Ovládán ženou - 8. kapitola

Vytvořeno úžasnou Magic

Talentovaná kunsthistorička Margaret Wilson vede Malou galerii v New Yorku. Je plně ponořená do své práce, zrovna připravuje výstavu obrazů jednoho mladého umělce, od kterého si hodně slibuje. Avšak těsně před slavnostním otevřením ji vlastník galerie oznámí, že vše prodal a odjíždí na cestu kolem světa. A ona musí čelit novému vlastníkovi, kterého zná už ze své minulosti a rozhodně není nadšená, že ho opět uvidí.

"Sakra, sakra, sakra," ulevil si Christopher, když se těsně před ním zavřel výtah. Chtěl se omluvit, choval se jako naprostý kretén. Co ho to popadlo? I když ho před pár lety přes své příbuzné málem dohnala k oltáři, tohle si nezasloužila...

Ale on po ni tolik toužil...

"Tak tohle hodláš nyní spasit? Tenhle krcálek? Myslela jsem si, že máš navíc..." ozval se za ním hlas, který nyní potřeboval nejméně slyšet.

"Co tu chceš, Olivie? Peníze?" vytočeně se otočil na svoji, snad brzy bývalou, manželku.

"Teď se zlobím, Chrisi! To si o mně opravdu myslíš jen to nejhorší?" prohlásila rádoby nevinně a zamrkala na něj. Provokativně tam stála, ruce v bok, s dmoucími ňadry. Ty se nedaly přehédnout...

"S tou minulou operací to přehnala," proběhlo mu hlavou. Stejně nejvíc litoval těch peněz, co do nich strčil a přitom z nich měl potěšení někdo jiný.

Neměl na ni náladu, naprosto to posral u Margaret. Potřeboval za ní jít a omluvit se jí, místo toho tu ztrácí čas s touto štětkou, kterou přes devět let nazýval manželkou.

"Nebudeme si tu na nic hrát, Olívie. Pojď se mnou do kanceláře, vypíšu ti tam šek a hlavně co nejdřív vypadni. Myslím, že jsme si už všechno vyjasnili."

Bez jediného pohledu na ni se vydal do své kanceláři. Prohrábl si rozcuchané vlasy. Musel se ovládnout, aby si je nepokusil vytrhnout. Vztek s ním přímo lomcoval. Rozrazil dveře své nové kanceláře a nezajímalo ho, jestli za ním Olivie jde.

Bohužel s ním držela krok.

"Tak co to bude tentokrát? Máš dluhy v kasínu? Potřebuješ nová prsa? Nebo snad se potřebuješ přeoperovat celá?" tázal se jízlivě Christopher. Posadil se do svého vysokého koženého křesla, natáhl nohy a podíval se na ní.

Z jejího přemalovaného obličeje se nedalo nic vyčíst. Bez svolení se posadila, i když se spíše položila do křesla a jen tak mimochodem mu nabídla pohled do svého klína. Byla naostro. A jeho to nevzrušovalo. Nyní už ne.

Byla spíše nahá, než oblečená. Koktejlkové šaty nic nezakrývaly, nabízela mu plný pohled na její křivky. Začala si pohrávat s blonďatou lokýnkou, která se jí točila na levém ňadru. Chtěla tím přilákat jeho pozornost k jejímu výstřihu. Povedlo se, ale účinek to mělo minimální. Necítil žádný chtíč, žádné vzrušení, nic.

Když se poznali, miloval na ni její nespoutanost, to, že se nestydí. Nenosila spodní prádlo a byla svolná kdykoliv a kdekoliv. Byla ochotná ho vykouřit na školním záchodě nebo za tribunou na fotbalovém hřišti. Nechala se opíchat i na stole ředitele školy, když tam jednou museli zůstat po škole. Mohl si s ní dělat co chtěl. Možná to byl i motiv, proč si ji před lety vzal za ženu. Líbilo se mu, že taková dračice bude nosit jeho jméno. Chtěl ji jen pro sebe.

První roky po svatbě to bylo naprosto skvělé. I když se sňatkem snad nikdo z jeho rodiny nesouhlasil, jeho libido nestrádalo a to bylo nejdůležitější. S Olívií zažil všechen druh sexu. Ona se nebránila jeho experimentům a byla vždy připravena. Prostě jackpot, alespoň před lety.

