Ovládána mužem - 5. kapitola

„Jak to myslíš, Andrew?" šeptla a upřeně zírala do jeho ledově modrých očí.

„Vyjasníme si, co chceme od tohoto svazku, sedni si támhle," odstrčil ji a ukázal na židli u stolu, na které již seděla. Rychle přešel a zavřel dveře na zámek. Nechtěl, aby je kdokoliv rušil.

Viděl ji stát na tom balkóně a věděl, že nastanou problémy, ale rozhodl se umlčet své svědomí a přemlouval sám sebe, že s Patrice nedělal nic špatného. Prostě je to jeho přirozenost, Lauren si bude muset zvyknout.

Lauren poslušně sedla na židli a třesoucí se ruce složila do klína. Bála se, co teď přijde...

Andrew vzal druhou židli a sedl si kousek od ní. Když se nadechla, cítila jeho kolínskou.

„Vím, žes nás včera viděla. Nebudu si hrát na to, že to byla nějaká chyba a nebudu se ti tady omlouvat," řekl krutě a sledoval její reakci.

Lauren střelila pohledem směrem k němu a pak rychle odklonila zrak, tak aby neviděl, jak ji jeho slova zabolela. Oči se ji opět zaplnily slzami, jako by jich přes noc nevyplakala dost.

„Takže si stanovíme podmínky. Říkal jsem ti hned od začátku, proč si tě chci vzít, takže si tu nebudeme hrát na netykavky. Moje podmínky jsou jednoduché - chci reprezentativní manželku, která bude umět mlčet v pravou chvíli. Co chceš ty po mně?" zeptal se jí upřímně.

Lauren mlčela, nevěděla, co mu na to má říct.

„Vždy jsem toužila po šťastné manželství plném lásky," šeptla.

„Bože, ty jsi naivní! Tohle neexistuje! Ale nemám nic proti tomu, abys měla milence, ale buď hlavně diskrétní a dávej si pozor na to, abys neotěhotněla. To by bylo zle," oznámil ji ledově.

„Chtěla bych děti," šeptla.

„Já nechci," odvětil nesmlouvavě Andrew.

„Chceš mít ale reprezentativní rodinku, pamatuješ? K tomu patří i dítě!" použila jeho vlastní zbraně a jemu se to zjevně nelíbilo, protože se na ni rozzlobeně podíval.

„Nějak rychle se otrkáváš!" štěkl naštvaně, ale pak se rozhodl jít s pravdou ven. „Nemohu mít děti, Lauren, tudíž toto je zbytečné. A nesnesu ani nějakého bastarda. Nechci po tobě věrnost, protože sám ti nebudu věrný, ale budu diskrétní, neboj. To samé chci po tobě."

Lauren se neudržela a z oka ji přetekla slzička. Takhle si to nepředstavovala, ale musela se zeptat ještě na něco, co ji velmi tížilo.

„Budeš se mnou spát?"

Andrew chvíli neodpovídal, nevěděl, jak to zformulovat.

„Jsi panna?" vypálil na ní.

Lauren se zmohla jen na pokývání hlavou. Líce měla rudé, nikdy o něčem takovém nahlas s nikým nemluvila.

„No, tak si to řekneme následovně - sexuálně mě nepřitahuješ, tudíž budeme mít svatební noc a pak, pokud to dovolíš, už tě nebudu obtěžovat," prohlásil kulantně a myslel si, jak ji tím nepotěšil, ale ona se už skutečně rozplakala.

„Tys to celou dobu hrál, co? Když si se mnou chodil na ty večeře a já bláhová jsem si myslela, že se ti líbím!" plakala. Andrewa tím ještě více rozhněvala.

„Nech toho, Lauren! Usuš si ty slzy a přestaň! Nehraj si na ublíženou!" rozohnil se a naštvaně vstal. Zajel si rukou do vlasů a naštvaně si to mašíroval místností.

„Podvedl jsi mě!" křikla a vstala naproti němu. „Jsi obyčejný bastard! Nenáv-..."

Její výlev utnula facka. Lauren v šoku držela ruce na své tváři, která se začala nebezpečně zvětšovat po té obrovské ráně. Šokovaně na něj hleděla, neměla slov.

„Tohle si pamatuj, Lauren - nikdo mě nebude urážet, udělej to a zničím tě!" křikl na ni rozzuřeně a mrskl po ní ubrouskem, který svíral v ruce. Pak vymašíroval z místnosti.

Lauren se zhroutila na židli a začala plakat. Tvář ji neskutečně pálila, nikdo ji ještě v životě neuhodil.

„Madam, potřebujete pomoci?" ozvalo se za ní a když se otočila, ve dveřích stála pokojská. Byla to milá, mladá holčina, zhruba 25, která když viděla, její červenou tvář, okamžitě se přestala usmíval a odběhla.

