Ovládána mužem - 14. kapitola

„Už tři týdny jsem vdaná..."

Lauren se zhluboka nadechuje a hledí na odraz v zrcadle. Rovná si ramínko své bělostné košilky a sahá po hřebenu. Pomalu si pročesává vlasy a pokouší se ignorovat ztrhaný výraz.

Za těch pár týdnů se její život rapidně změnil – vše se točilo jen kolem Andrewovy kampaně, článků do novin, focení fotek a brzy Andrew odjede na turné po Státech. Lauren tiše doufala, že u toho nebude potřebná.

Podle posledních výsledků jasně vedl, veřejnost jasně okouzlil během jedné talk show, kde jasně a veřejně flirtoval s moderátorkou, ale Lauren na sobě nenechala nic znát. Za těch pár dní si zvykla, že si občas někoho dovedl domů – ráno ty slečny často nacházela v kuchyni, ale scény nedělala.

Co se týkalo jejich manželství, bylo naplněno a tím to celé skončilo. Spali v oddělených ložnicích, občas ji chytl za ruku při focení. Vzkazy si předávali přes jeho asistenta, který byl jasně rozpačitý z jejich vztahu, ale nebylo v jeho kompetencích to zkoumat.

Zaklepání ji vytrhlo z myšlenek.

„Dále!"

„Madam, mohu vám připomenout, že dnes dojde k focení na vánoční přání? V hale již čeká Antonio, aby vám pomohl a kadeřník s kosmetičkou přijedou během půl hodiny. Mám sem poslat Antonia?" spustil rychle Andrewův asistent, který těkal pohledem všude po pokoji. Lauren přes sebe hodila župánek a pomalu vstala.

„Pošlete ho sem," vyzvala s povzdechem a přešla do šatny. Rozsvítila a podívala se na ty přeplněné šatní skříně.

Nesnášela tu situaci, ve které se nacházela. Vnitřně ji ničil vztah, ve kterém uvízla. V prvních dnech zpátky doma se ho pokoušela svést, ale marně. Pokaždé ji odstrčil nebo hůře, vysmál se jí. Každý večer ji ukazoval svoji sílu – občas se u nich objevila Patrice, ale většinu času si vodil ženy, které nikdy před tím neviděla a nejspíš ani neuvidí.

„No ne! Tys zhubla!" vyjekl Antonio a vyjekl podruhé, když se na něj otočila, „Co se ti to stalo?!"

Lauren na něj jen hleděla, nevěděla, co myslí.

„Co se stalo tvé tváři?" ptal se již tišeji.

„Únava, nedostatek spánku, stres, ale ono to ten make-up zlepší, neboj," hlesla nezaujatě Lauren a sáhla po světle modrých šatech a otočila se na něj.

„Co myslíš, Tony, šly by?"

„Neříkej mi Tony," zavrčel a s hlubokým povzdechem sáhl po šatech. Podíval se na ni a zpátky na šaty.

„Promiň, Tony," pokusila se o popíchnutí, ale moc jí to nešlo.

„Bude to na vánoční přání a také na titulku First Lady, tudíž musíš vypadat šmrncovně," přemýšlel nahlas Antoine a vrátil zpět modré šaty a sáhl po krvavě červených pouzdrových šatech. Přeměřil jí je k postavě a souhlasně pokýval hlavou.

„Tyhle," řekl jen a podal jí je. Bylo překvapivé, že ji nikterak nepopichuje, vlastně pomalu nic neříkal.

Lauren si stáhla župánek a na kombiné si natáhla šaty. Tyto šaty před pár týdny nemohla zapnout a nyní ji byly o hodně velké.

„Skutečně jsi zhubla... Ale nějak moc rychle," mumlal si pod vousy Antoine.

„Které boty?"

„Samozřejmě červené – uděláme z tebe sexy paničku. To prostě chtějí moderní Američanky od nové první dámy. Už mají dost starých matrón, chtějí novou Jaqueline akorát víc sexy," agitoval Antoine, ale Lauren se to moc nezamlouvalo.

„Já ale nejsem sexy," odporovala.

„No ták... Mimochodem, mám tě pozdravovat od Kim a mám ti dát tuto vizitku, chtěla by tě vidět, ale neví, kdy se ti to bude hodit, tak ji máš brnknout," podal ji malou kartičku.

„Já už vizitku mám, ale zavolám ji co nejdříve."

Lauren popadla vybrané lodičky a šla zpátky do pokoje, do kterého před chvíli vstoupil Octavius a Fluvie. Přivítala je políbením na tvář a vyslechla si pár poznámek o té krásné štíhlosti. Pro Lauren to ale nic neznamenalo, sedla si k zrcadlu a nechala ze sebe udělat budoucí první dámu USA.

Všichni tři vášnivě hovořili o průběžných výsledcích předvolebních kampaní, ale Lauren se nezapojovala. Seděla a hrála si s gumičkou, kterou našla na stolku. Její mysl byla někdy v dáli.

„Lauren! Drahoušku! Vrať se zpět na zem!" mával ji před očima Octavius, „Jsi hotová!"

Poděkovala a hned se zvedla.

„To se na sebe ani nepodíváš?" zeptal se ji nezvykle tiše Antoine.

„Vím, že jste odvedli skvělou práci."

