Ovládána mužem - 8. kapitola

„Cressido, budete to zabírat z tohoto úhlu. Chci jednu fotografii z dálky a jednu zblízka. Fotky půjdou do New York Times, pak nějaké fotografie Lauren ve svatebním, které půjdou do časopisu Young Lady. Je vám to jasné?" rozkazuje mladé fotografce, která má co dělat, aby nad jeho pokyny neprotočila očima.

Už slyšela hodně o tomto kandidátu na prezidenta – z kuloárů se hrnou superlativa typu: „Šarmantní člověk", „Génius", „Dokonalý muž". Ona však na něj hledí a nenachází ani jeden důvod pro tyto označení. Jeho asistent ji vytáhl z postele už v pět ráno a donutil ji přijít do hotelu Plaza, kde se má konat ta slavná, i když malá svatba.

Ještě neviděla budoucí nevěstu, ale nemůže si odpustit politování této ženy. Buď je Hundsberger v nitru skutečně úžasný člověk a jen to nedává najevo, nebo ta žena je blázen, protože z jeho panovačného chování je zjevné, že manželství s ním nebude žádný med.

„Kde je ta Lauren?!" vyštěkne zničeho nic Hundsberger, až Cressida naskočí. Dělá, že je zaujatá svým fotoaparátem, ale koutkem oka jej pozoruje. Zjevně je nervózní, proč asi?

„Nejspíš se ještě připravuje," praví tiše jeden z jeho asistentů. Hundsberger to již nevydrží a vyráží pryč z místnosti. Ředitel hotelu tam jen stojí a celé to pozoruje.

„To je normální?" ptá se Cressida, pohled upřený na asistenty.

„Chudák slečna Lauren," řekne jen jeden z asistentů a nemusí již nic říkat. Všem v místnosti je jasné, jak to myslel.

***

„Lauren, okamžitě vstávej!" vykřikne někdo a Lauren se začíná pomalu probouzet ze sna. Dlouho do noci plakala, cítí se tak prázdná...

Někdo s ní třese, ale ona se nechce probudit ze sna. Cítí se v něm tak šťastná, zdá se jí, jak si hraje ještě se svými rodiči na květinové louce, přesně takové, která byla kousek od jejich domu. Znovu s ní však někdo třese.

„Mmm," zamručí jen a dál se pokouší spát. Probudí ji až štiplavá bolest na její levé tváři. Rychle otvírá oči a hledí přímo do ledových očí Andrewa. Rychle se stahuje, pokouší se od něj co nejdál odtáhnout. Na mysl ji vyplouvá vzpomínka na včerejší večer. To, co dělal s Patrice.

„Nech mě," šeptne jen, ale jako by ztratila svůj hlas.

„Okamžitě vstávej! Už jsou tu šaty od Oscara de la Renty, kosmetička i kadeřník jsou připraveni. Dělej!" okřikne ji a k její úlevě vstává z její postele. Jeho slova však nechápe.

„Na co? Proč tu jsou?"

„Bože, ty jsi blbá...," uleví si a jeho slova ji velmi raní. Vidí na její tváři bolest, ale co mu je potom?! „Jsou tu kvůli naší svatbě. A pohni, fotografka je už tu, oddávající za pár minut."

S těmito slovy ji nechává samotnou v pokoji.

„Cože?!!" šeptne nechápavě. Po tom všem?! Proč?! Proč si nevezme Patrice?

Ozve se tiché zaklepání.

„Slečno Lauren, musíme vás připravit! Můžeme vstoupit?"

„Pojďte dál," říká tiše, ale selhává ji hlas. Přijde si jako ve zlém snu. Je to snad čím dál horší.

Do místnosti vchází šest lidí, mají spoustu tašek a kufříků. Jeden nese obrovský pytel na oblečení.

„V tom budou nejspíš svatební šaty," napadne Lauren a pomalu se vyhrabává z postele.

Octavio, jeden z nejlepších kadeřníků v New Yorku, se podívá na tu osůbku a dělá jakoby neviděl ten červený flek, který má na tváři. Pokouší se ani nevšímat toho, co má na sobě. Vypadá to, že spala v tom oblečení, které včera celý den nosila.

„Drahoušku, pojďte ke mně. Půjdeme tě trochu opláchnout a pak se na tebe vrhne Octavio," osloví ji Fluvie, bere ji za loket a pomalu vede tam, kde si myslí, že je koupelna. Trefuje se správně a okamžitě sahá po žínce, kterou namáčí a pomalu omývá tvář té mladé dívenky.

Pomalu je jí líto toho stvoření. Vypadá tak zničeně, jakoby celou noc probdila. A ještě ke všemu ta zarudlá tvář... Jakoby ji někdo uhodil. Jemně ji pohladí po té zarudlé tváři a se zármutkem sleduje, že na jejím obličeji není vidět krapet emocí.

„Nezdá se mi to? Skutečně bude svatba?" vypraví ze sebe Lauren a sleduje tekoucí vodu. Fluvie ji pomáhá z oblečení a jemně ji pohladí po vlasech.