Lauren si myslela, že se toho nejspíš lekla, proto utekla, ale za pár minut se vrátila a v ruce měla pytlík s ledem.

„Naplačte, madam," vyzývala ji konějšivým hlasem a jemně ji pohladila po rameni. Lauren si chladila tvář a usmála se na pokojskou, která ji takto pomohla.

„Děkuji vám?" šeptla jen a pokojská to správně pochopila jako prosbu, aby odešla.

Lauren osaměla v pokoji.

Chtělo se jí plakat, ale na druhou stranu věděla, že má schůzku s Kimberly. Proto se zvedla, sáhla po své tašce, tak nechutně drahé, a po kabátu, který ladil k zbytku jejího outfitu a vyrazila z pokoje. Pytlík s ledem dala prvnímu zaměstnanci hotelu, kterého potkala a přímo letěla do hotelového vestibulu.

Když se ocitla dole, došlo ji, že bude hodně těžké tu Kim najít. Bylo to tu tak rozhlehlé a hemžilo se to různými lidmi.Měla už čtyři minuty zpoždění a z toho vůbec nebyla nadšená. Pak však zahlédla něco extrémně barevného - a první, kdo ji napadl, byl Antoine.

Skutečně to byl on, seděl tam s Kimberly a něco jí říkal. Hned se k nim vydala a to už ji zahlédla i Kim a zamávala na ni. Pak ale strnula, když zahlédla její rudou tvář.

„Kimberly!" pozdravila ji nadšeně a políbila ji na jednu tvář.

„Lauren, co se ti to stalo?" vyhrkla a opatrně se dotkla její tváře.

„Jen jsem nešikovně upadla," lhala.

„Ty jsi nemehlo!" ozvalo se zlomyslně a Lauren musela čelit vysmátému obličeji Antoine.

Lauren se ho rozhodla ignorovat, ani jej nepozdravila, prostě se zaměřila jen na Kimberly, která na ni však hleděla se starostí v očích.

„Není ti nic?" otázala se tiše.

„Vůbec ne..."

„Chceš tedy posnídat?"

„Oh, promiň, Kimberly, já už snídala s Andrewem," omlouvala se Lauren a napadlo ji, že kdyby ráno raději šla na snídani s Kim, bylo by to lepší. Bohužel ji její instinkt špatně našeptával, že se jí Andrew omluví nebo se to pokusí nějak vysvětlit.

„Dobrá, ale nezajdeš se mnou alespoň na kávu?" prosila jí Kim.

„Půjdu a ráda," usmála se na ni. Nešlo to jinak, Kim úsměv byl přímo nakažlivý.

„Tak půjdeme!" zavelela mile Kim a sáhla po svých věcech.

„Znám jednu výbornou kavárnu!" šviholil Antoine, jako by ho někdo zval, ale Lauren si řekla, že nic říkat nebude, nechce si přeci kazit den.

Nešli daleko, Kim se rozhodla pro kavárnu hotelu. Byl to luxusní podnik se spoustou cupitajících servírek. Už při vstupu je nabudila vůně kávy, která byla přímo omamná!

V tom Kimberly zahlédla někoho známého.

„Noahu! Noahu! Tolik ráda tě vidím!" vítala se s mladým mužem, který se k ní sklonil ze své uctihodné výšky a galantně ji políbil na ruku.

„Kim, potěšení je na mé straně!" pravil kavalírsky.

„Co děláš v New Yorku? Myslela jsem, že natáčíš něco v Los Angeles," zajímala se Kim.

„Natáčím teď tady, takový jeden akčňák," oba se smáli jeho slovům a Lauren mohla slyšet, jak si vedle ní Antoine pomlaskl. Podívala se na něho a viděla na jeho obličeji blažený výraz. Když zmerčil její pohled, nahodil vzteklý.

„Co je?! Neznáš Noaha Smithe?! Miláčka Hollywoodu? Oh, ty chuděrko," ušklíbl se apřešel dopředu a oslovil Noaha.

Lauren oněměla v okamžiku, kdy se Noah otočil. Byl to ten herec z toho paranormal filmu. Právě ten, o kterém snívala, protože měl v sobě něco zvláštního. Vypadal jako kovboj, měl takové rysy, ale na druhou stranu z něj vyzařovalo něco gentlemanského.

I on si ji prohlížel, dokonce se zájmem v oku a sám k ní pak natáhl ruku.

„Jsem Noah Smith a vy musíte být určitě z nějaké pohádky, protože takhle krásnou ženu jsem již dlouho neviděl," zalichotil ji a Lauren nezbylo nic jiného, než se blaženě usmát.