Ovládána mužem - 20. kapitola

Andrew si zrovna četl ranní noviny, když do místnosti vběhla Patrice. Neměl rád, když takhle bez klepání vpadla do místnosti, ale tentokrát mlčel.

„Andrew, musíš něco udělat!" vyhrkla hystericky a prohrábla si vlasy.

„Co je, drahá?" zeptal se nonšalantně a schválně dodal sarkastické oslovení „drahá".

„Lorgoe mě nechce pozvat na svoji party, prý je jen pro slušné! Musíš zakročit!" přecházela jak lvice v kleci po místnosti a vůbec si nic nedělala z toho, že je oblečena jen do županu.

„A ty se mu divíš?" řekl jen a ledově se na ni podíval. Začínala ho nějak nudit...

„Prosím?" vyjekla a upřela na něj svůj pohled.

„Ale no tak, na tobě není nic slušného... Paničky jsou pak pobouřeny," vysvětlil a znovu se zahleděl do novin.

„Zklamal jsi mě, Andrew, zklamal... Nezapomínej na to, že bych tě mohla jít udat za znásilnění," vyhrožovala a postavila se před něj. Asi si neuvědomovala nebezpečnost situace.

Pomalu odložil noviny a založil si ruce na hrudi a s mírným úsměvem na tváři se na ni podíval.

„Patrice, já tedy nevím, ale tys do toho šla vždy dobrovolně," vysmál se ji, ale na její tváři se objevil širší úsměv a ještě se k němu více naklonila.

„Já ale nemyslím sebe, já myslím tvoji drahou ženušku... Jak pak se asi má? Chudák Lauren, proležet takhle svátky v nemocnici... Nikdo ji ani nenavštíví."

Nic víc ani říct nemohla, protože se Andrew zvedl a chytl ji pod krkem.

„Chceš mě vydírat?! Zrovna ty? Kterou jsem zachránil z průseru? Ty moc dobře víš, o co mi jde s Lauren..." promlouval k ní, ale stále ji držel za krk a neumožňoval ji moc dýchat. Patriciin obličej začínal pomalu rudnout a sípavě lapala po dechu.

Pustil ji ze svého sevření a odstrčil od sebe.

„Táhni mi z očí... Jeden podraz a jsi mrtvá. Potřebuju podepsat ty smlouvy o převodu rafinérií a ty získám jen výhrou ve volbách! Slíbil jsem ti, že tě pak zaopatřím, ale tímhle jsi to fakt posrala, Patrice! Jdi do prdele, vytočilas mě a mám tě dost," vykřikl na ni a Patrice na nic nečekala a zmizela.

Začínal být čím dál více nervózní. První primárky se blížily a on nebyl úplně připraven. A ještě ke všemu to přepískl s Lauren. Pokaždé když si na ni vzpomněl, pokoušel se zahnat jakékoliv myšlenky na ni.

Prostě to posral, věděl to, ale nemohl už nic vzít zpátky. Když volal do nemocnice, aby se na ni vyptal, nikdo mu nechtěl dávat moc informací, i když vyhrožoval. Chvíli měl nutkání se sebrat a letět ze Švýcarska zpátky ji zkontrolovat.

Ozvalo se tiché zaklepání a do místnosti vkročil jeho asistent.

„Řekl jsem snad dále?!" vylétl na něj a John se zarazil na místě.

„Omlouvám se, pane, ale už tu jsou fotografové na vyfocení těch fotek na sněhu," řekl John a nervózně si pohrával s se svým mobilem. Nebylo lehké pracovat pro náladového Andrewa Hundsbergera, a zvlášť nyní v blížícím se volebním období.

„Řekni jim, že tam hned budu," otočil se Andrew od něj a mířil ke skříni, ale John promluvil ještě jednou.

„Pane, jsou tu Kosciensky a Lutto." Tyto dvě jména donutila se Andrewa zastavit.

„Kde jsou?" zeptal se tiše a okamžitě se začal převlékat.

„Dole v salónu, udělal jsem něco špatně, pane?"

„Ne, zařiďte, aby nikdo se nedostal do kontaktu s nimi a zrušte to focení."

„Ano, pane," nehádal se s ním John a okamžitě zmizel.

Andrew byl nervózní, poprvé po dlouhé době. Rychle si oblékl oblek a pak zběhl do salónu a našel tam ty postarší muže sedět na jeho pohovce.

„Nechal si nás čekat, Andrew," povzdychl si Lutto a Kosciensky se hned přidal.

„A ani ty tvoje kurvičky nám nic nenabídly! Sedíme tu nasucho!"

„Omlouvám se za ně, pánové. Mohu vám nabídnout něco já?"
„Spolupráci," zahučel Lutto a propíchl ho pohledem.

„O to se právě snažím," řekl jen Andrew a posadil se naproti nim. Lutto a Kosciensky byli jedni z největších vlastníků rafinérií na světě, a nepodnikali jen tu, byli to i známí mafiáni.

„Víš co, je mafie a mafie," začal svoji přednášku Kosciensky, který tím byl známý, Andrew by ho normálně přerušil. Nesnášel, když ho někdo poučoval, ale šlo mu o jeho podniky, takže se pohodlně usadil a navázal s ním oční kontakt, což měl rád.

„Jedni po sobě střílí a válčí mezi sebou. To je pro mladé, my raději uzavíráme dohody a spolupráce."

V místnosti bylo ticho, vzájemně se propalovali pohledy.

„Ano, tomu rozumím, také chci tu spolupráci navázat," prolomil ticho Andrew a zopakoval svůj záměr. Jeho protivníci se na sebe podívali a Andrew měl na malý okamžik dojem, že mezi nimi proběhla nějaká konverzace.

