Ovládán ženou - 29. kapitola

Ráno Margaret probudilo něco neobvyklého. Polibky.

Jen zamručela a otočila se, aby mohla dál snít. Smích, který se však ozval, rozhodně nebyl snem.

„Nespi, miláčku," zašeptal u jejího ucha a přitiskl rty k jejímu krku. Rukou ji hladil po paži, ale pak pomalu přejel pod přikrývku a pohladil její ňadra.

„Jsou nějaká větší než si pamatuji," zavrněl jí a ona se jen pousmála.

„Poděkuj svému dítěti," řekla rozespale a otočila se na něj. Zatajil se jí dech nad tou jeho krásou. Byl naprosto dokonalý, až se opravdu chtěla štípnout, zda je to všechno pravda. Usmíval se na ní a jeho oči jen zářily.

„O tomhle jsem se nesnažila ani snít," vyhrkla, když ho hladila po tváři. Hned ji pak políbil.

„Tohle není sen, miláčku, to je realita," šeptnul jen.

Na Margaret v tu chvíli dolehla pravda.

„Chrisi, co budeme dělat?"

„Teď? Půjdu se podívat na Amandu a pak si půjdeme užít dobrou snídani," řekl bezstarostně a prohrábl si vlasy. Položil se na záda a Margaret se hned otočila na bok, aby mu viděla do tváře a položila mu dlaň na hruď.

„Víš, jak to myslím? Kde je vůbec Olívie? Co se bude dál dít?" tázala se. Doléhala na ní bolestná realita.

„Neřeš to, nekaž tuhle krásnou chvíli," mručel a pak ji políbil na konečky prstů. Pak ji ještě obejmul, několikrát políbil a vstal z postele. Bez studu přešel bez trenek přes pokoj, protáhl se a vytáhl z jednoho šuplíku boxerky a natáhl si je.

Margaret se také protáhla a pomalu se posadila. Potichu ho pozorovala a připadala si jako ve snu. Zívla a také se začala zvedat z postele.

„Já nic neudělal! Já nikoho nezabil! Zavolejte mi mého právníka!" vykřikoval Michael, který byl naprosto zmatený celou touto situací. Vzbudil se ve svém domě, kousek od mrtvé ženy, která mu přišla povědomá, ale nemohl přijít na to, kdo to je.

Ležel na zemi a všude byla krev... Pak tam vběhli nějací muži, mířili na něj zbraněmi, nacpali ho do auta a pak se ocitl tu.

„Pane Gleenworthe, vy jste zavraždil Olívii Hundsberger!" křikl na něj zřejmě vyšetřovatel a bouchl o stůl.

„Pane, mohl byste sem jít?" řekl náhle muž stojící mezi dveřmi. Lehce pohledem zavadil o Michaela, který nervózně složil hlavu do dlaní.

Vyšetřovatel beze slova odešel a zavřel za sebou dveře. Michaela nechal vařit ve své vlastní šťávě, a až se s intrukcemi vrátil zpět, podezřelý přecházel po místnosti jako rozzuřený býk.

„Tak pustíte mě už? Já už vám po několikáté říkám, že jsem to neudělal! Chci zavolat svému právníkovi!" rozčílil se Michael, ale nebylo to mu nic platné.

Komisař se jen rozesmál a pokynul tomu druhému muži, který s ním vešel do místnosti, který se vrhl na Michaela a aniž by se nadál, měl na zápěstí želízka.

„Tímto dokumentem vás soudce Calagham odsuzuje za vraždu Olívie Hundsberger nepodmíněně na doživotí," řekl jen komisař a doslova si užíval pohled na vzpouzejícího se Gleenwortha. Nevěděl, komu a hlavně tenhle chlapík udělal, ale muselo to být něco velkého, že se jej takhle zbaví... Ale jeho osud už ho nezajímal, on si jen shrábne své peníze a zajede si někam na dovolenou s manželkou.

„To není možné! Já jsem nevinný!" křičel Michael, ale už ho drželi a nasazovali pouta.

„Odveďte ho!" zavelel komisař.

„Já se pomstím!" znělo za zoufalým Michaelem, který ani nevěděl, kdo mu to udělal. Zjistí to, dostane se z toho a pak se všem pomstí!

„Pane Hundsbergere, chce s vámi mluvit policie," oznámila Chrisovi služebná a snažila se ignorovat nepořádek v salónu a rozházené polštáře. Nedívala se ani na poodhalenou ženu, která se nechávala krmit jejím pánem, ani na jejího šéfa, který vypadal šťastněji než kdy jindy.

