Ovládána mužem - 10. kapitola

Lauren na ni zůstala koukat, honem nevěděla, co říct.

„Nesmíš hlavně udělat nějakou blbost," nabádalo ji její vlastní podvědomí.

Proto se sebevědomě narovnává a pokouší se vykouzlit na tváři úsměv.

„Andrew je snem každé ženy," vydechne a klopí zrak, ale i přes uzardění pokračuje ve lhaní. „Ani si ho nezasloužím. Je tak pozorný... Přála bych každé americké ženě takového manžela," prohlásila ulhaně a pokouší se podívat do očí té ženy.

Jedna druhé hledí do očí a na malý moment je v místnosti absolutní ticho. Jane na ni hledí bez jakékoliv emoce ve tváři a po chvíli sahá po svých poznámkách.

„Zajímavé... Jak jste se vůbec poznali?"

Lauren se opět zhluboka nadechuje, dochází jí, že tento rozhovor bude jedna velká lež, ale musí to udělat – pro svého bratra. Pokládá si ruce na klín a hraje si s látkou svých šatů.

„To bylo velmi romantické," prohlašuje sladkým hláskem Lauren, ale pokouší do toho vložit trochu té reality. „Poznali jsme se na procházce a on mě pak pozval na večeři." Nelže, stalo se to tak.

„To je rozkošné!" rozplývá se reportérka a cosi si zapisuje do bločku.

„Mnoho lidí se bude zajímat, proč byla svatba tak rychlá, unáhlená... Má to snad nějaký vážný důvod?" táže se Jane a její zrak na konci otázky spočine na břiše Lauren.

„Ta rychlá svatba je způsobená mojí nedočkavostí... Musela jsem si přeci takového dokonalého muže pojistit," lže Lauren a aby celou situaci odlehčila, nuceně se zasměje. Zní to hrozně, ale Jane jí to zjevně žere i s navijákem.

„Takže nečekáte...?" naznačuje Jane, ale Lauren kroutí hlavou.

„Nene, ale hodláme založit rodiny, pokud dá Bůh." Netuší, jestli něco takového může říci, ale jestli jí něco Andrew vyčte, příště jí bude muset odpovědi napsat sám.

„Poslední otázka - co si myslíte o jeho kandidatuře na prezidenta?" vyzvídá dál. Mezitím Cressida fotí další fotografie.

„Plně ho podporuji, pokud bude zvolen, Spojené státy americké by nemohli získat lepšího prezidenta," uzavírá tím tuto velkou lež a nahlas si oddechne, když Jane vypíná diktafon.

„Gratuluji vám za celou redakci Young Lady k svatbě, paní Hundsbergerová! Mohla bych vás ještě poprosit o nějaké fotky s vámi?"

Na to Lauren jen kývne hlavou a postaví se na dané místo. Vedle ní okamžitě pózuje Jane a vznikne hned několik fotek. Potřesou si rukou a Jane odchází.

„Celý rozhovor pošlu k autorizaci panu Hundsbergerovi, ano?" oznamuje ji Jane a s tím mizí z místnosti.

Cressida tam ještě chvíli stojí a aniž by si toho Lauren všimla, fotí několik záběrů.

„Lauren, tedy paní Hundsberger," oslovuje ji, ale Lauren ji zastavuje mávnutím ruky.

„Říkejte mi Lauren, nejsem fanoušek formalit," říká přátelsky a nabízí jí pravici k potřesení.

„Cressida," odvětí a přijímá její pravici.

„Je mi líto, že jste viděla to, co se dělo na té ranní „svatbě"," omlouvá se Lauren a u slova „svatba" naznačuje ve vzduchu uvozovky.

„Jen slepý by si nevšiml, že vše není dokonalé." Cressida se pokouší povzbudivě usmát na Lauren, ale její snaha se nesetkává s úrodnou půdou.

Po chvilce ticha přistupuje Cressida blíže k Lauren a podává ji malou kartičku.