„Musíš ale plnit jedno pravidlo, Andrew," řekl Lutto a nečekal na jeho reakci a rovnou pokračoval. „Pronás je nejdůležitější, aby nikdo nepřišel na naše obchody a vzhledem k tomu, že jsi zvolil tu nejokázalejší cestu k moci, musíš počítat s tím, co tě čeká."

Andrew se předklonil a netrpělivě hleděl na ty dva, kteří mu začínali neskutečně pít krev.

„Máš manželku, se kterou musíš tvořit navenek dokonalou rodinu. Teď se vyrojily nějaké zvěsti o vás, všechny je utlum, nebo všechny naše obchody budou ohroženy a nejen to, skončil bys, o to bychom se postarali! Žádné skandály, žádné milenky, žádné podvody, rozumíš? Když už budeš kandidovat, budeš všude chodit se svojí ženou, budete se držet za ruce a budete tvořit dokonalý pár."

Luttova slova ho naprosto vykolejila.

„To myslíte vážně?!"

„To ale není vše. Přibrzdíš svého synovce, aby buď hrál hru s tebou nebo alespoň mlčel veřejně. Stejně tak ta jeho domina," pokračoval Lutto.

„Pakliže nebude poslouchat, zapojíme se do toho my," dodal Konciensky a na jeho zarudlém obličeji se objevil malý úsměv, který spíš naháněl strach.

„Pokud to nechceš podstoupit, tak do toho nechoď, ale nepočítej s podporou u voleb, nepočítej s tím, že někdo s tebou bude obchodovat... Jednou jsi do toho šel, tak teď nemůžeš couvnout."

„Ale..." chtěl začít argumentovat, oba se však zvedli.

„Nesnaž se handlovat, uvidíme se v blízkém čase... Mimochodem, poslal jsem tvé ženě kytici do nemocnice," řekl nakonec Konciensky a Andrew v tu chvíli věděl, že o něm ví všechno a bude se jim muset podřídit, alespoň dokud nenajde jinou cestu, jak z toho vybruslit.

Oba ho nechali v salónu a sami se vyprovodili.

„Johne!" zakřičel Andrew a pohodlně se usadil v křesle.

„Ano, pane?" okamžitě se ozval.

„Vracíme se do USA, okamžitě," zavelel a začal vymýšlet plán, jak donutí Lauren spolupracovat.

***

„Lauren, broučku, Lauren!" promlouval k ní hlas z dálky, který moc dobře znala. Někdo ji hladil po vlasech, ale když se pokoušela otevřít oči, nešlo to.

„Neboj se, jsi už v bezpečí, drahá. Vím všechno, ochráním tě, sestřičko."

„Michael!" vydechla tiše, vlastně ani nevěděla, jestli to řekla nahlas.

„Ano, zlatíčko, jsem to já!"

„Nech ji chvíli! Ten tvůj vyhazovač to prostě přepískl!" ozval se druhý hlas – Noahův?

„Já nevěděl, že je těhotná!" bránil se Michael.

„Ničemu nepomůžete, když se tu pohádáte, pánové!" napomenul je třetí mužský hlas a Lauren byla čím dál více zmatenější.

Pozvolna otevřela oči a rozhlédla se po místnosti. Hned poznala nemocniční pokoj, na kterém trávila už několikátý den, ale vůbec nic nechápala.

Pak se rozhlédla po místnosti a navázala oční kontakt s bytostí, kterou tady nejméně čekala.

„Michaele!" vyhrkla a do očí se jí dostaly slzy. Ten ji okamžitě objal.

„Lauren, drahoušku, už bude dobře!"

Nevěděla jak dlouho tam seděla a usedavě plakala. Ne smutkem, ale neskutečným štěstím. I přes objetí Michaela zaregistrovala, že v místnosti je přítomen i doktor Lee a Noah, který měl zafačovanou hlavu.

„Co tu děláš? Jak ses dostal z vězení?" vyptávala se tiše a přerušila objetí, aby se mohla podívat do očí, které byly úplně stejné jako její matky.

„Přišel jsem tě zachránit, víc vědět nepotřebuješ, má drahá!" chlácholil ji Michael. Když chvíli pozorovala jeho tvář, docházelo ji, že se neskutečně změnil. Jeho tvář byla strhanější, vrásky hlubší a z jeho obličeje zmizel smích. Byl neoholený a u oka se mu táhl šrám, který tam před pár měsíci nebyl.

„Ale," začala a podívala se na doktora Lee a Noaha.

„S tím si nedělej starosti, spolupracujeme," upokojil ji Michael a pohladil ji po tváři a palce setřel slzu na její tváři.

„Panebože," vyhrkla opět a začala usedavěji plakat.

„Uklidni se, Lulu, uklidni," chlácholil ji dál a ještě ke všemu ji oslovil její dětskou přezdívkou.

„Lauren, uklidněte se, musíte být silná, alespoň pro to dítě," promluvil doktor Lee.

„Michaele, musíš utéct, musíš se skrýt! Andrew se vrátí a zničí tě! Anebo až zjistí, že jsi utekl z vězení!" vykřikl Lauren a silně se chytla Michaelovy ruky.

„Neboj se, on bude mít na starosti jiné věci než mě," uklidňoval ji. „A mimochodem, máme plán," oznámil ji a vyměnil si pohled s Noahem a Lee.

Lauren si v tu chvíli uvědomila, že se ocitla uprostřed války a je nejvyšší čas se začít bránit.