Ovládána mužem - 11. kapitola

„Paní Hundsbergerová, tolik vám závidím!" vydechuje jedna starší žena a sílícím dotykem se pokouší vymínit pozornost. Lauren to není dvakrát příjemné, ale co jiného může dělat? Pokouší se na ni mile usmívat, i když by nejraději vyhledala Andrewa.

Ten je středem pozornosti v kroužku postarších mužů. Něco vtipného jim musí vykládat, protože pánové po chvílích propadají záchvatům smíchu. Její manžel nenuceně pokuřuje z doutníku a cosi předvádí. Již dávno odložil sako, aby mu nepřekáželo, a jen v košili vyvádí doslova klukoviny.

Kroužek se čím dál více rozrůstá – přistupují k němu hloučky lidí a pozorují jeho představení.

„Jděte podpořit svého manžela, má drahá," vyzve ji jedna z dam a se sklenkou šampaňského míří k ostatním.

Lauren si však není jistá, jestli tam vůbec má jít. Chvíli postává na okraji místnosti.

„Ani si nevšimnou, když odejdu," napadá ji a vydává se na úprk. Už toho za ten jeden den měla dost.

„Lauren, miláčku, kampak?!" Andrewův hlas se nese celou místností a Lauren se zaráří v půlce schodů. Naskočí ji husí kůže, ví, že udělala hloupost a i když jeho hlas zní sladce, počítá s nějakou pomstou.

Křečovitě se usmívá, když se na něj otáčí a pomalu kráčí k tomu davu, všichni na ni v tu chvíli hledí a jí to není vůbec příjemné. Nikdy nebyla středem pozornosti a ani nyní po tom netouží.

„Lauren, pojď sem, no pojď," vyzývá ji Andrew a natahuje k ní svoji dlaň. Nejraději by šla pryč, ale musí hrát tuto hru. Nutí se do sladkého úsměvu a podává mu svoji dlaň. Když se její prsty propletou s jeho chladnými, zatřese se.

„Připijme si prosím na novomanžele – hodně štěstí a hlavně dětí!" vykřikne jeden ze starších mužů, někteří z nich ji sledují takovým zvláštním pohledem. V ruce najednou drží křišťálovou sklenku a spousta lidí, které ani nezná, si s ní ťukají. Andrew opět mizí v davu lidí a lísá se k němu nějaká žena.

„Patrice," dochází Lauren a začíná vidět rudě. Zhluboka si lokne šampaňského.

Ta potvora si hrála na mrtvou, trápila jejího bratra svou předstíranou smrtí a ještě ke všemu zapříčinila, že se z jejího nejmilovanějšího Michaela stal podivín! Úplně ho zničila a teď obcuje s jejím rádoby manželem.

„Drahoušku, pokud vám mohu udělit radu do života, zbavte se té ženské. Bude vám ničit manželství," přistupuje k ní jedna starší žena a jemně ji poplácává po paži. Lauren nemůže nic namítat, v hloubi duše ví, že má pravdu.

Přistupuje k ní další žena, tentokrát s obrovským úsměvem od ucha k cuhu.

„Proč jste si nenaplánovali dvojitou svatbu, když jste měli svatbu pomalu ve stejný den jako Margaret a Christopher? Nebo nejste v kontaktu?!" vyzvídá.

„To se musíte zeptat Andrewa," vysoukává ze sebe, protože doposud nevěděla, že se ti dva berou.

„Ale můžete mi soukromě objasnit jak je to s těmi dětmi? Jsou vůbec Christopherova? A čí je to dítě, co čeká Margaret?!" dál zvědavě dotírá. 

„Opět vás musím vyzvat, abyste své otázky přesunula na Andrewa," opakuje se Lauren, která se začíná nervózně ošívat. Nelíbí se jí tón této dámy a ani směr, kterým se ubírají její otázky.

„A kam vůbec jedete na svatební cestu?!"

Před odpovědí ji zachraňuje příchod Noaha, toho herce, kterého poznala díky Kim. Rychle se omlouvá té starší dámě a bleskurychle se zavěšuje do rámě Noaha. Ani nečeká na svolení, potřebuje se z toho nějak dostat.

„Kam ten spěch, drahá Lauren?" ptá se s úsměvem, ale nikterak nepřerušuje jejich spojení. Vede jí k jednomu výklenku s francouzským oknem a beze slova vychází ven, na terasu hotelu.

„Ta ženská byla hrozná, furt na mě dotírala," vypáluje ze sebe bez rozmyslu Lauren a pouští se Noahovy ruky. Přistupuje k římse a hledí na rušný noční New York.

„Je to kouzelné město, že?" ozývá se tiše za ní a za malý okamžik cítí na svých pažích jeho ruce. Lauren okamžitě ucukává a s nahněvaným výrazem ve tváři se na něj otáčí. On se na ni jen usmívá.

„Vypadáte božsky v těch růžových šatech," řekne tiše a hluboce se jí dívá do očí.

