Ovládán ženou - 25. kapitola

O MĚSÍC POZDĚJI

Margaret si již pomalu začínala zvykat na to, že je zavřena v tomto paláci. Vlastně si neměla na co stěžovat, měla vše, na co si vzpomněla. Vstávala kolem 11 hodiny, jedla většinou obědy s veselou Lauren, kterou si čím dál víc zamilovávala. Vlastně ji často dělala společnost.

Lauren byla jedním slovem okouzlující - milovala vtipy, nakupování, pohyb. Její největší vášní byl pole dance, díky kterému byla neskutečně pružná a často Margaret předváděla v posilovně, co se naučila na minulé hodině. A také zjevně milovala nějakého Andrewa. Vykládají jí o něm hodiny, jak ji vzal do restaurace, nakupovat, do parku.

Margaretina svoboda končila tam, kde byl plot tohot panství. Mohla chodit kamkoliv chtěla, a často to dělala, ale pokaždé za doprovodu Pedra nebo Michaela. Nemohla za brány pozemku, nevěděla proč, ale raději se také neptala. Stále přemýšlela, jak má utéct.

Co se týkalo jejího věznitele, Michael k ní byl překvapivě milý. I když ji tu držel a stále ji vtloukal do hlavy myšlenku, že si ji vezme za manželku, měla pozornost muže, kterou v životě neměla. Jedno odpoledne ji překvapil, když seděla v zimní zahradě. Přišel k ní zezadu, objal ji a daroval ji kytici. V ten okamžik se v ní vzbouřily hormony a začala plakat.

Hormony byly jejím nejhlavnějším nepřítelem. Byla v šestém měsíci, bříško se jí jen lehounce zakulatilo. Ptala se i lékaře, který za ní přišel na kontrolu, jestli není něco v nepořádku, ale on jí vše vymluvil s tím, že by se měla těšit na miminko, že čile roste a je v pořádku.

Nejvíc ji však vyrazil dech Michael, když přivedl bytovou architetku s úmyslem přestavět jeden z místností v dětský pokoj. Nechtěla to, nepřišlo ji to správné.

„Michaeli, mohla bych s tebou mluvit?" hlesla a zatahala jej za rukáv. On se na ni však ani nepodíval. Dál se bavil s designerkou a plánoval pokoj. Zatahala jej znovu.

„Michaeli, prosím, pojď se mnou," poprosila jej znovu a tentokrát nečekala, zda ji následuje. Prostě šla do svého pokoje, nechtěla se na této šílenosti podílet.

Překvapivě ji následoval a ještě za sebou zavřel dveře.

„Michaeli, jak dlouho si budeme hrát na tuto frašku?" zeptala se už naštvaně. Její hormonová horská dráha právě projížděla krajem naštvanosti.

„Jak to myslíš, miláčku?" zeptal se nevinně a položil ji nežně ruce na ramena. Dokazoval ji tím svou autoritu.

Margaret setřásla jeho ruce a ustoupila o dva kroky dál.

„Tuhle komedii na pár! Dokázala bych lhát celému světu o nás dvou, ale toto dítě," sáhla si na bříško, „to je Christophera Hundsbergera! Tomuto dítěti nechci lhát," pomalu křičela zlostí.

Michael mlčel, jen na ni hleděl a v očích měl něco skutečně zlého. Nadechl se a chtěl něco říct, ale radši zatnul ruku vpěst a otočil se k Margaret zády.

„Christopher Hundberger svedl moji Patrice," zašeptal Michael.

„Cože?" nechápala.

Michael se otočil a podíval se jí do očí. V očích měl cosi bolestného.

„Patrice byla moje žena. Milovaná žena, ale když jsem byl poslán do zahraničí, podlehla kouzlu Christophera Hundsbergera a také s ním otěhotněla... A on ji nechal zavraždit!" vychrlil tato slova neskutečnou rychlostí.

Začal rozzuřeně přecházet po pokoji a zapíchl do ní pohled.

„Margaret, ty jsi má! Tebe nedám!" řekl krutým hlasem a rozešel se k ní. Zastavil se před roztřesenou Margaret a přitiskl své rty na té její. Margaret se bránila, ale uzemnil všechny její pokusy. Zuřivě dobýval její měkká ústa a ona ani neměla co proti tomu dělat.

Margaret se pokusila odklonit tvář, ale i tak ji dál drtil ústa. Po chvíli přestal, když viděl, že Margaret absolutně nespolupracuje. Jemně ji pohladil po vlasech a utřel slzu, která tekla po její tváři.

„Jsi má... Nezapomínej na to, nikdy se tě nevzdám!" zamručel do jejích úst a podíval se jí do očí.

