Ovládána mužem - 13. kapitola 18+

Lauren se zdál zvláštní sen – byla na tropickém ostrově, blízko ní šumělo moře a ona ležela pod slunečníkem na luxusní závěsné posteli. Užívala si tu pohodu, klid, po kterém tak dlouho toužila.

Pak se však do jejích snů vkradl muž, který pro ní znamenal tolik, ale zároveň ji neskonale zraňoval. Andrew na ni křičel, donutil ji zvednout se z té posteli a běžet.

Lauren běžela a běžela, ale on ji dostihl. Padl na ni a začali se válet v písku. Ona křičela, vzpírala se, ale pak cítila něco úžasného. Takový zvláštní pocit – vnitřní síla, která se čím dál více kulminovala.

„Třeba nebudeš tak marná, Lauren," proniká do jejího podvědomí tato věta.

„Lauren! Lauren! Utíkej!" ozývá se jí v hlavě hlas Noaha, ale nemůže ho nikde najít.

„Noahu," vydává ze sebe a znenadání s ní někdo třese.

Probouzí se ze spánku, ale spíš má pocit, že se akorát ocitla v druhém – hledí do modrých očí Andrewa, který je s ní v její posteli.

„Co tu..." chce se zeptat, ale zacpe jí svojí dlaní ústa.

„Podívej se na mě, podívej," přikázal ji Andrew a Lauren se hluboce zadívala do jeho ledově modrých očí. Nacházela v nich cosi, co doposud neviděla a nedokázala to popsat. V jednu chvíli na sobě cítila jeho tělo a po chvíli poté z ní vstal.

„Celé to je chyba!" mumlá si a nahý kráčí ke spojovacím dveřím. Lauren se rychle podívá sama na sebe – její šaty jsou shrnuté na její břicho, nohy roztažené a po celém těle cítí zvláštní mražení. Okamžitě se začala zahalovat, ale zároveň věděla, že musí něco udělat, aby ho přiměla zůstat.

„Co je chyba?" šeptne a tím ho zaráží v pohybu.

„Neměl jsem sem chodit, neměl jsem ti to udělat," tiše ji odpovídal, ale neotočil se. Stál zády k ní a hleděl do dveří. Lauren nevěděla, co mu má říct, co si o tom všem má myslet, ale věděla jedno – teď nebo nikdy.

„Andrew..."

„Lauren, všechno to je chyba. Jdi spát a pokus se na to zapomenout, promluvíme si zítra."

„Já to ale chci!" vyhrkává a málem se svalí, když se pokouší vykroutit z rozválených peřin. „Když už sis mě vzal, nenuť mě žít v takovém divném svazku. Přežiji, že máš milenky, ale už nikdy nedělej, že mě někomu dáš," otevírá pokličku své rozmrzelosti a dělá krok k němu. „Noah za mnou přišel a řekl mi, žes mu dovolil vyspat se se mnou! Jaks to mohl udělat?"

Andrew se na ni otáčí a jí ulpívá pohled na tom, co má mezi nohama – to viděla jen v časopisech, ale rychle otáčí hlavou.

„Lauren, o tomhle nebudeme diskutovat."

„O čem? O tom, že chci sex? Že chci spát se svým manželem? Konečně se začínáme bavit, snad poprvé od toho, co se stalo Michaelovi, tak nepřestávejme! Já tě mám ráda, Andrew a chci s tebou žít jako žena!" Když tohle všechno řekne, zhluboka dýchá a čeká. Přímo se modlí, aby Andrew něco řekl.

Andrew však mlčí, přechází k ní, ruce v bok a pozorně ji pozoruje. Po dlouhé chvíli naklání svou hlavu na pravou stranu a jednou rukou sahá po ramínku jejich šatů. Lauren zatajuje dech, po tomhle přeci tak moc touží. Andrew se k ní pomalu natahuje a za malý okamžik pocítí jeho teplý dech na své pokožce. Okamžitě se celá otřese a bezmyšlenkovitě se chytá jeho ramene. Už čeká jen na první polibek, ozve se u jejího ucha hlas.

„Ty si fakt myslíš, že mi přijdeš přitažlivá?"

Lauren okamžitě tuhne překvapením.

„Co?" vydává ze sebe a odtahuje se od něj.

Andrew má na tváři samolibý výraz, v očích neskutečné pohrdání.

„Vždyť se na sebe koukni... Ani ten komediant s tebou nechtěl šukat. Já jsem jen zkoušel, jestli za něco stojíš a zřejmě ne," promlouval k ní jedovatě a rozhazuje své ruce široce od sebe. Odchází od ní a když zaslechne tichý vzlyk, otáčí se k ní nazpět.

