Ovládána mužem - 1. kapitola

Zdál se jí tak nádherný sen... Byla v tomto pokoji a přišel za ní Andrew a poprvé se s ní miloval.

Pak na ní dýchla realita.

„Bože, Lauren, ty jsi tak blbá!" povzdechla si nahlas a opět se protáhla mezi těmi nadýchanými polštáři. Když s ní chodíval na večeře, do různých klubů a jednou ji políbil, ona si hned začala představovat i toto.

Všechno chtěla až moc rychle a vlastně by teď měla myslet na úplně něco jiného - její bratr zabil a poslali ho do vězení. Věděla moc dobře, čím se její bratr živí. Věděla, že se nebál udělat něco nezákoného, ale zabít? Nikdy.

Andrew ji prý vzal do bezpečí, prý se bude dít mnoho špatných věcí a tady vše přečká v pořádku. On byl vlastně takovým jejím strážným andělem. Neřekl jí, co všechno se ten den dělo, ale ani to vědět nechtěla.

Plně mu důvěřovala.

Vyskočila z postele a sáhla po tašce, ve které bylo ještě uklizeno oblečení, které jí prý nabalil Andrew. Všechny věci uvnitř byly její, to nemohla popřít, ale nechápala, jak je našel. Ale to čert vem. Z toho dne si pomalu nic nepamatovala, proto musela spoléhat na slova Andrewa.

Vytáhla z ní kostkovanou košili, spodní prádlo a rifle a s touto výbavou vešla do koupelny, ve které se opláchla, upravila a oblékla. Jako každé ráno, co tu bydlela, snídala společně s Andrewem. Trval na tom a jí to dělalo neskutečnou radost.

V její hlavě se ozývalo mnoho otázek, ale vždy je potlačila.

Vyšla z pokoje a seběhla po nedalekém schodišti do přízemí. Už v půlce schodů mohla cítit vůni palačinek a kávy.

„Dobré ráno!" zazpívala hospodyni, která ji přivítala úsměvem a připravovala na talíř další palačinku.

„Dobré ráno, slečno, jak jste se vyspala?"

„Dobře, voní to skvěle," usmála se a objala starší ženu, která si už za těch pár dní zvykla na její chování a hlavně projevy lásky, které zahrnovaly mnoho dotyků, proto ji také lehce poplácala po ruce a dál se věnovala palačinkám.

„Kde je Andrew?" ptala se Lauren a sáhla po kousku jahody, který byl přichystaný na ozdobu, ale nemohla odolat. Hospodyně se na ni jen lehce káravě podívala, ale nakrájela další jahodu.

„Pán za chvíli přijde, telefonuje," řekla jen a vytvořila kopeček šlehačky hned vedle srolované palačinky.

„Tak jo," kývla Lauren a sáhla po sklence, kterou naplnila vodou a zhluboka se napila.

„Zatím si sedněte, slečno, snídaně bude během pár chvil hotová," oznámila hospodyně a Lauren přešla tiše k masivnímu stolu a posadila se na jednu ze židlí.

Chvíli si hrála s prostíráním a když se otevřely šoupací dveře pracovny, zvedla zrak a užívala si pohled na přicházejícího Andrewa.

„Dobré ráno, drahý," vyhrkla a hned vstala, aby jej objala a políbila. On ji však jen lehce objal a políbil na čelo. Sáhl po novinách a posadil se do čela stolu. Lauren okamžitě sedla vedle něj.

„Jak ses vyspal, drahý?" zajímala se a on na ni pohlédl přes okraj novin a povzdechl si.

„Šlo to, Lauren...," zabručel a sáhl po hrnku, do kterého mu hospodyně nalila čerstvou kávu.

„Nevíš něco nového o mém bratrovi?" vyzvídala Lauren a nalila si pomerančový džus. Pak se usmála na hospodyni, která před ní postavila talíř s palačinkami.

Andrew se podíval na talíř před sebou a složil noviny. Položil je vedle sebe a až pak se podíval na Lauren, která se pak na něj široce usmála. Prohlédl si ji od hlavy až k patě.

„Nechce se ti zajet nakoupit si něco nového na sebe?"

Lauren nechápala, na co naráží.

„Já si myslím, že není potřeba, ale jestli si myslíš, že bych měla, tak to udělám," podvolila se. Sklopila zrak na svůj talíř a ukrojila si kousek palačinky.

