Ovládána mužem - 3. kapitola

Po šesti hodinách nakupování byla úplně zničená.

New York se mezitím ponořil do nočního života, pátek tu byl vždycky rušný. I když stále pršelo, musela se s Antoinem a bodyguardy probíjet zacpanou 5th Avenue.

Začali u toho Chanela. Lauren věděla, kdo je Coco Chanel, obdivovala její život, ale nikdy netoužila po tom, nosit nějaký předražený kousek se jménem Chanel. Dnes ale Lauren neměla žádné slovo, byla jen figurínou.

Pokoušela se být veselá, ale pokaždé, když něco řekla, Antoine ji sežehl pohledem a dál se bavil se stylisty. Vyzkoušela snad patery kostýmky, ani jeden se jí nelíbil.

Při jednom z nich Antoine pronesl: „Krvavě rudá ti sluší, ale nech si odřezat kosti, abys v tom vypadala alespoň trochu štíhle."

Jeho slova bolela a v očích jí začaly štípat zrádné slzy.

„Omluvte mne, ale potřebuji na toaletu," pronesla tichým hlasem. Volila slova precizně, tak jak jí to učili na hodinách etikety. Antoine překvapil její formální tón, ale jen kývl na Denise, asistentku, aby jí pomohla z oblečení.

Lauren se zrovna necítila nejlépe, když se tu musela promenádovat ve svém spodním prádle.

„Jak tak na tebe koukám, budeme muset i do Victoria's secret, tohle nevzruší ani nymfomana," křikl ještě za ní, ale Lauren jen přidala do kroku a zmizela na toaletě.

Posadila se tam na mísu a vodopád slz se okamžitě spustil.

„V životě jsem nezažila takové ponížení!" šeptla a začala i hlasitě vzlykat.

Netušila, jak dlouho tam seděla a plakala, ale znenadání se ozvalo zaťukání na dveře.

„Promiňte? Mohu vám nějak pomoci," ozval se neznámý hlas.

„Běžte pryč," zajíkla se Lauren.

„Nebojte se, pomohu vám! Jen pojďte ven," přemlouvala ji žena. Její hlas byl natolik milý, že to Lauren přinutilo se zvednout a otevřít dveře. Toužila po milém slovu.

Když Lauren vyšla z toalety, stála tam postarší dáma v modrém kostýmku a upravenými blond vlasy. Rozhodně nebyla tu zaměstnána.

Styděla se před ní, proto se zakrývala, ale postarší žena se na ni jen mile usmívala.

„Dovolte mi, abych se vám nejprve představila - Kimberly Banner," představila se a podala jí ruku.

Lauren se musela taky usmát a pomalu ji podala ruku.

„Lauren Gleenworth, těší mě!"

Byla tak šťastná, že s ní někdo ten den ztratil milé slůvko.

„Ráda vás poznávám, Lauren. Mohla byste mi teď říci, proč pláčete?" chtěla vědět.

„To je dlouhý příběh, paní Banner..." vykrucovala se.

„Kimberly, prosím."

„Dobře, Kimberly... Budu si brát Andrewa Hundsbergera a musím na to vypadat," vysypala ze sebe.

„To je ale úžasná zpráva! Že se ale Andrew nepochlubil přítelkyní! Abys pochopila, můj manžel je stranickým kolegou tvého budoucího muže... Oh, já ti začala tykat - nevadí?" štěbetala mile a z Lauren opadla všechna nervozita. V Kimberly na chvíli viděla svoji starší já.

„Je to všechno rychlé," řekla jen k té svatbě. Kim se na ni podívala.

„Ale nevypadáš těhotná."

„Protože nejsem...," řekla jen, nemohla ji říct, že s Andrewem se jen líbala a tam veškeré snažení skončilo.

„No nic, nebudeš tu stát přeci ve spodním prádle. Mám teď čas, pomůžu ti s výběrem, co ty na to?" nabídla ji neskutečně mile a Lauren málem poposkočila nadšením.

Pokývala hlavou a jemně popotáhla. Kimberly ji okamžitě nabídla jemný papírový kapesník vonící růžemi, do něhož se Lauren vysmrkala. Umyla si poté ještě ruce a podívala se do toho luxusního zrcadla na tu divoženku, co s z ní stala.

„Půjdeme?" vyzvala ji a otevřela dveře. Lauren se protáhla ven a jen co se objevila v zorném poli Antoina, spustil.

„Ježiši, kde jsi tak dlouho?! Za co mě Bůh trestá, když musím tu mrhat časem s tebou?! A ty si pak..." ukončil svůj monolog, jako by jej utlo. Viděl, že za ní vychází Kimberly.

„Oh můj Bože!" vykřikl teatrálně a běžel za Kimberly, kterou objal a políbil na obě dvě tváře.

„Madona vkusu, genius barev, má drahá Kimberly, co tu děláš?" švitořil.

„Milý Antoine, jdu ti vzít práci. Pomůžu tady Lauren." Její slova vyvolala značné překvapení.

„Jsi i jistá? Je to naprosté dřevo, v životě jsem nic takového neviděl! A je tlustá...," říkal ji polohlasem, ale Lauren slyšela úplně všechno, ale zařekla se, že už plakat nebude.

„No ták, Antoine, kdo z nás je dokonalý?" usadila je a pak přešla pomalu k jedné z asistentek, co v ruce stále držela jeden z oděvů.

