Ovládána mužem - 2. kapitola

Cesta do New Yorku trvala déle než čekala. Ale jí to nevadilo.

Lauren celou cestu nadšeně štěbetala. Bavilo ji povídat si, hlavně s ním.

Andrew se celou cestu věnoval pouze řízení, za tak krátký čas se už naučil ignorovat její hlas. Bylo mu vesměs jedno, co si říká. Pro něj nejhlavnější bylo, že je to žena z dobré rodiny a hlavně pro něj bude znamenat začátek pomsty. Bude se muset popasovat s tou šmouhou vraždy Olívie, kterou hodil na jejího bratra, ale to se všechno dá zařídit - uplatí se nějaký novinář a bude to v pořádku.

Nebýt té pomsty, nikdy by si ji nechtěl vzít. Na jeho vkus až moc žvanila a když se na ni podíval, viděl jen nevinnost, která jej neskutečně vytáčela. I když ji poprvé políbil, nic necítil. Měl rád zkušené ženy, které se nebály ukázat svou ženskost. Zbožňoval, když se z noblesní dámy stala během chvíle prvotřídní děvka, co se nestyděla za své libido.

Lauren neměla ani stopu přitažlivosti. Rychle se podíval na tu štěbetající bytost a pomyslel si, jestli nedělá chybu, ale pak zakroutil hlavou. Vždycky se jí pak může zbavit, ale pomůže mu k dokonalému obrazu rodinky.

„Co bys řekla na hodiny etikety?" zeptal se jí a tím přerušil tok jejích slov. Na chvíli se odmlčela a zamručela jako malé dítě, když se mu něco nelíbí.

„Etiketu jsem měla nejen na škole, ale i pak zařízenou bratrem a upřímně ti můžu říct, že větší nudu jsem nezažila!"

Andrew ji musel dát za pravdu, ale vzhledem k jeho plánu, potřeboval dokonalou ženu.

„Domluvím ti hodiny s Williamem Bannerem, trochu si to ještě procvičíš," rozhodl Andrew a ani nečekal na její svolení.

Lauren se jen nadechla, chtěla mu něco říct, ale radši se mu podvolila. Přece jen nechtěla nahněvat...

„Kam to jedeme?" zeptala se tiše. Najednou neměla chuť se smát a štěbetat. Její instinkt ji napovídal, že tu něco nehraje, ale když se na ni Andrew usmál, všechny obavy zahnala.

„Říkal jsem si, že bych tě vzal na Pátou Avenue," usmál se na ni falešně.

To Lauren zaskočila, tohle nečekala.

„Andrew, já myslela, že půjdeme nakupovat na nějaké..."

„Jako kam, Lauren?"

„Někam, kde to nebude tak drahé," zašeptala Lauren a podívala se z okna. Už odmala nechtěla vyhazovat peníze za oblečení, shledávala jiné věci důležitějšími. Potřebovala oblečení, ale na co z 5th Avenue?!

„Asi tě zklamu, ale moje budoucí žena nemůže chodit v něčem z obchoďáku," řekl jedovatě a ani si neuvědomil, jak ji těmito slovy ublížil. Jen se zajíkla a podívala se z okna.

Zbytek cesty bylo v autě ticho. Lauren přešla veškerá chuť něco dělat. Bylo ji do pláče... Neudržela se a jedna slza ji přetekla přes okraj a razila si cestu po její stráni. Okamžitě ji setřela, ale Andrewovi to neušlo. Nic však neřekl. Bylo mu to jedno.

„Já si snad vezmu ubrečence," pomyslel si nahněvaně a odbočil na most vedoucí k New Yorku.

Cesta do centra byla pořádně složitá. Provoz se začal zhušťovat a ještě ke všemu se zatáhlo a začlo silně pršet. Lauren zbožňovala déšť, mohla si při něm číst nebo v klidu odpočívat. Nyní ji však toto bubnování přivádělo k šílenství.

„Děláme vůbec dobře?" vylétla z ní tato otázka.

„A co jako?" zahučel zahloubaně Andrew.

„Ta svatba... To všechno... je to moc unáhlené," spustila, ale Andrew ji zastavil jedním jediným mávnutím ruky.

„Dost, měla bys být ráda, že si tě vůbec chci vzít."

Lauren na něj jen zůstala hledět. Byla v naprostém šoku.

„Andrew?" šeptla.