„Máte zajímavou tvář, připravuji výstavu svých fotek... Pokud byste měla zájem o pózování, ozvěte se mi. Nebo kdybyste si chtěla jen popovídat," nabízí ji a strká ji do dlaně svoji vizitku.

Lauren se na ni zahledí, ale se zakroutěním hlavy se na ni podívá: „Nejspíš nebudu moct, ráda bych, ale manžel," při tom slově se zajiká, „by mi to nedovolil."

„Škoda," šeptne jen a ukládá si svoje věci do tašky, jejíchž popruh přehazuje přes rameno a odchází z místnosti. Ve dveřích se však zastavuje a naposledy se dívá na novou paní Hundsbergerovou.

„Moje nabídka platí stále – ozvěte se mi kdykoliv chcete!" A s těmito slovy nechává Lauren samotnou.

Ta však nemůže ani na malou chvíli přemýšlet o jejím návrhu, okamžitě vtrhá do místnosti Andrew. Podle výrazu jeho tváře se opět zlobí.

„Co to mělo být?!"

„To neumíš nic jiného než na mě křičet?" vypálí ze sebe bez rozmyslu Lauren. Hned však zalituje své neuváženosti.

„Tak na tenhle tón okamžitě zapomeň, Lauren! Cos to mlela v tom rozhovoru?!"

Začíná naštvaně přecházet po místnosti, ale stále ji pozoruje.

„Hrála jsem přeci dokonalou a hluboce zamilovanou manželku! Pokud se ti nelíbilo, co jsem říkala, jednoduše mi příště napiš scénář!" zaútočila okamžitě Lauren – přece by si to nenechala líbit!?

„Příště to tak udělám, neboj! Teď se jdi připravit, půjdeme se ukázat na veřejnosti," rozkáže Andrew a odchází z místnosti.

„Kam jdeme?!" vyhrkne okamžitě a chytá ho za paži. Andrew její ruku hned setřese a nazlobeně se na ni divá.

„Octavius ví, jak tě má připravit! Nestarej se a jdi do svého pokoje," zahřmí a dveře se za ním s mocným zaburácením zavírají.

Lauren nezbývá nic jiného, než jít do svého pokoje a tam se podrobit péči Octavia a Fluvio.

„To tu jste celý den jen kvůli mě?" ptá se jich, když sedí před zrcadlem a pozoruje jejich unavené tváře.

„Paní Hundsbergerová, pro vás cokoliv," prohlásí Octavius, ale nedívá se jí při tom do očí. Trochu ji to znervózní, ale dlouho se tím nezahazuje. Odchází se vykoupat, ale místo aby si napustila plnou vanu, což jí vždycky pomáhalo na nervy, dává si rychlou sprchu, po které si přijde ještě více unavená než před tím.

Tento den je tolik náročný.

Oblékne si spodní prádlo a jen v županu a turbanu vytvořeném z ručníku vychází z koupelny. Na posteli jsou již položené růžové šaty, takové dívčí, něžné.

Pomalu jde k posteli a dotýká se jemné látky.

„Jsou krásné," prohlásí Fluvie a objevuje se na druhé straně postele.

„Nevíte, kam to vůbec jdu?"

„Paní, vy to nevíte? Přeci na recepci pořádanou stranou vašeho manžela. Vše je uspořádané na počest vašeho manželství... Setkáte se tam s mnoha důležitými lidmi!" vykládá Fluvie a přechází k toaletnímu stolku.

Lauren jde za ní a prochází opět celým tím kolotočem zkrášlení. Foukají jí vlasy, natáčí, malují... Neví přesně jak dlouho to celé trvá. Prostě tam jen sedí a občas poslechne rozkaz Fluvie nebo Octavia.

„Fluvie, Octavio, často spolupracujete s ženami z takzvané vyšší společnosti?" chce vědět Lauren.

Oba dva jako by se načepýřili a na jejich obličejích se hned objevil pyšný výraz.

