„Jak jste se vůbec poznali?" vyzvídá Noah a prohledává pokoj, zda tu není schovaný nějaký bar. „A podívejme se, copak je tu skryto," jásá a vytahuje z malé skřínky láhev s čirou tekutinou. Kouká ještě do ledničky, ve které jsou připraveny limetky.
„Já nepiji alkohol," upejpá se Lauren, ale když ji Noah podává sklenku, bere si ji od něj.
„Potkali jsme se náhodou, byl ke mně milý a potom, co se stalo mému bratrovi, si mě vzal pod svá ochranná křídla," začíná vyprávět Lauren a klopí do sebe tequilu. Zakuckává se, ale chce další. Noah ji beze slova nalévá.
„Ochranná křídla? Haha... Nevím, proč to všechno dělá, ale přijde mi, jako by si liboval v trýznění a všemožném týrání. Nevím, na co mě tu má, na co si mě bral, když se mnou nehodlá být jako manžel," pokračuje s notnou dávkou hořkosti a sahá po další sklence tequily. „Když já bych mu chtěla být blíž, chtěla bych se mu oddat..."
„Ty ho miluješ, co?" ptá se ji Noah, když nálevá už čtvrtou rundu tequily a podává ji sklenku.
„To bylo! Teď ho přímo nenávidím! Peleší se s každou druhou... Ale já jsem ta lichá, víš?!" rozohňuje se a bez dlouhého čekání do sebe lije další tequily. Noah ji podstrkuje limetku. Když ji skousává, obličej se jí stahuje do ošklivé grimasy.
„Lauren, brzdi s tím, já tu tequilu neměl vůbec načínat. Jsi vůbec zvyklá pít?"
Se smíchem sebou praští do peřin a lehce opile se začíná hihňat.
„Takže nejsi," prohlásí jen pro sebe Noah. Bere lahev a odnáší ji do bezpečné vzdálenosti.
„A kdo jsi vůbec ty, Noahu? Čím jsi byl před tvou slavnou kariérou?" pokládá celkem inteligentní otázku. Noah zavírá ledničku a natahuje se pro sklenku, kterou naplňuje po okraj čistou vodou.
„Nerad mluvím o své minulosti. Bude ti stačit, když ti řeknu, že jsem byl obyčejným klukem z Ohia, dokud mě jedna známá nepřihlásila na jeden casting. Mohl jsem být veterinářem, vlastnit ranč, třeba už mít manželku a děti," otvírá se Noah, ale rychle se i uzavírá, vzpomínky jsou až příliš bolestné.
Podává Lauren sklenici s vodou.
„To já nechci, dej sem tu flašku," dožaduje se Lauren a natahuje ruku jako malé dítě.
„Není to moc rozumné, Lauren... Radši vypij tohle," vnucuje ji sklenku do ruky, ale vůbec neposlouchá.
„Noahu, jaké to je?" vypravuje ze sebe a znenadání na něj kouká s zvláštní jiskrou v oku.
„Co máš na mysli, Lauren?" nechápe.
„Co asi?" rozhodí rukama a nemotorně se posazuje. „To... milování, přeci!"
Svými slovy ho absolutně vyvádí z míry. Hrozně se mu líbí, chtěl by s ní dělat věci, které doposud s žádnou jinou nedělal, ale má svůj morální kodex – nebude s ní spát, když je napůl opilá. Ráno by se mohla probudit s tím, že to je největší chyba jejího života... Nehledě na to, že to vypadá, že je ještě panna a to není jeho šálek čaje.
„Lauren, na tohle se zeptej svého manžela," nabádá ji decentně Noah a cítí, že je chvíle k odchodu. Na rozhovor bude čas jindy, proto odkládá sklenici vody na noční stolek a kouká po saku.
„Ten se o tom se mnou bavit nebude... Jsem mu lhostejná, víš. Jenže já bych šukala, až bych plakala!" Volba jejích slov ho naprosto vykolejila, ale také ho nutila se nad její nevinností usmávat.
Její výraz a hlavně póza, jakou zaujímá na posteli, přímo zvou k ochutnání zakázaného ovoce, ale Noah jen kroutí hlavou. Sahá po svém saku, rozhodnut odejít předtím, než udělá nějakou hloupost.
„To jsem opravdu tak nepřitažlivá?" táže se zklamaně a choulí se do klubíčka.
„Lauren, to z tebe mluví ten alkohol. Já odejdu, nechávám ti tu napsané svoje číslo. Zamkni za mnou a zkus se svléknout, aby se ti spalo pohodlněji," promlouval k ní jako k dítěti.
„Zbabělče!" mumlá si Lauren, ale pozoruje vzdalujícího se Noaha.
„Jsem zbabělec, Lauren, jsem, ale nechci ti ublížit," přiznává Noah a s tím odchází.
Lauren dlouho netrvá a upadá do spánku plného nazlobeného Andrewa a sladkého Noaha.
***
Andrew poslouchal celý rozhovor těch dvou a nemohl nic jiného, než žasnout.
„A podívejme se na ni... Ona snad má i libido," říká si pro sebe a otáčí se na Patrice, která lehce podřimuje po divokém sexu.
