Ovládán ženou - 30. kapitola

„Margaret, pojď už! Všichni čekají!" vběhla svatební koordinárka do místnosti určené pro nevěstu a s úděsem sledovala, jak si ta nejdůležitější osoba nalévá další šálek čaje, ještě není oblečená v šatech a evidentně si z toho nic nedělá.

„Emily, pojď sem," poprosila ji Margaret a napila se čaje. Zhluboka dýchala, protože jí nebylo dobře. Neví, proč přistoupila na tu svatbu v devátém měsíci. Přišla si jako obrovský, nafouklý balón, celá bolavá a oteklá a zrovna dnes se bude fotit na svatební fotografie.

„Ano?" přišla k ní blíž.

„Myslíte, že dělám dobře?"

Byla to velmi zvláštní otázka pro nevěstu, ale Emily věděla, že snad každá nevěsta má pokaždé nějaké pochyby.

„Samozřejmě, že ano! Pan Hundsberger na vás již čeká, celý natěšený s hosty!" povzbuzovala ji, ale Margaret jen zakroutila hlavou a podívala se ven z okna.

„Dnes se mám vdávat za muže, kterého chtěl mít za zeťě můj otec, ale když jsem jim poslala pozvánku, neodpověděla mi celá rodina. Přijde mi, že vše dělám špatně..." pobrekla.

„Margaret," oslovila ji a klekla si před ní, „jste nádherná žena, která si dnes bere skvělého muže, který vás miluje...," začala Emily, ale Margaret ji skočila do řeči.

„Prosím vás, ty kecy si nechte... Christopher je jeden z nejhorších mužů, jaké jsem v životě potkala!" zamručela, ale zvedla se postavila se doprostřed rozprostřených šatů, tak, aby jí je mohla Emily nandat.

Když ji obklopilo hedvábí a ona se podívala na tu bílou nádheru do zrcadla, zatajila dech. Obavy jakoby mávnutím proutku zmizely a ona se cítila připravená na vše. Zhluboka se nadechla a pohladila si zvedlé bříško, ve kterém se pohyboval ten malinkatý človíček.

Ozvalo se za klepání a Margaret se otočila ke dveřím čelem.

„Už pro mě posílá," pomyslela si šťastně Margaret a sáhla po kytici.

Když Emily otevřela dveře, nenakráčel dovnitř někdo z hostů, ale vešla nádherná žena, oblečená v červeném kostýmku, na hlavě měla nádherný širák ladící ke kostýmku a její nádherná, lehce opálená pleť a havraní vlasy ji dělaly téměř neodolatelnou. Její rudé rtíky se lehce špulily, když si ji prohlížela.

„Kdo jste?" vyhrkla bojovně a okamžitě od ní odstoupila. Nezdála se jí.

„Patrice Gleenworth, asi se musíte znát s mým mužem," prohlásila povýšeně, ale ani ji nepodala ruku k potřesu.

„Prosím? Nemáte být mrtvá?" vyhrkla.

Patrice se jen rozesmála a pomalu ji začala obcházet jako nějaký tygr a její podpatky vydávaly zvuk ba horší než vrčení takové šelmy.

„Rozhodně nejsem mrtvá...," zasmála se a pak se zastavila, podívala se jí do očí a usmála. „Přišla jsem vám pogratulovat k takovému úlovku jako je Christopher Hundsberger."

Margaret si oddechla.

„Slyšela jsem, že budete vychovávat vlastní sestru. To je od vás tak ušlechtilé!" řekla tajuplně a vzala do ruky brož, která byla položená u zrcadla.

„Cože?! Jaká sestra?" vyhrkla Margaret nechápavě.

Patrice se jejímu údivu jen zasmála.

„Vy to nevíte?! Ale to je rozkošné! Já myslela, že se vám otec již pochlubil, ale nic. O to víc je to zábavnější!" smála se jen a užívala si údiv a pak následné poznání pravdy – všechny ty emoce, které značily údiv, tam byly a Patrice si ten okamžik neskutečně užívala.

„Pane bože! Amanda je dcerou mého otce!" došlo Margaret a doslova se jí rozklepaly nohy.

„A také jsem vám přišla doporučit, abyste si myslela, že toto není konec," pomalu přešla zpátky ke dveřím a naposledy se na ni podívala, „cožpak vy můžete uspokojit muže, jakým je Christopher Hundsberger? Vemte si ho, ale pamatujte, že toto není konec!"

