Ovládána mužem - 41. kapitola

„Kde jsou?" zeptal se, když vešel do místnosti, kde kolem stolu stáli jeho muži. Okamžitě se postavili vzpřímeně a jeden z nich se odvážil vystoupit k němu.

„Armando, je nám moc líto vaší ztráty, ale věříme, že váš syn vám dodá sílu...," pokoušel se jej povzbudit, ale Armando jej jasně utnul pohledem.

„Lutto zabil všechny, které jsem kdy miloval. Mojí ženu, mé dítě...," oznámil hlasem bez emocí a několik mužů si vzájemně vyměnilo pohledy. Nikdo netušil, co se bude dít. Bylo logické, že bude usilovat o pomstu, zvlášť, když zemřelo i jeho dítě. Lutto mu prakticky vzal celou rodinu.

„Přijměte naši nejhlubší soustrast," řekl tiše a vrátil se ke stolu.

Armando jen kývl hlavou a přešel do čela stolu. „Pánové, doufám, že stojíte při mě. Lutto rozpoutal válku a nic mi nebude svaté v cestě jej zničit," řekl jen a když viděl, že všichni souhlasně kývou hlavou, podíval se na mapu, která byla rozložená na stole. „Tak kde se tedy nachází?"

„Právě jí v restauraci Jing-Shua a není sám," promluvil jeden z mužů. „Je tam ještě s Filliangalem a nějakou ženou." Filliangal byl dlouholetý partner Koncienského, který od něj odebíral zbraně.

Armando se na ně suše usmál a v hlavě se mu osnoval geniální plán. Luttovi po něm nic nezbyde. Nezabije jej, to ani náhodou, přeci jen on bude trpět celý život kvůli smrti své lásky a hlavně kvůli tomu, že nikdy nebude schopen poznat svého syna. Přeci nenechá Lutta z toho jen tak lehce vyjít.

„Pane," oslovil jej muž, který měl za úkol vypátrat vše, co se týkalo jeho ex manželky. „Vaši ex jsme našli, právě se nachází v restauraci s Luttem."

Armando se napřímil a usmál se své štěstěně. „Chci seznam všech lidí, se kterými jakýmkoliv způsobem obchoduje a ji mi přiveďte," rozkázal a sledoval nyní své muže, jak odcházejí plnit jeho příkazy. S Patrice si rád promluví.

Na něj nyní čekala povinnost připravit pohřeb.

***

„Prosím, paní Sanders," otevřel ji dveře policista a přešel k rámu. Lauren procházela kontrolou předtím, než mohla vejít do místnosti pro návštěvy.

Věděla moc dobře, kdo to na ni čeká a neměla odvahu se mu podívat do očí. Potom všem co způsobila... Netušila, co po ní chce, uklidňovala se, že před ostrahou jí nemůže napadnout, ale pak došlo, že když ji našel i z vězení, najde ji kdekoliv. Jen ji utěšoval fakt, že mu hrozí doživotí.

Celou noc nespala, stále přemýšlela, jak by to udělala, aby mu unikla, aby tam vůbec nemusela chodit, ale na žádný způsob nepřišla. Navečer pro ni měl přijet řidič, aby odjeli do Miami a v tom vzkazu jasně stálo, že kdyby nepřišla, ani by tam nedojela.

Nyní nervózně stála před kovovými dveřmi, které ji policista otevřel a ona vešla do menší místnosti, kde byl jen stůl a dvě židle.

„Co to má znamenat? Myslela jsem si, že se sejdeme v návštěvní místnosti?" divila se šokovaně. Vývoj této situace se jí vůbec nelíbil!

„Hundsberger si vyřídil separé místnost, ale žádné prasečinky," posmíval se policista a bezostyšně za ní zavřel dveře.

Strašně se jí potily ruce. Nervózně si je mnula, ale i přesto, že měla téměř dřevěné nohy, přešla si sednout. Chvíli se rozhlížela po místnosti a nevěděla, co má dělat.

Dveře se otevřely a vešel Andrew, oblečený celý v oranžovém vězeňském erálu. Nemohla se ubránit tomu, že si jej prohlédla. Podvědomě hledala jakékoliv známky rvaček a týrání, ale k jejímu překvapení nejevil žádné známky strádání, spíš vypadal jako by se mu tam líbilo.