„Víš co? Svlékni se!" velí a míří k ní.

Lauren absolutně nic nechápe. Jeho slova ji moc zranily, ale nyní nevěděla, co dělat. Když k ní došel a začal z ní stahovat šaty, začala se bránit.

„Nech mě, já to takhle nechci!" odporuje nahlas a překřižuje svoje ruce na své hrudi. Andrew je silnější, proto ji chytá za ruce a šaty jsou za malý okamžik pryč. Silou ji tlačí na postel, na kterou společně padají.

„Chceš to, oba to víme. Tak tě ojedu a bude klid."

Chlad, zlost, nenávist. Toto cítila z jeho hlasu. Žádná něha či láska. Oči se jí ještě více naplnily slzami až jedna z nich přetekla přes okraj.

Andrew tomu nepřidával žádný význam. Dostává to, co chtěla.

„Proč to děláš?" ptá se plačtivě Lauren a Andrew jen zlostně vydechne. Surově ji chytá za tvář až se jí ústa stočí do tvaru „O". Nemůže nic říct, jen hledí do jeho ledových očí.

„Proč? Ty se ptáš proč? Hrozně mě sereš! Svým chováním, nevinností, těma laníma očima!" syčí ji do tváře a na malý okamžik se ztišuje. Oba zhluboka dýchají a když se jeho pohled stáčí na její ústa, na malý okamžik má naději, že ji políbí.

Pouští její tváří a své rty přitiskává k jejímu krku. Silně ji líbá a svými polibky se přesouvá až k jejím obnaženým ňadrům. Opět se začíná věnovat jejím ňadrům, ale tentokrát se jim dlouze nevěnuje.

Lauren najednou cítí něco zvláštního mezi jejíma nohama. Andrew ji čímsi přejíždí přes její nejintimnější partie a ona se jen lehce otřásá pod těmi pohyby. Cítí, jak se něco dere do ni a pak ji dochází, co to je.

Silně se chytá Andrewových ramen a kousá se do svého spodního rtu. Její vzdech se ale mění v bolestivý křik. Celé tělo se brání tomu vpádu, ale Andrew na to nebere žádný ohled. Zvedá se nad ní a pozoruje její obličej stažený bolestí.

„Andrew... Přestaň... To bolí," šeptá tiše Lauren, ale není ji to nic platné. Rychleji a rychleji do ni pumpuje a ona nemá jinou šanci než se jeho vpádům podřídit.

Bolest pomalu ustupuje a ona si již pomalu začíná zvykat na jeho pohyby a nachází v nich i nějaké zalíbení. Není to nic extra příjemného, ale dá se to přežít.

Mezi jejich těly je minimální kontakt, až na to jediné místo. A jak to rychle začalo, tak rychle to i končí. Ucítí uvnitř sebe cosi zvláštního a Andrewův úd opouští její tělo. Okamžitě se zvedá, neomlouvá se jí a tentokrát již skutečně odchází.

„Nevím, proč to děláš tolikrát denně, když je to taková nuda," neodpouští si tichou poznámku, když je Andrew u dveří. Nedívá se za ním, hledí do stropu. Poznává, že je pryč jen podle toho, že se za ním hlasitě zabouchly dveře.

Něžné, milující, krásné – její představa byla dávno nahrazena tím rychlým, bolestným a hlavně ponižujícím aktem.

První vzlyk na sebe nenechal dlouze čekat.

***

Patrice ležela v chladné posteli a poslouchala zvuky z vedlejšího pokoje.

„Tak to ten bleček nevydržel... Ale asi si to moc neužívají,"probíhá ji hlavou.

Je pravda, že nebýt Andrewa, neměla by toto postavení, peníze ani majetek, ale už jí začínal pěkně štvát. Píchat uměl dobře, to se musí nechat, ale ta jeho pomsta ji začínala štvát.

Lauren. Možná by ji i politovala, kdyby nedoufala, že ona se stane paní Hundsbergerovou, ale co. Vlastně je to i dobře... Alespoň získá víc informací pro Rogera.

Z myšlenek ji vytrhne zvuk dveří. I když nesvítí světlo, ví, že se to k ní blíží Andrew, který okamžitě zaplouvá do postele. Patrice čeká, že začne něco říkat, ale on mlčí.

Otáčí se směrem k němu a rukou míří k jeho údu, Andrew ji ale odstrkuje s morousovým zamručením.

„Nesahej na mě a vypadni!"