 |
| Vytvořeno úžasnou Magic |
Jeho rty se od těch jejích odpoutaly a putovaly přes její krk, kde se v krátkých intervalech přisávaly k její jemné kůži, k jejím touhou chvějícím se ňadrům...
"Zavzpomínáme na minulost, co ty na to, Wilsnová? Chceš ošukat zase na stole?"
Margaret po zádech přejel mráz a začala se bránit...
Bylo jí to však k ničemu. Její výkřik zadusil tvrdým polibkem, ještě více ji přidržel za ruce a zesílil tlak svého těla na ni. Byla uvězněná v polibku, který přinášel bolest i slast. Do očí jí proti její vůli vstoupily slzy, a i když párkrát zamrkala, několik slzek přeteklo přes víčko a kanuly ji po lících. Nemohla si je utřít, její ruce byly uvězněny v silných okovech tvořených teplými dlaněmi jejího trýznitele. Každá buňka v jejím těle chtěla protestovat proti Christopherovi.
Sebrala všechnu svoji sílu a pokusila se mu vytrhnout ze sevření, ale všechny její pokusy byly marné. Vsadila na poslední možnost. Doposud se nechtěla podvolit jeho tvrdému polibku, nyní však podvolila své rty. Christopher poznal změnu v jejím chování, dravěji se ponořil do polibku, ale ona neváhala a silně se mu zakousla do rtu.
V jedné nanosekundě se stalo tisíc věcí. Okamžitě se od ní odtrhl, v ústech pocítila železnou chuť a když se mu podívala do očí, které byly najednou tak zvláštně tmavé, nevšimla si, že jejím směrem míří jeho pravačka.
Místo ale aby ji udeřil do tváře, chytl ji za paži a surově ji otočil tak, že ležela na stole a špulila na něj svoje pozadí.
"Tys mě kousla, ty potvoro!" zavrčel a na zadku ji přistála první rána. Vyjekla, nebyla zvyklá, že ji někdo bije.
"Nech mě, okamžitě mě nech!" vyštěkla a začala se vzpírat, ale na zadku ji přistála další, silnější rána.
"Máme spolu nějaké nevyřešené účty, Wilsnová! A hlavně jsi mě nasrala, žes mi rovnou neřekla, kdo jsi! Myslela sis, že tě časem nepoznám? Tohle bych poznal, i kdybych byl slepý!" zavrčel ji u ucha a surově ji chytl za ňadro a promnul ho. Projevil se starý Christopher, ten Christopher, který ji tolik trápil. Za okamžik další rána přistála na její zadnici.
"Nesahej na mě, okamžitě mě pusť! Nemáš právo se mě dotýkat! Natož bít!" vykřikla a trhla rukou. To nečekal, pustil její ruku a ona sáhla po noži na dopisy a jala se jím bránit. Okamžitě ji pustil a odstoupil od ní, očima pozorujíc nůž v její ruce.
"Hou hou, neblbni!" uklidňoval ji se zdviženými dlaněmi Christopher. Margaret znovu začala přemýšlet - stála ve své kanceláři ve spodním prádle, za pár minut prožila snad milion pocitů od absolutního vzrušení po nenávist a teď se tu ohání nožem na dopisy. Zaplavil ji stud, cítila, jak se jí do lící hrne krev.
Změny jejího chování si všiml i Christopher, který toho okamžitě využil, skočil po ní, chytl její ruce, silně stiskl ruku, ve které držela nůž, který ji z ruky vypadl, a ani nestačila vykřiknout, když ji přitáhl k sobě.
Začínala se bát toho, co přijde. Nevěděla, jestli má začít křičet nebo se okamžitě začít prát. V hlavě měla prázdno. Jen slyšela tlukot svého srdce, které bilo na poplach.
"Jsi nějaká divotší, takovou si tě nepamatuju, ale rajcuje mě to," zavrčel a surově ji chytl za bradu tak, aby se mu musela dívat do očí. "Pamatuješ? Řekni! Pamatuješ si, jak jsem si tě bral na stole? Zezadu?" zavrčel ji u obličeje, ale místo aby ji políbil, zamířil k jejímu levému ucha, do jehož lalůčku se silně zakousl. Margaret tiše vykřikla, nečekala to.