„Máš v očích něco tak strašně krásného, ale zároveň smutného. Margaret, proč mě nemůžeš milovat?" Poslední slova přímo šeptal a opět ji přitiskl rty na ty její, ale jen na okamžik. Pak poostoupil a podíval se na ní.

Margaret ztrácela veškerou životní sílu, nevěděla, jak by se mu měla bránit.

„Proč zrovna já?" šeptla.

„Protože jsi to jediné, co skutečně kdy chtěl Christopher Hundsberger," řekl zuřivě a prohrábl si vlasy. Párkrát se prošel kolem ní a pak přešel ke skříni.

Jeho slova však Margaret vyvedly z míry.

„Christopher?" absolutně nechápala... Vždyť on k ní nikdy nic necítil. Ale ona jej milovala z celého srdce, to už nyní moc dobře věděla.

K Margaretinu zděšení Michael otevřel právě TU skřínku a vytáhl z ni bič, nějaké spodní prádlo, roubík a něco jako robertka.

„Rozvášnilas mě, ale protože s tebou nemůžu píchat, alespoň mi ukážeš, co umíš," řekl s zvláštním pohledem na ni.

„Michaeli, ne... teď ne," začala Margaret, ale Michael na ni mávl a začal si rozepínat košili.

„Jdi se převléct do koupelny, nebo to udělám sám! Mám ti pomoct?!"

Margaret si okamžitě sbalila ty věci, co vyndal a běžela do koupelny. Okamžitě se v ní zamkla a začala přemýšlet, co teď podnikne.

***

Lauren byla štěstím bez sebe. Seděla zrovna s Andrewem v autě a jeli k ní domů. Celou cestu štěbetala o tom, jak je šťastná a nemohla se vynadívat na ten jeho úsměv, který ji často věnoval. Nejraději by ho stále objímala, samou láskou ho umačkala.

Byli spolu na večeři, kdy se Andrew vyjádřil, že by chtěl poznat její rodinu.

Lauren moc dobře věděla, že by neměla jen tak někomu ukazovat cestu do domu Michaela, sám ji k tomu nabádal, ale Andrew byl až moc výjimečný. Poprvé v životě věděla, že tohle je on - ten, pravý, na kterého čekala svůj život. Byl to její hrdina, o kterém snila nad romantickými knihami, nad kterým vzdychala, když sledovala romantické filmy.

Nyní ji držel za ruku a mířili k bráně Michaelova panství. Stál tam jeden z ochranky, na kterého mávla, že to je ona a on jim okamžitě otevřel vstupní bránu.

„Ani nevíš, jak jsem nadšená, že chceš poznat mého bratra," švitořila.

Andrew se na ni jen usmál.

Když zastavil před obrovským domem, jen si pomyslel: „Tady někde je Margaret!" ale hned po zabezpečení auta vystoupil a otevřel dveře Lauren.

Ta vyskočila z auta a hned mu visela kolem krku. Bylo to ještě takové velké dítě, ale k jeho plánu se hodila. Sexuálně ho nelákala, tak ji jen párkrát oblbl nějakými květy, menšími dárečky a hned mu šla na ruku. Stála ho mnoho času, ale snad se mu to nyní vyplatí.

Vedla ho honosnou halou, ale nikdo je nevítal.

„Kde je tvůj bratr?" zeptal se jí sladce.

„Nevím, asi někde se svojí Margaret nahoře," řekla a ukázala na západ.

„Aha," jen hlesl a nechal se odvést do nějakého pokoje. Lauren se posadila na jednu z pohovek a vyzvala ho, aby si sedl k ní. Jak to udělal, okamžitě mu padla kolem krku a dávala mu spoustu pusinek po tvářích.

„Drew, já tě tak miluju," zašeptala. V Andrewovi se málem krve nedořezal. Naprosto se zarazil. Okamžitě se na ni podíval a chytl ji hodně silně za ramena.

„Cos to řekla?!" řekl zuřivě.

„Miluji tě, Andrew, nikdy jsem to nikomu neřekla, ale k tobě cítím něco neskutečného. Miluji tě, miluji tě, miluji tě," opakovala a chtěla jej políbit, ale on ji odstrčil.

„Tohle neříkej, miláčku," řekl přesladce a Lauren se na něj zamračila. Neznala ho takového.

„Miláčku, změnime téma, ano? Otoč se ke mně zády, mám pro tebe překvapení!" naladil ji.

Lauren okamžitě udělala to, co on chtěl. Začala zase něco štěbetat, ale on vytáhl flakonku a kapesník, nakapal pár kapek a pak jí to přitiskl k ústům. Ani sebou moc neházela. Za chvíli spočinula bezvládná v jeho rukách.

Nechal ji ležet na té pohovce a vstal. Vytáhl zbraň a vydal se najít Margaret.