Ovládán ženou - 24. kapitola

„Grace, panebože, jsi to ty?" vydala se k ní Margaret, celá nadšená, že se opět může setkat se sestrou. Úplně ignorovala ostatní lidi, chtěla ji obejmout, ale její sestra před ní ustoupila. Margaret se zarazila v pohybu.




„My se známe?" zeptala se velmi odměřeným hlasem, což Margaret úplně probralo.

Znenadání ji někdo chytl kolem pasu, otočila se na toho dotyčného a hleděla přímo do modrých očí Michaela.

„Miláčku, jsi přímo nádherná!" řekl mile a políbil ji na tvář. Margaret sklopila zrak, nevěřila mu, ale musela s ním hrát tuto hru. Neustoupila, ani se o to nepokusila, když je hladil po boku a jí to rozhodně nebylo příjemné.

„Směl bych tě představit našim hostům? Toto je má sestra Lauren. Lauren, toto je má Margaret," řekl vřele a ukázal na velmi roztomilou černovlásku, která ji naprosto vyvedla z míry, když jí vřele objala a políbila na tvář. Na tváři měla obrovský úsměv a její tvář vypadala přímo rozkošně, jak se kolem jejího obličeje točily vlásky jako malé spirálky.

„Margaret, ani nevíš, jak ráda tě poznávám! Konečně si Michael někoho našel! Neboj, budeme skvělé kamarádky!" vesele štěbetala a poté ji ještě jednou objala. Z Lauren vyřazovala nevinnost přímo na kilometr, byla tak miloučká, že bylo nemožné ji nemilovat.

Margaret ji propadla v ten okamžik, kdy se na ni pousmála, ale také ji došlo, že by té její dobroty mohla využít.

„Miláčku, toto je Steven Kennedy a jeho žena Grace, ale tu znáš, že? Stevene, Grace - toto je má Margaret," představil nás. Steven si ji dlouze prohlédl a pak ji podal ruku.

„Rád vás poznávám, Margaret... Mohl bych vědět, jak znáte moji ženu?" usmál se na ni Steven a potáhl z doutníku.

Margaret se podívala na Grace a nevěděla, jestli by mu to vůbec měla říct, vždyť ona se za ni evidentně stydí.

„Grace je má sestra," řekla tiše Margaret a i Michael měl na tváři překvapený výraz. Nevěděl to, nepátral po její rodině, ale tento vývoj událostí byl vskutku úsměvný.

„Nikdy jsi mi neřekla, že máš nevlastní sestru, miláčku," promluvil Steven k zamlklé Grace, která si víc k tělu přitáhla kašmírový šál a povýšeně se podívala na Margaret.

„Já nemám sestru!" vyřkla tuto větu plnou nenávisti s pohledem zapíchnutým v Margaret a otočila s úmyslem odejít pryč. Její manžel ji však zadržel.

„Nikam nepůjdeš, Grace," zavelel a ona překvapivě poslechla.

„Grace, nic jsem ti neudělala," statečně se ji postavila.

„A co takhle se přesunout do salónu na aperitiv a tam bychom to probrali?" navrhl Michael, který naprosto lačnil po informacích. Margaret pro něj byla víc a víc tajuplná. Byla pro něj výzvou, přišel si jako cestovatel, který objevuje novou zemi.

„Není co probírat," odporovala Grace, ale Steven ji chytl za loket a vedl ji do salónu.

Dlouho nebyla takto nervózní, její sestra se tolik změnila. Dělala dojem dokonalé dámy, byla velmi krásná, uměla se nalíčit a její manžel byl také velmi hezký člověk. Tvořili vskutku dokonalý pár.

„Co si dáte?" zeptal se Michael a přešel k malému baru. Jednalo se opět o velmi honosnou místnost, ve které byly mimo jiné umístěny nádherné vyšívané sedačky, na které se usadily. Lauren se posadila překvapivě vedle Margaret a chytla ji za ruku. Michael si všiml, že jeho sestřička si na první pohled oblíbila Margaret a byl za to rád... Alespoň měl o starost méně. Lauren byla jeho jediná rodina.

