Ovládán ženou - 22. kapitola

„Otevři ty zasraný dveře!" zařvala rozzuřeně Margaret a zalomcovala klikou u dveří limuzíny. Začínal jí docházet rozměr těchto problémů. Bouchala do oken, lomcovala dveřmi, ale nic nepovolilo. Zkoušela všechny možné čudílky, ale ani jeden nefungoval.

Na druhé straně limuzíny seděl rozvalený Michael, zrovna si naléval sklenici nějakého alkoholu.

Margaret, poté co zjistila, že nemá šanci, přitlačila se do rohu limuzíny a ledově se na něj podívala. Odhodila prameny vlasů, které ji při zápasu s dveřmi přepadli do obličeje.

„Proč?! Proč?! Proč, doprdele, Michaele!?!" zařvala rozzuřeně. Do očí ji vstoupily slzy a začala přes ně pomalu přestávat vidět. Potichu natáhla a zakryla si obličej dlaněmi. Nevěděla, co má dělat.

„Miláčku, proč pláčeš? Čeká nás skvělá budoucnost!" řekl s ledovým klidem a napil se ze sklenky.

„Já vůbec nic nechápu!" rozčílila se Margaret.

„Je to hrozně jednoduché, zlato. Jsi má a budeme navždy spolu," prohlásil s klidem na duši a naklonil se směrem k ní.

„Ale já mám vlastní rodinu, přítele, bud..." pokoušela se lhát, ale on ji skočil do řeči.

„Nemáš nikoho, Margaret. Žádné přátele, žádnou rodinu. Všichni tě opustili. A jakýpak přítel? Nemyslíš snad Christophera Hundsberegera?" mluvil štiplavým hlasem.

Margaret se na něj překvapeně podívala - vůbec nechápala, jak toto může vědět. „Jak," vydala ze sebe.

„Margie," oslovil ji tou přezdívkou, „sleduju tě už nějaký čas," přiznal se a zvedl se a popošel k ní. Posadil se kousek od ní a Margaret neměla kam uhnout.

„Nejdříve jsem tě sledoval čistě ze zájmu o tvého milence - Christophera Hundsbergera... Ale když jsem o tobě dozvídal více a více informací... Třeba to, žes provozovala to s tou dominancí," poslední slova vyřkl hrdelním hlasem a dotkl se jejího zápěstí. Chtěl ji chytit za ruku, ale Margaret ji vyškubla.

„Ale musím uznat, že jsi ve skutečnosti jiná, taková plachá, ale právě to mě překvapivě na tobě rajcuje," řekl tiše a opět na ni sáhl. Tentokrát ji chytil za paže a otočil ji k sobě. Ale v posedu, v jakém seděla, se jí vypouklo bříško, ve kterém se rodil malý človíček. Právě to Michaela zastavilo.

Okamžitě ji pustil a opět k ní promluvil.

„Sledoval jsem tě, když jsi prchala do Itálie, viděl jsem, jaká jsi bojovnice, ale s čím jsem nepočítal, bylo to tvoje těhotenství..." pokračoval, ale nad jednou věcí se Margaret zarazila.

„Ty nejsi velvyslanec?!" zašeptala nevěřícně. Nechtěla ani uvěřit, jak hloupá byla.

Nad její otázkou se jen zasmál a ukázal ji pěknou řádku zubů.

„Zlatíčko, občas tu tvoji naivitu přímo miluju."

Margaret schovala svoji tvář do dlaní a málem propukla v pláč, ale na druhou stranu chtěla znát odpovědi.

„Tys věděl, co se mi dělo v Itálii?" vysoukala ze sebe.

„No... Nejspíš ano," prohlásil.

„A tos tomu jen přihlížel?! A jak jsi se dostal do pozice velvyslance?!"

„Velvyslanec je blbec a dlužil mi nějaké prachy, takže tohle byla jen menší protislužba, že jsem si na něj mohl zahrát... Bylo milé, jak krásně jsi to sežrala i s navijákem. Ale přece jsem ti pomohl, ne? Jsi tady - celá a zdravá!"

„Co se mnou teď bude?! Co plánuješ udělat s mým dítětem?!" chtěla vědět.

„Moc se ptáš, ale abys neřekla, že jsem nějaký kruťas, původně jsem tě chtěl odvést na potrat nebo po narození ti to odebrat a dát k adopci," prohlásil a v Margaret byla malá dušička. Opět ji vstouply slzy do očí.

„Ale rozmyslel jsem si to a přišel jsem s daleko lepší plánem... Budeš má žena a to dítě vychovám jako svoje vlastní... Bude říkat „tati" mě!" řekl s pýchou a zasmál se vlastní genialitě.

„Co když si tě nebudu chtít vzít?" zeptala se prostě.

„Nikdo se tě ptát nebude - budeš žít v absolutním luxusu, nic ti chybět nebude! Budeš mít vlastní ochranku, lidi kolem sebe. Nebudeš už muset nikdy pracovat... Teda až na ty manželské povinnosti." Při jeho slovech se ji naježily všechny chloupky na těle. Jen představa, že by s ním měla spát...

