Ovládána mužem - 30. kapitola

MĚSÍC POTÉ

„Dobrý večer, New Yorku!" zahřměl Cordan Ramsey, větší a stále usmívající černoch, který už deset let moderovat pořad Dobrý večer, New Yorku!. „Doufám, že jste měli krásný den a plně se začínáte připravovat na Halloween! Já vím, je teprve začátek září, ale přípravy jsou nezbytnou součástí, že?" smál se do publika, které velmi aktivně odpovídalo.

Cordan nechal dav se vyjádřit a poté pokračoval.

„Dnes tu pro vás mám speciálního hosta. Skutečně velmi speciálního. Je jím Andrew Hundsberger, kandidát na prezidenta za republikány," odmlčel se, když se ozvalo pár zabučení. „No tak, každý z nás není republikán, já vím, ale zkusme srdečně přivítat Andrewa!" vyzval publikum, které skutečně začalo tleskat.

Dveře se otevřely a z nich ladně vyšel široce se usmívající Andrew. Zamával publiku, potřásl si rukou s Cordanem a ještě než se usadil do křesla, zamával ještě jednou do kamery.

„Zdravím, Andrew, jak se dnes máte?" začal Cordan lehce a sedl si vedle něj a uvolnil si knoflík na saku. Napodobil Andrewa, který si uvolněně přehodil nohu přes druhou, čímž zaujal jasně mužskou pozici.

„Jde to, ale právě zažívám trochu stresovější období, ale na to mě upozorňovali moji kolegové v senátu, když jsem oznámil, že hodlám kandidovat," odvětil Andrew a usmál se na publikum. Také si rozevřel sako, aby se mu sedělo pohodlněji.

„Jsem si jist, že vám vaše nádherná manželka pomáhá odbourávat stres," nadhodil moderátor a z publika se ozvalo několik souhlasných zamručení, hlavně z řad mužů.

Andrew se neubránil ušklíbnutí, Lauren nikdy neshledával nádhernou, byla pro něj pouze výhodná, ale poslední dobou to s ní bylo těžší a těžší.

„Moje žena je trochu na jiné vlně, než jsem já," odvětil kulantně a tím rozesmál Cordana.

„To jsem mohl vidět. Jaká byla vůbec vaše reakce na její kontroverzní rozhovor?" vyzvídal.

Andrewovi nebylo toto téma vůbec příjemné, ale nadechl se a odpověděl.

„Víte, moje žena je trochu horkokrevnější a bohužel si jisté věci vysvětlila jinak než měla. Měl jsem s ní poté dlouhý rozhovor a vše jsme si vysvětlili," lhal.

Cordan vycítil, že možný budoucí prezident lže, ale protože slíbil Adamovi, že se bude ptát jen v určitých mezích, rozhodl se upustit od tohoto tématu.

„To je jedině dobře. Přeci jen vás čeká za měsíc sjezd republikánů a vaše žena by tam měla mít menší proslov, že?" nadhodil.

„Ano, myslím, že už se pilně připravuje," opět zalhal a usmál se do kamery.

„To rádi slyšíme. Co je vlastně vašim nejsilnějším pilířem? Kvůli čemu by vás měli lidé volit?" ptal se podle plánu Cordan.

„Řekl bych, že to je převážně reorganizace zdravotnictví. Mým cílem je umožnit přístup ke kvalitní péči každému Američanovi bez výjimky," řekl jistě a díval se přitom do publika. Ozvalo se několik souhlasných zavýsknutí, ale také pár odfrknutí.

„To zní velice zajímavě. Nyní z jiného soudku – před pár týdny jste se rozloučil se svým dlouholetým poradcem, Henry Cashem, a nahradil jste ho jeho bratrem, Adamem Cashem. Můžeme vědět, co vás vedlo k tomuto kroku?" vyzvídal.

„S Henry Cashem jsme se rozešli v dobrém, prostě jsme se názorově i lidsky rozcházeli. Jeho místa se ujal jeho bratr, který je značně schopný, to musím uznat. Prozatím jsem s jeho prací velice spokojen."