Chris se okamžitě zarazil a podíval se na Margaret, která se také zarazila.

„Doveďte je do salónu, Jane," poručil a služka se hned vyporoučela z pokoje.

„Co asi chtějí?" prohodila Margaret a hned se začala zvedat společně s Chrisem. Nahodil na sebe kalhoty, zapnul košili a lehce si prohrábl vlasy. Margaret se hned začínala oblékat.

„Nemusíš tam se mnou chodit."

„Ale já chci...," řekla a dopnula si kalhoty. Pohladila si lehce zvednuté bříško a podívala se na něj. Chris se na ni podíval s obrovskou něhou v očích a něžně ji zabalil do svého objetí. Políbil ji do vlasů, nadechl se jejich vůně a pak přerušil objetí.

„Dobrá, pojď."

Spolu pak vešli do místnosti, kde už seděli dva policisté. Oba dva s kamennými výrazy v obličejích na ně hleděli bez jediné známky emocí.

„Pánové," pozdravil je Chris a posadili se naproti nim.

„Pane Hundsbergere, můžeme s vámi hovořit o samotě?" vyzval ho jeden z policistů, ten silnější, tmavší. Druhý s jemnějšími rysy a zrzavými vlasy je oba pozoroval.

„Snad se nám prvně představíte," vytasil toto vyzvání Chris. Seděli s Margaret velmi blízko u sebe a drželi se za ruce.

„Já jsem detektiv Harris a toto je detektiv Clarkson a vyšetřujeme vraždu," oznámil ten dominantnější.

„Jakou vraždu?" okamžitě zpozorněl Chris. I Margaret se celá napřímila a hleděla na ně.

„Přišli jsme za vámi ohledně vraždy vaší manželky, Olívie," řekl a okamžitě studoval jejich reakce.

„Prosím?" vyhrkl jen Chris a celý se napjal. Margaret na ně jen tiše hleděla.

„Vaše žena byla nalezena v domě pana Michaela Gleenwortha, který je podezřelý z její vraždy."

„Cože?" vyhrkla Margaret a předklonila se.

„Ne, ne, ne, to nemohl udělat Michael!" proběhlo ji hlavou.

„Vy ho snad znáte?" zajímal se ten tišší.

Chris ji okamžitě zmáčkl ruku ve znamení, že má mlčet a rozhodl se odpovědět za ni.

„Co se stalo?" chtěl vědět.

„Nevím, zda je vhodné tady před dámou," řekl kulantně detektiv.

„Margaret je mou blízkou přítelkyní," odpověděl taktéž kulantně Chris a usmál se na nervózní Margaret. Doslova se jí klepaly ruce, protože stále nemohla uvěřit tomu, co se stalo.

„Dobře, byla nalezena vykrvácená v domě pana Gleenwortha. Po posmrtném ohledání vyšlo najevo, že měla podřízlé hrdlo. Kousek od ní byl nalezen pan Gleenworth. Nevíte, jaká byla spojitost mezi vaší ženou a panem Gleenworthem?" chtěl vědět detektiv.

„Pane bože, to není možné!" vyhrkla, ale Chris ji opět stiskl ruku.

„Moje žena měla hodně milenců, pane Harrisi, a je dostihodně možné, že se mezi ně řadil i Gleenworth," řekl klidně Chris, ale Margaret věděla, že lže a netušila, proč to dělá... Michael ji vlastně pomohl a byl k ní milý!

„Dobře, bude se to dál řešit... Dáme vám pak vědět, kdy bude tělo připraveno k pohřbu," řekl jen detektiv, podíval se na toho druhého a okamžitě se postavil.

Chrise i Margaret překvapil náhlý zvrat situace, vesměs žádné jiné otázky a už odcházeli.

Ještě se na něj otočili, kondolovali mu a vyšli z pokoje s tím, že najdou cestu ven.

„Chrisi, proč jsi to o Michaelovi řekl?"

„Michael je šmejd, ale tentokrát nám pomohl, tak co bych mu taky trochu nepomohl, ne?" řekl zlomyslně Chris a v ten okamžik se ho skutečně bála. Podívala se na něj udiveně a nechápala, kde se to v něm vzalo.

„Co je? Já mu pak pošlu do basy kytku," řekl poté, co uviděl výraz Margaret.

„Já tě nechápu," odvětila jen a začala se od něj odtahovat, ale on ji přitáhl k sobě a opřel si čelo o její.

„Miláčku, víš co to teď znamená?! Budeme žít šťastni až do smrti..."