„Pro mě whisky, Michaeli... A pro Grace pomerančový džus," řekl Steven a Margaret se musela podívat na svou sestru. Ta se na ni také dívala, ale v očích měla nenávist.

„Stevene, mám to chápat...?" zeptal se s úsměvem Michael a Lauren zatleskala rukama.

„Miminko?" vypískla nadšeně.

„Ano, jsem skoro v třetím měsíci," řekla Grace a podívala se na manžela s obrovským úsměvem. Margaret přestala dýchat. Její sestra byla ještě kouzelnější, když se usmála, a musela ji jen tiše závidět ten ideální vztah. Musela se přestat dívat na ty dvě hrdličky, pukalo ji srdce.

Michael viděl bolestný pohled Margaret a něco se v něm zlomilo. Jakoby svědomí, ale neodpustil od svého původního plánu.

„Gratuluji!" zapištěla Lauren a vrhla se na Grace, kterou objala. Grace se jen rozesmála, ale stále se vyhýbala pohledu na Margaret.

„Gratuluji," zašeptala Margaret a podívala se na Michaela. Daleko raději by odešla, někde se zavřela a už nevylezla.

Michael připravil pití, Lauren podal nějaký barevný koktejl, Grace pomerančový džus, Stevenovi whisky a sám si připravil whisky. Přišel k Margaret a podal ji beze slov pomerančový džus. Neptal se jí, zřejmě ho to nezajímalo.

Margaret si poslušně pití vzala a všechny pohledy v místnosti se otočily na ně.

„No snad vy taky ne...," začal Steven a to už Lauren byla v absolutním nadšením.

„Pane Bože, pane Bože, já budu tetička!" vypískla a oboum gratulovala.

Michael se jen usmíval a přijímal gratulace, které mu nepříslušeli. Margaret tam jen seděla a popíjela ten džus, co jí dal.

„V kolikátém jste měsíci? Na začátku, že?" vyptávala se Lauren, ale Michael nesouhlasně pokýval hlavou.

„Margaret je v pátém měsíci," řekl s pýchou v hlase a položil ruku na Margaretino rameno.

„WoW! To je rychlost!" prohlásil Steven a najednou si Grace nahlas odfrkla. Všichni v místnosti se na ni podívali a její rekace byla jako erupce vulkánu, jakoby odhodila tu rádoby dokonalou masku.

„A víš vůbec, že to je tvoje?" zasyčela uštěpačně směrem k Michaelovi a propichovala svoji sestru pohledem.

„No dovol!" vstal Michael rozzuřeně a Steven ji začal krotit, ale Margaret se na ně nemohla ani podívat. Zkutálela se jí po líci první slza.

„Vždycky to byla kurva! Pošpinila jméno celé naší rodiny! Víš vůbec kolik dní a nocí brečela máma? Víš vůbec kolik obchodních partnerů ztratil táta kvůli tomu tvému pornu?! Táhni k čertu, děvko!" odhodila svoji masku zdvořilosti a začala na ni křičet.

„Odveď si svojí ženu, Stevene, nebo přeruším všechny naše obchody," řekl klidně Michael, ale jeho slova se rozezvučila po celé místnosti. Steven okamžitě chytl za ruku Grace a táhl ji pryč z místnosti. Grace se naposledy podívala na Margaret a odfrkla si.

„Neplač," zašeptala tiše Lauren a dotkla se jemně Margaret. Stará bolest se opět ozvala a byla snad daleko větší, než kdy předtím. Stále ji neodpustili.

Začala ještě více plakat a to si před ni klekl Michael a chytl ji za ruce.

„Miláčku, neplač," šeptnul a políbil její ruce. Lauren ji hladila po zádech a snažila se ji ukonějšit.