„My jsme nejlepší v New Yorku!" zazní sborově a Lauren se na ně pousměje.

„Samozřejmě, jak jsem si mohla myslet něco jiného?" pronese mile Lauren a tím si vyslouží polibek na tvář od Octavia a zapýření Fluvio.

Na chvíli se odmlčí a dál o sebe nechává pečovat, ale nakonec se musí zeptat.

„Co dělají takové ženy jako jsem já?" ptá se tiše.

„Jak to myslíte, drahoušku?"

„Co dělají ve volném čase? Čím se zabavují?"

„Charitou, pořádáním večírků, různými koníčky, chozením na soiare... Toho je! Nebojte se, určitě se nebudete nudit!" přesvědčuje ji Fluvie a ozývá se i Octavius.

„Tadadáá," simuluje zvuk trubky. „Jste hotová, drahoušku!" oznamuje ji s nadšením Octavius a otáčí ji směrem k velkému zrcadlu.

Přijde si jako velký růžový obláček – vypadá velmi nevinně, vlasy má natočené do dívčích lokýnek a i líčení je aranžované tak, že vypadá jako malá dívenka. Ještě ke všemu ji zapletli do vlasů růžovou mašli.

„Vypadám jako malá holka," vypravuje ze sebe Lauren, v hlasu ji jasně zaznívá zklamání. Toužila vypadat žádoucí, ne nevinná.

„Vypadáte rozkošně, zlatíčko! Přesně tak, jak si to přál váš manžel!" přesvědčuje ji Octavius a Lauren nezbývá nic jiného, než to přijmout.

***

Noah stojí u baru a zrovna když si poroučí jednu sklenku whisky, přistupuje k němu Andrew Hundsberger, kandidát na prezidenta, se lstivým úsměvem. Natahuje k němu pravici.

„Noahu, rád tě vidím!" vítá ho familiárně a nezbývá mu nic jiného než přijmout nabízenou ruku.

„Andrew, gratuluji ke sňatku!" odpovídá formálně Noah.

„To nestojí za řeč," prohlásí Andrew a mávne rukou jako by se nic nestalo. Barman zrovna dává na pult připravenou whisky a když vidí Andrewa, okamžitě začne připravovat nějaké pití. Za moment mu podává sklenici s průzračnou tekutinou.

„Na zdraví," praví přátelsky Andrew a společně si ťukají.

„Máte rozkošnou ženu," skládá poklonu Noah, ale myslí to upřímně. Lauren mu přijde úžasná.

„Oh, to je asi úhel pohledu," řekne tajemně Andrew a zhluboka si přihýbá ze sklenice. Najednou k němu přistupuje nějaká žena, lascivně oblečená, dokonce ji z výstřihu vykukuje krajka podprsenky a až moc přátelsky se ho dotýká. Noah to sleduje beze slova, je na tohle zvyklý, Hollywood je toho plný, ale v tomto případě cítí lítost – kvůli Lauren.

„Teď ne, zlato... Přijď pak večer, teď si musím hrát na skvělého manžela," promlouvá k té ženě a když odchází, poplácá ji po zadku. Dokonce ta žena stačí i mrknout na Noaha, ale ten to nevnímá. Je skutečně překvapen slovy Andrewa – vždyť je to přeci svatební noc a on nebude spát s Lauren?

Ze sálu se začne ozývat slabý potlesk a když se Noah podívá směrem do sálu, bouchne ho cosi růžového do očí – Lauren. Ty lokýnky spojené s růžovou dělají dojem, že je jí kolem patnácti. Ve tváři má vepsané obavy, i když se pokouší mile usmívat.

„Pokud máš o ni zájem, máš mé svolení ji večer navštívit – pokoj číslo 669," prohlásí jen Andrew, poplácává ho po rameni a Noah tam stačí jen omámeně stát hledíc na tu nevinnou krásu na schodech.

„Mám poslechnout Andrewa nebo své svědomí?"