Ovládána mužem - 18. kapitola 18+

Všechno se v ní stáhlo. Ty dotyky nebyly Andrewa, ta vůně nebyla Andrewa, ani ten dech nebyl jeho.

V tu ránu byla vzhůru. V místnosti byla tma, ale nejednalo se o špatný sen, vše bylo skutečně. Instinktivně se pokoušela odtáhnout, uniknout těm nechtěným dotykům, ale v tu chvíli ji velmi těžké tělo zalehlo.

„Takovou krasavici nám schovával," ovinul ji těžký, alkoholem přesycený, dech. Lauren se chtělo zvracet a začala se ještě více bránit, když se ji ruka dostala pod tričko.

„Nechte mě!" vykřikla a zuřivě sebou zacukala, ale muž byl neobytný. Zacpal ji ústa rukou a dál se pokoušel sundat ji tričko.

Lauren se však nechtěla nechat znásilnit. Sáhla po lampičce na konferenčním stolu a jen se modlila, aby trefila správné místo keramickou částí lampy. Vší silou se rozmáchla a tu chvíli se ozvaly dva zvuky – jak se rozbila lampička a výkřik toho muže.

Všechny dotyky v tu chvíli ustaly. Muž hekl a zůstal na ní ležet.

Byl neskutečně těžký, ale Lauren se z pod něj rychle vysoukala. Byla v šoku, celá se třásla a když se sesunula z postele na zem, rychle se odplazila pryč. Instinktivně běžela pryč z pokoje, daleko od toho omráčeného muže.

Doufala, že někde najde Andrewa, chtěla ho i volat, ale nedostávalo se jí dechu. Nemohla ze sebe vydat ani hlásku, pouze běžela. Proběhla chodbou, halou, kuchyní, až se ocitla před dveřmi salónku.

Zarazila se nad zvuky linoucími se z místnosti.

Zvláštní, táhlou hudbu, ale hlavně vzdechy, hekání, smích...

„Panebože, co se to tam děje?!" napadlo ji vyděšeně a když jemně pootevřela dveře, věděla, že udělala obrovskou chybu.

Nikdy v životě neviděla něco takového – děly se tam normální orgie. Toto ji vyvolalo další šok. Rychle dýchala, nemohla to zastavit. Jedna ruka ji samovolně vylétla k hrdlu a s vyvalenýma očima hleděla na ty kopulující lidi.

Na stole tam tančila Patrice, držíc v ruce skleničku čehosi, oděná jen do krajkového župánku, jinak naprosto nahá. Andrew se pohyboval po místnosti, ale nezapojoval se. Lauren tam stála naprosto pacifikovaná, nemohla se hýbat, natož odtrhnout pohled.

Najednou ji někdo chytl za paži a ona z plna hrdla vykřikla. Tím na sebe strhla všechnu pozornost.

„Andrew, koukej, co jsem našel!" prohlásil muž držící její paži. Křičela a vzpírala se, ale i tak ji vtáhl do místnosti. Vůbec se jí nelíbilo, že ji většina lidí v místnosti obklopila. Muž s ní takovou silou cukl, až skončila na zemi. Bylo ji do pláče, a zvlášť když jeden postarší muž k ní přišel, v ruce držíc svůj penis, a chtěl jí jej strčit do úst. Odšoupla se od něj, ale tím narazila do nějakého dalšího muže, který se začal smát a sáhl ji na ňadra.

„Ne!" vykřikla mocně a vykroutila se. Všichni kolem se jí smáli, slyšela, jak ji pomlouvají, jak si ženy šuškají o tom, jak je nemožná. Nevěděla, co dělat. Andrew tam nebyl a ti muži se jí začínali čím dál více dotýkat, jeden ji dokonce chtěl strhnout tričko. Křičela, prala se, ale málem jí to bylo k ničemu, tričko měla natrhlé, ale nehodlala se ho vzdát.

„Dost!" zahřměl odněkud Andrew.

Kruh kolem ní se rozestoupil a ona konečně viděla Andrewa, který měl v očích doslova vražedný pohled. Ten však nebyl určený těm lidem, ale jí.

„Lauren, co jsem ti řekl?!" pronesl slaďoučkým hlasem, jako by mluvil k dítěti, a tím vyvolal ještě větší strach z jeho reakce. Přišel až k ní, ale jen na ni shora hleděl.

„Andrew! Půjč nám ji!" vyzval ho nějaký blonďák, kolem třicítky, který na ni dost vilně koukal.

„Andrew, no ták!" ozval se další, ale Andrew neodpovídal.

Lauren si na malý okamžik oddechla, ale to neměla. Andrew po ni sáhl a vytáhl ji nahoru ze země. Pevně ji držel před sebou, ale dívala se do lidí. Bylo jí z toho zle, jak ji ti lidé obklopovali. Pár z nich znala, ale spousta z nich skrývala své obličeje v skrytu škrabošky.