"Jak bych mohla sakra zapomenout? Jak? A už k tomu nikdy nedojde! Okamžitě mě pust!" Vztek, který se v ní dlouhou dobu kumuloval, se začal naráz uvolňovat. A právě ten vztek ji dodal sílu, aby se mi vykroutila, ale moc si nepomohla, okamžitě ji chytl. Aby to nebylo celé, volnou rukou chytl ramínko její podprsenky a celou ji ztrhl.
Margaret zalapala po dechu a pokusila se zakrýt, ale on byl silnější. Držel ji v šachu.
"Máme spolu nevyřešené účty, víš to? A já si vezmu vše, co mi dlužíš!" S těmito slovy ji začal dráždit na prsou, ale Margaret nic necítila. Začala brečet, nechtěla nic z toho, co dělal. Rukou se pokoušela nahmatat něco, čím by se mohla bránit, ale vysvobodilo ji razantní zaklepání na dveře. Někdo vzal za kliku, ale bylo zamčeno.
Ještě hlasitěji zabouchal. "Margaret?? Jsi tam? Nestalo se ti nic?" ozval se Alicin hlas. Alice znovu zabouchala na dveře.
"Přestaň, prosím, přestaň," doprošovala se Margaret. Překvapivě ji okamžitě pustil, přímo od ní odskočil, zrychleně dýchal a vypadal značně vyplašeně.
"Jsem v pořádku, za chvíli přijdu!" řekla hlasitěji Margaret rozrušeným hlasem a v duchu se modlila, aby Alice nechtěla vědět, co se jí stalo. Když uslyšela Alicino "Okay", rychle sáhla po pohozené podprsence, zázrakem byla jen trochu natrhlá, tak si ji rychle oblékla. Na Christophera se ani nepodívala.
Sáhla po vaku s oblečením a vytáhla z něj sukni, kterou si oblékla. Následovala halenka a sáčko. Když si zapnula poslední knoflík na halence, podívala se na Christophera.
"Nikdy jsem si nemyslela, že tě ještě v životě uvidím. Tato fraška je jen souhrou náhod. Nevěděla jsem, že taky děláš do umění," řekla Margaret a když jí neodpověděl, pokračovala: "Absolutně nechápu, co tohle všechno mělo znamenat. Chtěl jsi mě znásilnit? Co sis chtěl dokázat? Neublížils mi už dost? Nebo ti to snad nestačí? Co doprdele chceš?" vyjela na něj.
Myslela si, že na ni vystartuje, vždycky býval popudlivější, ale on tam jen stál, dlaní si zakrýval obličej a nic neříkal. Nevěděla, co si o tom má myslet. Nejraději by se na něj vrhla, ale raději se pokusila ovládnout svou zlost. Sáhla po lodičkách, které si obula, vzala si sáčko a kabelku.
Neovládla se a pomalu přistoupila k němu. "Ještě jednou na mě sáhneš s úmyslem mě znásilnit, zabiju tě!"
Udělala pár kroků, ale jeho silná ruka se jí obmotala kolem paže.
"Margaret, počkej, oml...," zadržel ji tichým hlasem, ale Margaret se otočila a uštědřila mu silný políček. Okamžitě zmlkl a překvapeně mrkal.
Nechala ho tam stát a vyšla ze své kanceláře. Ve dveřích se ještě otočila a podívala se na něj. Stále tam stál, ani se nehnul, kravatu na stranu, vlasy rozcuchané, tvář červenající se díky její ráně. Na okamžik pocítila zadostiučení.
"Já ti nic nedlužím. To tys mi zničil celý můj život. To tys mě poznamenal. To tys z toho vyšel jako vítěz!" řekla tiše a zavřela za sebou dveře. Nechala ho stát ve své kanceláři.