Chtěla se dál ptát, ale auto začalo pomalu přibržďovat a Michael z jedné z přepážek vytáhl pouta.

„Poznáváš je?" zeptal se jí s vilným úsměvem.

Margaret se na ně ani nechtěla podívat a hned si strčila ruce pod zadek, ale tento manévr ji byl k ničemu.

„To jsou tvoje, z tvého bytu," řekl pyšně a chytl ji za ruku a nasadil ji jedno pouto a to druhé dal na svoji ruku. „Abys mi neutekla," vysvětlil.

„Jak?!" chtěla vědět, ale odpovědi se jí již nedostalo. Auto zastavilo a Michael okamžitě otevřel dveře a pomohl ji vystoupit.

Margaret oněměla úžasem. Rozhlédla se kolem sebe a viděla jen lesy. Všude kolem lesy. Ale když se otočila, spatřila dům. Vlastně dům je hrozně povrchní pojmenování - doslova zámek! Jednalo se o bělostný dům ve viktoriánském stylu, který se tyčil do obrovské výšky, ale byl jediný v širokém okolí. Ocitla se v naprosté divočině - absolutně netušila, kde by mohla být.

„Líbí se ti to, co vidíš?" zašeptal Michael a vedl ji k domu.

Jeho muži se začali starat o další věci a u dveří stálo několik lidí ve stejnokroji. Když se přiblížili k nim, všichni se jim uklonili. Margaret z toho byla lehce v šoku, ale pokoušela se na sobě nic nedát znát.

„Pane, vítejte doma! Madam," prohlásil první z nich.

„Ricardo, s vámi si promluvím pak. Toto je nová paní domu, starejte se o ni jako o oko v hlavě! Poslouchejte ji na slovo," přikázal Michael a jeho slova přišly Margaret neskutečně absurdní - napochodovali si to před ně s pouty a oni budou věřit jeho slovům?!

Ale na jejich tvářích nebyla známa ani jedna emoce, jen se opět uklonili a zmizeli.

„Michaeli, prosím," zaskučela tiše Margaret.

„Copak, drahoušku?" zeptal se přesladkým hláskem.

„Pusť mě, nedělej hlouposti - já půjdu svojí cestou, ty tou svou,"nabádala jej tiše, ale on se na to jen zasmál a vedl ji někam do druhého patra.

Nestačila se ani pořádně rozhlédnout po tom luxusu kolem ní, hned ji vedl po mramorovém schodišti, prošli jedněmi dveřmi, a pak dalšími, jednou chodbou a pak další... Začínala se okamžitě ztrácet. Pak otevřel dveře a vtáhl ji do veliké místnosti, ve které si hned všimla obrovské místnosti.

„Tohle bude tvůj pokoj, zabydli se tu, pokud sem chceš něco dokoupit, nebo něco předělat, dělej, jak chceš, jen mi dej vědět předem," oznámil jí.

„Pustíš mě už konečně? Potřebuju čůrat!" postěžovala si Margaret a zacukala rukou, kterou byla připoutaná k Michaelovi. Ten okamžitě z kapsy vyndal klíčky a hned ji odpoutal.

Margaret si okamžitě prohmátla zápěstí lehce namožené od těch hloupých pout a odstoupila od Michaela.

„Kde tu je toaleta?"

„Hned támhle," ukázal na bílé, nenápadné dveře, „ale než tě nechám o samotě, něco ti ukážu," řekl tajuplně a přešel ke stěně s vestavěnou skříní. Otevřel jedny dvířka a Margaret rychle došla k závěru, že nejspíš všechny dvířka skrývají nějaké oblečení pro ni.

Nahánělo jí to strach.

„Pojď blíž," vyzval ji záludně a odstoupil od skříně.

Margaret měla tušení, co se ve skříni schovává, ale přeci jen neutekla a přistoupila blíže. Uvnitř byla ukryta spousta latexového oblečení, bičíků, různých dild a análních kolíků... Moc dobře věděla, jak s těmito věcmi zacházet, ale nahnalo ji to strach.

„Co s ní chce doprdele dělat?!" pomyslela si zděšeně a ještě víc se polekala, když ji jeho dech ovanul na krku.

„Dokud neporodíš, nebudu s tebou šukat, nechci, aby se našemu drobečkovi něco stalo. Ale stále můžeš mi ukázat své umění..." šeptal ji do kůže a při největším Margaretině zděšení přitiskl své rty k její kůži. Nemohla odskočit, pevně ji držel za paže, takže musela přetrpět jeho polibky a pak když ji pustil, otočila se a chtěla mu vlepit facku, ale on chytl její ruku.

„No tak, zlato, preferuju bičík, ale dostaneš prostor i pro tu svojí jemnou dlaň... Ale potrestat mě můžeš za neposlušnost později. Jdi si teď odpočinout, srovnej si časový posun, pošlu ti sem jídlo. A mimichodem, zítra čekáme návštěvu, tak prosím buď připravená. Ano, zlato?" řekl ještě ve dveřích Michael a zavřel za sebou dveře.

Margaret tam jen stála a modlila se, aby se jí to vše jen zdálo.