„Lauren, moc ti bude slušet královská modrá... Nemáte nějaké koktejlky, v takové barvě? Antoine, jak tě mohlo napadnout, že by Lauren nosila takové kostýmky?! Ty jsou na mě, ne na dvacetiletou dívku!" pokárala ho a on před ní byl jako malý chlapec.

Lauren se musela usmát. Konečně mu to někdo vrátil.

Pak následovalo několika hoinové martýrium, ze kterého vyšla s třemi kousky od Chanela, s devíti páry bot od Jimmyho Chooa, nespočtem tašek Victoria's secret a to ani nemluví o Dolce, Armani, Pradě, Guccim, a mnoha dalších extravagantních značkách, které dnes navštívila. Nemohla uvěřit, kolik toho ten den nakoupila. Ona ne, Andrew.

Moc ji pomohla Kimberly, byla její pomocnicí a i se jí pokoušela rozesmát. Antoine pak jen podlézal Kimberly a na sekýrování Lauren zapomněl.

Stáli zrovna před obchodem Oscara de la Renty na Madison Avenue, když ji Lauren zastavila.

„Kimberly, prosím, já už toho pro dnešek mám dost," prosila.

„Drahoušku, nyní nás čeká to nejdůležitější - svatební šaty!" vyřkla nadšeně, ale Lauren to nadšení přešlo. Už se tolik vdávat nechtěla.

„Myslíš, že to bude potřeba? Nepočká to pro dnešek?" přemlouvala.

„Neodmlouvej Kim!" huboval ji Antoine, ale Kim ho mávnutím ruky umlčela.

„Nic se neděje, Lauren. Nemusí to být dnes. Jsi už unavená, že?"

„Velmi," pokývala hlavou.

„Nechtěla bys překvapit Andrewa? Mohu zařídit schůzku s mým kadeřníkem a stylistou..." navrhla Kimberly, ale pak se zamračila, když viděla, kolik je hodin.

„To už je tak pozdě?!" vyhrkla.

Bylo už půl deváté večer... Nechápala, jak tento den mohl tak rychle utéci. On vlastně začal utíkat v okamžiku, když poznala Kimberly.

„Přesuneme to na zítřek, ano, drahoušku? Budeš ještě v New Yorku, že?"

„Budu, Kim."

„Tak co třeba v devět? Mohly bychom spolu posnídat," navrhla ji mile a Lauren ji nadšením málem skočila kolem krku. Zastavil ji jen nakvašený pohled Antoina.

„Souhlasím!"

„Kde bydlíš?" chtěla vědět.

„V hotelu Plaza, myslím." Vůbec si tím nebyla jistá.

„Dobře, tak ve vestibulu, v 9.30," rozhodla Kim a mile se usmála. Když Lauren pokývala hlavou, políbily se na obě tváře a jemně objaly.

„Já taky přijdu!" vyhrkl Antoine a hrnul se obejmout Kim.

Ta se jen zasmála, objala jej a prohlásila: „Nemusíš, my to už zvládneme samy."

„ANO!" málem vykřikla Lauren, ale raději zůstala ticho.

„Stejně přijdu," rozhodl se ten žabák, ale Lauren tím už nezkazil náladu.

„Zítra, Lauren," rozloučila se Kimberly a už u patníku přizastavovala luxusní černé auto, ze kterého vystoupil řidič a pomohl Kim nastoupit. Naposledy jí zamávala a pak mizela v nočním New Yorku.

„Ty mrcho," ozvalo se za ní a když se otočila, stál tam Antoine s založenýma rukama a naštvaným výrazem.

„Co se stalo?"

„Jsi pěkná mrcha, víš!? Jak se můžeš jen tak spřátelit s Kimberly Bannerovou! Mně to trvalo pět let běhání za ní a ty si jen zajdeš na záchod a máš její přízeň!" prskal naštvaně.

„Kdo umí, ten umí, kdo neumí, ten čumí," vrátila mu to a Antoine tam zůstal stát jako podťatý.

Lauren se pak podívala na jednoho z asistentů.

„Prosím vás, jak se dostanu k Plaze?"

***

„Madam, toto je váš pokoj. Udělejte si tu pohodlí, večeři vám přinesou během pár minut," uvedl ji pikolík do luxusního apartmánu. Než však stačil odejít, Lauren se jej zeptala.

„A kde má pokoj pan Hundsberger?"

„Hned vedle vás! Tamty dveře jsou spojovací mezi těmito pokoji. Chcete klíč?" tázal se jí ochotně.

„Ano, dejte mi ho."

Lauren se na moment cítila jako vítěz. Tuto noc se dostane k Andrewovi.

„Prosím," podal jí menší klíček a potichu se vzdálil.

Podívala se na tu malou potvůrku a musela se usmál. Tolik se s ním chtěla posunout dál...

Pokoj už měla zaplněný taškami, které nestačili asistenti pobrat a byly odeslány přímo na pokoj. Lauren si jen nad takovým kvantem povzdychla... Bylo toho moc.

Pak se však podívala znovu na ten klíček a pomalu se přiblížila ke dveřím. Tiše vložil klíček do dírky a dvakrát otočila. Když zmáčkla kliku, dveře povolily a ona se pomalu dostala do pokoje. Jen trochu je otevřela a zjistila, že z nich má přímý výhled na postel Andrewa.

Avšak tam ji čekalo jiné překvapení.