Mašírovala pryč od své kanceláře. Musí za Richardem, musí ho přemluvit, nesmí odjet. I když je to od ní sobecké, prostě to tu nesmí prodat Hundsbergerovi! Přímo běžela k výtahu, u kterého ji zadržel Andrew.
"Margaret! Kam pospícháš?! Co koleno? Neviděla jsi někde Christophera? Už pěkně dlouhou chvíli na něj čekám!"
Margaret nebyla schopná ničeho jiného, než že začala zuřivě mačkat knoflík výtahu.
"Co se ti stalo?" řekl a něžně ji chytl za ruku. Margaret se na něj podívala, a aniž by chtěla, vstoupily ji do očí opět slzy. Stiskla jeho ruku.
"Prosím, Andrew, nemohl by mě tvůj řidič někam zavést?" poprosila ho. Když viděla jeho výraz plný pochopení a něhy, měla chuť ho obejmout, nalézt u něj útěchu.
"Samozřejmě! Kamkoliv si přeješ! Klidně i do horoucích pekel" laškovně na ni mrkl a sáhl do kapsy u kalhot pro mobil. Když vytáčel řidičovo číslo, zrovna dorazil výtah. Oba do něj nastoupily. Andrew zmáčkl knoflík a dveře se začaly zavírat.
Škvírou výtahu zahlédla běžícího Christophera.
"Margaret!" vykřikl, ale dveře se již zavřely výtah se rozjel.
"Co se stalo, Margaret?" zeptal se potichu Andrew.
Podívala se mu do očí a pravila: "Radši se neptej... Dlouhá historie."
"Jsi nějaká divotší, takovou si tě nepamatuju, ale rajcuje mě to," zavrčel a surově ji chytl za bradu tak, aby se mu musela dívat do očí. "Pamatuješ? Řekni! Pamatuješ si, jak jsem si tě bral na stole? Zezadu?" zavrčel ji u obličeje, ale místo aby ji políbil, zamířil k jejímu levému ucha, do jehož lalůčku se silně zakousl. Margaret tiše vykřikla, nečekala to.
"Jak bych mohla sakra zapomenout? Jak? A už k tomu nikdy nedojde! Okamžitě mě pust!" Vztek, který se v ní dlouhou dobu kumuloval, se začal naráz uvolňovat. A právě ten vztek ji dodal sílu, aby se mi vykroutila, ale moc si nepomohla, okamžitě ji chytl. Aby to nebylo celé, volnou rukou chytl ramínko její podprsenky a celou ji ztrhl.
Margaret zalapala po dechu a pokusila se zakrýt, ale on byl silnější. Držel ji v šachu.
"Máme spolu nevyřešené účty, víš to? A já si vezmu vše, co mi dlužíš!" S těmito slovy ji začal dráždit na prsou, ale Margaret nic necítila. Začala brečet, nechtěla nic z toho, co dělal. Rukou se pokoušela nahmatat něco, čím by se mohla bránit, ale vysvobodilo ji razantní zaklepání na dveře. Někdo vzal za kliku, ale bylo zamčeno.
Ještě hlasitěji zabouchal. "Margaret?? Jsi tam? Nestalo se ti nic?" ozval se Alicin hlas. Alice znovu zabouchala na dveře.
"Přestaň, prosím, přestaň," doprošovala se Margaret. Překvapivě ji okamžitě pustil, přímo od ní odskočil, zrychleně dýchal a vypadal značně vyplašeně.
"Jsem v pořádku, za chvíli přijdu!" řekla hlasitěji Margaret rozrušeným hlasem a v duchu se modlila, aby Alice nechtěla vědět, co se jí stalo. Když uslyšela Alicino "Okay", rychle sáhla po pohozené podprsence, zázrakem byla jen trochu natrhlá, tak si ji rychle oblékla. Na Christophera se ani nepodívala.
Sáhla po vaku s oblečením a vytáhla z něj sukni, kterou si oblékla. Následovala halenka a sáčko. Když si zapnula poslední knoflík na halence, podívala se na Christophera.
