Ovládána mužem - 26. kapitola

Flashback o 25 let

„Edmunde, nestarej se o mě, já to tu nějak zvládnu, zajdi si, kam potřebuješ. Na tu jachtu můžeme jít odpoledne." Eleanor Hundsberger seděla před zrcadlem a upravovala si make-up. I když byli na dovolené, nebránilo to jejímu manželovi pracovat.

Vše jí hrálo do karet. Její muž, Edmund, zrovna opouštěl vilu kvůli schůzce ve městě a ona tu bude celý den sama. Vlastně ne, bude tu s ním.

Když přivedl toho svého bastarda do jejich domu a dal mu své jméno, nemohla se na něj ani podívat. Stačil jeden pohled a viděla v něm tu ženskou, se kterou ji podvedl.

Po narození jejich syna Jonathana trpěla laktační psychózou a dlouho nemohla ani pomyslet na jakýkoliv bližší styk se svým mužem.

On ale nečekal a hned si našel náhradu v podobě zdravotní sestřičky, která jí měla pomáhat se synem a v jejích nejhorších chvílích. Ona však hlavně pomáhala jejímu manželovi s jeho neukojitelným libidem.

Když na jejich poměr přišla, vzteky ji vyhodila a zařídila, aby si už v žádné nemocnici ani neškrtla. Bohužel se za pár měsíců ukázala s tím, že je těhotná a nemůže se o to dítě postarat.

Ať Eleanor naříkala a vyhrožovala sebevíc, Edmund byl rozhodnutý se o své dítě postarat. Jonathan oslavil své druhé narozeniny a začínal chápat okolí. Na ní zůstalo vysvětlování, kdo je to miminko.

Měla být tomu děcku matkou, ale nemohla zradu svého muže přenést přes srdce a okamžitě najala chůvu. Udělala vše proto, aby s ním vůbec nepřišla do kontaktu. Soustředila se jen na svého syna. Musela přiznat, že ho přímo nenáviděla.

K její velké zlosti oba dva synové Edmunda Hundsbergera rostli jako z vody a i přes její snahu se z nich stali přátelé. Měli se skutečně rádi. To bylo důvodem, proč Andrewa čím dál více trápila. Jakákoliv maličkost ji vyburcovala k tomu, aby jej uhodila nebo mu alespoň připomenula jeho původ.

Nejhorší na tom všem byl fakt, že postupem času začínal Andrew odporovat. Proto donutila svého muže, aby ho poslal na internátní vojenskou školu, zrovna když Jonathan nastoupil na Harvard.

Konečně si mohla oddechnout. Andrew byl pryč z jejich domu a bylo pro ní přímo požehnáním, že se vracel jen na vánoční svátky. To se většinou stejně uklidil v pokoji, který mu byl vyhrazen a vycházel z něj jen pro jídlo.

Pak se ale stalo něco, o čem v životě nesnila. Před půl rokem, zrovna na vánoční svátky, se Andrew nadobro vrátil z vojenské školy a oznámil, že hodlá jít studovat vysokou školu. Edmund nic nenamítal, dokonce ho podporoval, ale ona z toho vůbec nebyla nadšená, ale to rozhodně nebyla jediná věc, která ji znepokojovala.

Nemohla si také nevšimnout, jaký kus chlapa z něj vyrostl. Z pubertálního nevyzrálého chlapce se stal urostlý, vysoký muž, který už budil respekt.

Den na to Edmund odjel vyzvednout jejich syna Jonathana z letiště a ona se odhodlala zajít za Andrewem. Nechápala, co se to s ní dělo, ale cítila obrovskou touhu jít za ním. Nalhávala si, že je to tím, že to chce mít rychle za sebou, ale v hloubi mysli věděla, že se za tím skrývají jiné úmysly.

Našla ho usazeného v obývacím pokoji.

„Copak, drahá macecho?" optal se jí s ironickým podtónem v hlase, ani se na ni nepodíval a dál přepínal kanály v televizi. Rozvaloval se na gauči jako by byl jeho, jen ve spodním prádle.

