Ovládán ženou - 23. kapitola

Nevěděla, co má dělat. Tato myšlenka ji již proběhla několikrát hlavou, byla zahnána do kouta. Unaveně se posadila do křesla, které stálo u velkého okna. Když se podívala skrz záclony, viděla na veliký balkón.

Postavila se a odhrnula záclonu a naskytl se jí nádherný pohled na lesy kolem, zahlédla ještě větší vodní hladinu, vypadalo to jako nějaké jezero. Musela uznat, že okolí domu je nádherné, ale nic to neměnilo na tom, že tu byla ve vězení.

Přestávala věci chápat – nechápala toho muže a nesnášela se za svoji slabost, že mu tak lehce uvěřila. Rozhlédla se po tom obrovském pokoji a přešla zpět k té skříni. Stále byly otevřeny ty dvířka, za nimiž se skrývaly ty „hračky". Zavřela je, nechtěla vidět ten obsah...

Zvědavost ji však nedala a rozhodla se prozkoumat i další skřínky. V menších našla spodní prádlo, když otevřela spodní podlouhlý šuflík, nalezla přes deset párů různých bod. Všechny v její velikosti. Zadržela dech... Kolik toho o ní musí vědět?!

Otevřela obrovskou skříň, ve které bylo mnoho šatů – od mini po plesové. Opatrně se dotkla jedněch z nich a žasla nad tím materiálem. Podívala se na své ušpiněné džínsy a vytahané tričko a došlo ji, že už se přes tři dny pořádně nevykoupala.

Zavřela dveře od skříně a vydala se do koupelny. Přemohlo ji její horší já a nadšeně se vydala k vaně, nádherné, čtvercové, která se nacházela hned kousek od rohového okna, ze kterého mohla vidět nádherné panorama kolem domu.

Na stoličce na ni čekaly připravené ručníky, měkkoučké, o kterých se jí dlouhé měsíce zdály jen sny. Natáhla se zapnula kohoutek s teplou vodou. Přidala do vody i pěnu do koupele a shodila ze sebe oblečení, které hodila do koše na prádlo. Když byla nahá, podívala se na sebe do zrcadla. Natočila se z boku a zkoumala, jestli se její bříško již zvětšilo.

Byla pomalu již v pátém měsíci, ale nebylo na ní nic vidět. Pohladila si jemně bříško.

„Zvládneme to, miláčku, dostanu nás odsud," zašeptala a pomalu vstoupila do teplé vody. Teplem jen zamručela a posadila se do teplé vody plné bublinek.

Byla to doslova slast.

Nevěděla, jak dlouho se koupala. Možná v té vaně byla hodinu, možná více. Když vylezla z vany, měla na prstech varhánky. Zabalila se do té největší osušky a vlasy si zabalila do další té menší. Využila zubního kartáčku, který byl položený desce u umyvadla.

Byl to opravdu skvělý pocit - být opět čistá. Pootevírala šuflíky v koupelně a v jednom našla fén a v dalším krém... Velmi drahý, takový používala její matka, ale její kůže po něm přímo volala. Vyfénovala si vlasy a vyšla jen v ručníku z koupelny.

Chvíli hledala něco, v čem by mohla spát a překvapivě ten, kdo to tu zařizoval, myslel i na noční košile. Tedy spíše košilky. Byl to prostě kousek saténu s krajkou, ale aspoň něco. Shodila ze sebe ručník a natáhla na sebe tu košilku a rychle zalezla do postele.

Jen zamručela nad tou slastí z měkké postele a bez čekání upadla do spánku.

***

Christopher stál v novém pokoji připraveném právě pro svoji dcerku a právě ji choval v náručí. Byla tak droboučká, malinkatá. Zrovna spinkala, vlastně pořád jen spinkala, ale on se na ni nemohl vynadívat. Probíral jí malinkaté prstíčky, všechny důkladně popisunkoval, upravil ji růžové dupačky a vůbec ji nechtěl dát sestře, když si pro ni přišla.