Emily, která celou dobu stála v místnosti nedokázala uvěřit tomu, co slyšela. Někdo přišel vyhrožovat nevěstě? A ještě ke všemu těhotné?!

„Co to bylo?" zeptala se jen Margaret a dál hleděla na zavřené dveře. Nebylo to náhodou špatné znamení?

V tom jí projela obrovská bolest, která ji donutila až vykřiknout. Všechny myšlenky v tu ránu zmizely a myslela jen na tu ukrutnou bolest.

„Margaret, co se vám děje?!" přiběhla k ní Emily, ale Margaret jen na ni mávla, popadla kytici a šla vrávoravým krokem ke dveřím. Věděla, proč si má zvolit balerínky na svatbu, ale i tak si nebyla jistá svýma nohama.

„Jdeme, Emily, nic to není! Bude to v pořádku."

„Margaret, nemyslím si! Pojďte, zavolám vašeho muže a pojedete do porodnice," doporučovala Emily, ale Margaret byla rozhodnutá. I když proti ní bude stát celý svět, vezme si ho!

„Řekni jim, že začínáme a knězi řekni, že chci to mít rychlé," dokonce ji začala i tykat.

Na chvíli se její tělo uvolnilo a mohla chvíli kráčet sama. Emily běžela před ní a hned se ozval slavný pochod ohlašující příchod nevěsty. Margaret absolutně ignorovala všechno, co se tam dělo. Ignorovala tempo, lidi, drůžičky. Napochodovala si to k udivenému Chrisovi, kterému však hned došlo, co se děje. Margaretin obličej se stáhl obrovskou bolestí až se musela přidržet jeho ruky.

Všichni v sále věděli, co se děje.

„Margaret, jsi si jistá?" zašeptal Christopher, ale když zuřivě zakývala hlavou a podívala se na kněze, který stál před nimi a v obličeji se mu zračily obavy o nevěstu.

„Buďte rychlý, otče," řekla jen Margaret.

Obřad byl skutečně rychlý, doprovázený hlubokými nádechy a výdechy Margaret a občasným syknutím. Když z obou dostal kněz jejich „ano" a prohlásil je za manžele, Margaret projela ještě větší bolest a najednou ucítila, jak jí něco teče po nohách.

„Chrisi, odtekla mi voda!" vykřikla vystrašeně a Chris ji okamžitě vedl ven ze sálu.

***

Když ještě jako malá snívala o své pohádkové svatbě, nepředstavovala si, že v reálu to bude takto divoké.

Margaret přivezli do nemocnice na poslední chvíli a ani ne do hodiny porodila krásného, zdravého chlapečka, kterého pojmenovali Michael. Trvala na tom Margaret i přes obrovskou nevoli Chrise, který však nakonec pod tíhou lásky k synovi i manželce přijmul i vybrané jméno.

Když jej poprvé kojila, přišla si neskutečně šťastná. Tak jako nikdy.

Její svatební šaty ležely na křesle vedle ní, byla obklopena květy a přišla si tak šťastná.

Položila toho maličkého drobečka do připravené postýlky a ještě jednou jej pohladila. Nemohla se od něj odtrhnout.

Natáhla se zpátky na postel a podívala se na kupičku přání, které tam na ně čekaly. Pomalu se jimi probírala, až narazila na jeden, který nečekala.

Gratulujeme k narození syna, manželé Lauren a Andrew Hundsbergerovi, hrdý strýc a teta.

Tento text ji vyrazil dech. Když za chvíli vešel do pokoje Chris, našel ji s šokovaným výrazem v tváři.

„Stalo se něco, miláčku?" hned se otázal.

„Tys věděl, že si Andrew vzal Lauren?"

„Ne," řekl jen a vzal ji kartičku z ruk. Rychle ji přelétl pohledem a pak dal zpět k těm zbylým přáním.

„Kašli na to, mám pro tebe překvapení," šeptl a políbil ji na rty.

„A dobré nebo špatné? Už jsem toho dneska měla dost..."

„Uvidíš," řekl jen a přešel ke dveřím. Otevřel je a v nich stála postarší elegantní žena.

Když ji Margaret poznala, nedokázala udržet slzy.

„Mami!"