Zvrat v jejich manželství přišel v okamžiku, když přišel na to, že častěji šuká s jejich submisivem, než s ním. A přitom i ta trojka s ním byla jejím nápadem! On ani do trojky nechtěl, ale tak dlouho ho přemlouvala, že jednou svolil.

Zjištění, že s Mattem píchá od svatby, bylo už tak nepříjemné. Matt byl číšníkem na jejich svatbě a už ji klátil tam. Před ním.

To ho tak nasralo, že podal žádost o rozvod. Nyní děkoval svému otci, že je donutil podepsat předmanželskou smlouvu. Teď by mohl přijít o všechno díky této děvce.

"Ale no tak! To mi nenabídneš ani něco k občerstvení?" vytrhla ho svými slovy z přemýšlení.

"Nechoď kolem horké kaše, Olivie! Co tě sem přivedlo?" začínal být netrpělivý.

Ona se však překvapivě postavila, odhodila kabelku a přešla kolem stolu k němu. Tam si před ním klekla a začala se sápat po jeho poklopci.

Okamžitě ji hrubě chytl za ruce.

"Nesahej na mě! O co ti doprdele jde?" vyštěkl a surově ji od sebe odstrčel.

"Chrisi, no tak, chci tě zpátky! Matt nic neznamenal, byla to jen velká chyba! Dovol mi se k tobě vrátit, dovol mi tě uspokojit! Oba známe tvůj apetit!" zašeptala hrdelním hlasem, který ho vždy vzrušoval, ale nyní se na něm nevzrušil ani chlup.

"Můžeš mi říct, proč bych měl jezdit hromadnou dopravou, když mohu mít luxusní nezajetý stroj přímo ze servisu?" řekl sarkasticky, ale okamžitě viděl, že jeho úrážku nepochopila.

"A proč by sis kupoval autobus, když máš Mercedes? A proč se vůbec bavíme o autech?" Její nechápavý výtraz byl k nezaplacení.

"Bože, ty jsi blbá! Co jsem s tebou kdy mohl mít?" neovládl se Chris a začala se nahlas smát jejímu naštvanému výrazu.

"Co si to dovoluješ!? Co si o sobě myslíš?" praštila ho silně do paže, ale během mžiku se jí změnila nálada. Vztek byl tatam a opět nasadila výraz roztoužení.

"Ale aby sis nemyslel, že to nemyslím vážně, chci se k tobě skutečně vrátit, pojď a ošukej mě tady na stole! Nezamykej, vím jak máš rád sex na veřejnosti! Jak miluješ to vzrušení, že by nás mohl někdo chytit!" A na důkaz svých slov si vyhrnula koktejlky, posadila se na stůl před něj, roztáhla nohy a vášnivě si dvěma prsty zajela do lasturky.

Chrise pohled na její vyholený klín nechal chladným, v klidu se postavil a Olivie si myslela, že má vyhráno, ale místo aby si to s ní rozdal na stole, chytl ji za paži a surově ji táhl za ke dveřím.

"Hej, co to děláš? Nech mě!" křičela, ale bylo jí to k ničemu. Christopher se ještě natáhl pro její kabelku a i s ní ji vystrčil ze dveří.

"Uvidíme se až u soudu a do té doby mi nelez na oči!" zařval na ni, ale Olivie se nezalekla, měla v rukávu ještě jedno eso, daleko mocnější.

"Počkej, Chrisi, musím ti něco říct!" pokoušela se situaci zachránit.

"Nic nechci slyšet, táhni k čertu!" štěkl a silně zabouchl dveře, až se skleněná výplň mocně zaklepala.

"Sakra!" ulevil si.

"Dneska skutečně není dobrý den," pomyslel si ironicky.

Posadil se zpátky do křesla a pokoušel zklidnit dech. Podíval se z okna ven do rušné newyorské ulice myslíc na Margaret.

Tolik se změnila. Vždycky v sobě měla žár, ale spíš to byl takový plamínek. Nyní však přímo plála. Je ironií, že když se její otec před lety dozvěděl o tom, co se stalo na střední, přišel za jeho otcem s úmyslem dohodnout sňatek. On razantně odmítl. A právě nyní by byl šťastný, kdyby mu zahřívala postel.

Ne, bude to muset napravit. Vzal mobil a vytočil číslo.