„Měl bych ji vyhodit," napadá ho, ale obrací svůj pohled zpátky na dveře spojující jejich pokoje.
Myslel si, že uleví svému svědomí, když dá zelenou Noahovi, ale spíš se mu přitížilo. Něco ho nesnesitelně k té naivce táhlo a absolutně nevěděl co. Sám sebe před chvílí přistihl přitom, že si představuje Lauren, když uspokojuje Patrice.
„Jaká má prsa? Pevná nebo sladce měkkoučká? A co tak její bradavky? Má je velké nebo malé? A dvorce? Tmavé nebo světlé? Má ji jemně vyholenou nebo snad naopak? Je hlasitá? A proč mě to vůbec zajímá?!"
Uvnitř sebe se mu rozpoutal neskutečný boj...
„Je to moje manželka, ne? Mám na ni plné právo!" ospravedlňuje to, že sahá po klice spojnicových dveří.
Zavírá za sebou a na malý okamžik se přitiskává k těm dveřím. Nahmatává klič a dvakrát s ním otáčí. Netuší, proč to dělá, ale ještě kontroluje, zda-li je zamčeno.
Pak pomalu přechází k ní, spící v těch růžových šatech, které ji schválně vybral. Věděl, že v nich bude vypadat jako dítě a doufal, že pak po ni nebude toužit, protože nikdy netíhl k pedofílii. Opak se však stal pravdou.
Sedá si na kraj postele a Lauren nebudí ani to, že se pod ním prohnula matrace. Natahuje ruku a opatrně se dotýká jejích vlasů. Prsty putuje po její tváři a jemně jí přejíždí po plných rtech.
„Co to děláš?" táže se jeho vlastní podvědomí.
Nepřestává. Jeho ruka míří níž a níž a v tu chvíli se rozhoduje.
„Je to má žena, mám na ni právo a dnes večer bude má."
Nechápe, jak ho to celé napadlo, když se ještě před pár hodinami dušoval, že mu nepřipadá ani za mák přitažlivá. Nyní se vyhupuje nad ní a jako šelma si ji měří.
Lauren stále sladce spí, možná je to i tím, že je lehce opilá díky té tequile a i kdyby se probudila, přišla by si jako ve snu.
Andrew bere ramínka jejích šatů a pomalu jí je stahuje. Míní se jich kompletně zbavit, ale zasekává se, nemůže je stáhnout bez toho, aby vzbudil Lauren a to zatím nemá v úmyslu.
Proto zatíná svaly a jedním tahem je trhá u ramínek. Šaty pak stahuje dolů a nechává je srolované na jejím břichu.
Aniž by se nějak rozmýšlel, stahuje jí ramínka podprsenky a protože se nemůže dostat k rozepínání, shrnuje košíčky dolů a tím osvobozuje její ňadra. Sklání se a jemně dýchá na její levou bradavku. Dvěma prsty začíná dráždit tu pravou, rozhodnut ji alespoň trochu rozdráždit. Má je jemná, měkká, větší než čekal.
„Odkdy jsi nekrofil?" napadá ho jeho vlastní svědomí, ale ignoruje ho.
„Nečekal jsem, že budeš mít tak pěkná prsa," šeptá k ní, jako by ho měla slyšet.
Pak přitiskává své rty k levému a nakonec ho ne zrovna něžně skousává. Lauren se zhluboka nadechuje, ale neprobouzí se.
Už nehodlá déle čekat. Zvedá se do sedu a vyhrnuje ji sukni. Zhluboka se nadechuje, když vidí, že má kalhotky, ale co by od ní čekal? Tohle je přeci nevinná Lauren.
Nevinná.
Andrew se na malý moment zaráží, ale nakonec sahá po kalhotkách, které jemně stahuje. Když je odhazuje, dotýká se jejích nohou a míří pomalu nahoru. Její intimní partie zakrývají jemné chloupky havranní barvy, do kterých by nejraději zabořil svou tvář a zhluboka vdechl vůni nevinnosti.
Zaplavuje ho pocit obrovské pýchy.
„Budu první."
Na malý okamžik ho napadá něco šíleného – že je jen jeho a nesmí být nikoho jiného.
Roztahuje její nohy do široka a poprvé může spatřit její růžovou broskvičku. Palce přejíždí po jejím poštěváčku a cítí, jak se její tělo zatřáslo.
„Třeba nebudeš tak marná, Lauren," zahučí u její mušličky a zabořuje svůj obličej do jejího klína s myšlenkou ji vzrušit a připravit na jeho vpád.
Když v tom Lauren z polospánku natáhne svoji ruku, kterou zaplétá do jeho jemných vlasů. Stále se ještě pohybuje v říši snů, ale cítí všechny ty příjemné prožitky.
Andrew začne rychle rejdit po jejích nejcitlivějších partiích a Lauren se jen otřásá. Takovou slast nikdy předtím nezažila. Pomalu se probouzí z krásného sna, ale po pár okamžicích ji dochází, že sen se stal skutečností.
„Noahu," šeptne roztouženě, netušíc, že udělala obrovskou chybu.
0 komentářů:
Okomentovat
Děkuji vám za vyjádření názoru! Je pro mě velmi cenný, Viktoria