„Není bezpečné, abys chodila sama, půjdeš s mými lidmi," rozkázal.

„Tobě se nelíbí, jak chodím oblékaná. Stydíš se za mě?" posteskla si a vrtala se ve zbytku palačinky.

„Nebuď malicherná! Jestli chceš, mohl bych jít na chvíli s tebou," navrhl ji trpitelským hlasem a znovu se napil kávy. Za celou dobu konverzace se na ni pořádně nepodíval.

„Budu moc ráda!" nadšeně vypískla a vrhla se mu kolem krku. Andrew ztuhl, ale nechal ji.

„Lauren, nechceš trochu popřemýšlet o svém chování? Nehodily by se ti nějaké hodiny etikety?"

„Chodila jsem na hodiny etikety, ale byla to vždy nuda," povzdechla si a stáhla se od něj dál.

„Dobrá... Ty nákupy, bude se ti to hodit do hodiny? Musím ještě něco dovyřídit," postavil ji před hotovou věc, ale Lauren mu vůbec neodporovala, jen pokývala hlavou.

„Také bys měla pořádně jíst," diktoval dál, ale zájem v jeho očích se neobjevil.

„Jak si jen přeješ," šeptla ztrápeně. „Nějak se v tobě nedokážu vyznat," přiznala se.

„To po tobě ani nikdo nechce...," řekl drsně, ale pak zmírnil tón. „Ty víš, že to všechno dělám pro tvoje bezpečí."

Když ji pohladil, celá se jakoby rozplynula. Nádherně se na něj usmála a užívala si ten dotek.

„Lauren, ty moc dobře víš, že jsem kongresmen... A v budoucnu bych rád zkusil i kandidovat na prezidenta. K takové cestě potřebuji dvě věci," prohlásil a hluboce se jí zahleděl do očí. Lauren hltala každé jeho slovo.

„Podporu svých lidí a reprezentující ženu," řekl jen a sledoval její reakci.

„Jak to myslíš, Andrew?" zpozorněla a hlavou ji najednou proběhlo mnoho scénářů.

„Snad si nenašel nějakou ženu..."

„Dlouze jsem přemýšlel, Lauren, a zjistil jsem, že jsi ideální partnerka. Jsi celkem milá. Budeš hezky vypadat na společných fotkách. Jen to vystupování trochu vylepšíme a bude to ideální. Já ti za to všechno dám střechu nad hlavou, bezpečí a pokusím se pomoci tvému bratrovi..."

Lauren si představovala úplně jiné vyznání lásky. Snila o romantických slovech a velkých gestech. Realita však byla jiná, ale i tak byla naprosto nadšená.

„Ty by sis mě chtěl vzít?!" vyhrkla a štěstím se jí rozzářila očka.

„Co nejdříve to půjde," slíbil jen, vzal ji za ruku a jemně ji políbil na hřbet ruky.

„Andrew, já jsem tak šťastná!" vyskočila nadšeně a vtlačila se mu na klín. Začala ho nadšeně pusinkovat, ale když ho chtěla políbit na rty, uhnul hlavou. Lauren to však přešla se smíchem a čechrala mu vlasy.

„Lauren, mírni se..." vyzval ji, ale nechal ji sedět u sebe na klíně.

„Kdy bude svatba?" nadšeně vyhrkla a znovu ho objala a položila se hlavu na jeho hruď.

„Všechno zařídím," slíbil ji a jemně, ale jistě ji chytl a zvedl ji ze svého klína.

„Až to řeknu svým kamarádkám, budou nadšené!" vypískla, ale Andrew nesouhlasně zakroutil hlavou.

„Bylo by to vůbec vhodné? Ale o tom si popovídáme později."

S těmito slovy odešel zpátky do pracovny.

„Slečno Lauren, budete si přát něco dalšího?" zjevila se vlastně odnikud hospodyně a začala sklízet nádobí po snídani.

„Slyšela jste to? On si mě chce vzít!" oznámila jí nadšeně.

„Gratuluji, slečno," řekla mile, ale začínala se o slečnu bát. Její nadřízený k ní nebyl zlý, ale slyšela a viděla, jak umí jednat a měla pocit, že se Lauren dostala do vražedné smyčky.