"Hundsberger. Chtěl bych poslat sto růží na následující adresu," diktoval do telefonu doufajíc, že tento dar alespoň trochu zmírní jeho vinu.

Znenadání se bez vyzvání rozrazily dveře a v nich stál jeho strýc Andrew.

"Co si provedl Margaret?" zahřměl zuřivě a Christopher věděl, že si koleduje o malér.

***

Margaret silně tloukla do klepátka na masivních dveřích u domu Richarda. Za chvíli se rozevřely dveře a vykoukla z nich Richardova hlava.

"To hoří?" řekl s úsměvem, ale když viděl výraz Margaret, úsměv mu okamžitě opadl. "Pojď dál," pravil a otevřel dveře.

"Richarde," šeptla a pak ze sebe nemohla vydat ani slovo. Zůstala stát v obrovské hale, neschopná pokračovat dál.

"Co se stalo?" ptal se vyplašeně.

"Prosím, neodjížděl," prosila a z očí ji začaly kanout tolik zadržované slzy. Richard byl její reakcí absolutně vykolejený. Jen tam stál a zaraženě na ni koukal.

"Margie..." začal, ale skočila mu do řeči.

"Já to tu nevydržím, s ním ne! On je hrozný! Ani netušíš, o co se dnes pokusil! Já s ním nemohu pracovat!" vyhrkla Margaret a začala usedavě plakat. Posadila se na nedaleké schody vedoucí do druhého patra a zakryla si oči dlaní. Začala silně vzlykat a během okamžiku se ocitla v objetí Richarda.

"Ach, Margie, co mi to děláš? Jak rád bych ti pomohl, ale já už vše prodal..."

"Tak odejdu..."

"Ne, to nesmíš, alespoň do výstavy - Alesso na tebe spoléhá! Musíš být silná! Netuším, co se mezi tebou a Christopherem stalo, ale musíš to zvládnout!" nabádal ji Richard.

"Já to nezvládnu," fňukala tiše.

"Wilsnová, zase se podceňuješ!" zlobil se na ni.

"Já vím, že to prostě nezvládnu!"

"Něco ti navrhnu, dobře?" řekl smířlivě Richard a chytl ji za bradu. Byla nucena zaostřit na jeho obličej, brýle měla celé zamlžené, ale nepokoušela se je ani utírat.

"Otevřeš výstavu za velké slávy, pak si vezmeš dovolenou - vždyť jsi ji neměla už tak dlouho - a během ní všechno důkladně promyslíš. Souhlasíš?"

Musela uznat, že to znělo rozumně. Chvíli neodpovídala, pouze zhluboka dýchala. Pláč začal polevovat a slzy ji postupně uschly. Richard ji pustil, když začala popotahovat. Sáhla do kabelky pro papírový kapesník, zhluboka se vysmrkala.

"Dobře, zvládnu to," nadechla se Margaret a podívala se na Richarda.

"To je moje statečná Margie!" pochválil ji a pohladil ji po ještě lehce vlhké líci a povzbudivě se na ni usmál.

"Zdržuji tě, viď? Chystáš se na letiště, viď?"

"Jojo, mám naspěch. Doprovodíš mě nebo se rovnou rozloučíme?" zeptal se a přidržel ji za ramena.

"Asi bych probulela tvůj odlet," konstatovala s malým úsměvem Margaret.

Znovu ji objal a pak ji pomohl vstát.

"Má drahá Margie, jsi jako moje další dcera. Jsi bojovnice, znám tě! Nevzdávej to. A pamatuj, že vždycky můžeš zavolat a přijet. Mám tě rád," řekl a otcovsky ji políbil na čelo.

"Vždyť já tebe taky," řekla dojatě Margaret a silně ho objala. "Byl jsi tu pro mě, když jsem neměla nikoho. Jsi pro mě jako rodina."

Chlácholivě ji hladil po zádech. Po chvíli se narovnala, zhluboka se nadechla a pokusila se usmát. Pohladil ji po tváři.

"Doleť dobře a zavolej!" vyzvala ho Margaret a vzala za kliku ode dveří a vyšla na ulici.

Tam na ni stále čekal Andrewův řidič. Richard to vůbec nekomentoval, ještě jednou se objali a Margaret vyšla směrem k řidiči.

Věděla, že stojí před největší výzvou svého života.

Předchozí kapitola                                                                                               Další kapitola