Nechává je v ložnici a odchází do haly, kde se vždy schází s Andrewem. Už na schodech může zaslechnout hlasy.

„Andrew, je nutné, abychom se na těch fotkách podíleli?! Děti jsou ještě malé!"

„Chrisi, tady jde o celou rodinu a potom, co sis vzal Margaret, tak prostě budete všichni na té fotografii, ale ty děti tam nedávejte."

Pak se ozval ženský hlas, který Lauren okamžitě poznala.

„Co máš proti našem dětem?!" Podle jejího tónu bylo znatelné, že se zlobí.

„Prosím tě, Margie, na co si tu budeme hrát?! Všichni víme, že Olívie si upíchala Amandu s tvým otcem, to mám jako pod to napsat, že se jedná o tvou nevlastní sestru? A to dítě, co má být Chrisovo?! Oba víme, Margaret, co máš ráda a nejspíš ani já, ani Chris nezjistíme, jak sis vydělávala v Itálii."

Zavládlo hrobové ticho.

„Jak to myslí, Margaret?!" ozval se opět ten druhý mužský hlas – Chrisův.

„Neřeš to, Chrisi, vysvětlím ti to pak."

„Jaké pak?! Neříkej mi, Chrisi, že nevíš, že tvá drahá ženuška dělala dominu! Nebo snad ještě děláš, Margaret?!"

„Co?" vykřikl Chris.

Lauren tiše stála za rohem a poslouchala celou debatu.

„A čí bude asi ten váš kluk, když ho pojmenovala Michael? Není náhodou trochu podobný tomu zkurvysynovi?!" Andrew dál bodal do těch dvou.

„Můj bratr není žádný zkurvysyn!" nevydržela to Lauren a vpochodovala do salónu. Bojovně se mu postavila, ale na Andrewově tváři se roztáhl jen zlomyslný úsměv.

„Á, má drahá ženuška," pravil jedovatě a prohlédl si ji od hlavy až k patě. Pak sáhl po její ruce a přitáhl si ji k sobě. Rukou ji objal kolem pasu a podíval se na Chrise a Margaret.

Lauren se až nyní podívala na Margaret a Chrise. Oba na ni překvapeně hleděli. Chrise viděla snad poprvé v životě a upřímně byla překvapená jeho výškou, ale i zvláštní jiskrou. Stál blízko u Margaret, která vypadala úplně jinak než si ji pamatovala. Byla elegantně oblečená v černých šatech, vlasy vysoko vyčesané a vůbec na ni nebylo vidět, že před pár týdny porodila. Pro Lauren bylo překvapení, že svého syna pojmenovala po Michaelovi, ale rozhodně si nemyslela, že to dítě je Michaela.

„Lauren? Ty sis ho skutečně vzala?" Margaret byla skutečně vykolejená a hleděla na ni s neveřícným pohledem.

Andrewova dlaň se jí silně zabořila do boku.

„Ano a jsem nesmírně šťastná," prohlásila naučeně, ale Margaret ji to nevěřila.

„Lauren," spustila, ale místností se ozval dětský pláč. To upoutalo pozornost všech v místnosti. V takových těch přenosných vajíčkách byly dvě miminka. Jedno z nich jednoznačně starší, druhé, co se právě rozplakalo, mladší.

„Amanda a Michael," napadlo Lauren a vykročila směrem k nim.

„Miláčku, copak? Nelíbí se ti něco?" švitořila Margaret na miminko a okamžitě ho vyndávala z popruhů. Byl tak maličký, když si ho vzala do náručí.

„Andrew, já si myslím, že nemá cenu si hrát na nějakou šťastnou rodinku. Držíme ti s Margaret palce, ale mluvím za oba, když říkám, že se na tomhle podílet nebudeme." Chris je pevně rozhodnutý a Margaret jen přikyvuje hlavou.

„Souhlasím s manželem – a příště mě, ani naše děti, neurážej! Pamatuj, že na tebe oba dva dost víme," prohlašuje Margaret a tím jasně Andrewa dopaluje.

Andrew vykročí směrem k ní, ale Chris si mezi ně stoupá.

„Andrew, je to zbytečné," prohlašuje Chris a pak se zahledí na Lauren. „Těší mě, že jsem tě konečně mohl vidět a jsi více než vítána u nás doma."

Margaret konečně utišuje malého a pomalu ho ukládá zpátky do přenosného vajíčka.

„Je to vaše volba." Andrewova slova v sobě nesou daleko hlubší význam, ale zjevně se ani jeden z nich nebojí.

Lauren celou dobu nemůže odtrhnout oči od těch dvou miminek. Tolik by si je chtěla pochovat, ale Andrewova ruka ji drží na místě.

„Nevyhrožuj, nikterak na tebe neútočíme, tys zaútočil na nás. Nech nás na pokoji a my necháme na pokoji tebe," uzavírá to celé Chris a pomáhá Margaret do kabátu. Ta se zadívá hluboce do očí Lauren a bez jakéhokoliv strachu jde k ní a i přes blízkost Andrewa, ji objímá.

„Nenechám tě v tom," šeptá jí do ucha a poté střelí po Andrewovi ošklivý pohled a odchází z místnosti. Chris se mezitím oblékl do svého kabátu a v rukou drží miminka v přenosných sedačkách.

„Hodně štěstí, strýci." S těmito slovy odchází.