„Nelžete, vypadám spíš jako dcera svého manžela. Nevím proč mě navlékli do růžové, představovala jsem si to jinak." Otáčí se zpátky a pozoruje Central Park osvícený jen pouličními lampami.

„A jak?" Její stráň ovane jeho teplý dech.

Lauren ztuhne na místě a opět se na něj otáčí, tentokrát dělá ještě krok stranou.

„Nedělejte to, nedělejte si ze mě legraci," nabádá ho a čím dál víc zvětšuje tu mezeru mezi nimi.

„Nedělám si z vás legraci, všechno myslím smrtelně vážně," prohlašuje a teatrálně si dává pravici na na hruď, přesně tam, kde mu bije srdce.

„Noahu, co to na mě zkoušíte?"

„Víte co mi před pár minutami umožnil váš manžel?"

Lauren mlčí, raději to ani nechce vědět.

Noah přistupuje blíže k Lauren, ale nedotýká se jí.

„Přišel za mnou a nabídl mi tě pro tuto noc... Dal mi možnost si s tebou užít," šeptne tiše,  aby to nikdo jiný, než Lauren, neslyšel a sklouzává k familiárnímu podtónu.

„Oh," vypraví ze sebe a celá se rotřese. Chce od něj ustoupit dál, ale stojí v rohu terasy a jediná volná cesta je ta dolů.

„Ale neboj, já toho nehodlám využít – já tě nechci zneužít, já ti chci nabídnout své přátelství."

Na terase zavládne absolutní ticho, ozývá se jen hudba ze sálu.

„Co?" vydechne Lauren a hledí na něj s lehce otevřenými ústy.

Noah k ní natahuje ruku a čeká.

Beze slova prchá, i když za ní volá, utíká pryč z terasy. Rychle se rozhlíží po sále, ale Andrewa nenachází.

„Kde asi je?"

Vyhrnuje si sukni, aby se jí lépe běželo a utíká ze sálu. Je jí jedno, kdo jí přitom vidí. V hlavě se jí točí miliony otázek, ale jedna je tou hlavní – je to pravda? Opravdu by jí něco takového udělal? A kolika dalším ji hodlá prodat?! Stane se z ní jen obyčejná prostitutka?

Pikolík ve výtahu už musí být pěkně zmatený, ale nedává na sobě nic znát, když ji veze do nejvyššího patra. Výtah se ještě ani pořádně neotevřel a ona už stačila proklouznout dveřmi.

Andrewův pokoj je zamčený, ale když se více zaposlouchala, slyšela hlasy, respektive vzdechy dvou lidí.

„Zase?!"

Lauren to nevydrží a mocně pěstí bouchá na dveře.

„Andrew, ty hajzle! Ty nejhorázná svině! Vylez!" křičí hystericky a neutišují ji ani hlasy ozývající se od výtahu. Stále buší na dveře, ale nikdo neotvírá.

„Vím, že tam jsi! Vylez!" kříčí stále dokola, ale pomalu ji dochází dech. Sedá si na podlahu a začíná propadat zoufalství.

„Lauren, neblázni, pojď sem," promlouvá k ní mužský hlas. Noahův. Zvedá ji z podlahy a bere ji do náručí.

„Nech mě být," šeptá.

„Nebuď zbabělec, musíš bojovat..."

„To už nemá smysl."

Noah ji beze slova nese do jejího pokoje, už neříká ani slovo a když ji pokládá na postel, křečovitě ho chytá za košili.

„Řekni mi, že se mi to jen zdá! Řekni mi, že to je jen zlý sen a zítra se probudím v domě svých rodičů!" šeptá a hlas se jí zadrhává. Oči má plné slz a cítí jen absolutní bezmoc.

„Lauren, přestaň! Musíš začít bojovat! A začneš s tím, že mi všechno řekneš!" rozhoduje Noah a sundává si sako, aby si mohl pohodlně sednout naproti Lauren.

***

„Michaeli, ty vole, už si viděl tohle?" ozve se Velký Jeffy a strká k němu cár dnešních novin. Michael se podívá na fotku a hledí na velké oznámení o sňatku jeho malé sestřičky s tím parchantem. 

"Už mě zradila... Vzala si ho."

Zlost v něm zase začne vřít, ale okamžitě ji potlačuje a vyhledává Greeka.

„Jak to vypadá?" ptá se ho a nemusí nic víc vysvětlovat, Greekovi je to jasné.

„Dej mi ještě pár dní a bude to," řekne jen Greek a přes své brýle se zadívá do pomstychtivých očí Michaela. Moc dobře ví, že útěkem z vězení to celé teprve začne, ale musí mu pomoci a nehledě na to, že na tom vydělá.

„Ujednáno, domluvíme se s dalšími chlapy, abychom to zařídili s dozorci," zavelí Michael a mizí v posilovně, kde hodlá vybít všechnu zlost z jeho těla.