„Schválila vaše žena pana Cashe?" zeptal se s úsměvem, ale úsměv mu zmrzl, když mu Andrew odsekl.

„Já jsem stále tím, kdo nosí doma kalhoty. Já rozhoduji, ona se o toto nemá co starat."

V studiu bylo ticho.

„Ehm," odkašlal si nervózně Cordan a podíval se na papírek se svými otázkami. Zhluboka se nadechl a sebral všechnu odvahu. „To je značně zajímavé, když ve svém programu tvrdíte, že budete veřejně podporovat ženy a přitom vaše žena nemůže vyjádřit názor."

Dav zajásal nad trefnou poznámkou a Andrew celý zrudnul, ale nuceně zasmál se.

„Doma máme trochu jiná pravidla," odpověděl diplomaticky a podíval se na hodinky, aby věděl, kdy už tahle šaškárna skončí.

„To vidíme, že?" usmál se na publikum a sáhl po přenosném mikrofonu. „Nyní je čas na dotazy publika. Kdo má dotaz?"

Ozvalo se hned několik lidí, ale s mikrofonem přešel k starší dámě ve druhé řadě.

„Zdravím vás, madam, jaké je vaše jméno?" otázal se jí mile Cordan.

„Ruth Fillis, pane Cordane, a pocházím Jižní Karolíny. Jsem velkým podporovatelem republikánů a tím pádem i pana Hundsbergera," pokynula na Andrewa a on se na ni usmál.

„Děkuji vám," řekl ji a nemohl skrýt, jak ho slova té dámy potěšila.

„A na co byste se chtěla zeptat?" vyzval ji Cordan.

Dáma si vzala mikrofon. „Pane Hundsbergere, vaše žena vypadá neskutečně mile, chystáte se mít děti?" usmála se na něj.

Andrew se ovládl, aby se nezaškaredil, ale přemohl se a usmál se ni.

„Drahá Ruth, to je v rukou Božích."

Ruthin úsměv se ještě více roztáhl. „Tak ať vám Bůh žehná," popřála mu a on se v duchu ušklíbl.

„Bože, za lhaní bych měl dostat metál," pomyslel si Andrew a zaměřil se na obličej dalšího člověka, co měl na něj dotaz.

„Billy Gertnard, Pensylvánie, nekloním se k žádné straně," uvedl statný muž, který zastavil Cordana, když procházel uličkou. „Mám na vás dotaz, Hundsbergeře," ukázal na Andrewa.

„Prosím," poposedl si Andrew.

„Proč lžete? Proč nám všem lžete?" zahřměl ten muž to mikrofonu a obrátil se na publikum. „Vy mu to snad žerete? Vy to fakt žerete tomuhle panákovi?"

„Já nelžu," řekl jen Andrew, ale jakoby ho nikdo neposlouchal. Ve studiu se spustila vřava, která se nedala zastavit.

Cordan rychle přešel k Andrewovi a pokoušel se ignorovat fakt, že se začínají lidé prát v publiku. Za chvíli snad bude muset zasáhnout ochranka. Zamával na volného kameramana, aby je zabral.

„Budeme muset končit," odkašlal si a podíval se na Andrewa, který pozoroval to, co se dělo v publiku. „Děkuji, Andrew, že jste přišel do studia a upřímně vám držím pale ve volbách."

Andrew jen pokýval, naposledy se podíval do kamery a když zhasnula světla kamer, vstal a beze slova zmizel. Akorát se ve dveřích míjel s ochrankou, která se snažila uklidnit dav.

Nečekal na rozhovor s Cordanem, měl toho dost. Byl poslední ve všech průzkumech, kurzy v sázkařských fimách na něj byly nejhorší a ke všemu se začínali ozývat lidé, které by nejraději držel co nejdál od sebe. Pokud tohle nevyhraje, ztratí vše. Anebo bude muset přejít k plánu B.

„Andrew," oslovil ho Adam a když ho viděl, cítil, že právě našel hromosvod na svůj hněv.