„Pane Hundsbergere, musí zpátky do inkubátoru," prohlásila mile, ale rozhodně sestra, která dočasně u něj bydlela. Pomáhala mu s Amandou, a vlastně i s Olívií, která nyní byla v domácím léčení, ale musela mít speciální režim – prášky, občas k ní docházel psychiatr, musela chodit na procházky.

„Tak dobře," řekl Christopher a ještě předtím, než dal dceru sestře, ji políbil na čelo. Opatrně ji předal, jako by byla z cukru.

Naposledy se na ni podíval a vyšel z pokoje vyřešit nějaké telefony v soukromí. Jak se plně věnoval dceři a Olívii, zapomněl vyřešit tolik věcí spojených s prací.

Vytáhl telefon a na displeji měl hned několik zmeškaných hovorů – firemní partneři, ale také ten soukromý detektiv.

Margaret.

Okamžitě vytáčel jeho číslo. Za chvíli se ozval zhrublý hlas.

„Co víte?" vyhrkl. Posadil se do křesla a zatnul pěst... Chtěl slyšet dobré zprávy.

„Pane, nesu vám špatné zprávy... Margaret Wilson byla nalezená mrtvá v Benátkách...," oznámil mu detektiv a s Christopherem se zatočil celý svět.

***

„Sežral to i s navijákem," prohlásil Marbo a podíval se na Gleenwortha, který seděl v křesle naproti a mířil na něj zbraní.

„Výborně... Tady máš a zmiz někam za hranice – zkus Brazílii a na chvíli se tam schovej," řekl mu Michael a hodil po něm trubičku bankovek. Pak mávl na Pedra a ostatní chlapy, aby jej vyvedli z jeho domu. Nedalo mu tolik práce ho najít, moc dobře věděl, co dělal za práci pro Hundsbergera.

„Nějak vyměkl," prohlásil Michael a Pedro se na něj jen usmál.

„Hundsberger?" zeptal se jen tak informačně Pedro a posadil se naproti svému šéfovi.

„Přesně ten... Mimochodem, jak to vypadá s tou jeho ženuškou?"

„Podle plánu, šefe. Dal jsem jí do pití hodně těch prášků, co jsi mi dal... Už se jí narodilo to děcko," řekl a poctivě si zavdal whisky.

„Co Hundsberger? Skutečně to děcko přijal?"

„Jo, asi je opravdu hloupej, protože to děcko přijal za své i když všichni ví, že si ho Olívia upíchala s někým jiným..."

„Snad není tvoje, Pedro?" vyzvídal Michael.

„Lhal bych, kdybych řekl, že jsem Hundsbergerovi neoprášil manželku, ale dával jsem si extra pozor – moje rozhodně není, ale mohu ti garantoval, že ta ženská je doslova veřejná doprava!" dušoval se Pedro.

„Budeš se teď starat o Margaret," oznámil mu Michael.

„Co je na ní tak úžasného? Vysloveně kráska to není, i když není vzhledově špatná, hlavně ty její dudy," zasnil se Pedro.

„Přibrzdi, Pedro! Ta je má, jenom má... Budeš ji střežit jako oko v hlavě! Nesmí utéct, i když se o to bude první týdny, možná měsíce snažit, ale pak se s tím srovná."

„Co s ní máš v plánu?" chtěl vědět Pedro.

„Vzít si ji, vychovat naše dítě, vyšukat z ní duši... Chceš vědět ještě něco víc?"

„Nechápu tě, Michaeli! Můžeš mít jakoukoliv ženskou... Vždyť Patrice byla tak..." začal Pedro, ale Micheal jej zuřivě utnul.

„Nezmiňuj její jméno!" zařval Michael bolestivým hlasem. Nechtěl na ni myslet.

„Dobrá, klid, šéfe, už mlčím! Jinak bych ti měl říct, že za chvíli přijde tvoje sestra Lauren a pak Steven Kennedy a jeho žena Grace – bude ta večeře," pokoušel se změnit téma.

