Ovládána mužem - 16. kapitola

„Tato oslava je dokonalá, paní Hundsbergerová!" švitoří vedle ní postarší dáma, kterou již určitě někde viděla, ale za Boha si nemohla vzpomenout, jak se jmenuje.

„Děkuji," odpověděla skrovně, „ale nemám na to žádnou zásluhu, mohu vám jedině doporučit firmu, co vše toto zařídila."

„Slyšela jsem, že budete dávat rozhovor Vanity," pokračovala ve vyptávání ta dáma. Sáhla po jedné ze skleniček naplněných šampaňským a po šunkové rolce.

„Ano, zrovna se zařizuje datum," odpověděla lhostejně Lauren a dál se rozhlížela po místnosti. Hledala Andrewa, měl by tu někde být, ale vypadalo to, že ji nechal samotnou.

„Pokud hledáte svého muže, viděla jsem ho jít tamtím směrem," napověděla ji vědoucně dáma a odešla od ní. Lauren tam už déle nestála, všimla si, že za ní míří další dáma, proto se rychle vydala směrem, kterým ukazovala.

Kývnutím hlavou zdravila hosty, kolem kterých procházela, a aby mohla jít rychleji, nadzvedla si šaty. Tentokrát ji vybral nadýchané šaty v tělové barvě, které se k ní vůbec nehodily, ale oblékla si je, aby mu udělala radost. Nechápala, proč jí vůbec vybírá nějaké šaty, ale bylo jí jasně řečeno, že pokud chce před Vánoci vidět svého bratra, musí mlčet a plně jej poslouchat.

Vešla do kuchyně, která byla přeplněná zřejmě lidmi z cateringové společnosti. Byl to doslova mumraj a ona se pokoušela někoho oslovit, ale jakoby ji ignorovali.

„Prosím vás..." pokoušela se oslovit jednoho mladého číšníka, ale on ji ignoroval.

„Prosím vás," zkusila to ještě jednou a tentokrát se na ni ten mladík podíval.

„Co potřebujete?" vyhrkl a jeho tón ji jasně dával najevo, že se s ní nechce bavit.

„Hledám svého manžela, neviděl jste ho?" ptala se a musela rychle uhnout muži, který nesl tác s nějakými jednohubkami.

„Já nevím, kdo je váš muž, paní," odvětil nevrle číšník a svoji pozornost plně věnoval krájení citrónu.

Zhluboka se nadechuje a pokouší se projít přes kuchyň, ale jedná se přímo o nadlidský úkol. Když už je skoro u dveří vedoucích do menšího sálu, otáčí se jejím směrem jeden z číšníků a jen o fous uhýbá před padajícími jednohubkami.

„Pardon," vyhrkává a okamžitě je začíná sbírat.

Lauren se jen usměje a vyhrnuje si sukni, aby si mohla kleknout a pomoci mu.

„Vstaňte, prosím, madam," prosí ji číšník a v kuchyni jako by se všechno zastavilo. I kuchař hledí na klečící Lauren.

„Madam," přichází k ní sám kuchař a podává ji ruku, aby ji pomohl vstát, ale Lauren dál sbírá rozsypané jednohubky.

„Víte co? Odneste to do toho sálu, jen ho nějak označte, abych věděla, ze kterého nemám jíst," navrhuje Lauren a odlehčuje celou situaci svým smíchem. Za chvíli se k ní přidávají i další. Takovou reakci by nečekali.

„Mimochodem, když mě trochu vnímáte, neviděli jste mého muže?" osměluje se promluvit k těm všem lidem. Kuchař ji pokyne směrem ke dveřím do menšího salónku.

„Viděl jsem ho jíst tam, ale nemyslím si, že byste měla za ním jít..."

Lauren nedbá na jeho doporučení, zvedá se z podlahy a míří do salónku. Prochází kratší chodbou a ocitá se v té místnosti, která se rozhodně nepodobá ani trochu té, ve které několikrát trávila odpoledne. Okna jsou zakryta tmavými závěsy, místnost osvětlují jen tlumená světla a svíčky. Andrewa nachází, jak se baví se starší ženou, oblečenou ve značně vyzývavém stylu a když přichází k němu blíž, dochází, co to všechno znamená.

Úplně v rohu pokoje bylo vytvořeno něco jako pódium, na němž cosi nacvičovaly polonahé slečny. Periferním zrakem zaznamenala stůl plný alkoholu a když začala pomalu couvat, narazila do stolku, na kterém byla umístěna broušená mísa plná čehosi... Zvědavost ji nedala a sáhla po jednom čtverečku a došlo jí, o co se jedná.

„Kondom," probíhá ji hlavou a rychle jej pouští zpátky do mísy.