„Vážení, ale upozorňuji vás, že s ní není žádná legrace!" prohlásil Andrew a zesílil stisk. „Je neskutečně frigidní..."

„Andrew, to s ní ale musíš umět... Takové kočičky to mají rády rychle a drsně!" řekl jeden muž, jehož tvář byla skryta maskou. Vykročil směrem k ní a ona se proti své vůli víc natlačila na Andrewa.

„Ale měl bys jí koupit něco lepšího než tohle," poukázala některá z žen v davu a Lauren zrudla studem a také vztekem.

„Nechte mě už být! Já už toho mám dost," vykřikla a pokoušela se vykroutit z Andrewa sevření.

„Vidíš, Andrew?! Říkal jsem ti, že to má ráda rychle a tvrdě!" ozvalo se opět.

„Copak s tebou udělám, Lauren?" zahučel Andrew a otočil ji směrem k sobě. Nyní se dívali jeden druhému do očí a Lauren došlo, že takhle si do očí nezahleděli už hodně dlouho. Opět ta jeho modř na ni začala působit tím podmanivým kouzlem a ona doslova zvláčněla.

Najednou ji ale postrčil a ona skončila položená na kulečníkovém stole, hned ji strhl kalhoty pyžama.

„Ne, Andrew," odporovala, ale bylo jí to k ničemu. Tělem ji projela ukrutná bolest, když do ni násilím vnikl. Ležela tam s natrženým tričkem, všem přítomným na očích, z očí se jí hrnuly slzy a tělo se ji stahovalo neskutečnou bolestí. Přestala vnímat okolí, jen počítala každý bolestivý průnik do jejího těla. Prosila, aby to všechno skončilo, ale nikdo ji neposlouchal.

Několikrát ji plácl po zadku a nepřestával ji tahat za vlasy.

Když skončil, už jen vzlykala. Celé tělo ji neskutečně bolelo a přes všechnu bolest ani nezaregistrovala, že ji červený potůček teče po stehně.

„Ona krvácí, Andrew!" ozval se zděšený hlas, ale Lauren už ztratila vědomí.

***

Lauren ležela na privátní klinice, kde se o ni starali jen ti nejlepší lékaři. Probudila se po pár hodinách spánku, ale odmítala s kýmkoliv komunikovat. Lékaři, kteří se o ni starali, měli podezření, že toto celé je dílem domácího násilí, ale proti Hundsbergerovi neměli sílu jít.

Andrew odložil o dva dny odlet do Švýcarska, ale nenavštívil ji. Měl jiné starosti, hlavně s odklízením těla a maskováním stop. Vlastně mu to celé hrálo do karet. Když našel senátora Bannera ležícího v jejím pokoji, který se pomalu probíral z té ránu, co mu uštědřila, využil situace a odklidil jednoho ze svých nepřátel.

Hodilo se mu to i kvůli Lauren. Tímhle si pojistí její mlčení. Navštivil ji však až v den svého odletu do Bernu. Vešel do jejího pokoje a našel ji ležící na posteli.

Přistoupil k ní, ale dlouze mlčel. Ona se na něj ani nepodívala, ani se nepohnula. Ani nevěděl, co by ji měl říci.

„Lauren, musím s tebou mluvit," řekl pevným hlasem, ale ona se stejně na něj ani nepodívala.

„Mlčíš, dobře... Měla bys ale vědět, že mi hodně dlužíš," promlouval k ní a naklonil se nad ní. „Ve tvém pokoji jsem našel toho muže, ale mrtvého. Zabilas ho, Lauren, zabila. A víš, co já pro tebe udělal? Uklidil jsem ho..."

Lauren to otřáslo, ale nedokázala projevit jakoukoliv emoci. Pootočila hlavou směrem k němu a její ruce se začaly třást.

„A víš, koho jsi to zabila? Manžela Kim, senátora Bannera..." řekl jen a sledoval její tvář v domnění, že se objeví nějaká emoce. Když se ale nedočkal jakékoliv reakce, otočil se a začal přecházet po místnosti.

„Teď odjíždím do Švýcarska, ale odsud tě vyzvedne buď řidič nebo můj manager. Nikdo neví, že tu jsi, tak i o tom mlč, nebo policie zjistí, kde je Banner a kdo ho zabil," vyhrožoval ji.

Naposledy se na ni podíval a ještě mezi dveřmi ji nezapomněl říci: „Šťastné a veselé, drahá ženuško."

Lauren se začala celá třást, srdce ji tlouklo neskutečným tempem a dělaly se ji mžitky před očima. Rychle párkrát zmáčkla zvonek na sestru a doufala, že někdo přijde.

Sestra vběhla do pokoje i s lékařem v patách.

„Paní Hundsbergerová! Nesmíte se rozrušovat! Říkal jsem vám to přeci!" huboval ji lékař, když se ji snažil uklidnit. „Ale hlavně myslete na své dítě!"