„Taky tě rád vidím, drahá ženo," usmál se na ni a posadil se naproti ní. V očích neměl tu nenávist, kterou očekávala, seděl naproti ní uvolněně, jakoby se nic nestalo.

„Nevím, o čem to mluvíte, já jsem Sandra Sanders," doslova pípla, ale do očí se mu nedokázala podívat. Zkoušela lhát, ale jen, co to vyřkla, věděla, že jí prokouknul.

Andrew se zasmál upřímným hlasem a opřel se o židli. Natáhl ruku a na stole si začal hrát se zlatým kroužkem, svatebním prstýnkem. Lauren fascinovaně sledovala pohyb a lehce nadskočila úlekem, když do ticha promluvil.

„Překvapila jsi mě," vydechl a dál si ji prohlížel. „Dlouho jsem přemýšlel, jestli ten blbec Lutto zabil tebe nebo tu druhou, ale pak mi došlo, že ty bys nikdy nic neměla s Noahem. Věděl jsem to, i když jsem tu druhou našel v Marseille s ním v posteli. Musel jsem mu namlátit, aby to vypadalo věrohodně, ale víš, co pro mě bylo celou dobu záhadou? Kdes celou tu dobu byla?" podíval se na ni a dál se zaměřil na rotující kroužek.

Když Lauren mlčela, opět promluvil. „Nehodláš mi odpověď? Ani za to ti nestojím za tu zradu?" rýpnul si do živého, ale Lauren dál mlčela.

„Říkal jsem si, že to neuděláš," řekl pobaveně a Lauren vyděšeně vystřelila hlavou k němu. „Oh ano, Lauren, věděl jsem o tom, co chystáš. Věděl jsem, že ten víkend na ranči mi prohledávali dům, ale víš co, má drahá manželko? Já na to byl připraven," usmál se hořce a bouchnul do stolu tak, že svou dlaní přikryl prsten. Lauren při ráně doslova naskočila a šokovaně poslouchala jeho slova.

„Proč sis vybral zrovna mě?" vydechla tiše a upřímně doufala v jeho upřímnou odpověď. Toužila po této odpovědi.

„Lauren víš co mě na tobě vždy fascinovalo a zároveň neskutečně sralo?" podíval se na ni a nečekal na její reakci. „Ta tvoje nevinnost. To, co já nikdy neměl. Když jsem tě poprvé potkal, byla jsi čistá jako sníh, jako lilie a já jsem si vedle tebe přišel tak zvláštně... Špinavý."

„Tak jsi se rozhodl mě ušpinit?" vydechla a pokračovala v jeho metaforách.

„Ano i ne. Hodila ses mi strategicky a hlavně jsem měl nějaké nevyřešené obchody s tvým povedeným bratrem... Chtěl jsem mu skrz tebe ublížit, ale postupem času jsem začínal být závislý," chrlil ze sebe svá tajemství a Lauren tam jen seděla a tiše poslouchala jeho slova, která chtěla slyšet a zároveň ji zraňovala.

„Na čem?" šeptla a v rukou zmáčkla svoji kabelku.

„Na tobě," zasmál se a zaklonil hlavu a chvíli tak zůstal a zhluboka dýchal. „Mátla jsi mě a nejhorší na tom všem bylo, že já nikdy nežárlil... A tys tenhle odporný cit ve mně probudila. Netuším, kdes byla těch pár měsíců a strašně mě sžírá, cos dělala a s kým."

Lauren ale stále mlčela. Nehodlala mu nikdy říct o dítěti. Vlastně dětech.

„Proč to chceš vědět, když toto je naše poslední setkání? Už se nikdy neuvidíme... Co jsem dělala tě vůbec nemusí zajímat," odsekla.

„Pravda," zahučel a všechna veselost jej opustila. „Nenapadlo by mě, že se začneš vydávat na Sandru."

Lauren opět odmítla mu cokoliv říct, nechápala, kde vzal všechny ty informace.

„Andrew," oslovila jej tiše a naklonila se k němu. „Odpověz mi na jednu otázku, ale upřímně... Proč jsi mě tenkrát... Zneužil?" Přistihla se, jak zadržuje dech.

Andrew dlouho nic neříkal a prohlížel si jejich svatební prsten. „Tehdy jsem přestřelil. Měl jsem upito a byl jsem vyhecován, ale nechtěl jsem ti až tak ublížit, ale na „omlouvám se", už je pozdě, že?"