„Co to mělo být?" zařval na něj a zuřivě se k němu blížil. „Řekls mi snad, že se nebudou ptát na Lauren a ptali se převážně na ni! Řekls, že se do studia nedostane nikdo, kdo mě nepodporuje a bylo tam x lidí, kteří mě doslova nesnáší! Ještě mi jeden řekl, že jsem panák a označil mě za lháře!" řval na něj jako smyslů zbavený. Ani nevnímal lidi, kteří je z dáli sledovali.

Adam se celou dobu ovládal, naučil se to už dávno, protože pracoval pro pár prchlivějších jedinců.

„Uklidni se, vystříhají se různé scény a vyjde z toho povedený díl," uklidňoval ho a mávl na ochranku, aby zabezpečila bezpečný přesun do auta.

Andrew se vydal k východu, ani nečekal na Adama a další. Všechna ta tíha na něj tak zvláštně padla.

Když otevřel dveře, oslepily ho blesky fotoaparátů a ozval se křik.

„Andrew!" ozvalo se a horda lidí se na něj valila. Jeho ochranka jej obklopila, dokonce se Adam postavil na jeho pravou stranu a odstrkával nejotravnější fotografy.

Nerozuměl, co to na něj křičí, vlastně vůbec nic nechápal.

Když se konečně dostal do vozidla, trochu si oddechl, ale když i fotografové doráželi na auto, měl už toho dost.

„Co to je do prdele?" zařval na Adama. „Co se sakra stalo?"

Adam hleděl do svého IPadu a když už se Andrew nadechoval, aby ho za to seřval, že jeho otázku ignoruje, otočil k němu obrazovku.

„Já jí zabiju!" zasyčel tiše, když viděl její odhalenou fotografii na titulní straně zářijového Playboye.

***

„Ricardo, jak ještě dlouho tam bude?" tázala se ho Lauren už potřetí v jeden den.

„Ještě pár týdnů, má milá, je neskutečně droboučký, potřebuje růst."

„Ale já bych si ho tak moc ráda pochovala."

Lauren věděla, že není schopna nikdy vrátit dluh, který měla vůči Ricardovi, který zachránil život nejen jí, ale i jejímu Williamovi.

Po porodu se probudila až následující den a nemohla se dočkat, až uvidí svého drobečka. Byla tak umanutá, že ji sestra vezla na kolečkovém křesle za ním.

Když ho poprvé uviděla, hodně dlouho plakala. Po dlouhé době cítila štěstí. Byl tak malinkatý, neskutečně drobný. Pomalu jeho plínka byla větší než on. Měl na hlavě čepičku a všude kolem sebe různé hadičky.

Nemohla se ho dotknout, pochovat ho, natož nakojit.

Jen co se ji začaly hojit švy, byla nucena začít se pomalu dostávat do formy, měla svůj jídelníček a většinu času trávila někde mezi nemocnicí a posilovnou, kde se setkávala s Jamiem. Byl to překvapivě cool chlápek, co se věčně smál a když ji přepadla lenora, byl schopen ji správně motivovat.

A cítila skvělé posuny.

„Jsi spokojená s bytem?" zeptal se ji mimochodem Ricardo.

„Jsem, moc za něj děkuji. Nevím, jak ti to oplatím," usmála se na něj. To, že ji zachránil, zbořilo i poslední bariéru a stali se z nich přátelé.

„Nemáš zač, byl to byt mojí ženy a teď byl prázdný, takže tam můžeš být."

Než ale stačila odpovědět, rozezvonil se jí mobil. Volala Sandra.

„Letím do USA," ozvalo v telefonu, „a než se dozvíš, co jsem udělala, zhluboka dýchej. Volal mi Andrew, byl pekelně naštvaný a chce mě na koberečku, nebo mě prý zabije," zadýchaně vychrlila do telefonu.

Lauren naskákala husina. „Cos udělala?"

„Jen jsem se nechala vyfotit do jednoho časopisu..."