„Půjdeš za Edmundem a řekneš, že sis to s tou vysokou rozmyslels. Už si nás stál dost!" prohlásila arogantně a k jejímu obrovskému překvapení se jen zasmál a nevěřícně zakroutil hlavou. „A vůbec, okamžitě se táhni obléct!" vykřikla na něj a začala přecházet před ním. Měla hrozný vztek, ale nemohla se ovládnout a koutkem oka stále koukala po jeho vypracovaném, mladém těle.

„Neudělám ani jedno z toho," řekl nonšalantně a na oko ignorujíc svoji macechu dál přepínal kanály.

Eleanor v tom okamžiku viděla rudě. Vytrhla mu ovládání televize z ruky a mrskla tím po něm. Andrew ale díky tvrdému vojenskému výcviku získal mrštnost a ovládání jednoduše chytl.

„Už toho mám dost," řekl tiše a postavil se své maceše, která na něj nyní vzhlížela. V Andrewovi se nashromáždil vztek za všech těch devatenáct let, co mu různě ztrpčovala život. Celou dobu mlčel, protože měl strach z ní a i ze svého otce, ale to dneškem končí.

Chytl ji silně za ruce až bolestí vykřikla, ale něco se v něm zlomilo, když viděl v jejích očích nikoliv bolest, ale touhu. Nevěděl, co to dělá, jen se prostě sklonil a zuřivě začal líbat macešiny rty. A ona mu to k jejímu rozčarování s chutí oplácela.

V ten den začal jejich poměr.

Eleanor se opět zaměřila na současnost a usmála se při myšlence, co teď bude následovat. Ještě šla zkontrolovat dveře, zda-li jsou skutečně zamčeny poté, co odešel Edmund do města a zamířila si to do pokoje Andrewa.

Neklepala, prostě vešla. Andrew ještě stále spal a i to ji hrálo do karet. Tiše přešla k němu, úsměv ji hrál na rtech. Odkryla ho a chvíli se pásla pohledem nad jeho nádherným, mladým tělem. Rukou mu přejela po jeho chloubě a její úsměv se ještě více rozšířil, když cítila, jak reaguje na její dotyk. Opatrně mu stáhla po jeho spodcích a stáhla mu je. Rychle se podívala jestli ho vzbudila, ale stále se nacházel kdesi ve svých snech.

Nahá se na něj vyhoupla a svou pánví začala kroužit nad jeho chloubou.

Andrew se začal pomalu probouzet a ke svému překvapení zjistil, že nad ním sedí Eleanor.

„Eleanor, ne, tohle už nejde," zamručel rozespale a pokusil se svým tělem ji setřást.

„Já jsem ta, která tohle všechno někdy ukončí," řekla rozhodně a uchopila jeho chloubu do svých rukou a už si jej směřovala do jejího ženství, ale Andrew nechtěl. Vzal ji za její paže a prostě ji přehodil na postel vedle ni.

„Řekl jsem ne! Já už nechci!" vykřikl na ni a vyhoupl z postele, hned jak se po něm opět začala sápat.

„Neodporuj mi nebo to řeknu všechno Edmundovi!" vyhrožovala mu Eleanor a natáhla se na jeho posteli. Vůbec se nestyděla za svoji nahotu.

Andrew ale už nemohl dál. Požíral ho hrozný pocit viny. Nemohl se podívat do očí svému otci ani bratru. Dokonce po jejich prvním styku plakal. Nechtěl to, ale jeho tělo ho zrazovalo. On ji nenáviděl, ale přitom měl obrovskou chuť z ní vyšukat duši.

„Řekni si to komu chceš! Já už to nevydržím! Já tohle nechci!" vykřikl a otevřel dveře. „Vypadni!"

„Nikam nepůjdu, hošánku. Ty ale teď půjdeš a budeš mě tvrdě šukat..."

Eleanor se postavila a svádivě k němu přešla. Andrew tam stál jako vytesaný z kamene a jen ji pozoroval. Jemně mu sáhla na hruď a propletla si prsty skrz jeho kučeravé chloupky na hrudi.

„Já ti poroučím, abys mě ošukal jako pořádnou děvku." Rychle škubla rukou a tím pádem mu pár chloupků na jeho hrudi vytrhla. Andrew sykl bolestí, ale dál tam stál.