„Pedro, vše zařiď, půjdu vzbudit Margaret," oznámil Michael a šel za ní.

***

„Margaret, miláčku," šeptal někdo u jejího ucha. Pomalu se začínala probouzet. Prvotně nepoznávala ten hlas, ale pak na ni dopadla tíha reality – únos, vězení ve zlaté kleci a Michael.

Rychle se posadila a pokoušela se od něj dostat co nejdál. On ji však držel.

„No tak, miláčku... Brzy přijdou velmi vážení hosté, támhle na křesle máš šaty a prosím tě, nedělej žádné hlouposti – jsou to moji obchdoní partneři a s naší situací jsou seznámeni." Jeho slova ji moc nepotěšila.

„Dobrá," zašeptala. Rozhlédla se po potemnělé místnosti.

„Rozsvítím, ano? Pozval jsem Kate, udělá ti vlasy a nalíčí tě," řekl jakoby nic a vstal z postele. Přešel ke dveřím, rozsvítil a pozval dovnitř postarší dámu, elegantně ustrojenou, která se ji jemně uklonila.

„Paní, mohla bych vás poprosit, abyste si šla opláchnout obličej?" vyzvala ji Kate a přešla k toaletnímu stolku, které si pořádně Margaret ani nevšimla.

„Margaret, spolupracuj," vyzval ji Michael a odešel.

Margaret se tedy vyhrabala z postele, opláchla se a posadila se do křesla před oválné zrcadlo a nechala Kate, aby dělala, co umí. Nic jí neříkala, tušila, že všichni lidé v tomto domě jsou prověření a plně oddaní Michaelovi.

Málem usnula, když ji Kate připravovala na tu večeři. Když byla hotová, jemně ji pohladila po rameni a lehce s ní zatřásla.

„Madam, prosím, mohla byste vstát? Pomohla bych vám do šatů," vyzvala ji Kate.

Margaret jen pokývala hlavou a vzala do ruky spodní prádlo, které leželo u šatů a šla se převléknout do koupelny. Když byla hotová, vyšla tiše z koupelny a tam už byly připravené šaty tak, že do nich jen vkročila a Kate ji je natáhla a na zádech zapnula.

Jednalo se o dlouhou červenou róbu, saténovou, ve které vynikal její dekolt. Sáhla si na vlasy, které ji Kate svázala do zajímavého účesu a musela Kate poděkovat. I když se neviděla, věděla, že Kate odvedla dobrou práci.

„Děkuji vám," řekla tiše Margaret a vydala se ven z pokoje.

„Madam, povedu vás," běžela za ní Kate.

Margaret vyšla do dlouhé chodby, která se jevila, jako by neměla konce.

„Madam, tudy," vyzvala ji Kate a ukázala doprava. Opět se po pár dveřích a zatočeních ztratila v bludišti chodeb a musela jen důvěřivě následovat Kate. Róba za ní jemně šustila a za chvíli se ocitla opět u toho obrovského schodiště.

„Cestu domů již znáte, že?" zeptala se mile Kate a když Margaret opět pokývala, popřála jí hodně štěstí.

Pomalu kráčela dolů ze schodů, dávala si problém, aby nespadla, protože na nohou měla i boty na podpatku. Přidržovala se zábradlí a jak se blížila dolů, čím dál více zřetelněji slyšela hlasy a smích.

Za chvíli zahlédla pár – dva muži a dvě ženy. Jeden z těch mužů byl Michael, ale toho dalšího neznala. Ženám neviděla do obličeje, stály k ní zády, ale jak se k nim přiblížila, otočily se k ní a ona ustrnula na místě.

Tu mladší ženu viděla poprvé v životě, ale ta druhá... Srdce jí bolestně zabolelo.

„Grace," zašeptala Margaret a podívala se do stejných očí, jaké měl její otec – do očí její sestry.