Otáčí se zpátky na Adrewa, který si ji zatím vůbec nevšiml, ale zato ta dáma ano. Odmlčuje se a tím si ji všímá i Andrew. Na jeho tváři se objevuje hněv a Lauren má velké nutkání se otočit a zmizet pryč.

„Nemáš tu co dělat," řekne jen a blíží se k ní rychlostí blesku.

„Hledala jsem tě," vypraví ze sebe, ale nezmůže se na víc, protože ji okamžitě pevně chytá za loket a vláčí ji ven z místnosti. Když jsou v chodbě mezi salónkem a kuchyní, otáčí ji čelem k sobě.

„Co furt za mnou lezeš!?" chytl ji surově za paži a párkrát s ní zatřásl.

Lauren leknutím ze sebe nemohla vydat slova. Nechápala, jak může tak rychle měnit své nálady... Pustil ji a poodstoupil od ní.

„Proč prostě nemůžeš poslouchat moje pokyny, kruci?! Chci po tobě moc? Jdi zpátky do sálu, tvař se jako spokojená manželka a hlavně nestrkej nos tam, kam nemáš! Rozumíš?"

Do očí ji vstoupily slzy... Opět. Raději se zhluboka nadechla a prošla kolem něj.

„Lauren," oslovuje ji ještě jednou, „zamkni se večer v pokoji."

***

Noah věděl, že by neměl být na takovém místě, zvlášť když jeho tvář visí po celém městě. Ne že by byl hledaný policií, ale právě vychází nový film Žár pouště, ve kterém hraje hlavní roli.

Posledních pár týdnů se potýkal s zvláštním druhem deprese. Jeho život byl komplikovaný. I když dostával jednu nabídku za druhou, nemohl vyhnat z hlavy tu ženu. Lauren... Musel hrát hru na svůdníka, ale když ji poznal, nemohl si pomoci, prostě ji nemohl ublížit.

Prostě nemohl.

Byla tak nevinná...

Nyní by měl být na té vánoční oslavě u Hundsbergera, ale prostě neměl sílu na to, aby pracoval na zlomení jejího srdce. Proto si raději domluvil práci v Londýně, ale stejně mu to nepomohlo, měl ji plnou hlavu.

„No to snad ne! Není to ten slavný Noah?! Mick Logan, ale tady mi všichni říkají Lulu," přišel k němu postarší muž, zjevně to tu vedl. Noah přijal jeho nabízenou pravici a párkrát s ní zapumpoval.

„Noah, ale jsem tu inkognito, snad si rozumíme," řekl a mrkl na něj.

„Samozřejmě! Co vám mohu nabídnout?" zeptal se ho kulantně a vedl ho do své kanceláře.

„Potřebuji povyražení," řekl jednoduše Noah a posadil se do jednoho z křesel.

„To je celkem logické, že jste přišel sem, ale nechápu, že někdo jako vy musíte vyhledávat podniky jako je ten můj," uvažoval nahlas Lulu a se zaujetím si ho prohlížel.

„Sám nevím, co tu dělám, ale vím, co hledám – bruneta, tak 170 cm, modré oči."

„To nejste moc náročný... Ale mohu vám nabídnout Sandru, je to doslova ďáblík, ale vypadá jako andílek – co myslíte?" nabízel Lulu.

„Dobře," souhlasil Noah, „a jak to bude s placením?"

„To vyřešíme pak... Pojďte, ukážu vám místnost, kde vám zatančí Sandra," pobídl ho Lulu a v duchu si jen mnul ruce nad tím, jakého zákazníka tu má.

Vedl ho do nevelké místnosti, kde byla pouze malé pódium, tyč a sófa. Nechybělo ani menší občerstvení a v této místnosti ho nechal s tím, ať chvíli počká.

Noah si mezitím odložil koženou bundu a udělal si pohodlí. Nalil si trochu whisky a upřímně doufal, že ho ta holka alespoň na chvíli vytrhne z letargie.

Slyšel, jak se otvírají dveře, ale neotočil se na ni. Ona také nic neříkala, jen slyšel klepot podpatků a její mělký dech.

Když se Sandra dozvěděla, pro koho má tančit, celé tělo měla najednou v jednom ohni. On byl snem mnoha žen a byl doslova raritou mezi těmi postaršími týpky. Když viděla jeho široká ramena, toužila ho svést.

Věděla ale, že to nesmí uspěchat. Pomalu k němu přešla a když se na ni neotáčel, jemně mu přejela po rameni. Věděla, jak takové doteky působí na muže.

Noaha trochu překvapil její dotyk, ale to pravé překvapení ho teprve čekalo, když se na ni otočil. Stála před ním neskutečně vyzývavá žena jen v rafinovaném spodním prádle. To ho ale nezarazilo tolik jako její tvář.

Ta podoba...

„Lauren," šeptl a nemohl uvěřit svým vlastním očím.