„Ne," sykl tiše a odstoupil ode dveří, aby ji umožnil odejít z místnosti, ale ona si před něj klekla s jasným úmyslem.

Andrew se neubránil tichému vzdychnutí a ruka mu vystřelila k ní. Sklonil se k ní a vytáhl ji na nohy. Otočil si ji ale tak, že mu zády přistála na jeho hrudi.

„Jak chceš, ale je to naposledy," zašeptal ji do ucha a chytl ji za její blonďaté vlasy. Hrubě ji za ně chytl a pak ji povalil na postel tak, aby k ní měl volný přístup.

„No vidíš, a tos mě odmítal..." zamručela Eleanor a nemohla skrýt nadšení. Své ruce zabořila do povlečení, když se do ní hluboce zabořil.

Andrew si nebral servítky. Něco se v něm zlomilo, už necítil vinu, nic. Mnohokrát ji plácnul přes zadek, mnohokrát ji zatahal za vlasy, byl k ní drsný, ale ona místo toho, aby brečela a on cítil nějaké zadostiučinění, si to užívala. Roztouženě vzdychala a vycházela mu vstříc.

„Ano, ano! Šukej mě ty bastarde!" vykřikla vzrušeně Eleanor, ale pak jakoby cítila, že se někdo na ni dívá. Otevřela proto oči a vyděšeně vykřikla, když se setkala s pohledem Edmunda.

„Ty děvko!" rozzuřil se a nabil svoji pistoli, kterou mířil přímo na Andrewa, který okamžitě přerušil spojení s Eleanor a s rukama nad hlavou stál před svým otcem.

„Zahal se aspoň, ty parchante!" nařídil mu otec. V tváři byl rudý vzteky, celé tělo se mu třáslo hněvem, který bublal pod povrchem. „Tak já tě tu devatenáct let živím, starám se o tebe místo a ty místo abys mi byl vděčný, tak se taháš s mojí ženou!"

Andrew si rychle natahoval spodní prádlo a nevěděl, jak z toho. Celé situaci nepomohla ani jeho macecha, která se nestoudně rozvalila na posteli a užívala si tu scénu jako by šlo a nejlepší hru roku.

„Hele, tati, to já..." začal se bránit, ale jeho táta se k němu přiblížil s nabitou zbraní, kterou mu přitiskl hlavní k hrudi, přesně tam, kde mu tepalo srdce jako šílené. Cítil, jak kapička potu stéká po jeho čele a podíval se do očí svému otci.

„Promiň," řekl jen a svěsil hlavu. Co víc měl říct? Hlavou se mu honilo tisíc myšlenek. Měl by mít strach ze smrti, měl by se cítit vinen, měl by se pokoušet bojovat o svůj život, ale on prostě necítil nic.

„Promiň?! Jako fakt?" zařval na něj otec odjistil zbraň.

Andrew se už začal pomalu smiřovat se smrtí, když znenadání se ozvala rána a jeho otec skončil plnou váhou na něm. Eleanor stála nad nimi a v rukou držela zbytky vázy, se kterou omráčila svého muže.

„Panebože! Snad jsi ho nezabila!" vydechl Andrew a opatrně položil svého otce na podlahu. Hned mu začal prohlížet hlavu.

„Měl bys mi být vděčný, že tě nezabil," vydechla Eleanor a oblékla se do županu.

Andrew nechal svého otce ležet na podlaze a rozeběhl se pro tašku, která byla schována v komoře. Měl v plánu zmizet co nejdříve mohl. V hlavě se mu rodil plán, ale z jeho myšlenek ho výstřel.

Okamžitě běžel do svého pokoje v domnění, že se jeho otec probral a zastřelil Eleanor, ale místo výjevu svého otce nad mrtvým tělem své ženy, našel pravý opak. Eleanor držela v ruce zbraň a dívala se na mrtvé tělo svého muže.

„Cos to proboha udělala?" zařval na ni Andrew a zacloumal s ní. Cítil, jak se mu v očích hromadí slzy. Ne, tohle vůbec nechtěl, tohle se nemělo stát.