Lauren tiše souhlasila. Bylo pozdě už na všechno.

„Víš, já jsem našemu manželství dala tolik nadějí a možností, ale tys nikdy neměl zájem o manželství ani nějaké pouto se mnou. A přiznej si to, ty zbožňuješ Patrice," řekla tiše a nevěděla, kde se v ní bere to náhlé nutkání vše říct.

„K Patrice jsem nikdy nic necítil. Já jsem nikdy nic necítil k žádné ženě, tys byla první, na které mi alespoň trochu záleželo," vyznal se jí a Lauren nebyla schopná ze sebe vydat hlásku, ale pak se něco v ní zlomilo.

„Proč mi to teď říkáš?" vykřikla a postavila se. „Proč mi to děláš? Proč mi dáš naději a pak sebereš? A stále dokola to děláš a mě tím ničíš!"

Andrew se na ni podíval a jen zakroutil hlavou. „Já to nikdy v životě neměl jinak, neznám nic jiného."

„Bože, ty tvoje debilní kecy," ulevila se a bouchla do stolu. „Tos mě nemohl normálně milovat? Já bych tě milovala i kdybys byl obyčejným truhlářem nebo prodavačem v supermarketu, ale ty...," vybuchla. „Tys byl prostě vždycky vůl. Zraňoval jsi mě a odtahoval jsi se ode mě, nikdy jsi mi nedovolil se k tobě přiblížit a teď jsi mě sem táhl kvůli čemu? Abys mě donutil se cítit bídně?! Skvěle, povedlo se ti to, protože já jsem znechucená a už toho všeho mám dost." Ke konci na něj doslova křičela a Andrew tam jen seděl a tiše ji pozoroval.

„Vím, že jsem chyboval, vím to, ale...," zarazil se a podíval se na ni. „Už nic nemohu změnit."

„Proč jsi mě chtěl vidět, Andrew?" sykla a propichovala jej naštvaným pohledem.

„Protože jsem tě chtěl vidět a promluvit si s tebou, vysvětlit ti...," začal, ale ona mu skočila do řeči.

„Já nechci slyšet další tvoje kecy, Andrew, vždycky jsi mi lhal a hlavně jsi mi zatajoval skutečnosti a já už chci žít klidným životem! Chci být volná, šťastná, milovaná!" vykřikla a položila si tašku na židli a začala přecházet po místnosti. „Je to snad moc, že chci být co nejdál od tebe?"

„Nevěděl jsem, že cítíš ke mně zrovna takové city," řekl s úšklebkem, ale vstal také a přešel k ní.

„Andrew, nechoď ke mně, už nejsem tvá žena. Tvá žena byla zavražděna jedním z tvých kumpánů!" vykřikla a ustupovala před ním, ale on se přibližoval.

„Vždycky budeš má žena, Lauren, nikdy se mě už nezbavíš!" chytl ji za paže a přímo ji vtlačil do svého objetí.

„Andrew," zahučela do jeho hrudi, ale zůstala strnulá. „Proč mě prostě nemůžeš nechat být šťastnou?"

„Protože jsem sobec... Já už nedokážu být šťastný bez tebe, nechci se tě vzdát a vím moc dobře, že jsem tě do všeho dotlačil já, ale já chci všechny své chyby napravit" pošeptal ji tiše u ucha a ona podlehla jeho objetí a podvolila se jeho objetí. Pak ji ale došlo kde se nachází a odtáhla se od něj.

„Je už moc pozdě a než ty se dostaneš z vězení, já už k tobě nebudu cítit vůbec nic," lhala.

„Ale i tak si tě najdu," řekl odhodlaně a pohladil ji po její vlhké tváři. Ani si neuvědomila, že plakala.

„Nehledej, Andrew, nebude to mít cenu," kroutila hlavou a sáhla po své kabelce a měla se k odchodu.

„Budeš na mě čekat? Počkáš na mě, až se dostanu z vězení?" chtěl vědět, když Lauren zabouchala na dveře, aby dala signál ostraze, že odchází.

Lauren na něj chvíli hleděla a pak zakroutila hlavou. „Ne," vydechla a otočila se k němu zády. Ke své minulosti. Ke své bolesti. A vyšla vstříc světlejší budoucnosti, kterou zasvětí svým dětem.

„Já se tě nikdy nevzdám," zašeptal za její mizející postavou a podíval se na ostrahu, která si pro něj přišla.