrát jsem spala s Noahem. Jinak to nepůjde," zakroutí hlavou Lauren a přejde k sedačce, na kterou se trochu klidněji usadí. Sáhne po jedné ústřici, pokape ji citrónem a srkne ji.

Andrew ji celou dobu tiše pozoruje a pak beze slova se usadí vedle ní a sáhne po ústřici.

„Kde je Patrice?" neubrání se otázce Lauren.

„Jak jsi chtěla, je pryč."

Lauren na něj zůstane šokovaně hledět. Toto nikdy nečekala... Ale rychle nahodí zpět svůj výraz a sáhne po další ústřici.

„Víš, přišel jsem na to, že v zájmu nás obou budu muset přehodnotit svůj přístup k tobě," řekl tiše a díval se někam do dáli.

Lauren se nemohla ubránit tomu hřejivému pocitu, které cítila po těchto slovech, ale pak opět zesmutněla, když se ji vybavily ty chvíle bolesti a ponížení.

„Andrew, nejsem si jistá, jestli je možnost to všechno spravit," šeptala.

On tohle ale nechtěl slyšet. Přisedl si k ní blíž a objal ji. Hlavou si položil na její rameno a pozoroval její obličej. Jeho rty byly jen kousek od její tváře.

„Jsem ochoten na všechno zapomenout, když i ty budeš schopna mi odpustit," zašeptal a přitiskl své rty k jejím. Rukou ji pomalu rozevřel župan a vklouznul do tepla pod ním.

Lauren se nenáviděla za to, že beze slova podlehla jeho dotekům.

Přiblížil se k ní ještě blíž a tentokrát přitiskl své rty na její krk a sestupoval stále níže. Stáhl ji župan z ramen a zadržel dech, když viděl, že si skutečně tu krajkovou košilku oblékla. Doslova mu vyrazila dech.

Najednou na něj padlo zjištění, jakou neskutečnou krásu měl celou dobu před sebou.

Podíval se jí do očí a hladově jí políbil, ale ona jej razantně odstrčila a vykroutila se z jeho sevření.

„Jsou věci, Andrew, které se nedají zapomenout," zašeptala tiše a zahalila se do županu a odešla do ložnice.

Andrew tam zůstal sedět dlouho do noci přemýšlejíc o všech chybách, kterých se dopustil.