„A cos čekal, že udělám? Že ty utečeš a já tu zůstanu jemu napospas? Tak to se mýlíš, milánku. Ty totiž nyní půjdeš do basy," řekla chladnokrevným hlasem Eleanor a bez jakéhokoliv studu a viny mu vložila do ruky zbraň a překročila mrtvolu.

„Cože?" vydechl Andrew a podíval se na zbraň v jeho ruce.

Ta blonďatá mrcha se jen ve dveřích otočila a usmála se na něj. „Vždycky si byl navíc. Musím uznat, že sex s tebou byl skvělý, ale teď je čas se tě zbavit. Ale neboj, zařídím ti to nejlepší vězení," ubezpečila ho a jala se odejít.

Andrew ani minutu nepřemýšlel a zvedl pistoli. Palcem odjistil další střelu. Eleanor ten zvuk donutil se otočit. Nečekal na její slova, nečekal na nic a vystřelil. A ještě jednou.

Nestačila ani vykřiknout, jen na něj vyvalila oči.

Andrew se k ní přiblížil a podíval se do jejích vyhasínajících očí.

„To máš za ty roky," řekl tiše a stiskl spoušť potřetí.

Andrew se začal celý třást. Najednou nevěděl, co teď má dělat. Věděl ale jediné – za tohle by ho čekalo křeslo. Musel hodně rychle jednat. Nesměl dovolit, aby ho ovládla panika.

„Musíš jednat pragmaticky, Andrew, pragmaticky," promlouval sám k sobě a začal přemýšlet, co udělat s těly. Kam schovat zbraň?

„Vždyť dneska měli strávit den na jachtě!" došlo mu a najednou kvitoval s nadšením, že tento dům je situován na okraji města. Sousedi bydleli až několik mil od nich.

Šel k mrtvole svého otce a sáhl mu do kapsy pro klíče od auta. Stále se mu třásly ruce, ale teď se tomu nesměl poddávat. Nechtěl se na něj moc dívat, stačilo mu, že zahlédl kaluž krve u Eleanor a málem se mu otočil žaloudek.

Zhluboka dýchal, když šel k autu. V kufru otcova terénního vozu rozprostřel plachtu a nechal kufr otevřený. Vrátil se zpátky do domu, ve věcech Eleanor našel její bikiny, a pár dalších osobních věcí naházel do batohu. To samé udělal s otcovými věcmi.

Když je dostal do kufru. Začal vehementně uklízet všechny známky. Každou minutou se v něm cosi lámalo – že by skrupule? Už se netřásl, začal jednat rychle a účelově.

Blížil se západ slunce, nastala chvíle pro to, aby sebral klíče, batoh s jejich věcmi a jel k pláži nedaleko vily, kde byla zakotvena jejich menší jachta. Rozhlížel se, jestli někdo není kolem a když zjistil, že pláž je liduprázdná, rychle obě těla dostal na jachtu. Stálo ho to spoustu sil, hlavně otec byl těžký. Vzal batoh, vyndal plachtu, na které ulpěla krev a zamknul auto. Vyskočil na palubu jachty a pokusil se ji nastartovat.

Nikdy to předtím nedělal, ale za chvíli se ozval bublavý zvuk motoru a už mířil s jachtou dál od pobřeží. Musel stále myslet na to, že bude muset doplavat zpět.

Zastavil motor a šel do nejnižšího patra, kde nechal ležet těla. Nevěděl, jak je naaranžovat tak, aby to vypadalo autenticky, ale nakonec se rozhodl je položit do postele v podpalubí. Nezapomněl ještě vložit klíčky od auta do kapsy svého otce a naposledy se na ně podíval.

Měl by cítit lítost, vinu, strach, ale on necítil nic. Vše dělal tak manuálně, jakoby se jednalo o samozřejmost.

Už se na ně nechtěl dál dívat, vzal rezervní kanystr a vylil různě po jachtě benzín a škrtnul zápalkou. Nečekal ani minutu a vyskočil do moře. Plaval jako o život k pobřeží a když už byl skoro na souši, ohlédl se za lodí, která mizela dál na širé moře. Ohnivé plameny už olizovaly konstrukci jachty.

Vylezl na pláž a posadil se do písku. V tom okamžiku se jakoby všechno uvolnilo a první vzlyk se prodral jeho hrdlem.