„Copak se netěšíte, drahoušku? Jakto že to nevíte? Od rána je tu boží dopuštění, všichni skákají jenom kolem vaší svatby," promlouvá k ní mile Fluvie.

Lauren odstrčí její ruce a pomalu se vydává z koupelny. Nevšímá si těch lidí v pokoji, usedá na připravenou židli a nechává je, ať z ní udělají nevěstu budoucího prezidenta.

Octavio ji vytváří složitý účes, ale když se na ni podívá, celý jej předělává v jednoduchý účes, který k ní bude více pasovat. Fluvie se pokouší překrýt pytle pod očima a hlavně tu rudou skvrnu na tváři. Jemně ji líčí, nechce z ní udělat přeplácanou příšerku.

Pak přichází řada na šaty, krásné, bílé, dlouhé... Po takových vždy toužila. Když snila o své svatbě, představovala si je přesně takové, jen si myslela, že se bude vdávat z čisté lásky – že ona bude milovat jej a on bude milovat ji. Celé toto je špatné!

Z myšlenek ji vytahuje až zvuk zapínajícího se zipu. Fluvie ji pak pokládá dlaně na ramena, chce jí tím uklidnit, ale tížený efekt nepřichází.

„Jste připravená, drahoušku," přichází k ní Octavia a podává ji malý puget bílých růží. Pomalu ji vedou ven z pokoje, ale ona skoro nevnímá, co se kolem ní děje.

„Neměla bych utéct?" probíhá ji hlavou, ale na útěk je již pozdě. Vchází do luxusního salónku hotelu úplně nahoře, v penthouse. Andrew je k ní otočený zády, ale jinak všichni se otáčí směrem k ní. Na chvíli ji oslepuje blesk.

„Omlouvám se," hlesne mladá dívka, která svírá fotoaparát. Přímo ji skenuje pohledem, ale přestává vnímat okolí, když se k ní otočí Andrew. Místo, aby se mu rozzářila tvář úsměvem, sleduje ji zamračeným pohledem. V půlce cesty k němu se zastavuje.

„Děláme chybu," šeptne směrem k Andrewovi. Ten je okamžitě u ní a hrubě ji svírá za paži.

„Pamatuj, ty huso, že jen zvednu telefon a už se nikdy nesetkáš se svým bratrem, rozumíš?" šeptne ji u ucha a sám pokládá její dlaň na ohyb jeho paže. Kráčí směrem k starostovi New Yorku, který se na oba dva strnule usmívá.

„Je to pro mě čest," prohlašuje patolízalsky a obřad začíná.

Starosta vynechává ty pasáže o lásce, věrnosti manželských povinnostech. Vlastně jen mluví o tom, jak manželka musí poslouchat. Lauren polovinu jeho řečí neposlouchá a jen hledí do jednoho bodu. Je jí naprosto jasné, kdo toto vše nadiktoval starostovi a sžírá ji zevnitř její vlastní hloupost, že mu naletěla. Už nyní ví, jak toto celé skončí.

Starosta se ani jednoho z nás neptá na souhlas se sňatkem. Je to celé jedna velká fraška.

„Prohlašuji vás za muže a ženu. Polibte nevěstu," vyzve starosta Andrewa, který jen zvedá ruku Lauren a rychle ji líbá.

„Ani mě nepolíbí na rty...," posteskne si v duchu, ale nic nenamítá. Jen mlčí. Andrew ji ještě navléká jednoduchý prstýnek a přistupujeme k podpisu. Lauren se rychle podepíše a najednou vidí, kdo je napsaný jako její svědek. Patrice Gleenworth.

„Ty...," zasyčí tiše a otáčí se na Patrice, tu Patrice, která stála její rodinu tolik trápení.

Dochází jí, kdo to je. Prohlíží si její samolibý výraz a v duchu nadává sama sobě, že ji nepoznala dříve. Musela projít pár plastickými operacemi, rozhodně má jiné tvary, bývala silnější. Změnila i barvu vlasů, ale je to stále ona, ta zmije.

Bez varování sahá po váze s květinami a hází ji po Patrice. Ta to nečeká a váza ji zasahuje do hlavy. Vykřikne bolestí a zhroutí se na zem. Andrew ji okamžitě chytá a jemně ji poplácává po tváři. Pak se nenávistně podívá na Lauren.

„Co to do tebe vjelo, ty...!" Chce ji opět označit nějakým vulgarismem, ale vzhledem k poštu svědků raději mlčí. Pak mu i dochází, jak hloupě se zachoval – nyní všichni vidí, že má bližší vztah k Patrice.

Lauren se beze slova odebírá pryč z místnosti.

„Madam, nemohla bych vás ještě vyfotit pro magazín Young Lady?" oslovuje ji Cressida, která si zjevně užívá toto drama, ale nejde jinak, musí odvést svoji práci.

Lauren se zastavuje jako prásknutím biče.

„Víte co? Vyfoťte si tyto dva – zaujímají dokonalou pózu pro titulku Young Lady!" zahřmí Lauren a s prásknutím dveří opouští tuto mizérii.