„Chováš se jako malé děcko! Okamžitě s tím přestaň a začni se chovat jako dospělá! Tady s tebou nehodlám zacházet jako s nějakou princeznou!" zařval na ni zuřivě a Lauren se přikrčila ke dveřím.

Oči se jí naplnily slzami, ale rozhodla se neplakat.

„Teď se mnou půjdeš za Antoniem, ten ti pomůže, abys vypadala alespoň trochu reprezentativně. Já mezitím zařídím vše potřebné ohledně svatby. Musí to být rychlé... Poslouchej ho na slovo," nakázal ji a pomalu zajížděl k luxusnímu hotelu Palace. Zastavil svůj luxusní Mercedes hned u pikolíka, který ji otevřel dveře.

„Vítejte, madam," uvítal ji portýr a nastavil ji deštník, aby mohla suchou nohou přejít k hotelu. Letmým pohledem ji přelétl a i když mu přišlo zvláštní, jakým způsobem byla upravená, už tu viděl ledacos.

Druhý portýr uvítal Andrewa a následně odvezl jeho auta do garáže.

Andrew se rozhlédl po ulici a namířil si to přímo ke vchodovým dveřím hotelu. Nezajímalo ho, jestli za ním jde Lauren, pochodoval si to razantně kupředu. Nesnáší chození pozdě a nyní sám má zpoždění... A vše kvůli Lauren. Nahněvaně se za pochodu otočil a viděl, že za ním poslušně běží.

„Alespoň něco," pomyslel si a přešel k recepci, kde se ohlásil. Už ho tu znali, ale tentokrát zarezervoval i extra pokoj pro Lauren. Čím déle bude oddalovat svatební noc, tím lépe pro něj.

„My se nevrátíme domů?" tázala se všetečně.

„Ne."

„Budu spát s tebou v pokoji?"

„Ne."

„Proč?"

Tato otázka zůstala bez odpovědi.

„Pane Hundsbergere, vítám vás v Plaza. Dovolte, abych vás i váš doprovod uvedl do salónku, kde na vás čeká Antoine Louis," objevil se znenadání postarší muž v obleku a už jim pokynoval do prava.

Lauren se už ani nesnažila protestovat. Cupitala za Andrewem a když vešli do většího salónku, zůstala stát u dveří. Necítila se vítaná.

„Andrew! Tak rád tě vidím!" prohlásil postarší muž v barevném obleku a nagelovanými blond vlasy do špiček. Homosexualita z něj přímo kapala.

„Tony, jak se vede?" pozdravil ho na oplátku.

„Neříkej mi Tony, víš, že to nemám rád... A měl bys být na mě hodný, prokazuji ti teď službu, pamatuješ?!" nasadil rádoby uraženou grimasu a svůj pohled přesunul na ni.

„Co to je za pískle, Andrew?" zapištěl a o krok ustoupil.

„Nebuď tak teatrální, Tony. Není to až tak hrozné... Tohle je Lauren, moje nastávající," oznámil Andrew hlasem, ve kterém nebyla špetka citu.

„Oh, to jsem nevěděl... Gratuluji, slečno, tohle musí být váš životní úlovek," rýpl si jedovatě Antoine a ještě jednou ji sjel pohledem, po čemž prohlásil něco ve francouzštině, čemuž se zasmál i Andrew. Lauren však neuměla francouzsky, uměla jen španělsky a základy němčiny. Francouzština ji nikdy nelákala.

Lauren se ještě nikdy v životě necítila tak špatně. Přišla si jako obyčejné zboží na trhu, které je však natolik nekvalitní, že s ním všichni opovrhují.

„Nechám ti ji tu na starost. Něco si zařídím... Udělej z ní něco reprezentativního, ano?" rozkázal jen Andrew a bez jediného slova k Lauren odešel z místnosti.

„No," pomlaskl Antoine a přešel k ní. Lauren se ani na chvíli nepohnula z místa a klopila zrak k zemi.

„Buď odvážná," ozvalo se ji v hlavě a proto se statečně podívala tomu francouzovi do očí.

„Co s tebou uděláme? Chtělo by to nějaké plastiky, tunu make-upu a ještě retuš," zasmál se vlastním vtipům, ale Lauren to nepřišlo moc vtipné...

„Hlavně mi tu nebul. Pojď, zajdeme nejprve k Chanelovi, co tam budou mít a pokud tě nezlepší ani Chanel, tak jsi skutečně ztracený případ," prohlásil frivólně a pokynul ji, aby šla za ním.