"Nikdy jsem si nemyslela, že tě ještě v životě uvidím. Tato fraška je jen souhrou náhod. Nevěděla jsem, že taky děláš do umění," řekla Margaret a když jí neodpověděl, pokračovala: "Absolutně nechápu, co tohle všechno mělo znamenat. Chtěl jsi mě znásilnit? Co sis chtěl dokázat? Neublížils mi už dost? Nebo ti to snad nestačí? Co doprdele chceš?" vyjela na něj.
Myslela si, že na ni vystartuje, vždycky býval popudlivější, ale on tam jen stál, dlaní si zakrýval obličej a nic neříkal. Nevěděla, co si o tom má myslet. Nejraději by se na něj vrhla, ale raději se pokusila ovládnout svou zlost. Sáhla po lodičkách, které si obula, vzala si sáčko a kabelku.
Neovládla se a pomalu přistoupila k němu. "Ještě jednou na mě sáhneš s úmyslem mě znásilnit, zabiju tě!"
Udělala pár kroků, ale jeho silná ruka se jí obmotala kolem paže.
"Margaret, počkej, oml...," zadržel ji tichým hlasem, ale Margaret se otočila a uštědřila mu silný políček. Okamžitě zmlkl a překvapeně mrkal.
Nechala ho tam stát a vyšla ze své kanceláře. Ve dveřích se ještě otočila a podívala se na něj. Stále tam stál, ani se nehnul, kravatu na stranu, vlasy rozcuchané, tvář červenající se díky její ráně. Na okamžik pocítila zadostiučení.
"Já ti nic nedlužím. To tys mi zničil celý můj život. To tys mě poznamenal. To tys z toho vyšel jako vítěz!" řekla tiše a zavřela za sebou dveře. Nechala ho stát ve své kanceláři.
Mašírovala pryč od své kanceláře. Musí za Richardem, musí ho přemluvit, nesmí odjet. I když je to od ní sobecké, prostě to tu nesmí prodat Hundsbergerovi! Přímo běžela k výtahu, u kterého ji zadržel Andrew.
"Margaret! Kam pospícháš?! Co koleno? Neviděla jsi někde Christophera? Už pěkně dlouhou chvíli na něj čekám!"
Margaret nebyla schopná ničeho jiného, než že začala zuřivě mačkat knoflík výtahu.
"Co se ti stalo?" řekl a něžně ji chytl za ruku. Margaret se na něj podívala, a aniž by chtěla, vstoupily ji do očí opět slzy. Stiskla jeho ruku.
"Prosím, Andrew, nemohl by mě tvůj řidič někam zavést?" poprosila ho. Když viděla jeho výraz plný pochopení a něhy, měla chuť ho obejmout, nalézt u něj útěchu.
"Samozřejmě! Kamkoliv si přeješ! Klidně i do horoucích pekel" laškovně na ni mrkl a sáhl do kapsy u kalhot pro mobil. Když vytáčel řidičovo číslo, zrovna dorazil výtah. Oba do něj nastoupily. Andrew zmáčkl knoflík a dveře se začaly zavírat.
Škvírou výtahu zahlédla běžícího Christophera.
"Margaret!" vykřikl, ale dveře se již zavřely výtah se rozjel.
"Co se stalo, Margaret?" zeptal se potichu Andrew.
Podívala se mu do očí a pravila: "Radši se neptej... Dlouhá historie."
***
"Do prdele, do prdele, do prdele," ulevil si Christopher, když se těsně před ním zavřel výtah. Chtěl se omluvit, choval se jako naprostý kretén. Co ho to popadlo? I když ho před pár lety přes své příbuzné málem dohnala k oltáři, tohle si nezasloužila...
Ale on po ni tolik toužil...
"Tak tohle hodláš nyní spasit? Tenhle krcálek? Myslela jsem si, že máš navíc..." ozval se za ním hlas, který nyní potřeboval nejméně slyšet.
"Co tu chceš, Olivie? Peníze?" vytočeně se otočil na svoji, snad brzy bývalou, manželku.
0 komentářů:
Okomentovat
Děkuji vám za vyjádření názoru! Je pro mě velmi cenný, Viktoria