„Chci být sama, půjdu si lehnout," rozhodla se Margaret a začala se zvedat. Michael ji však vzal do náručí a i když protestovala, donesl ji až do pokoje. Lauren se s ní tiše rozloučila.

Nemohla to v sobě dál držet, opřela se o hruď Michaela a tiše plakala. On ji donesl až do pokoje a tam ji nechal stát s tím, že jí někoho pošle i s jídlem.


***


Ozval se zvláštní pocit bolesti - byla to snad lítost?



Nevěděl, proč tu stojí, ale musel to udělat.

Christopher stál před obrovským domem, ve kterém nikdy nebyl, ale našel si cestu přes GPS. Když se dozvěděl tu nejhorší zprávu, napadlo ho, že by to měl říct i její rodině.

Prý se s ní odcizila, ale musí to vědět.

Přistoupil ke dveřím a stiskl zvonek. Chvíli tam stál a za chvíli mu otevřel starší muž, tvář měl zarostlou a lemovanou snad tisícem vrásek. Kouřil.

„Pane Wilsone?" zkusil své štěstí.

„Co chceš?" zahučel hlubokým hlasem a vydechl kouř.

„Přišel jsem za vámi s velmi smutnou zprávou," nadnesl Christopher a udělal krok k němu.

„Co zas? Co otravuješ?!" křikl pan Wilson a Christopher se musel podivit nad chováním tohoto muže - před pár lety to byl uctihodný muž, skvělý obchodník, ale dneska vypadal spíše jako nějaký starý mafián zničený životem.

Nepozval ho dál.

„Vaše dcera, Margaret, byla nalezena mrtvá v Itálii," řekl tiše a neskutečně ho překvapilo, když se pan Wilson začal hrozně moc smát.

„Ty seš blbec, nemám žádnou dceru, která se jmenuje Margaret. Jen jsem zplodil jednu štětku, která se teď peleší s Gleenworthem a čeká s ním děcko. Rozhodně není mrtvá, i když bych si to přál daleko více než ji mít ve svém společenském kruhu," mlel páté přes deváté, ale Christopher tam stál a nezmohl se na jediné slovo.

„Vypadni z mý verandy," okřikl ho hrubě a zabouchl před ním dveře.

Christopher nechápal, co se to odehrálo. Nedokázal vstřebat slova toho pomatence, proto jen zakýval hlavou a odešel pryč.



Pocítil neskutečnou vinu a cestou domů se zastavil v jednom baru, kde si objednal nejednu rundu.

***


Margaret spala mnoho hodin. Přišlo ji, že prospala několik dnů a nocí. Byla hodně unavená. Pokaždé, když se probudila, čekalo na ni jídlo a pití, které snědla a vypila a zase upadla do hlubokého spánku.

Michael ji chodil pozorovat. Byla přímo kouzelná, když spala.

Za tři dny přišla opět Lauren, celá nadšená, že musí mluvit s Margaret. Jeho sestra byla prostě taková - nedokázala si rychle najít přátele, ale když ji někdo dovolil být něčí kamarádkou, byla celou duší.

Nechal ji jít za Margaret, věděl, že i ona bude potřebovat mluvit s nějakou ženou.

Margaret se probudila, když se někdo posadil na její postel a tím se jí odhrnula přikrývka. Rozespale otevřela očí a zamžíkala do světla. Prohrábla si vlasy a zívla. Pomalu se posadila a rozhlédla si kolem sebe. Zaostřila pohled na tu osobu, co seděla na její posteli.

Lauren se na ní zářivě usmála a poposkočila na posteli tak, že ji celou rozvibrovala.

„Margaret! Já jsem tak šťastná!" rozplývala se a položila se vedle Margaret a objala ji. Margaret se tedy také položila a musela se usmát nad jejím nadšením.

„Jakto?" zeptala se s úsměvem a otočila se na bok, tak aby ji viděla do obličeje.


„Zamilovala jsem se! Jmenuje se Andrew a je naprosto úžasný!" básnila Lauren.